Oslavy 17. listopadu v kostelích se neobejdou bez komplikací
Katolická církev v České republice si dnes na mnoha místech připomene dvacet sedm let od pádu totality. Tradičně církev slaví významné události sloužením mší svatých. 17. listopadu však připomínka přináší věřícím i obtíže.
„Když vyhlásíme, že bude sloužena mše na poděkování za svobodu, často to napíší v místních novinách a přijdou i lidé, kteří do kostela obvykle nechodí. Potulují se v zadní části chrámu, neodpovídají, nezpívají a neví, kdy si kleknout. To ruší,“ stěžuje si Jozef Gumenický, kaplan pro mládež jindřichohradeckého vikariátu.
„Loni se nám stalo, že když při proměňování ministrant zazvonil zvonkem, sváteční návštěvníci začali zvonit klíči a skandovali: Už je to tady!“ doplnil pražský světící biskup Malý.
O ruchu při liturgiích 17. listopadu ví i Česká biskupská konference, která proto kněžím radila, aby o svátečních bohoslužbách raději příliš neinformovali. „Ještě to není tak hrozné jako na Štědrý den, kdy máme kostely plné, na což nejsme zvyklí ani my, ani věřící, ale i tak to důstojnost bohoslužeb narušuje,“ vysvětluje český primas Dominik Duka, který se letos zúčastní pouze ekumenické bohoslužby v katedrále sv. Víta, kde se podle jeho slov nepořádek na rozdíl od katolické liturgie ztratí a nezpůsobí větší škody.
Církevní představitelé vyzývají, aby si věřící pečlivě zkontrolovali, zda jsou mše skutečně slouženy na daný úmysl. Například v jednom kostele na Moravě je na 17. listopadu naplánována mše za pana Svobodu, živou a zemřelou rodinu. „Chytili se toho političtí aktivisté, udělali plakátek a lidé pak mohou být zklamaní,“ uvádí tamní farář, který nechce být jmenován. „O vyšší účast totiž máme zájem, znamená to více peněz ve sbírce,“ vysvětluje.
Tato nepříjemná situace by se dala využít i pozitivně – jde o to, aby varhaník zareagoval pohotově, a zařadil do průběhu mše místo některé sloky mešní písně (nejlépe někde na začátku) písň: Modlitba pro Martu. Lidi, kteří přišli oslavit 17.tý listopad ji určitě znají, a tudíž se jistě ke zpěvu přidají, tak jako tehdy na Václaváku. Možná tak zahanbí líné katolíky, kterým se mešní píseň nechce zpívat – a to ani, když se faráři opakovaně snaží boží lid ke zpěvu přimět výzvou k aktivní účasti sloganem: kdo zpívá, dvakrát se modlí. Tento den je tedy šance, že zpěv z kostelů libě zahlaholí i přes zdi kostelů.
Lído, to je praktický nápad!
Poradím to našemu farářovi. U nás v kostele jsme v tento den zařazovali pouze jednu takovou a to před obětováním – Tři kříže od skupiny Hop Trop.
S Modlitbou pro Martu to budou už dvě písně, kde se každý chytne.