Petrovský farář: Konzbul je moje skautská přezdívka
Je pondělní ráno a na faře u brněnské katedrály panuje klid. Slunce se odráží ve zlatých písmenech nad hlavním vstupem do chrámu: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím.“ U jednoho ze stolů nově zrekonstruovaného farního sálu voní káva a čerstvě napečené buchty. Pekl je dnes ráno místní farář a kanovník královské stoliční kapituly otec Pavel, známý jako Konzbul. Pečení je jeho vášeň, o které málokdo ví, stejně jako o jeho vášni pro trempink.
Jaké to je být farářem na Petrově?
Nic není jednoduché, ale už jsem si zvykl. Mám ale obrovské štěstí na lidi. Je to samozřejmě něco úplně jiného než moje předchozí služba na Bigy (Biskupské gymnázium v Brně – pozn. red.). Velký rozdíl je v tom, že nemám volné prázdniny a nemůžu si tak snadno jako dřív vyjet na čundr do přírody. To mi trochu chybí.
Od té doby, co jste na Petrově, jste na vandru nebyl?
Jak jsem už říkal, teď to není tak snadné. Když si v létě vyberu dovolenou, jedu s dětmi z farnosti na tábor, ale to je něco jiného. Spíme na faře pod střechou a s teplou sprchou. Jezdí s námi malé děti, takže je to nutnost, ale ztrácí to trochu té romantiky. Když večer usínáte pod širým nebem a pozorujete hvězdy, když se ráno probudíte a vedle sebe máte o šišku víc, tak to je něco úplně jiného než se probudit v posteli. Loni jsem stihl jen krátkou víkendovku s Brkadou.
Kdy se ve vás probudila vášeň pro přírodu?
Začalo to až ve skautu. Byl jsem v jednom oddíle společně s otcem Kabrdou. Byl to ostatně on, kdo vymyslel moji skautskou přezdívku – Konzbul.
Konzbul je vaše skautská přezdívka?
Samozřejmě. Už ani nevím, jak to vzniklo, asi na nějakém výletě, ještě když jsem byl vlče. Ujalo se to, začali mi tak říkat kamarádi a pak i kolegové na gymnáziu. Nejsem ale zdaleka sám, kdo používá svou přezdívku. Stejně to má třeba Orko.
Kam nejraději jezdíte pod stan?
Stan si většinou neberu, mám raději celtu a nebo jen tak pod širák. Máme právě s pár starými kamarády ze skautu oblíbené místo v Jizerských horách, každý rok se snažíme, abychom se tam aspoň jednou sešli. Přesné místo vám ale neprozradím, je to naše tajemství.
Máte už plány na léto?
Jak jsem říkal, pojedu s farními dětmi na tábor, ale máme v plánu koncem srpna vyrazit na Aljašku. Je to pro nás něco nového, ale chceme párkrát přenocovat v divočině, budeme pozorovat ptáky, medvědy a motýly. Nemůžu se dočkat.
Posílat ho na Aljašku! – nemáte obavy, že se tam rozšíří oheň z Alberty? 😀 Co tak zkusit třeba Altaj? 🙂
Pingback: Biskup Pavel Konzbul představil své heslo a erb – Tisíckráte
Pamatuji si přesně na onen památeční večer, kdy biskup Pavel dostal svoji přezdívku Konzbul. Slavnostní hranice za tábořištěm hořela obklopena účastníky „chaloupky“. V očekávání toho, že se něco stane, byl jsem skryt v dutině nedaleké vrby. Ano, nebyl jsem tehdy účastníkem onoho tábora, protože můj vztah k růženci nebyl tím, čím je dnes. Ale k těm chlapcům mě to táhlo. Proto ten úkryt.
Co se tedy v onom památném čase (podle Měsíce v 00:15) stalo:
Náhle povstal p. Kabrda řečený Milošek, přistoupil k současnému biskupovi Pavlovi, řkouce:“ Ty jsi Konzbul a to je Konzole – jakože se dá na tebe zavěsit … a Bul – jako pes, ten věrný společník.