Katolíci mají posvátnou hrůzu z eucharistie, v kostelech se drží spíše vzadu.
Eucharistie budí posvátnou hrůzu, avšak její vliv klesá se čtvercem vzdálenosti. Katolíci proto zůstávají vzadu. To je v kostce výsledný závěr téměř dvouletého výzkumu dvojice vědců z Institutu ekumenických studií Svatoňovy Žacléřské univerzity. Vědečtí pracovníci Institutu, kteří si přáli zůstat v anonymitě před odbornou veřejností i před Bohem, zjistili důvod, proč jedině katoličtí věřící oproti jiným vyznáním obsazují ve svých kostelech přednostně zadní místa a později příchozím zbývají místa blíže oltáři, přičemž většina z opozdilců raději zůstává stát vzadu u dveří.
Během dvou let vědci pomocí systému skrytých kamer umisťovaných v kostelech, modlitebnách a synagogách sledovali způsob a rychlost obsazování míst v posvátném prostoru. Nasnímaná, anonymizovaná data pak vyhodnocovali pomocí originálního českého softwaru, který vyvinula Ostravská univerzita k detekci rizikových osob ve městech.
Výsledná typologie církví a náboženských společností, pokud jde o obsazování míst, podle vědců vykazuje zásadní rozdíly. „Nejostýchavější“ jsou katolíci, naopak v synagogách byla přední místa, podle očekávání, obsazována přednostně. Mírným překvapením pro vědce byla vysoká ochota sednout si blíže kazateli v protestantských modlitebnách. Spolubratři tam s úsměvem nabízeli lepší místa svým souvěrcům s odůvodněním, že oni sami už jsou spaseni. Zato letniční křesťané svým pohybem v sakrálním prostoru bez kontaktu se zemí výzkumníky konsternovali a přiměli je t&ia cute;m k opakovaným kontrolám sledovací aparatury.
Pro vysvětlení příčin odlišností testovali vědci několik předběžných hypotéz. První z nich, pracovně nazvanou: spiritualita extrémní pokory, vyvrátilo sledování katolíků po mši, kdy se kolem farní kávy tlačili a předbíhali stejně jako kteříkoliv jinověrci. Padla i hypotéza odlišnosti stavebních dispozic zohledňující velikost sakrálních prostorů. Při ekumenických bohoslužbách v rozměrných katolických chrámech si totiž jinověrci, jako obvykle, sedali až vpředu. Katolíci i v těchto případech zůstávali vzadu.
Nakonec se jako určující ukázal rozdílný inventář modliteben, totiž přítomnost nebo naopak absence svatostánku. Vědci zformulovali hypotézu, že právě přítomnost eucharistie by mohla být tím rozhodujícím faktorem, který deformuje chování katolíků. Otázku, jak měřit charakteristiku pole nadpřirozené síly, vyřešili vědci použitím tzv. Kašpirovského biotronické metody, kterou sice část vědců považuje za šarlatánskou, která však byla úspěšně využita při měření hrůzy z božstev na Nové Guinei a v Botswaně. V daném případě metoda přinesla přesvědčivé výsledky, navíc zpracované nejmodernějš ími statistickými modely vyvinutými v NASA.
Výzkumníci v závěru studie přiznávají, že hlavní cíl, dokázat genderovou nevyváženost mezi návštěvníky bohoslužeb, se jim nepodařilo prokázat podle představ zadavatele výzkumu, neziskové organizace se sídlem v USA. Ukázalo se totiž, že pokud by někdo při bohoslužbách mohl být považován za diskriminovaného, nejsou to ženy. Na Třebíčsku v jedné kostelní předsíni o rozměrech dva krát tři metry se během mše tísnily tři desítky mužů, zatímco ženy pohodlně seděly v lavicích. V jiném kostele, na Valašsku, nebylo možné za projev diskriminace považovat sektor lavic na epištolní straně, celý vyhrazený ženám, neboť stejně velký na evangelní měli k dispozici muži.
Poněkud mě překvapuje skutečnost, že “ … pracovníci Institutu, … si přáli zůstat v anonymitě … i před Bohem, … “ . Je přece dostatečně známo, že jistý muž, který před Bohem prchal, byl nakonec potupně pozřen kytovcem a vyvrhnut přesně tam, kde si to Bůh přál ( pro další studium doporučuji knihu proroka Jonáše). Neobávají se pracovníci, že se i jim povede podobně ?
Malé upřesnění : to nebyl kytovec, ale velká ryba. Přes kostice velryby by byl přeceděn 🙂
Byl to vorvaň, jak už dávno prokázal autor Bílé velryby.
Máte bod 😉 Vorvaň je taky kytovec.
Tak velká verlyba není, aby spolkla dva….
Je zajímavé sledovat vývoj tohoto fenoménu u kléru: ve srovnání s dobou před padesáti lety se průměrný kněz při slavení eucharistie v cca. 15x větší vzdálenosti od svatostánku. Lze též pozorovat, že se kněží snaží držet ke svatostánku pokud možno zády.
Mám kamaráda varhanáře, který nic jiného než „trident“ neuznává. Považuji to samozřejmě za extrémní přístup. Sám s ním mám problém a už několikrát jsem ho dost důrazně žádal, aby se v mé přítomnosti (když jdeme někam řešit varhany) choval před domácími farníky slušně a taktně, jinak že s ním spolupráci ukončím. On má ve zvyku, když přijde do kostela, kde je obětní stůl (dnes je jich u nás většina), okázale rozhodit rukama a nahlas tak, aby to všichni slyšeli, pronese: „Nó jó, zase hóblponk“!
Už mě tím štve. Myslet si to může, ale chovat by se měl normálně…
No, nedávno jsem šla ke zpovědi a na lavici čekajících mne odchytl jeden člověk – tridenťák, který do mne začal hned hučet a hučet, takže jsem za chvilku měla pocit, že jsem odpadlík, kacíř a žiju v těžkém hříchu, když nežiji podle tridentských pravidel. Když jsem to pak líčila knězi při zpovědi, tak doporučil „hned střílet“ :-))). To by ale šlo jen cestou ke zpovědi, nikoliv od ní….
O to více vynikne, když lidé na modlitbu Otče náš obestoupí obětní stůl a drží se při tom za ruce. …
______________________________________
Škoda, že pouze při „dětských“.
Pokud obestoupí ten obětní stůl u svatostánku, vynikne to ještě mnohem lépe!
Nejde o stůl. Jde o přítomnost JK ve sv. Hostii. …
Přemýšlím, jak vysvětlit, ještě jeden úkaz:
Pokud eucharistie budí tak posvátnou hrůzu (a není důvod výzkumným pracovníkům nevěřit), jak je pak možné, že při přijímání se lidé nějak osmělí a přiblíží se k ní, tak říkajíc, na dotek?
Řešení vidím v tom, že musí jít o stezku odvahy.
Co si o tom myslíte vy?
To má jednoduché vysvětlení. Jedná se o bobříka přijetí, stezka odvahy je jeho součástí – příchod k oltáři.
Hilarie, výborný postřeh!!
Jen bych dodala, že se jedná o druhou půlku stezky odvahy.
Ta první se odehrává právě v zadním prostoru – cesta ke zpovědnici. To by taky vysvětlovalo důvod, proč právě katolíci se často zdržují v zadní části kostela – aby si nenápadně nacvičili právě tu první půlku stezky odvahy, která je mnohem náročnější, No a až to mají řádně nacvičené – což obvykle trvá celý měsíc, pak teprve na to jdou naostro. No a pak celý další měsíc nacvičují zas na tuto první půli, a mezi tím občas podniknou výpravu dopředu – druhou polovičku.
Jen nechápu, proč se s výzkumem tohoto jevu tolik pachtili, a proč se rovnou neobrátili na nás! D-)
U nás jedna odvážná paní je. Podává svaté přijímání každou neděli.
Myslím, že další výzkum by se přece jen měl věnovat té genderové problematice. Nejen v onom nejmenovaném kostele na Valašku mají „ženskou“ stranu, potom „společnou“ obvykle s manželskými páry a pak už jen 1 nebo 2 lavice v „žebračce“ a možná pár na kůru. Tato cenná místa se dědí z otce na syna nebo jsou předmětem pořadníků – i když dole v kostele jsou zcela volné lavice …
S tou genderovou vyvážeností je to v kostelích hodně problematické. Začít by to mělo při oslovování „bratři“ a „sestry“, což ani v jednom případě není genderově neutrální. 🙂 Genderovou policii také musí hodně rozčilovat, když jdou děti na svátky nastrojené, chlapci v obleku s motýlkem, děvčata v bílých šatech s mašlemi ve vlasech. Měly by se tedy po vzoru některých západních zemí zavést nějaké stejnokroje, stejné pro chlapce i pro děvčata. 🙂 U nových kostelů, jejichž součástí je i WC, by měly být zřízeny společné genderové toalety pro muže i ženy. Jejich sloučením by se dokonce získala část podlahové plochy pro jiné účely, např. by se mohly rozšířit stolky s různými církevními brožurkami a svatými obrázky. 🙂 V neposlední řadě by si muži měli odvyknout dávat přednost ženám při vstupu do kostela, protože je to dle genderových odborníků moc sexistické. 🙂
Se sezením v lavicích je to po genderové stránce ošemetné. U nás v prvních lavicích sedávají vzorové křesťanské rodiny a i ostatní lavice bývají poměrně promíchané, samozřejmě s převahou žen. Zajímavé je, že vzadu v koutech kostela stávají převážně muži, kterým manželky říkají, že jsou hluší dědci. Jenže oni ví, proč tam stojí. Není to kvůli genderu, ale protože jsou tam zavedené reproduktory, z kterých je tam slyšet nejlépe z celého kostela. 😀
Zajímavý by byl i průzkum ohledně obsazování míst v lavicích od kraje.
Dozvěděli bychom se, zda je to z potřeby konat dobré skutky stoupáním a vpouštěním později příchozích, nebo touhy být prošen a děkován či z obavy před nenadálou situací, kdy bude potřeba
z kostela rychle zdrhnout.
Je tady ještě jedna možnost, KarleK. Krajní místa v lavicích obsazují ty, kterým chybí tělesný kontakt.
Tak mají zaručeno, že se o ně za tu hodinu aspoň párkrát někdo otře, protože jinde by se jim to nestalo.
U nás se jim říká báby špuntovky.
Já se občas v cizích kostelích setkávám s opačným fenoménem. Jsme s manželkou na dovolené, přijdeme na mši do kostela a sedneme si do prázdné lavice. Pak tam přijde další člověk či lidé a cpe(ou) se za námi, ačkoliv jsou před námi i za námi jsou lavice úplně prázdné. Asi jsme zabrali jeho (jejich) místa. 😀
V nejmenovaném kostele v centru Prahy měli problém. Tam se vyskytovala taková dáma, která už od pohledu nebudila příliš mnoho důvěry, ale svým vzezřením u někoho vyvolávala spíše soucit. Pozornosti neuniklo, že mše svaté navštěvovala nějak moc často a „z principu“ vyhledávala plné lavice. Pravý důvod se ukázal dost brzy. Když věřící chodili k přijímání, ona nechodila, ale vyhlížela opuštěné tašky a kabelky (kdo to sebou ke svátosti nosí, že ano?) a nenápadně „odlehčovala“ jejich obsahu. Jiná všímavá dáma ji přistihla, ale zachovala klid, protože nechtěla v kostele způsobit poprask. Šeptem upozornila několik dalších lidí, ti počkali na dotyčnou před kostelem a tam to s ní vyřešili. Už se tam pak nikdy neukázala…
Tohle znám. V takřka prázdném kostele v bývalých Sudetech nám paní řekla, že sedíme na jejím místě. Na druhé straně kdysi bývaly na lavicích plechové ceduličky a bylo jasno, kdo tam sedí.
V některých kostelech se ještě dochovaly.
Ocedulkované kostelní lavice v Sudetech jsou běžné – spíš jsou výjimkou kostely, kde ty cedulky nejsou (často však z důvodu pozdější výměny lavic nebo podobně). Ale ty cedulky jsou svědectvím, že kostely tehdy musely být v neděli narvané. Ten zasedací pořádek nejspíš byl nutností, protože jinak by „urvat“ místo asi nebylo jednoduché.
Fotil jsem si ty cedulky v Krásné Lípě – pěkné svědectví doby.
Nevím, ale možná ty cedulky byly spojeny i s nějakým donátorstvím.
Ani to samozřejmě vyloučit nelze. Ale když se na ty cedulky člověk podívá blíže, tak zjistí, že někde je uvedeno jen jedno jméno konkrétního člověka, jinde jsou v jedné lavici třeba jen jedna či dvě cedulky s tím, že jde o místa pro celou rodinu (např. „Familie Strauss“). Němci jsou ve všem velmi systematičtí a pořádek potřebovali mít i v sezení v kostele. Velká část Sudet je v litoměřické diecézi, takže ty kostely často objíždím. A je to dost velká „depka“ po tom dvojím vysídlení. Kostely velikosti katedrál se dvěma emporami nad sebou – i zde jsou na lavicích cedulky, takže je jasné, že tam bývalo plno – a dnes v neděli často i jednomístný počet věřících, někde pravidelné bohoslužby ani nejsou (nebo třeba jen jednou za měsíc). Nechci zase evokovat politické téma, ale já osobně zastávám názor, že k vysídlení Sudet (ani jednomu a ani z jedné strany!) nemělo dojít. Byl to nádherný a bohatý kraj, který osídlili „zlatokopové“ (samozřejmě nelze všechny házet do jednoho pytle) a asi bude ještě nějakou generaci trvat, než se tam věci upraví k „normálu“ – tedy po stránce náboženské a duchovní nepochybně.
U nás kostele se mi stalo, že jsem požádala pána v lavici, jestli se může kousek posunout. On odmítl a odpověděl „Já tu sedím od té doby, co ten kostel postavili.“
No, je to teprve 25 roků 🙂
Další šance pro špuntovky je po skončení mše. Projevuje se to potřebou uspořádat „konferenci“ právě v tom nejužším místě východu z kostela, kde se všichni kolem nich musí prodírat. 😉
U nás obvykle těsně před dveřmi kostela 🙂
Jejda– je to všude stejné!
Už se těším , až budu ve věku „špuntovek“ a převezmu štafetu. – Ať si mladí zvykají!!🤓😁🙃
Za správný konec se to vezme, když se ve farní místnosti zřídí farní kafé a mají hned možnost se lidé sdílet a poklábosit. (Navíc to lze i v sedě.)
Ne, ne, žádný kafe!
Místo mezi dveřmi je přece naprosto ideální! Člověk totiž obsadí první možný bod, kde ježíš ze svatostánku už na vás nevidí, a tak je možné drbat a říkat cokoli! D-)
😀 😀 😀 … naprosto chápu! Řečeno novinářským žargonem „pachatel informací chce zůstat v anonymitě před odbornou veřejností i před Bohem“
Starý známý trik…
Jako kluci jsme s košíčky vybírali právě ve zúženém prostoru vchodových/východových dveří. ZÁZRAK: a) prošel tam každý a b) nikdo „nešpuntoval“… 🙂
Dámám přicházejícím s velkým předstihem na bohoslužbu, které si zásadně sedají do prázdné lavice na kraj, se v brněnských kruzích říká výstižně „špuntovky“.
Není to sedání vzadu pozůstatek že školních let? Školáci mají vždycky snahu sednout si ve třídě co nejvíce dozadu.
Tam jsem nejdříve také seděl. Pak to ale paní učitelka vyřešila tak, že mne posadila do druhé řady se spolužačkou, která mne dostala „na starost“. …
No to je logicky vysvětlitelné chování na základě pudové potřeby budované už u dětí od útlého školního věku.
Většina dětí si snaží vybrat lavici co nejdále od učitele, aby byla mimo dohled a mohla páchat beztrestně různé nepravosti, jako posílat si psaníčka (dnes tedy spíš sms) nebo číst si pod lavicí (dnes mobil nebo hru na tabletu) či spát v hodině.
A jelikož katolíci mají svého Mistra a Učitele přepodstatněného v hostii a tudíž na zřetelném místě, dokonce označeném věčným světlem, každý příchozí ihned ví, kde se Učitel nachází a kam se nejlépe ukrýt.
Protestanté to mají složitější, jelikož jejich alternativní výuková metoda, při které je Mistr a Učitel přítomen vždy vprostřed samotného shromáždění věřících u společného stolu, znemožňuje hromadně si od něj odsednout bokem, protože by se i on přesunul opět do jejich středu. Navíc jeho aktuální místo je nejisté, protože není označeno věčným světlem.
Teprve když jsem sám začal učit, tak jsem si s odstupem času uvědomil, že mnoho učitelů (vlastně v dobách mé školní docházky především učitelek) dosti trestuhodně podceňuje společenské aspekty procesu zvaného „vyučování“. Nejen, že se k dětem leckdy chovají nemožně (k dospělému by si dovolili-y sotva desetinu toho, co k dětem), autoritu si vynucují represemi a velmi často se stylizují do něčeho, čím ve skutečnosti nejsou, takže působí trapně – a děti tohle velmi brzy a nemilosrdně odhalí. Dalším problémem je systém unifikované délky vyučovacích hodin – pro jednoho pedagoga není problém udržet pozornost dětí a motivovat je po celou dobu, jiný „odpadne“ po patnácti minutách – „a co s načatým večerem“… Kněz má výhodu v tom, že si může připravit i kratší promluvu, pokud „není ve formě“ a ono často platí, že méně je více. Někdo (i učitel) vydrží hodinu mluvit o ničem (pak se nesmí divit, že děti, aby se nenudily, hledají různé formy rozptýlení), jiný to důležité shrne do několikaminutové plochy a zbytek vyučovací hodiny spolu s dětmi „zabije“ (v dobrém slova smyslu!!) sám třeba tím, že nenápadně prověřuje jejich chápání, nebo třeba jen tak vypráví (nebo dnes pustí z YouTube ukázku, která s problematickou souvisí).
Pak jsme měli učitelku, které jsme přezdívali „baba Jaga“. Byla to starší dáma, která však absolutně nedbala na svoji vizáž a pachový odér – byla to katastrofa. Byla hodná, ale vydržet s ní ve třídě při zavřených oknech byl občas problém… Tohle všechno děti vnímají.
Možná pak není divu, že „instinkty“ takto vybudované ve školních letech si sebou odnášíme i do dospělosti. Věřím, že pro kněze musí být dosti demotivující, když v kostele pro tři sta lidí sedí osm lidí v zadních lavicích… Ale myslím, že většina kněží už dokáže věřící požádat nebo pobídnout, aby si sedli dopředu…
Je možné, že většina kněží už dokáže věřící požádat nebo pobídnout, aby si sedli dopředu, ale je běžné, že většina těchto věřících požadavku nevyhoví a sedne si tam, kde seděla předtím 😀
“kteří si přáli zůstat v anonymitě před odbornou veřejností i před Bohem, “
Jistě se jim to povede, neboť dle webu az247.cz američtí vědci s pomocí Boží a díky Bohu prokázali, že Bůh není a minulý týden říkali v blesku, že umřel český národní Bůh a zítra má poslední rozloučení.
Když se ptali Járy Cimrmana, taky říkal: „Jsem zarytý ateista, jen doufám, že mě za to Pánůh nepotrestá“.
Jinak, Bůh přece nemůže umřít, protože je věčně živý. Ani ten národní. Vzpomeňte na Lenina a frontu před mauzoleem. 😉
No jo. Mauz-oleum. Než si šofér vystál s kanystrem frontu, čerpadlář zemřel …… 😀
JJ. To bylo ještě před 11. zářím, co tam pouštěli s kanystrem…
Uděláme Karlu Gottovi mauzoleum. Bude fronta.☺
Myslím, že by přijeli hromadně i Rusové. Ti už tu frontu za ta léta mají nacvičenou. 😀
Pokud je mi známo, většinu návštěvníků Leninova mauzolea dnes tvoří turisté, hlavně ze zahraničí, pro něž to není žádná ikona, ale turistická atrakce. Ty fronty jsou srovnatelné např. s frontami na Monu Lisu v Paříži. 🙂
Gott má to štěstí, že frontu na rozloučení s ním nikdo nenařizoval a lidé přišli jen ze svého vlastního rozhodnutí. 🙂
Dojímá mě, jak se pořád někteří lidé snaží namluvit něco o zmanipulování národa… Oni mu nedají pokoj ani po smrti. O tom svatořečení je to samozřejmě fór, ale o tom zmanipulování možná ještě větší.
Který z Gottových oponentů docílil toho, že text Žalmu otiskl pokleslý bulvární deník, kde kromě drbů a nechutného pitvání soukromí celebrit (i „celebrit“) není jinak nic…
Uměl, tak uměl… Prostě UMĚL… Koho to štve, tak ať zkusí zpívat jako on. A že jeho pohřeb přerostl očekávání i těch největších kritiků a skeptiků? Asi to něco znamená.
Nechci srovnávat, ale pohřby Boženy Němcové nebo Karla Hynka Máchy také o lecčems vypověděly…
Kdo umí, umí. Myslím, že leccos naznačovalo už sobotní rozloučení, kterého se účastnilo téměř 50 tisíc lidí. Mnozí další nepřijeli, protože když si spočítali, kolik lidí je v daném časovém úseku možno projít pietním místem, tak zůstali raději doma. Podle údajů ČT sledovalo pohřeb 1,065 milionu diváků. Dalších 520 tisíc diváků si přenos rekviem naladilo na televizi Nova. A další tisíce či desetitisíce lidí sledovaly přenos prostřednictvím internetových serverů.
Dovolil bych si na závěr použít citát jednoho neznámého autora: „Není třeba věřit tomu, co umělec říká. Věřte tomu, co dělá. Jedině na tom záleží.“
Neuděláme. Tomu právě předešla rodina (nebo on sám – pokud si to tak přál), že jeho tělo nechali zpopelnit. Je v tom i velký díl POKORY: „Člověče pamatuji, že prach jsi a v prach se navrátíš.“
Tedy… mám takový pocit, že v posledních dnech je „zašpuntovaná“ celá Praha. Cesta od stanice metra Staroměstská k bazilice sv. Jakuba byla dnes odpoledne docela hororem… Už jsem přemýšlel, že ztratím zábrany a cestu si budu klestit pěstmi. Když totiž řeknete slušně česky „prosím“, dotyčný se ani neohlédne (bodejť, když česky nerozumí) natož aby alespoň kousek uhnul. Nepomáhá ale ani „please, excuse, prego, bitte“… Docela mě zaujala tuhle jedna maminka s kočárkem, která v podobné situaci kočárek používala jako radlici buldozeru (zjevně už ztratila trpělivost s tupci, kteří nereagovali vůbec na nic) a na občasné projevy nevole převážně zahraničních „špuntovek“ a „špunťáků“ česky odpovídala „tak uhnu, blbečku“… Projevy arogance nemám rád, ale v její konkrétní situaci jsem ji plně chápal, protože to byste museli sami vidět…
Byl jsem v Praze loni a řekl jsem: „již nikdy více“
Byl jsem (jako lonťák) v Praze nedávno a nezbývá mi, než po všech těch prodíračkách slastně vzdychnout „mee too“ …
V Indii či v Bangladéši je lidí podstatně více a také žijí…
Zajímavý postřeh: I při dopravě tam lidé spolu daleko více SPOLUPRACUJÍ.
(Pouští se atd.)
Nechápu jedince, kteří se z naprosto ideálních a idylických podmínek v Bangladéši vrací do Čech…
Radku, nebo vezmi si takový Pákistán, který tady bývá hajným vychvalován. Včera jsem na TV Lux sledoval dokument Kresťania v Pakistane s podtitulem „radikalizmus, bombové útoky, nútené sobáše, násilné konverzie a vraždy sa stali bežnou záležitosťou. A násilie je aj v samotnom srdci spoločnosti – v rodine.“
https://www.tvlux.sk/tvprogram/table/14-10-2019/
Faktem je, že křesťané (a také budhisté) jsou v Pákistánu ze strany muslimů obrovsky pronásledováni, nemohou se ucházet o určitá pracovní místa, o studium na vysokých školách apod.
Jak je vidět, bereš hajného také s velkou rezervou 😀
Já někdy nevím, jestli se mám nad hajným chechtat nebo brečet. Když už neví, kudy kam, utře mě hláškou „Máme jednoho Boha, aneb v jednoho Boha věřit budeš“. (viz téměř závěrečná pasáž třítisícové megadiskuse k předešlému článku) To je jistě zcela nenapadnutelná pravda. Jenže postavena do totálně demagogické souvislosti. Tak jsem mu napsal „Je ale také dobré věřit v JEDNU SVATOU VŠEOBECNOU APOŠTOLSKOU CÍRKEV – tedy církev KRISTOVU (nikoliv Mohamedovu nebo Buddhovu).
Nyní čekám, čím nebo KÝM toho Krista nahradí… Určitě si něco najde po způsobu „holínky – hodinky“ nebo „mandelinka – mandolína“… 😀
Já bych na něj vůbec nereagoval, nemá to smysl!!!!!! Je to pořád dokola ta samá ohraná písnička!
Jasně, VY mít hlavně tu svoji „husičku“ nebo spíše PRASÁTKO a pivko k tomu…
____________________________________________
Plná pusa „keců“ a „skutek utek“…
No když se řídíš heslem „podle sebe soudím tebe ……….“ 😀
Já jsem jim právě na tu jejich školu přispěl… na rozdíl od RR, který také měl plnou pusu a nakonec chtěl jen „prověřovat“ kdo je kdo, a že by to stejně „promrhali“. …
Přispívám pouze tam, kde mám jistotu, že peníze najdou pravého adresáta. Takže třeba už dávno jsem přestal sponzorovat pouliční „žebráky“ – ochlasty a když někam něco pošlu, vždy chci mít zpětnou vazbu. Zatím se mi to vždy vyplatilo. Třeba v jednom kostelíku na Jičínsku hrají ve varhanách „moje“ píšťaly, protože ty původní byly za války zrekvírovány…
V těchto dnech hodlám poslat jistou finanční částku přes přátele na pomoc do Barcelony (těm „ošklivým katalánským separatistům“). „Vygooglojte“ si heslo „protest in Barcelona“, ať máte představu, jak to tam vypadá. Možná to bude „zajímavější“ a pro Brusel „poučnější“ než nekonečný příběh zvaný brexit…
Vaše volba. Mně zase přišlo tehdy užitečnější přispět na děti v Pákistánu. Protože tam to nebylo na to, aby bojovali, ale aby žily. …
Někdy je potřeba za spravedlnost bojovat. Domnívám se, že v Barceloně se do značné míry bojuje i za nás, akorát o tom „nevíme“.
Po světě existuje příliš mnoho neziskovek a „neziskovek“, ´mezi jejichž morální povinnosti by měla patřit i pomoc dětem v rozvojových zemích – místo aby torpédovaly normální život v Evropě a šířily genderové hovadiny a ekohysterii… 🙁
„Víš kde je spravedlnost?“ Ptal se mne P. Jiří Reinsberg před lety. „To asi jen v Nebi.“ odpověděl jsem.
„V PEKLE! … V Nebi, tam je milosrdenství.“
Však tady na Zemi nikdy jako v Nebi žít nebudeme.
Ovšem v Kuksu mezi sochami Ctností je mimo jiných též Spravedlnost a jejich zástup lemuje socha Theologia ze strany jedné a Anděl blažené Smrti ze strany druhé. On ten Matyáš Bernard Braun byl taky „mišuge“, když to tesal (a nebo byl ujetý Špork, když to u něho objednával). A to si ještě Špork dovolil postavit na kraj Žirečského lesa sochu obra, hrozícího směrem k jezuitské rezidenci, protože jezuité mu vydrancovali „Pavilón mudrců“, kde měl knihy, které se jezuitům tak nějak nelíbili…
Slepá Spravedlnosti! 😀 😀 😀
Však taky jiná „spravedlnost“ z pohledu sebevyvolených samozvaných „elit“ platí pro Tibet, jiná pro Hongkong, jiná pro Katalánsko, jiná pro Turecko… 😀 😀 😀
Až se sebevyvolené samozvané „elity“ začnou k ostatnímu obyvatelstvu planety chovat slušně – tedy MILOSRDNĚ (což nejspíš v dohledné době nehrozí), bude na Zemi lépe (což jistě v dané současné konstelaci už vůbec nehrozí).
Morální profil samozvaných JELIT skutečně naději na MILOSRDENSTVÍ neposkytuje.
Vy nevěříte v ŽIVOT věčný ???
????????????????????????
Samozřejmě věřím. Což ovšem není důvodem k tomu, abych se smiřoval s PEKLEM NA ZEMI…
Radku, když jsi u té Barcelony, podívej se na video z těchto dnů. Nepřipomíná ti to Národní třídu v devětaosmdesátým? 🙁
https://www.youtube.com/watch?v=8YhSIHZ7KYs
Jo…. a naše média – TICHO PO PĚŠINĚ.
Mám takové tušení, že ještě bude pořádně horko. (J)elita totiž zapomíná(ají), že i když přístup k informacím znesnadní, tak že není v jeji(í)ch silách jej zcela znemožnit. Akorát těmi ubohými a příliš průhlednými obstrukcemi jen lidi ještě více naštvou. Podceňování řadových lidiček (takzvaného póvlu) se mocným nevyplácelo v minulosti a nevyplatí se ani v budoucnosti. Události v Barceloně jsou nyní již plně srovnatelné s událostmi v Hongkongu. Rozdíl vidím však v tom, že pro Evropu jako celek mají přeci jen poněkud větší význam a bruselské věrchušce by Barcelona měla v současné době působit hlubší vrásky než „vzpurná V 4“ nebo možná i „vzpurný Johnson“…
Jak jsem již psal – katalánskou náturu tak trochu znám a od nás se liší tím, že si kálet na hlavu příliš dlouho a příliš moc nenechají…
Informace samy o sobě ještě nejsou řešením čehokoliv. (Snad pouze námět, abyste věděl, za co se modlit.) Pakliže vám skutečně jde „mír“ (ne o problém, který byste mohl „řešit“) a když už i Bill výše volá po osobním příkladu, jistě Vás potěší, že jsem (to i díky vám) přidal v neděli v HK v katedrále do přímluv (tzv. „modlitba věřících“) prosbu za mír ve světě, zvláště v Sýrii, na Ukrajině a v Katalánsku. …
Co se modlitby týče, můžete se i VY přidat.
To je snad samozřejmé, nevidím důvod to právě zde zdůrazňovat…
Já ano a to tento: Je to užitečněji strávený čas, než diskuse. (Nicméně je na nás, jak čas, který nám byl svěřen využíváme a využijeme. + Je to věcí každého a nemám potřebu nikoho vychovávat – co a jak má dělat. Díky.)
No vidíte, a když se na mne po mém návratu z Pákistánu (z Islamabádu) obrátil jeden z místních, kterého jsem potkal v tamním katolickém kostele, že shání podporu pro projekt jejich církevní školy pro děti z chudých rodin a já se na doporučení jednoho z kněží obrátil na kancelář „Papežská misijní díla“, s VELKOU SLÁVOU paní Soňa Halbrštátová přeposlala můj email svému manželovi ICLic. Mgr. Leo Habrštátovi (t.č „Národnímu řediteli PMD“) a tím vše skončilo. … https://www.missio.cz/kontakty/narodni-kancelar-pmd/ 🙁 🙁 🙁
…
Takže jedinou podporou, které se škole v Islamabádu dostalo, bylo něco přes 100 EURO, které jsem jim sám poslal převodem přes Western Union z peněz, které jsem měl našetřené z diet. (Dětem za to prý koupily psací potřeby, sešity a snad i nějaké knížky – psali mi přesně co, už si to nepamatuji).
Upřímně vzato, skutečně jsem tam byl na místech, která by šla nazvat jako „zlatá klec“. Zpravidla se vracím ze služební cesty a v Čechách (v práci) se mne už nemohou dočkat.
To je s vámi taková sranda?
To si 2x nemyslím. 🙂
Spíše tam jen máme více práce než lidí. …
_________________________________
Dnes jsem třeba šel dokonce i na oběd v montérkách, protože jsem ani neměl čas se převléci do „civilu“. … (Což jindy vždy dělám.)
… pak by ještě bylo dobré porovnat HUSTOTU osídlení v jednotlivých lokalitách. A to třeba i u nás – Staroměstským náměstím někdy sotva projdete, ale třeba mezi Veclovem a Novým Vojířovem u Nové Bystřice (v „České Kanadě“) při troše štěstí nepotkáte za celý den živáčka. Tam totiž občas ani není s kým „spolupracovat“ a nemusíte se nikým prodírat (maximálně tak křovím v lese, když zvolíte blbou cestu).
Zase srovnáváte maliny s rajčaty a snažíte se přesvědčit nás o tom, jací jsme my, Evropané, proti „Bangladéšanům“ barbaři.
Tak proč tam nezůstanete, když je tam taková idyla? Třeba byste se tam mohl dát i do politiky a „vaši černoši“ by vám mohli porozumět podobně jako Pražané kdysi Mozartovi…
Krásný kraj! Hrad Landštejn, kostel Nejsvětější Trojice v Klášteře, pohraniční opevnění, rybníky, lesy, krásná příroda. 🙂
To je jeden z mých „srdcařských“ krajů, kam se chodím „zašívat“. Auto nechám v Jindřichově Hradci, sednu na úzkokolejku a jedu. Někde (kde mě to napadne) vystoupím a vandruji. Spím, kde a jak se dá a nic neřeším… Nejvýše dvěma lidem sdělím, kde jsem a jak mě dostihnou v případě nutnosti a pro ostatní přestávám existovat…
Hmm, taková železniční zastávka Kaproun, kde byl z vlaku vyhozen Jára Cimrman a kde je dnes jeho pomník, to je přímo idylka! 😀 😀 Zvlášť, když se člověk sveze parní lokálkou 😉
Jo… Jenže letos mě lehce zklamali. „Pé-ixa“ se jim rozsypala a „Resita“ byla také nepojízdná. Nějak to do sezóny nestihli, takže pára letos nejezdila vůbec. Nevím, proč nenasadili U 37 002, nejspíš tam taky nějaké důvody byly, navíc do senotínského kopce má tato stoletá mašinka s přetíženými vlaky asi co dělat, a je to asi jako chtít po Trabantu, aby na Milešovku vytáhl karavan… O „Maletku“ se zase handrkují s NTM, takže tu asi na jindřichohradeckých úzkokolejkách nejspíš už neuvidíme… No, a když čtu, jak se handrkují s krajem a mezi sebou navzájem, tak si kladu otázku „jak dlouho ještě?“…
A je to strašná škoda. Předloni jsem tu měl parního „srdcaře“ z Francie (carillonista J. B. Lemoine z Lyonu) a ten nad těmi mašinami (jezdila Pé-ixa a U 37 002) skoro slzel jak malý kluk…
Idyla je slovo relativní. Většinou pracuji i v noci na hotelu. … I když je pravda, že letos se mi alespoň dařilo, dostat se někdy i do kostela.
https://hajny.blog.respekt.cz/zeme-nadeje/
Uvítal bych ještě jiný blog nebo portál, kde píšou o bangladéšské idyle. Třeba něco z Radio Vaticana a podobně…
Zkuste Wiki – tam píšou více. Já tam byl je krátce. Navíc v místech, kam se místní běžně nedostanou. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bangladéš
Vrátil bych se k tématu místní „glosy“…
Skutečně mi přišlo až komické, když na bohoslužbě, kde podávali lidem sv. přijímání tzv. „pod obojí“ – formou napití se z kalicha, „tradiční“ věřící se (až ostentativně) vyhýbali kalichu VELIKÝM OBLOUKEM.
Dnes je hodně lidí sešněrováno hygienickými návyky a předsudky. Napít se ze skleničky, kterou předtím použil někdo jiný, aniž by sklenička byla umyta, je pro mnohé dnes „eklhaft“. Pokud se pamatuji, tak i Mons. Reinsberg podával „pod obojí“ tak, že Tělo Kristovo smočil do kalicha s Krví…
Mělo to i praktické důvody – co kdyby si někdo „přihnul“ tak, že by se na ostatní nedostalo? 🙂
Však ano, stejně jsem přijímal i já. Přijal jsem Hostii tzv. na ruku a smočil ji následně v kalichu.
Přesto si nemyslím, že hygienické důvody byly tím, proč se někteří lidé „kalichu“ vyhnuli.
_______________________
Nicméně je/byla i to jejich volba. …
„Vezměte a pijte …“, nikoli „vezměte a namáčejte“. Samozřejmě i v jediné z obou způsob je celý živý Pán Ježíš, ale když už (a právem) vzhlížíme jako k ideálu k tomu, jak to přesně Pán Ježíš ustanovil, a jak to zachovávala Církev snad dvanáct až třináct staletí … . Vynález podávání svatého přijímání namáčením byl faktickým odstoupením od podávání podobojí, když byly obě způsoby spojeny v jednu; uvědomění si toho, že vlastně ani to namáčení není nutné, to už byl detail.
PARADOXEM bohužel je, že podávání sv. přijímání tzv. namáčením v ČR dnes provozují především „tradiční“ kněží (nebo alespoň ti, kteří si to o sobě myslí, že jsou „tradiční“) a to PROTO, aby nemuseli lidem podávat tzv. „na ruku“. …
Když jdu k přijímání „pod obojí“, tak tohle neřeším. Stejně jako když jdu přijmout Tělo Kristovo, tak prostě otevřu ústa a hotovo… Způsob podání svátosti plně ponechám na knězi. Kdyby mě vyzval, ať nastavím dlaně, tak je nastavím…
To já zas většinou činím, jak je v daném místě obvyklé. V Polsku si klidně kleknu „u mřížky“ a kde podávají „pod obojí“ (paradoxně třeba právě v tom Pákistánu) nemám s tím problém.
Což je samozřejmě naprosto v pořádku – respektujete místní zvyklosti, což je projev úcty a slušnosti k místním. Takže by stejně tak bylo na místě, kdyby vyznavači jiných konfesí při vstupu do katolického kostela sňali pokrývku hlavy, že…? Už jsem totiž na vlastní oči viděl, že na to z výšky…. (konkrétně v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí).
Jinak nevím, v jakém rozporu je vaše konstatováním s tím mým, na něž reagujete („To já ZAS“…)
Jde o OSOBNÍ vztah ke Kristu, ne o „divadlo“ pro druhé. Když kdysi bylo setkání s papežem JP2 v Czenstochové, speciálně kněží z ČR se skrývali pod deštníky a během mše popíjeli vodu ze svých lahví – byť stáli na STEJNÉM Slunci, jako tisíce lidí na pláni.
…
V našich krajích je zcela legální a legitimní přijímat tzv. „do úst“ i tzv. „na ruku“. Je na každém, jak to vnímá a jak to kdy pokládá za správné. Vaše MAMINKA vám přece také neříká, kdy si zrovna máte „odskočit“ a podobně. Je to tak přirozené, jako dýchání. Jde tedy o osobní vztah ke KRISTU ne o to „vychovávat druhé“.
Nechápu, proč mi tohle všechno píšete – vždyť je to samozřejmé! Nebo zase máte absťák z toho, že jste dlouho už nikoho nepoučoval?
Spíše je otázkou, proč se ptáte, resp. píšete, že něco „nevíte“. Buď je vaším ideálem hloupost (nevědění), nebo je vaše otázka „řečnická“ a o odpověď stejně nestojíte.
Uhodil jste hřebíček na hlavičku – o odpověď OD VÁS skutečně nestojím. (Což nevylučuje fakt, že o odpověď jako takovou stojím, ale hledám ji v Písmu a u kompetentních lidí).
Pak je však otázkou, proč se na odpověď (o kterou ode mne nestojíte) ptáte mne ??? Nejde Vám o odpověď a o poučení se, ale o uražení druhého ?
To není pěkné, ani fér…
Za mne: buď se mne neptejte, nebo se smiřte s tím, že se (odpověď) DOZVÍTE.
…
Vás se už dávno na nic neptám – vy mně pořád donekonečna vnucujete svoje moudra. Ani věta kdesi v minulé diskusi „kdybyste mi už dal pokoj“ nezabrala. Takže buď jste ignorant nebo skutečně´postrádáte společenskou inteligenci (empatii). To výše, na co odkazujete, skutečně byla řečnická otázka a vy jste SAMOZŘEJMĚ musel poučeně reagovat.
Sám víte, že MUSÍME jen zemřít…
Bavil jsem se s V.Jůzou. Vy jste se „vmísil“…
Aha… a vy jste se nevmísil… 😀 😀 😀
Sorry jako… 😀 😀 😀
No, you are not sorry (!). …
You are right, I am not sorry… 😀
A přitom stačí slušně poprosit o podání jen pod způsobou chleba … k přijímání podobojí nemá být nikdo nucen!
Evidentně ne vždy. Zvláště tehdy ne, kdy kněz „nenaslouchá“ a kdy je „přesvědčen“, že jeho životním posláním je „vychovávat“ druhé. …
Je to především o RESPEKTU.
______________________________________________________________
Analogicky i Dr.Rath. Plná ústa o tom, jak „se má postarat stát“ a co mají „dělat druzí“, že to až „druhé“ naštve. Začít můžeme vždy pouze sami od sebe. Jak to de facto dělal sám JK. …
S tím doslovným výkladem opatrně. Máte pravdu, že DOSLOVNÉ přání Ježíše Krista by znamenalo nechat „kolovat“ misku s Hostiemi, z níž by si každý „VZAL“. (Jako např. kolují „košíky“ pro sbírku.)
Jenže to by zase „nerozdýchali“ někteří „duchovní“ – viz (svého času) zrudlý otec Kelnar. …
🙂 🙂 🙂
Nojo, pátera je také nutno poučit, protože on to jistě „neví“…
Nikoliv. Poučovat začal ON. (Ale jen do té doby dokud se mu to hodilo. Pak byl rázem ukřivděný a „bebíčko“ mu musel pofoukat sám kardinál Dominik Duka. …)
Dominik Duka za ním jel až do Krkonoš?? Že o tom nějak nevím!!
Stejně tak nevím o tom, že by měl nějaké bebíčko. To je VAŠE představa… 😀
ON zde nebyl V.Jůza, ale V.Kelnar. …
http://hajny.webpark.cz/kelnar.html
A zase ten V. Kelnar… Nebyl to náhodou Petr Kellner? 😀 😀 😀
Nebo to taky mohl být pan Klener – dlouholetý varhaník kostela „u Kajetánů“ v Nerudově ulici, který občas hrával i u kapucínů a v Loretě…
Ten sice nikomu malíček nezlomil, ale jednou při hraní „dostal smyk“ na hladké lavici a plnou vahou „zahučel“ do pedálu, přičemž u památných loretánských varhan přerazil jednu pedálovou klávesu. Stává se to – a není to zase tak vzácný případ. No, skřípal jsem zuby, ale s pochopením vůči mnohaletému a skutečně zasloužilému varhaníkovi jsem klávesu vyjmul a po konzultaci s varhanářem – restaurátorem „restaurátorsky“ sklížil. Kupodivu drží dodnes…
Kázal prý (v Týnském chrámu) P.J.Reinsberg:
„Ono je problém, když dostane průjem zadek. To se spotřebuje mnoho toaletního papíru. Ještě horší ovšem je, když dostane průjem mozek…“
_____________________________
Vaše asociace NEJSOU realitou.
http://www.apha.cz/arcibiskup-duka-uvede-nove-kanovniky-metropolitni-kapituly
S tím průjmem to už tady taky bylo asi 10x…
Napřed tu blábolíte o nějakém bebíčku P. Jůzy, pak sem zapletete ještě P. Kelnara… Asi sám nevíte, o čem píšete a proč to píšete, takže jsem jen maličko chtěl pomoci…
😀 😀 😀
Začínající ALMAJZR je halt prevít… 😀
Z vaší strany. 🙁 🙁 🙁
O „bebíčku“ P. Jůzy jsem nenapsal ani slovo. To byla vaše ASOCIACE.
Tak o jakém (čím) bebíčku jste psal? (Viz váš příspěvek z 19. 10. v 5.54) ??
Asi fakt nevíte, co činíte…
Já tohle blbé slovo nepoužívám, sám bych s ním nepřišel …
O „ukřivdění“ kanovníka V.Kelnara. …
Viz poslední věta přspěvku z 19.10.2019 (5:37), na který jste reagoval.
Očividně NEVÍ. Protože sám si (když ZRUDL) Vladimír Kelnar do tváře neviděl a poté, co odmítl (on sám) dosloužit mši svatou a se slovy „mše svatá NEMŮŽE POKRAČOVAT“ utekl do zákristie, byl již naopak BÍLÝ JAKO SŤENA. …
Ono zrudnutí byl fyziologický jev, který mohl trvat odhadem tak 20 (?) vteřin.
Já furt tvrdím, že to byl buď miliardář Petr Kellner nebo varhaník pan Klener! 😀 😀 😀
S nimi se neznám. Pakliže máte na mysli příhodu, kdy římsko-katolický kněz odhodil na zem sv.Hostii a následně, protože se urazil nedosloužil mši svatou, tak dotyčným byl kardinálem Dominikem Dukou vyznamenaný Mgr. Vladimír Kelnar. …
http://hajny.webpark.cz/duka.html
VRAH JE ZAHRADNÍK !!!! 😀 😀 😀
Jak prosté, Watsone… 😀
KOZEL ???
http://hajny.webpark.cz/kelnar.html
Není třeba za to duchovní hned zavírat do uvozovek. Ano, jsou určité aspekty, ve kterých praxe i předpisy Církve odporují přílišnému návratu, napodobování toho, jak to bylo v prvotní Církvi nebo přímo při poslední večeři … a v některých aspektech odporovat jen tak nepřestanou. A i obnovení aspoň někdy za nějakých okolností svatého přijímání, a to dokonce i laiků, pod obojí způsobou, byl docela průlom.
Za „duchovního“ v uvozovkách lze bez UZARDĚNÍ označit každého kněze, který si není VĚDOM, že (cituji) „on je služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem jeho.“ …
A vy jste služebníkem blbosti? 😀
… já jsem nyní služebníkem SRANDY, což vy nemůžete nikdy pochopit…
Jedině, že byste sám začal také HLEDAT (viz níže)…
Na „srandu“ je dobrý ENDIARON. 🙂 🙂 🙂
__________________________
Do foroty ho beru na každou služebku.
Neřekl bych.
Prostě jen VĚŘÍM v Pána Boha (a v to, že má ON lidi RÁD) a nemyslím si, že zrovna z Eucharistie je užitečné dělat si LEGRACI.
______________________________________________
Čistě technicky ne proto, že by Bůh byl (či ne) „SKLEROTIK“, ale proto, že si to ani Pán Bůh, ani Ježíš Kristus nezaslouží. …
Z Eucharistie si nikdo legraci nedělá. Jinak souhlas…
Nicméně vědí co, resp. KOHO drží v RUCE ???
??? ??? ???
Používejte laskavě klasický 5. pád. Jarmulku na hlavě nenosím…
A přijímám do úst.
Proč vy? Je vaše volba, zda přijímáte tak či onal. Podstatným je KOHO přijímáte. Kněží Tělo Páně (pakliže v přítomnost JK ve sv, Hostii věří) do ruky berou.
Nejsem takový teolog – tuším že to už byla diskuse od (z) doby Mistra Jana Husa – ale předpokládám, že pakliže je Tělo Páně Tělem Páně, i kdyby tomu, že drží v ruce Krista, kněz nevěřil, Eucharistie se pro to nestane méně autentickou. … Smysl nevtěluje sv. Hostii kněz, ale Kristus a jeho tehdejší slova: „To čiňte na moji památku“.
To mi připomíná ten vtip, jak se „echt katolík“ (kterému je „vše jasné“) ptá člověka „hledajícího“, zda už našel Boha“. …
„A ON se ztratil?“
„No říkal jste přeci, že hledáte Ježíše Krista!“… trvá si na svém „katolík“.
„A ten se taky ztratil ?“
Hmmm… To je taky od P. Reinsberga?
Docela blbé je, když se „katolíkovi“ ztratí myšlenky…
Ano, i tak to lze napsat. Rozdíl mezi člověkem tzv. hledajícím a mezi „katolíkem“ je v tom, že hledající (na kterého se až s pyšným despektem ten druhý dívá) se SNAŽÍ, kdeždo „katolíkovi“ je VŠE „jasné“.
…
No jistě! VÁM je VŠE jasné, proto nás všechny tady poučujete! Zatím jsem od vás nečetl jediný příspěvek, v němž byste POKORNĚ PŘIZNAL, že také HLEDÁTE…
Jeden „charizmatický“ duchovní (P.Ing. Mgr. Aleš Opatrný) svého času tvrdil, že hodlá číst pouze „oslovení a podpis“. …
Zřejmě jste se „potatil“. 🙂
_______________________________________________________
Opakovaně jsem (v textech) citoval sv. Pavla a jeho slova, že naše poznání je pouze částečné a nedokonalé a teprve až jednou uvidíme „tváří v tvář“. …
K tomu bych doporučoval vzít si na pomoc číslo 708 (chytrému napověz)…
Žel Bohu (ve vztahu k vaší výzvě) jsem opět v Indii a nemám s sebou (váhový limit na kufry jsme již tak měli s kolegou překročený asi o 2 kg) ani Bibli, natož kancionál. Česky se tu nezpívá, místní jazyky jsou pro mne „rozsypaný čaj“ a pokud se v neděli dostanu na anglickou mši budou tam mít snad zpěvníky. …
Z Boha se ztratit nemůžete. …
To skutečně ne…
TO MUSÍ BAVIT! 🙂
Tak schválně, překročíte i zde 3169 příspěvků? 🙂
Těžko říci. … Zatím pouze kněz (ďáblův advokát ?) Vít Jůza rozporuje, že VŠE, co je, vzniklo z Boha.
V českém jazyce se, co se týká produkce, předložka „z“ používá pro materiál (a analogicky i v případě původu osob), nikoliv pro tvůrce nebo výrobce. A mezi obojím se rozlišuje. Nenarodil jsem se např. z příslušného doktora Vínohradské nemocnice (i když mě nějak odrodil), ale ze svých rodičů.
Dodávám, že obdobně se se jasně rozlišuje v latinském i řeckém jazyce; možná v hebrejštině by mohlo být oboje „min“ (přepis do latinky píši zleva doprava), ale teď si to v hlavě úplně dobře nesrovnám, podobně jako si honem nesrovnám v hlavě němčinu nebo angličtinu – ty ale pro náš případ jsou zcela mimo. Logicky ale je třeba rozlišovat bez ohledu na jazyk, jestli je letadlo konstruováno od někoho (jako projektanta nebo dělníka), nebo z někoho (např. využití lidské kůže jako potahu kostry letadla).
Pro vaše snazší pochopení si můžete představit, že vše co je vzniklo UVNITŘ Boha. Představte si Boha jako MNOŽINU. A vše co JE (a kdy bylo) – každého z nás – jako jeho „podmnožinu“…
Pantheistické bludy nesdílím a sdílet nehodlám. I když z jedné strany proti Vám hájím Božskou podstatu Církve, tak zrovna tak hájím, že tvorstvo nevychází z Boha jako jeho součást nebo podmnožina, ale je stvořené od Boha jako od Boha rozdílné, což platí dokonce i pro nás, byť se nám dostalo skrze Krista v Jeho Církvi jakési účasti na Jeho Božství.
CHa, cha. … Hájíte sám před SEBOU.
___________________________
Buď se dobmluvit a pochopit chcete, nebo žijete ve své VLASTNÍ představě, jejíž stín nehodláte překročit. (Cosi jako za socialismu uzavřené hranice „zevnitř“.) Podobné téma si zvolila kdysi Kateřina Lachmanová (viz kniha „Vězení s klíčem uvnitř.“)
V českém jazyce se předložka „z“ používá v MNOHA různých významech. Fixujete-li se pouze na jeden z nich, nejen že nepochopíte, jak to či ono bylo/je myšleno, s druhými se nedomluvíte, ale i vy SÁM sebe tím omezíte. …
I „jazyk“ je „nástroj“ a i zde platí, že i on je „dobrý sluha, ale zlý pán“.
Po marném vysvětlování rozdílu mezi autorem a materiálem veškeré další významy vzdávám, i kdyby na ně přišla řeč.
Teorie na vznik Vesmíru jsou různé. Velký třesk s rozpínáním prostoru i času, až po náboženské vysvětlení, že vše co je (včetně „materiální podstaty“) vzniklo „Z“ Boha. Vaše kvalifikace je v oblasti teologie v oblasti fyziky jste už „laik“. Zajímavě to popsal svého času John D. Barrow:
https://hajny.blog.respekt.cz/mezi-eufratem-a-tigridem/
To je pak těžké, když někdo ovládá kdejakou „cizáckou haťmatilku“ lépe než rodnou češtinu…
Otázkou je, zda vůbec „ovládá“. … Dokonce i v anglickém překladu se totiž hovoří o Bohu s velkým „B“ resp. „G.“:
https://www.biblica.com/bible/niv/john/1/
______________________________
„… and the Word was God.“
Nejde o velká písmena, jde o předložky a předpony, které by „kdosi“ z našeho sofistikovaného jazyka MOC rád zlikvidoval…
Nevím kdo je kdosi. Primárně bych řešil, zda se máme či ne snahu, potřebu i jen chuť se DOMLUVIT. (Pak už je jazyk – kterýkoliv – pouze věc „technická“.)
V podstatě si to samé s Vámi mohu říci i anglicky, či rusky nebo i jen „posuňky“ a když oba chceme, nějak se už domluvíme.
…
Také mně to kdysi trvalo, než jsem pochopil a smířil se s tím, že toto slovo (a to i ve Svatých Písmech) není vždycky jen vlastním jménem jediného pravého Boha. Nějaký anglický překlad je samozřejmě směrodatný jak stehno (To nás ještě na theologické fakultě učili.). Mám před sebou kritické řecko-latinské vydání Nového Zákona – jinak velká písmena v řečtině, jinak v latině (včetně Boha) – ale samozřejmě zrovna toto je v tom řeckém textu redakční záležitost, v rukopisech se nerozlišovalo.
Redakční záležitost za účelem našeho pochopení, jak to bylo myšleno.
Odvolávat se na „původní zdroj“ vytržený z kontextu je spíše „zatemněním“ než osvětou všehomíra.
Kněz – ďáblův advokát???
No, asi o třech až čtyřech nositelích kněžského svěcení si to myslím, ale P. Jůza mezi nimi není… 🙁
Mimochodem – není to tak špatný námět: Novoromantický skladatel (třeba Berlioz) by se toho chopil podobně jako Paul Dukas, který napsal nádhernou symfonickou báseň „Čarodějův učeň“.
V „Knězi – ďáblově advokátovi“ by se daly úžasným způsobem využít chorální nápěvy vystihující atmosféru „děje“ (jako Berlioz ve Fantastické symfonii geniálně uchopil „Dies irae“, tak tady by se třeba nabízelo „De Profundis clamavi“) v kombinaci s divokou, až aleatorní kontrapunktickou konstrukcí něčeho na způsob Lisztova „Mefistova valčíku“ nebo motivů „bouře“ ze Straussovy „Alpské symfonie“…). 🙂
Ale nositele svěcení bych z principu ušetřil. O leckterých jiných „osobnostech“ naší současnosti bych s velkou chutí napsal něco jako „Ďáblův spratek“… 🙁
Ďáblův advokát je „technický termín“ při procesech svatořečení pro člověka (nevím, jak často to bývá kněz, ale jistě býval), jehož úkolem je hledat a vznášet možné námitky proti svatořečení – a v tomto smyslu to rozhodně není nic hanlivého.
Nemám pocit, že bych měl být svatořečen. … Naopak. Spíše si myslím je užitečné žít, dělat, řešit a plnit to, co JE, než myslet na svoji „SLÁVU“.
Z principu. Prostě je to tak moje OSOBNÍ přesvědčení. …
Svatořečení Vám skutečně aktuálně nehrozí, jen Radkovi objasňuji Vámi použitý termín advocatus diaboli.
OK.
Z ničeho (ani z Vašeho vysvětlování) ovšem neplyne, že ďábel = Kristus.
________________________________________________
Vaším „problémem“ je, že ROZUMU se dovoláváte POUZE, když se VÁM to hodí. … (Viz právě závěr diskuse níže: „Jakkoli můžete (být zlým), rozumný tvor to nechce a nedělá právě proto, že v konečném důsledku z toho nemá „prospěch“.)
A místo termínu „nositel svěcení“, který asi přebíráte od Biskupství litoměřického, by bylo lepší rovnou používat třeba „věšák na svěcení“. Asi se budu muset optat, komu na biskupství mám doporučit (a jestli jsou na mé rady zvědaví) třeba „osoby vysvěcené“, pokud nechtějí používat vzhledem k odlišnému používání v minulosti termín „klerici“.
Svěcení coby „feudální RITUÁL“ ???
_______________________________
No vidíte, a já si myslím – právě jako ten ministrant, kterého jsem se kdysi zastal v té zákristii kostela sv.Havla v Praze, že:
„… jde o KRISTA a že je ÚPLNĚ JEDNO, kdy se POKLEKÁ.“
http://hajny.webpark.cz/vlk.html
Omyl. Já znám svěcení jen jako svátost (v tomto případě), nebo svátostinu. Nevíte-li, oč jde, doplňte si vzdělání, já Vám tady celý katechismus vykládat nebudu … .
Přesně tak, o tom to celé je. Kdosi vás „naprogramoval“, že jste „nadčlověk“ a všichni ostatní jsou nevzdělanci, heretici a hlupáci. …
🙁 🙁 🙁
Nejste-li ochoten cokoliv řešit (pouze se je „(po)bavit“), nená SMYSL cokoliv „přihazovat“. …
Slovy (dnes už zemřelého) M.Vlka: „To by se muselo dokazovat. Nějaká lékařská zpráva či rengenový snímek zveřejněný na stránkách toho pána, to ještě nic neznamená.“
_____________________________
Předpokládám, že M. Vlkovi (že má lidi rád) Pán Bůh již „dokázal“, a že se tak jednou (dříve či později) stane i Vám…
Nemusíte. Co nejde „z vás“ (nemáte zažité), nikoho nepřesvědčí. Že hřích přemoci lze LÁSKOU, to platí samozřejmě i pro VÁS.
(Kdo umí číst, má výhodu. … 🙂 )
____________________________________________
http://hajny.webpark.cz/vlk.html
Termín „nositel svěcení“ nepřebírám od Biskupství litoměřického, ale sám jej užívám v případě, kdy si nejsem jistý, zda onen „nositel svěcení“ je skutečně upřímným služebníkem Krista v pozitivním slova smyslu. Pokud si jistý jsem ve smyslu negativním, terminologii neměním, protože si myslím, že je celkem výstižná. Pokud si jsem jistý ve smyslu pozitivním (tedy že jde o kněze – Kristova služebníka), pak volím slova jiná. Proto jsem Vás do okruhu „nositelů svěcení“ nezahrnul (viz věta výše: No, asi o třech až čtyřech nositelích kněžského svěcení si to myslím, ale P. Jůza mezi nimi není… )
O používání termínu „ďáblův advokát“ jsem v této souvislosti nevěděl, tudíž jsem vděčný za poučení.
Myslel jsem, v diecézním katalogu to taky používají. Že by to oni měli od Vás?
Pokud je to tak, pak je to „kouzlo nechtěného“. Ale nejspíš to tak není… 🙂
Kouzlem nechtěného mi přijde skutečnost, že před 2 tisíci lety byl ukřižován JK. … A pak závěr videa na Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=6_ZXazWQDCM
__________________________________________________________
Zvláštní směsice STRACHU a pocitu VYVOLENOSTI z prostředí (semináře/fakulty) kterým duchovní prošli/procházejí ???
Tak jsem to video zhlédl… Nevím, zda to nazvat strachem. Hranice mezi ODPOVĚDNOSTÍ za druhé a tím, co se může jevit jako strach, se někdy rozpoznává obtížně. Jezdím od prvních dnů své plnoletosti a mnoho jsem se naučil jako brigádník, když jsem coby student trávil několikeré prázdniny za volantem poštovní „dvanáctsettrojky“, což bylo asi to nejstrašidelnější vozidlo, jaké se v evropské automobilce kdy podařilo spáchat… Byla to skutečně škola „řidičského života“ – celé jedny prázdniny jsem jezdil s vehiklem, u něhož nebylo možné zařadit jedničku a trojku a kterému brzdil jen pravý předek. Pak jako rozhlasák a nyní jako v podstatě terénní pracovník biskupství trávím na kolech mnoho času a o naježděných kilometrech jsem už dávno ztratil přehled. Zažil jsem několik skutečně zlých situací, přičemž jedna z nich měla velmi podobné okolnosti jako na videu. Na úplně rovném a přehledném úseku jsem začal předjíždět kamión, když zleva z polní cesty do mého protisměru vjel traktor – zjevně se podíval pouze doleva a když tam nic neviděl, prostě to tam „švihnul“. Naštěstí kamioňák pochopil průšvihovost situace a „tavil“ brzdy tak, až skoro zastavil, takže jsem se tam vešel. Ale kdyby nebyl tak pohotový a empatický, tak jsem byl „jasnej“… Asi o půl kilometru dál byla benzínka, musel jsem zastavit a vzpamatovat se. Kamioňák tu zastavil také. No, řekli jsme si svoje, nestačil jsem mu děkovat…
Takže P. Jůzu docela chápu, že se mu tam moc nechtělo, zvláště, když vezl ještě další lidi a nejel sám. Ten úsek zrovna přehledný nebyl. Auto bych tam sice moc nepředpokládal, ale třeba „šíleného“ motorkáře docela ano… Mezi STRACH a ODPOVĚDNOST bych rovnítko nedával.
K „VYVOLENOSTI“ se zde nemíním vyjadřovat, souvislost mi nepřijde příliš relevantní.
Předpokládat, že mne traktorista pouští proto, aby mne „napasoval“ pod protijedoucí kamion, který on vidí a já nevidím, to je „katolická paranoja“.
Bůh má lidi rád a proto ani lidé, kteří byli Bohem stvořeni k „jeho obrazu“ nemůžou být z principu zlí…
Není to o náboženství, spíše „jen“ o té výchově. …
Kolega se kterým jsem byl loni v Bangladéši komentoval výstižně, že lidé tam „spolupracují“. Měli jsme strašně málo času a řidič, který nás vozil nevynechal snad ani vteřinu, aby nepředjížděl, když to šlo. Přitom šel do situací, které evidentně nemohly vyjít, resp. já bych je nebyl schopen zvládnout. Když v protisměru jen náklaďák, bylo to vždy na centimetry a to ještě náš řidič předokládal, že protijedoucí kamion dá nohu z plynu. Kdo zatroubil, druzí ho pustili. … Přitom je Bangladéš z 90% muslimská země.
Pořád se divím, že v tom „ráji na zemi mezi těmi poloanděly“ nezůstanete…
Mně jste onehdy vytýkal, že žiji v ILUZI. Jak a čím dokážete, že VY v iluzi nežijete…
Na straně jedné „křupanství“ Evropy a Evropanů kritizujete a na straně druhé se sem pořád vracíte… Podle vašich příspěvků bych u vás na „upřímné vlastenectví“ nevsadil ani grešli. Takže vaše návraty „domů“ jsou nejspíš důsledkem paranoidního stavu nebo ekonomické závislosti…
A ještě jeden „maličký“ detail, na který se zapomíná, přestože pro „sluníčkáře“ by to měl být zásadní argument, kterým by mohli umlčet většinu oponentů (leč řada z těch oponentů má právě díky JIM SAMOTNÝM už docela slušné protiargumenty):
Co způsobilo morální devastaci značné části národa? Václav Havel to kdysi řekl dost jasně, byť třeba do všech podrobností a důsledků očima současnosti s tím absolutně souhlasit nemusíme…
V Bangladéši budovali sociliasmus a potažmo komunismus pod vedením nějaké komunistické či jiné podobné strany? Bangladéš byla okupovaná (či okupovaný – nevím nyní, jakého je vlastně rodu v češtině) napřed nacisty a pak stalinsko-břežněvovským Sovětským Svazem?? Nebo tam byly jiné příčiny k vybudování něčeho, co „sluníčkáři“ u nás označují za „xenofobii“? Pokud ne, tak nejspíš není divu…
😀 😀 😀 – … dá nohu z plynu“ 😀 😀 😀
Když to bude vypadat na čelní střet, tak dám nohu z plynu také! SLUŠNOST bych nezaměňoval s PUDEM SEBEZÁCHOVY… 😀 😀 😀
… no, pokud je skutečně pravda to, co o Bangladéši píšou na Wiki, tak to tam na moc velký „ráj na zemi“ nevypadá…
Nežijete náhodou také v ILUZI (třeba takové, že muslimové jsou „lépe“ věřící než křesťané)?
Celou dobu zde tvrdíte, že váš syn slouží u vojenské policie v Afgánistánu. PROČ si teda už dávno tam nenamluvil nějakou afgánku, proč se vrací do EVROPY ON ???
Proč tam vůbec jezdil ??? Povinnost, ekonomická závislost, útěk od rodiny, touha po dorodružství ???
______________________________________
Zameťte si LAKAVĚ před vlastním prahem, než budete kopat do druhých, OK?
LASKAVĚ (vypadlo s). … Jel náklaďák,, ten by přežil, nepřežilo by osobní auto atd.
_________________________________
Netvrdil bych, že lidé, kteří žijí a přežijí v podstatně horších podmínkách, než jsou ty „skleníkové“ u nás, jsou o tolik hloupější, horší a méně svatí a méně dobří lidé, než český duchovní, který (s velkou slávou) tak tak předjede na silnici traktor.
S hlupáky vašeho formátu nemá smysl diskutovat o motivaci konání mých dětí. Já jen dodám, že jim to schvaluji, nic víc. Blbec nepochopí, protože pochopit nechce. Vy tady kopete do slušného českého kněze a jelikož on je po duchovní stránce vysoko nad vámi, pochopil dříve než já, jaký jste domýšlivý a duchovně zaostalý hlupák, který jen svými pseudoduchovními exkrementy zamořuje a otravuje, kdekoliv se objeví.
Nepochopil jste ani to, že moje vytrvalost v nikam nevedoucí diskusi s vámi byla pokusem o diskutérskou recesi ve smyslu těchto stránek. Podařila se asi jediná zajímavá věc – rekordní počet příspěvků, který asi v jiných diskusích nebude jen tak překonán.
Možná by nebylo od věci, kdybyste opět přihodil něco o zlomeném malíčku, už to tady dlouho nebylo…. 😀 😀 😀
Nejste-li ochoten cokoliv řešit (pouze se „(po)bavit“), nená SMYSL cokoliv „přihazovat“. … Slovy (dnes už zemřelého) M.Vlka: „To by se muselo dokazovat. Nějaká lékařská zpráva či rengenový snímek zveřejněný na webových stránkách toho pána, to ještě nic neznamená.“ …
_____________________________
Předpokládám, že M. Vlkovi to Pán Bůh již „dokázal“, a že se tak jednou stane i Vám. … Pěkný den.
Výborně! A že jste na to nepřišel dřív?? 😀 😀 😀
Ale já na to přece už přišel dřív (!) … Vy máte potřebu se „bavit“ a znovu a znovu se na to dotazovat. 🙂 Co jsem měl říci jsem už dávno ŘEKL.
____________________________________________
Nejsem Bůh. Stejně jako svého času JK – i já jen odvedl svůj díl práce (řekl jsem, co jsem v dané chvíli a čase měl říci), zbytek je na Pánu Bohu.
Pokud jste řekl vše, co jste měl říci, proč nemlčíte?? 😀
… a už několikrát jsem jasně napsal, že se vás na nic neptám. Vy máte stále neukojenou potřebu tady všechny poučovat. Reaguji pouze na vaše „moudra“, která považuji za relativní, protože PRAVDA je skutečně jen jedna, což však neznamená, že PRAVDOU jsou vaše názory a výklady…
Děkuji za váš názor. …
🙂
Ano. můj NÁZOR, který samozřejmě nemusí (a tedy nejspíš ani nemůže být PRAVDOU), ale MŮŽE být její bližší či vzdálenější reflexí… (tedy pravdy s malým „p“).
Je totiž „Pravda“ (což máte nejspíš na mysli vy a neustále s tím operujete v domnění, že jakýkoliv argument, v němž demagogicky podsunete „Pravdu“ do vám vyhovujícího kontextu, nelze „přebít“) a „pravda“, kterou raději nazývejme REALITOU, byť právě zde existuje více možností výkladu (názorné příklady máme třeba ve výkladu teologických textů nebo prostých REÁLIÍ, kdy řada renomovaných teologů – tedy nikoliv hlupáků – jednu a tutéž REALITU vykládalo různě – třeba mnoho staletí starý spor o to, zda Maria je Matkou Boží nebo Matkou Kristovou)…
Proč „nebo“ ???
V životě přeci nemusí být všichni a všechno v rozporu…
🙂 🙂 🙂
Já jsem ten „rozpor“ nevymyslel, ten se prý řešil už někdy kolem roku 900, pokud vím… Samotného by mě to také nenapadlo nebýt toho, že jistý kněz, u něhož také hraji při bohoslužbách, rezolutně odmítl v sobotu píseň „Matičko Kristova“ s tím, že je teologicky „pochybná“. Začal mi to vysvětlovat, ale moc jsem to nepobral (já osobně v tom nějaký zásadní rozdíl také nevidím a pro mě to není natolik podstatné, aby to mělo vliv na mém vztahu k Panně Marii)…
Respektoval jsem to, byť „bábinky“ z toho byly poněkud smutné…
Takže o relativitě „pravdy“ trochu jinak:
Jistý člověk XY je pro jiného úhlavním nepřítelem, pro druhého ale skvělým přítelem. Kdo z těch dvou má „pravdu“?
Na to znám odpověď přesně, to dávali v TV, když jsem byl malý:
„A a B spí na truhle. Spadne A, spadne B, co tam po nich zbude?“
Správná odpověď:
Zůstane tam malé „a“.
Poněkud „podpásově“ jste do diskuse vsunul, že když je někdo teolog, nemůže být HLUPÁK (a nebo „lump“) – to cituji dnes už zemřelého P.Jiřího Reinsberga a odkaz zmiňuji proto, abyste za slovíčko nechytal mne. (Vysílalo se to i v rozhlase a vyšlo to knižně i na MC nosičích). …
______________________________________________
Už JK řekl:
„Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy“.
Protože jsem v současné době v Indii, lehce mohu přemýšlet i o duchovních směrech jako jsou hindusmus a budhismus. V podstatě může jít o systém, založený na reflektování všech možných lidských MYŠLENEK.
Abychom to však nezamluvili: I tzv. „dábel“ je „jen“ Bohem stvořený TVOR, ve smyslu, že i on pochází jaksi „z“ Boha a vznikl „UVNITŘ“ Boha.
…
Tím spíše bych nepodsouval, že to či ono je „dílem ďábla“.
…
I „on“ je „jen“ Bohen STVOŘENÝ tvor. Než hodit za „kováříčkem“, proč nejít rovnou za „kovářem“ – když je ta možnost ??? … MODLIT se přece můžeme přímo k Bohu.
Ďábel je pro mě „ztělesněním“ (synonymem) ZLA (tedy pravým opakem DOBRA). ZLO pochází od nebo z Boha? I když připustím, že „ZLO“ může být někdy pojmem relativním či relativizovatelným (aneb přísloví „Všechno špatné je k něčemu dobré“), mám problém se s touto interpretací vnitřně smířit.
Já ve svém nitru nosím rovnici BŮH = LÁSKA (resp. ABSOLUTNÍ DOBRO).
Ten „padlý anděl“ mi tam prostě nějak „neštymuje“. Dělá mi veliký problém připustit, že by BŮH mohl být „stvořitelem“ mimo jiné také ZLA…
Zajímavé téma. Navíc mi přijde, že to tentokráte píšete „ze sebe“ – jak to skutečně vnímáte, ne jen abyste „prudil“ či poučovat.
Asi by šlo říci, že „zlo“ je jen nedostatkem DOBRA. (Cosi jako, že něco se pokazilo, nebo jen něco tomu chybí.) Ale to může být co člověk, to názor. DESATERO může být cestou k dobru. I když upřímě vzato, nic jiného (lepšího) asi stejně nemáme…
„Nedostatek DOBRA“ – upřímně vzato, takto jsem neuvažoval. Fakt je, že pokud by personifikací ďábla měl být „padlý anděl“, pak to mnohé vysvětluje. Prostě „anděl“, který se k podstatě DOBRA nedostal…
I kdyby jste přišel s hypotézou, že např. anděl, který svého času „nadiktoval“ svatou knihu Korán (svatou pro ty, kdo se jí řídí, obsah v podstatě neznám a proto ani nehodnotím) byl padlým, nelze tomuto „andělovi“ upřít, že BOHA znát musel. Čistě technicky to je ten příklad, kdy jsem se modlil s muslimem a od (na základě svého „vychování“) dospěl ke stejnému Bohu, jako je Bůh náš.
Padlý – je relativní v tom smyslu, že svobodnou vůli máme každý z nás.
Ani já, ani Vy nemusíte dělat to, co je pro nás výhodné a užitečné a rozhodnout se „podle sebe“.
To je pravda. Fakt, že Mohamed NIKDY nebude pro mě „prorokem“ – a už vůbec ne BOŽÍM SYNEM – funguje v mé mysli a cítění na principu „zjevené pravdy“ a i do budoucna to nehodlám řešit.
Což se ovšem nevylučuje s tím, že korektní vztahy mohu bez jakých koliv problémů mít jak s muslimem, tak třeba s „kršnovcem“ (nebo jak si tito říkají), pokud ovšem oni budou LIDMI DOBRÉ VŮLE.
Váš poslední odstavec mě ujišťuje v názoru, že jedním z problémů ZLA je jeho snadná „zrelativizovatelnost“.
Všeho do času, Bůh navěky.
____________________________________________________
Omezená (časově) jsou i naše chtění…
… byť vyznáváme „skrze NĚHO všechno je stvořeno…“
Skrze Něho, s Ním a v NĚM …
Anděly Pán Bůh stvořil trochu podobně jako nás a trochu jinak jako dobré, ale se svobodnou vůlí. Tak velkoryse svobodnou, že může být i zlá.
😀 … tak proto někdy muži říkají ženám „Ty můj anděli“… 😀 😀 😀
Nicméně opakovaně připomínal otec Jiří Reinsber, že i ďábel, protože je stvořený Bohem, může POUZE do, co mu dovoluje ŘÁD Božího světa (stvoření). Ať udělá, co udělá, NAKONEC se to stejně obrací ve PROSPĚCH Boha. …
Lehce to komentoval Jiří Reinsberg, že to toho ďábla musí tím více ŠTVÁT.
No jistě… což platí i o ženách 😀 😀 😀 (nemyslím to zle, ale v rámci „lehké pozitivní ironie“)…
O tom budu přemýšlet (!)
Že by ženy, i když nechtějí, byly naprogramovány být „LÁSKA SAMA“?
Psali v knížce o vztazích (už přesně nevím ve které), že ani ironie není výhra. Doslova to tam bylo ve smyslu: „Jakkoli se na začátku může zdát, že ironie vztah stimuluje, nakonec ho spíše ubíjí.“
Aha, takže de facto přiznáváte, že za zlo nemohou „ti druzí“. …
______________________________________________
Nicméně ani to nepopírá, že být zlým se NIKOMU nevyplácí.
Jakkoli můžete (být zlým), rozumný tvor to nechce a nedělá právě proto, že v konečném důsledku z toho nemá „prospěch“.