Dárky bude letos kromě Ježíška roznášet i církev
Praha – Na Vánoce se těší většina z nás, ať už jsou důvody jakékoli. Mimořádně těšit by se ale měli letos čeští katolíci. Dostanou totiž dárek navíc. O netradičním vánočním obdarování rozhodli biskupové na posledním zasedání České biskupské konference.
Kritéria pro výběr dárku byla přísná a podněty mohli podávat kněží ze všech diecézí. „Podmínkou bylo, aby tento dárek byl užitečný pro všechny věřící. Současně jsem trvali na tom, aby se jednalo o nehmotnou věc, která lidem pomůže zbavit se nějakého hříchu,“ vysvětluje generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl
Návrhů se sešla celá řada a většina z nich splnila i všechna kritéria. „Byly to třeba návrhy jako zařadit do liturgie část, kdy by si všichni přečetli došlé smsky, nebo zahájit mši farní kavárnou, aby lidé neměli problém s pozdními příchody. Našli se ale i kněží, kteří tvrdili, že by všem věřícím prospělo, kdyby byl zrušen kněžský celibát,“ prozrazuje Přibyl.
Nakonec se biskupové rozhodli pro konzervativnější řešení, které by ale ve svém životě alespoň občas ocenil každý katolík. Přibude mší s nedělní platností. „Dohodli jsme se, že jako nedělní mše se budou počítat i páteční bohoslužby. Lidé tak budou moci odjíždět na víkend s pocitem splněné povinnosti,“ vysvětluje litoměřický biskup Jan Baxant.
Církev se ale letos rozhodla být doopravdy velkorysá. Biskupové schválili, že mše budou mít nedělní platnost i v pondělí. „Jedná se o pilotní projekt. Je to poprvé, kdy se budou moci věřící zbavit hříchu zpětně, aniž by šli ke zpovědi. Budeme teď pečlivě měřit čas průměrně strávený ve zpovědnici. V dušičkovém týdnu by tak mohl jeden zpovědník ušetřit i několik hodin času,“ slibuje si vikář od kapucínů v Brně Jiří Kryštof Javůrek.
Věřící, od kterých jsme zjišťovali názory, podobný dárek oceňují. „Mše v pátek je pro mě ideální řešení. V sobotu večer často hrajeme se souborem na nějaké zábavě, která s protáhne až do noci. V takových případech by mě pak v neděli ráno v kostele neviděl rád ani pan farář, “ pochvaluje si Martin Pěcha z Kunovic.
Z dárku mají radost ale i ti, kteří do kostela v neděli chodívají. „Pokud přibude do pondělní ranní mše druhé čtení, bude to při vhodně zvoleném žalmu znamenat, že první vyučovací hodina bude třeba i o sedm minut kratší. Každá minuta k dobru se hodí,“ pochvaluje si profesorka Biskupského gymnázia v Brně Eva Plechlová.
Podle získaných informací bude tento stav trvat po celý kalendářní rok 2019.
Po přečtení nadpisu jsem si začal myslet, že netradičním dárkem pro věřící rodinu by mohlo být deset kubíků kůrovcového palivového dříví z církevních lesů napadených kalamitou. 🙂
Pak mě došlo, že by to nebylo fér, protože mnoho věřící topí plynem nebo elektřinou 😀
Oprava: vypadlo mě tam „ch“, tedy ne věřící, ale věřících
🙂
My jsme dostávali odkrojky hostií, děcka se radovala, že máme spoustu oplatků
Bille,
pleteš se. Tento dárek by skutečně byl zjevně nejlepším nápadem – a to i pro ty, kdo topí elektřinou či plynem. Správný český člověk – tedy i katolík – určitě rád příjme zmíněných 10 kubíků dřeva, hlavně, když to bude zadarmo. A určitě jim nebude trvat ani do Vánoc, aby vymysleli, jak tento dárek poslat dál a vhodně jej zpeněžit.
Já jsem nadšený, neboť mohu v pondělí recyklovat pátečno – nedělní kázání. Zase pár minut času ušetřených. 😀
Docela to bude zajímavý ve farnostech, kde mají mše sv. každý den. Pátek, sobota, neděle a pondělí, čtyři mše s nedělní platností 🙂 No to je nářez!
Farář Otík by řekl: „Když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hubu, Kelišová!“ 😀
Nebylo by marné, když už sobota a pondělí budou mít nedělní platnost, aby pátek a úterý měly poloviční nedělní platnost.
😀
Tak tohle oceňuji!
Já bych ocenil, kdyby církev jako dárek v příštím roce umožnila při svatebním obřadu ženichům a nevěstám z řad podporovatelů České strany sociálně demokratické neříct výslovné ANO, ale umožnit bezproblémové pokračování a dokončení obřadu pouze tím, že před hlasováním odejdou ze sálu. 😉
Pro podporovatele ANO bych zase umožnil změnu v ohlašovací povinnosti v domovské farnosti. Konkrétně bych změnil „Kdo proti tomu něco má ať to ohlásí ihned, nebo pomlčí navždy.“ na „Kdo proti tomu něco má ať pomlčí navždy, nebo odjede na prázdniny na Krym.“
„Kdo proti tomu něco má ať to ohlásí ihned, nebo pomlčí navždy.“ … U vás používají takovouto formuli? Já myslel, že je to jen praštěný vtípek nějakého filmaře, protože samozřejmě nikdy nešlo a nejde o to, jestli proti zamýšlenému sňatku osobně někdo něco nemá, ale jestli není někomu známa nějaká překážka k zamýšlenému sňatku podle církevního práva, a v takovém případě se jedná o jednoznačnou povinnost na ni upozornit, nikoli o volbu nebo závazek pomlčet navždy.
„Bůh stvořil ČLOVĚKA, … jako muže a ženu je stvořil.“
____________________
http://biblenet.cz/app/bible/passage?path=Genesis+1,27
Nojo, ale co když půjde o mezinárodní sňatek? Tuhle si u nás jeden německý oficír bral Češku a bylo jasné, že ona mluví německy mnohem lépe než on česky. Takže se svatebním slibem to byl trochu problém. Dalším problémem bylo, že on se při obřadu úplně citově rozložil a ač byl v nablýskané důstojnické uniformě, začal slzet a škytat (nedivím se a nepozastavuji se nad tím, mně se to stalo také, jsou prostě chvíle, které člověk neustojí). Když došlo na moment, kdy se on měl projevit, tak prostě nebyl schopen ze sebe vypravit vůbec nic. Nevěsta se rozhodla vzít věci do svých rukou a loktem ho pořádně žďuchla. On se jako důstojník postavil do pozoru a na celý kostel zařval „JA WOHL!!“ Ale sňatek byl uznán platným a o to šlo…
Jinak – co s tím slůvkem „ANO“, že ano…:-) ?
Pak jsou ještě multikulturní sňatky a tam bych zavedl Mirečkova slova: „S Vendulkou na věky, zalezem do deky!“ 😀
No ale jestli on spíš nezakřičel „Já vůl“ po slovensky … pak by se to s tou platností mohlo trochu komplikovat 🙂
Podporuji váš návrh. Myslím, že ANO by se mělo ve svatebním obřadu zcela vynechat. Už od minulého volebního období se stále častěji stává, že lidé zakládají rodinu, aniž by podstoupili svatební obřad. Je jasné, že vyslovení slova ANO jim v uzavření sňatku brání. Stálo by za zamyšlení nahradit tento výraz jiným.( Já na příklad ve své korespondenci, pokud chci dostat odpověď, požaduji v případě kladné odpovědi slůvko Jo, případně, i když nerada, připustím i O.K. ANO se mi v korespondenci opravdu objevit nesmí.)
Bojujme touto změnou za větší počet sezdaných párů!
😀 😀 😀
„JO“ by nemuselo byť zlé, ale čo v prípade, ak vznikne politická strana s názvom „JO“? (znamenalo by to, čo ja viem… Jobovky Odmítáme). Tak potom navrhujem zauvažovať na slovenským „HEJ“.
Před volbami v Íránu, které znamenaly výrazný příklon této země k Islámu, byl tam kamarád a na téma uzavírání manželství mu dali tento příměr: „VY dáváte na studená kamna horký hrnec, MY na rozpálená kamna studený hrnec.“ (Týkalo se to právě situací, kdy nevěstu pro syna vybere bohatý tatík a ženicha pro nevěstu rodiče.)
Samozřejmě, že nejhorší možností je pak studený hrnec na studená kamna. 🙂
________________________
Těžko říci, zda to lze zjednodušit, že „forma“ pochází spíše od lidí, kdežto „obsah“ od Boha.
Při církevních sňatcích si snoubenci neříkají „ano“.
Toto je dosti zásadní sdělení! 😉
Z hlediska církevního práva si svátost manželství udělují SNOUBENCI (nevěsta a ženich). Kněz při tomto „aktu“ figuruje POUZE jako SVĚDEK.
Přesně tak. a zatímco knězi na několik předběžných otázek odpovídají „ano“, vzájemný manželský slib (běžně užívaná forma) již „ano“ slovně neobsahuje.
Při vlastním svatebním obřadu, který následuje po bohoslužbě slova, oddávající snoubence nejprve osloví a pak se jich ptá na svobodu jejich rozhodnutí, na jejich vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovávat děti: „N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“; „Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“; „Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“
Po kladně zodpovězených otázkách kněz vyzve ženicha a nevěstu, aby své rozhodnutí vstoupit do manželství, potvrdili podáním ruky a slavným slibem: „Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku / manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ Nebo je možno použít následující formuli: „Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za svou manželku / svého manžela. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí.“
______________________
Ponechme stranou, že v současné politice „ano“ neznamená souhlas, ale naopak NESOUHLAS (Viz „aliance NESPOKOJENÝCH občanů“).
Čistě technicky: Vynechat „ano“= vynechat církev.
A což takhle nahradit slovo „ANO“ méně spisovným, ale stejně jasným synonymem „JO“? 🙂
A nebo by ještě byla možnost vyjádřit souhlas v latině („etiam“, případně „ita assentior“). Nebo jiné české formy, podle místa, dialektu, atd.:
„tož, ja“, „hej“, „baže“,“ jasně“…
Progresivní zastánci globalizace by pak mohli použít anglické „YES“…. 🙂
Je to ostuda, neznám latinskou versi svatebních obřadů, ale jinak v latině klasicky např.: Abrenuntias Satanae? Abrenuntio. Při různých slibech či smlouvách se prostě musí v latině odpovědět stejným slovesem, nějaké „nó“, „né“ apod. (do češtiny převedeno) nestačí.
Samozřejmě jsem to myslel s humornou nadsázkou…
S tou latinou je to problém. Já sám ji prakticky neumím, ale velmi ji ctím, protože ji považuji za liturgický jazyk a jestliže češtinu nazývám „mateřštinou“, tak latinu nazývám „otcovštinou“ (nebo „paterštinou“). Je velikou chybou, že naše generace byla od latiny odstřižena, jakožto od „mrtvého“ jazyka, který navíc nese punc „jazyka klerikálního“, a další podobná označení. My jsme měli na gymnáziu sice možnost navštěvovat latinu jako nepovinný předmět, ale jelikož to vyučovala velmi neoblíbená profesorka ruštiny (vedení školy to asi udělalo schválně, aby případné zájemce odradilo), tak jsme se tam nehrnuli. Vydržel jsem to jen jeden rok a pak jsem se odhlásil, protože čtyřka z nepovinného „mrtvého“ jazyka mi významně kazila vysvědčení…
Mně se v latině líbily dva svaly:
musculus sternocleidomastoideus – to proto, že jsem na sebe byla hrdá, když jsem se to naučila vyslovovat.
A pak: musculus guteus maximus – ten název se dal dobře použít jako náhrada, když jsem nechtěla být sprostá. Pravda – je to trochu delší… 😉
V těle je asi dva miliony třistapadesát tisíc svalů, tak je pochopitelné, že jsem si zapamatovala dva nejslavnější zástupce.
😀 😀 😀
Nevidím důvod PROČ svátost manželství zesměšňovat, zamlžovat či degradovat.
…
Co Bůh učinil, moudře učinil.
O tom není pochyb. Nikdo tady nedegraduje svátost manželství, ale probíhá zde lehce humorně nadsazená diskuse o slovíčku ANO, nic víc…
Nemá smysl „opravovat“, co není rozbité.
ANO šéfe! … Doufám, že slovo ANO nepovažuješ i ty za rozbité?
JK: „Vaše slovo buď ANO-ANO, NE-NE.“
______________
Co je nad to, je ze zlého.
Takže přeloženo do „digitálštiny“ to máme jako 1=ANO, 0=NE 😀 😀
V digitální technice (v hexa kódu) by to bylo „C“.
(1100 binárně = 8+4 dekadicky = C hexa)
_______________________
Smyslem nebylo, že máme svět vidět „černobíle“.
Naopak, rozumím tomu, že nemáme MLŽIT.
Člověče, máte vy vůbec smysl pro legraci?? 😀 O tom moje poznámka přeci vůbec nebyla! 😀
To je věcí názoru, Radku. Když umírají lidé, NENÍ to legrace.
___________________
Evangelia jsou spíše o RADOSTI.
Málokdo tuší, jak blízko bylo k dárku – zrušení celibátu!
Díky náhodnému nastavení mobilu jednoho z účastníků zasedání ČBCH na mód „dětská chůvička“, došlo (opět náhodně) k nahrání části průběhu onoho listopadového zasedání, kde se lámal chleba.
Zde je přepis záznamu, posuďte sami:
mladý hlas: no a co, chlapi, nezrušíme ten celibát? to by byl dárek
starší hlas s řeckým přízvukem: nevím, proč jste to už dávno neudělali, my to máme dávno
mladý hlas: já bych to přivítal, ještě bych si užil
starší hlas s pražským přízvukem: co by na to řekl šéf?
starší hlas s plzeňským přízvukem: Ježíše do toho netahej, to jsou vždycky komplikace, a ani evangelia do toho nepleť … a všechny ta zkazky o uzdravení Petrovy tchyně a tak, to nikam nevede (zde je slyšet vícehlasé přizvukování)
mladý hlas: nemyslím Ježíše, ale papeže
více hlasů: a jo
středě starý hlas se zvláštním moravsko – severo – jiho – českým přízvukem: prej papežovi psali nějací jihoameričtí kolegové, co mají dělat, že mají málo kněží a moc věřících a on jim prej odpověděl – tak vysvěťte laiky
sborový hlas: tady nejme v Jižní Americe
mladý hlas: tak dejme hlasovat
známý hlas z rádia Beet: nejsme v plném počtu, je nemocný (pravděpodobně ukázal na prázdnou židli), až budeme v plném počtu
několik hlasů: tak to nebudeme nikdy
Sami vidíte, že nechybělo mnoho. Stačilo, aby ČR byla v Jižní Americe.
…Dost dobré! 😀 😀
U nás je toho průkopníkem farář Czendlik, který k tomu praví následující:
„S nadsázkou říkávám, že kdyby se papež František rozhodl pro zdobrovolnění celibátu, ať to udělá co nejdříve. Protože až mi bude osmdesát, budu v první řadě těch, kteří budou proti. Po besedě, kde jsem toto řekl, mi ale jedna paní napsala e-mail, kde stálo: „Ale víte, pane faráři, i v osmdesáti to ještě jde.“ 🙂
https://pardubice.idnes.cz/rozhovor-se-zbigniewem-czendlikem-dta-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150801_2181329_pardubice-zpravy_jah
Myslím, že plošné zrušení celibátu by byl příliš revoluční a obecně obtížně akceptovatelný počin.😀
Pro začátek by snad stačilo zrušit celibát jen v některých konkrétních dnech, podobně jako je to s omezením provozu obchodů během vybraných státních svátků… 😇😊😜
Snad by s tím mohli pomoci i odborníci ze strany, která má s realizací opravdu ty nejlepší praktické zkušenosti. 😎😋🤠
Plošné zrušení celibátu není nic revolučního, naopak zavedení celibátu bylo revoluční.
Plošné zrušení celibátu je návrat ke kořenům, k poslušnosti a respektu k Ježíšovým ustanovením.
Ámen.
Jediné dobro v celibátu je to, že kněží, kteří jej musí dodržovat, budou automaticky spaseni, páč peklo mají už tady na zemi. Takže to mají odbytý.
To tvrdím z vlastní zkušenosti, a to byla manželka akorát měsíc v lázních!
😀 😀 😀
Pán Ježíš nikdy nenařídil všem svým učedníkům, že se musí a že se jim podaří oženit, naopak mluvil o 3 druzích „kleštěnců“ (kteří se tak narodili, jiné takovými učinili lidé, a jiní sami pro Boží království).
Očistec mají už na zemi odbytý spíš ženatí a vdané.
Pokud je člověk v manželství spokojený, pak se nedá mluvit o očistci. Samozřejmě, že mohou přijít nemoci, neúspěchy dětí, trápení s rodiči, apod., ale pokud si manželé rozumí, neznám nic lepšího 🙂
Jiné je to tam, kde na sebe narazí dvě osoby, kterým to evidentně neklape 😉
https://www.facebook.com/mentalnijazyky/videos/chci-tady-prostě-jen-sedět/182305596010148/
😀
Kamenáči, k tomu videu, netuším, jak to mohli natočit u nás doma a já si toho nevšimnul … a už je to nadabovaný i do němčiny
😀 😀 😀
Typický případ manželky, nespokojené s platem manžela.
🙂 🙂 🙂
Hilarie, nevím co si pod pojmem „žít mimo celibát“ představuješ. 😉
Mou představu nejlépe vystihuje následující odkaz, což zároveň odpovídá na otázku, kdo bude automaticky spasen:
https://www.youtube.com/watch?v=SS5foNVMrGo
Automaticky bude spasena louka jednoho soukromého zemědělce, který má stádo volně pasoucích se krav 🙂
To si vždy vzpomenu, když ještě žil pan Doc. Svatoš, jak mi kdysi říkal a jak si pochvaloval, že i když jeho paní nebyla doma, měl od ní vždy připraveno v lednici jídlo v kastrůlku.
To jsem říkal taky našim bratřím – život v klášteře by se mi docela zamlouval, mohl bych se plně koncentrovat. Ovšem alespoň jednou týdně bych potřeboval „opušťák“ na noc (nebo i přes den, to ostatní by se nějak zařídilo…). 🙂
na tom nenesu podíl, to naši biskupové a odposlech
Já doufal, že zruší povinnost účastnit se bohoslužby na Narození Páně. Ostatně to už ČBK udělala u naprostné většiny slavností, které jsou celocírkevně zasvěcenými svátky.
Možná, že je to tím, že celocírkevně zasvěcené svátky jsou dnes převážně pracovními dny. Např. ve středověku bylo ročně 44 církevnch svátků, kdy bylo zakázáno pracovat 🙂
http://www.bawerk.eu/clanky/19.-stoleti–divoky-kapitalismus-/dovolena–svatky-a-pracovni-tyden-v-ceskych-zemich-od-stredoveku-po-soucasnost.html
Nebo zavést v jiné dny bohoslužby „s platností daného celocírkevně zasvěceného svátku“ (když mohou být třeba v sobotu mše „s nedělní platností“. Mně by to docela vyhovovalo – po „rybovkovém“ maratónu na Štědrý den a Boží Hod vánoční absolvovat plnohodnotnou právoplatnou mši bez not a soustředění na to, abych hrál „umělecky korektně“… Pro tento účel by se mi líbil buď den před Štědrým dnem nebo naopak den po sv. Štěpánu…
Mohl by sis rozvážit, ke kolika rybovkám se chceš uvazovat, pokud už něco takového máš rád, abys to mít rád nepřestal.
Přiznám se, že už vážně přemýšlím o tom, že se „na stará kolena“ naučím říkat „NE“… 🙂
Já teda jsem k tomuto dárku poněkud skeptická. Podle mně je to takový dárek-nedárek. 🙁
Pro ty věřící, kteří jsou zvyklí chodit na mši každý den, to bude nadměrná zátěž: jednak tyto mše – páteční a pondělní – budou dlouhé jako nedělní (obzvlášť ve farnostech s poctivými a zodpovědnými kněžími, kteří i v tyto dny nasadí dlouhé nedělní kázání). Za druhé – kdo ty „svaté řeči“ má poslouchat čtyřikrát dokola, pořád stejně? 😉 😉
Dalším problémem je to, že dárek není zaveden celocírkevně. Nejsem si jistá, jestli např. Německo nepříjde o část svých katolických imigrantů, kteří budou chtít být takto obdarováni. 😀
Dále – budou diskriminovány ty farnosti, kam kněz dojíždí pouze v neděli. Buď budou farníci ošizeni o dárek nebo se z toho farář zblázní, takže ve výsledku obdarování mínusové.
Takže suma-sumárum, tento dárek, zdá se, nepotěší všechny katolíky. No, ale uvidíme, až bude vydána prováděcí vyhláška, možná se pletu – což se mi doposud nikdy nestalo.
😀 😀
Lído, s těmi kázáními máte pravdu. Ale ono i v neděli se dá říct několika rozvinutými větami to, co důsledný kněz odříkává čtvrt hodiny nebo 20 minut. 🙂 Navíc mnoho lidí se v tom na konci kázání ani dobře nezorientuje 🙂
K tomu je taky takový vtip, jak po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníků a kostelníkům vlastní ho kárá: „Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!“ 😀
v naší farnosti se farář z toho zbláznit nemůže, protože už blázen je
😀 … a já mu tolikrát říkal: „Neber úplatky, neber úplatky, jinak se z toho zblázníš!“ …
– Já jsem rozklepával nejtek 😀
– Koudelko, já tě sleduji už dlouho…. 😀
Že by to bylo tak trochu inspirováno jedním starým židovským vtipem – viz https://www.nejvtipy.cz/sejde-se-katolicky-knez-mohamedansky-imam-a-zidovsky-rabin_vt189 ?
Haló, haló!!!
Mám vážné obavy, že bude-li zde diskuse váznout, vpustí sem Felix loupežníka Rumcajse. 🙁
A budeme mít po zábavě. Co s tím? 😜
Ono to není tak jednoduché… Tento dárek je sice v řadě ohledů průlomový, ale zasáhne do života některých věřících hlouběji, než se na první pohled zdá. Není totiž zcela ujasněn vztah mezi „svěcením dne Božího“ a povinností pracovat. Pokud se účastním mše svaté s nedělní platností v pondělí, tak bych teoreticky v ono pondělí neměl jít do práce (nebo když už, tak pracovat na Božím). Ty soboty se u mnohých srovnají s nedělemi (je víkend). Ale co ty pondělky? Bude existovat nějaké potvrzení pro zaměstnavatele, že na základě účasti na mši svaté s nedělní platností v pondělí nemusím pracovat? Vždyť práce v neděli a zasvěcený svátek je vlastně hříchem. (?)
„Hříchologie“ je náplní života lidí, jež sami NIKDY nepracovali (případně tomu je už mnoho let).
Když jsem byl kdysi ve Spojených Arabských Emirátech (to ještě s ERA a.s.) místo večerního ležení po práci u bazénu na hotelu jsem zašel na večerní mši do katolického kostela. Zajímavé zjištění: V neděli mše svaté byly ráno před prací (někdy v 6:30) a pak až večer. (Ta anglická tuším až od 20 hodin). Kdežto v pátek, který je v arabské zemi dnem pracovního klidu, bylo hned několik mší přes celý den…
______________________
Láska je vynalézavá. A pak ještě platí: Kostel (sobota, či neděle) je pro lidi, ne lidé pro kostel…
Apríle, zdá se, že Felix ještě vpustil jednoho loupežníka do předchozí diskuze, kde reaguje na tebe, Lídu i Venouše. 😀 Ale raději ho necháme být, ať si pindá. Psst! 😀
K tomu braní úplatků bych ještě dodal: „Je to marný, je to marný, je to marný!“ 😀
Při možnostech předvánočních dárků pro věřící by se mohla církev inspirovat praktikami našich obchodníků, kteří nabízejí různé slevy, akce 2+1 zdarma apod.
Jednou z možností je sleva na dávání peněz do sbírky. Kněz by např. mohl na začátku mše vyhlásit předvánoční slevu 20%. Ten, kdo dá do košíku např. stokorunu, by dostal slevu 20 korun. Protože vrácení peněz by bylo problematické, nechal by v košíku celý obnos a mohlo by ho hřát na srdci, že dal do sbírky o 20 korun víc, než původně chtěl. 🙂
Akce 2+1 by mohla spočívat v tom, že když někdo přijde 2krát ke sv. přijímání, měl by třetí zdarma. To by mohlo vést i k větší návštěvnosti kostelů o vánočních svátcích a snad i k větší zbožnosti. Např. ten, kdo jde do kostela jednou za rok na Štědrý den, ten by mohl přijít v rámci této akce i na Boží hod a na sv. Štěpána. 🙂 Kdyby se k této akci ještě přidaly další povánoční slevy, mohla by se návštěvnost mší sv. prodloužit až do Nového roku. 🙂
To jako kdyby se před vánocemi (pro pražáky před vánoci) někdo dva pátky postil, tak třetí by už nemusel a počítalo by se to? No to by bylo super!!!
Výborně! Každý nápad se počítá! 🙂
Koukám – to je tolik skvělých návrhů ! Jenže máme hierarchii, a biskupové si to už rozhodli, aniž by se nás zkušených zeptal! 😀
Já bych měla taky návrh – snížení takového toho poplatku, co farnost odvádí místo desátku. Protože výše částky se vypočítává podle posledního sčítání věřících, je nutné zaplatit i za ty, kteří jsou již po smrti. Zemřelým tedy zde na zemi každoročně naskakuje dluh, který nemůžou zaplatit. No – a s dluhy se do ráje přece nedostanou. Každým rokem jejich naděje na věčnou radost klesá. Ke snížení poplatku by měli biskupové taky schválit speciální druh odpustků pro tyto případy.
😉
Lído, tak tomu tleskám! Problémem venkovských farností je také to, že staří umírají a mladí se stěhují do měst. Taková venkovská farnost se pak dostává do tíživější situace a dluh těch, co již zemřeli, narůstá ještě víc 🙂
Atraktivitu církve by v akci 2 + 1 jistě posílilo, kdyby se ve zpovědi každý třetí hřích nemusel říkat … 😜
S těmi hříchy jsi mi připomněl takový předvánoční vtip, jak se pětiletý chlapeček se ptá maminky: „Mami, mami, co dostanu letos na vánoce?“ „No, to máš tak, zlobil jsi a nedostaneš vůbec nic. Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celej příští rok hodnej.“ Tak chlapeček se zavře do pokoje, a začne psát: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští rok hodný…“ Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a začne znovu: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští měsíc hodný…“ Zase to roztrhá a tak pokračuje ke dni, půldni, hodině, až nakonec rezignuje. V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie. Přijde domů, položí před sebe sošku a začne psát: „Ježíši, jestli chceš ještě někdy vidět svou matku…“ 🙂
Tak to je drsné!!! 😀
V dnešní době bohužel nic neobvyklé 🙁
No, když už… Tuhle jsme dělali mikulášskou besídku a aby dětem bylo jasné, že „Mikuláš“ o všech jejich poklescích ví, požádali jsme rodiče, aby u jména každého dítěte napsali nějakou výtku, aby bylo za co lehce pokárat. Došlo na Mirečka – stálo tam, že si okusuje nehty. Tak „Mikuláš“ Mirečkovi řekl, že se to nedělá a že si na to má dávat pozor. Mireček se na Mikuláše strašně zamračil a povídá: „Taky jsi to na mě nemusel říkat, já to dělám vždycky, když se táta s mámou nekoukají!“
Hmmm… Asi bych tušil, co zatlouci… 🙂 🙁
Když má někdo jeden či dva hříchy, ten této akce nevyužije. U toho, kdo jich má spousta, platí další reklamní slogan „čím více nakoupíš, tím máš větší slevy“ 🙂
Zase jsem si vzpomněl na ten vtip o cikánovi, který šel před vánoci ke zpovědi. Povídá „Otče, já se pomalu nemám z čeho zpovídat. Už 8 let nepiju alkohol, nekouřím, drogy si nepíchám, nechodím za ženami, dokonce nekradu ani barevné kovy, nikoho nepřepadám, auta nevykrádám …….. “ Kněz mu na to odpoví: „Já vím, synu, já vím. Však tě už brzo pustí na svobodu….. “ 😀
Konkrétními nápady se to tu jen hemží.
Obecně lze říci: „Stačí, aby konečně někdo začal řídit církev odpovědně, jako firmu.“ 😬🤢😎
Ten zelenej nemá chybu. 😂
Smajlíky se mi moc nepovedli. Sám je nemám, tak je teď kradu Lídě.
Lído, nemáš tam koblížka?
Zkusím něco najít:
no, koblížek, na másle smažený, okně chlazený, tu není. Jenom donut. 🍩 Nebo sopka.🌋 Ta je mu děsně podobná! 😂🤣🙃😵
Lído, dík za smajlíky.
🍩 je super!!!
🌋 mi připomíná Koblížka spíš obsahem, než vzhledem. 😉
Ale protože mi 🌋 připomíná ještě jednoho … toho řáholeckýho … nó, jak se jmenuje … myslím Robátko, budu (budeme) ji v případě opětovného napadení asi často používat 🤢.
Zklamal jsi mě.
Sopku jsem tam schválně dala proto, že jsem si myslela, že se nemůže najít absolutně nic, čím by připomínala koblížek. Asi mám moc malou fantazii. 🙁
😀
Ale mám rád ještě nějaký kriketak nebo co. 🏉 Je docela jako kobliha. A pak ještě koblížek nesmaženy nebo připálený 🌕🌑 On je to teda měsíc, ale co bych pro kamarády neudělala…
No, jo – chytrý -hloupý mobil: na začátek patří: Ale mám tam… a taky na mobilu je ten míček a první měsíc krásně žlutej. Třeba příště budu úspěšnější. 😉
Jestli má někdo řídit církev jako firmu, tak navrhuji, aby tím modelem pro církev byl spíš Microsoft než Charita.
Jinými slovy bych byl spíše pro Billa Gatese než pro Lukáše Curila!
To je dobře! Docela jsem se zpotil při představě, že nějaký sofistikovaný architekt navrhne kostel se vzhledem trnové koruny a lidé si to pak budou plést s čapím hnízdem… (jako invektivu vůči Charitě jsem to samozřejmě nemyslel, spíš kdyby náhodou se vedení církve u nás chtěl ujmout někdo jiný)…
Radku, myslím, že by si architekti mohli vzít příklad spíše za zahraničí 🙂 1f60e
http://magazin.cz/cestovani/9924-netradicni-kostely-pomodlete-se-na-tanku-nebo-ve-vlaku
Pěkné! 😀
Čeho bych se ale skutečně rád dožil, je dostavba Gaudího katedrály v Barceloně, protože to bude stavba naprosto nadčasová mimo jakoukoliv srovnatelnou architekturu kdekoliv. Pro mě je ještě dalším takovýmto fenoménem Santini, jehož stavby také nemají v tehdejší Evropě ekvivalent…
Jinak jsem maličko znejistěl v souvislosti s těmi přesuny „nedělní“ platnosti mší, protože jsem zaslechl jakési „news“ (doufám, že „fake“) o tom, že kdosi snad opět uvažuje o zavedení něčeho, jako byly pracovní soboty (takže „soboty s platností všedního dne“…). Snad je to opravdu „fake“…
Radku, nevím kde jsi na ty pracovní soboty přišel, ale v dnešní době je to snad už za námi!
Stačilo by málo – kdyby se moc dostala do rukou těch „správných“ lidí… Synovec dělá v soukromé firmě a když se před ním řekne „pracovní doba“, tak se směje jako jednomu z nejlepších vtipů… Ale fakt je, že zase vydělá. Člověk si musí uspořádat priority…
Radku, tvůj synovec je bohužel jedním z těch, kteří zvyšují průměrnou mzdu v tomto státě. 🙂 Ona ta hodinová mzda se bohužel až tak nezvýšila, jak se všude uvádí. Zvyšuje se jen počet hodin, které se kvůli zákoníku práce nevykazují jako hodiny, ale jako prémie. To je dnešní praxe 🙁
Já to dobře vím. Smůla je, že se člověk nějak živit musí. A ono okřídlené rčení „když se vám to nelíbí, můžete jít, na vaše místo se hned přihlásí deset jiných“ bohužel funguje jak zaklínadlo. Já jsem se rozhodl, že na toto nepřistoupím, jenže mi trvalo několik dlouhých let, než jsem si relativně bezpečnou pozici vydobyl. Jde vlastně o to, pokusit se nebýt ekonomicky závislý na jediném zaměstnavateli. Některé profese a specializace to umožňují, jiné nikoliv, a občas to bez rizika nejde. Když mi dnes některý z mých zaměstnavatelů tuto „krásnou“ větu řekne, nemám s tím problém, nanejvýš si promyslím, který z těch dalších by mi mohl zvýšit úvazek a u kterého by se to vyplatilo více a u kterého méně. Co je akorát průšvih, že člověk musí o to více hlídat daně, zdravotní pojištění a sociálku, aby něco nezvoral – vyplatí se na to mít člověka. Stejně mi už klepe na dveře důchodový věk, takže už teď přemýšlím, co omezím, co pustím úplně a co si nechám… Doma v papučích však nezůstanu.
Trochu mimo téma, ale tohle jsem sem prostě musel dát! I když – třeba ten nebohý trumpetista měl po plesové šichtě zmordovaný nátisk – pak by se hodil obřad se „svatební“ platností v jiném termínu 😀
https://www.youtube.com/watch?v=bNwv6iCWxgE
Hrůza! Rozbolely mě přitom zuby 🙂
I v kostele může být sranda 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=AfKvi2i26mQ
Našel jsem toto: https://www.youtube.com/watch?v=1yXGDB2jSW4
To už mi ale jako sranda rozhodně nepřijde… I když… co je proti tomuto lámání prstů (zřejmě všude platí, že kněží jsou jen lidé…). Zřejmě by někteří týpci měli před svěcením projít psychotesty…
Zde právě platí ta věta pronesená z vnuknutí Ducha Svatého:
„Vy jste služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem vaším“.
🙂 🙂 🙂
Ano – naproti všemu z minula tentokrát naprosto souhlasím! Přiznám se, že jsem byl tímto klipem docela konsternován, tohle by se skutečně stát nemělo. Mohu zvýšit hlas, mohu dát najevo nelibost i jinak, ale tohle opravdu ne…
Ve starém zákoně se píše, že Bůh se projevuje v „tichém vánku“, ne v síle vichřice.
____________________
Přeji vám Mír v duši. …
A kdo se projevuje takto? 🌋
Mt. Cameroon 🙂
__________________________
https://hajny.blog.respekt.cz/nad-mraky/
Přece Lída!! 😀 😎
M.H. se vyjímečně plete . 😀
🌋
To se pak plete A.P.Ril. 🙂 🙂 🙂
viz výše.
A je to venku! …
Felix Culpa chce sdělit, že zaměstnancům církve mají být letos valorizovány platy.
________________________________
https://www.novinky.cz/zahranicni/490564-nemecku-budou-chybet-tisice-duchovnich.html
S ohledem na fakt, že Koblížkův státní rozpočet bude schválen, jen když přistoupí na podmínky komunistů, t.j. zdaní restituční náhrady církvím 🤢, nebude to s tou valorizací platů zaměstnancům církve tak horké.
Z důvěrného zdroje, který si nepřeje být jmenován, mám informaci, že letos přidání nevyjde na „civilní zaměstnance církve“ (aby se třeba netěšili různí varhaníci 🙂…).
Ale ani duchovní to nemají jisté. Jistou šanci mají pouze katoličtí kněží muslimského vyznání, poněvadž ti by si mohli úspěšně stěžovat v Bruselu na diskriminaci. 🙃😵
Jak ale píše Felix, o dárky, které letos bude roznášet i církev jistě nepříjdou.
V rámci výše zmíněné akce 2+1 obdrží všichni ke každým svým dvěma úvazkúm zdarma úvazek třetí … 😇😊😜
Všiml jsem si mezi varhaníky zajímavého jevu – ti starší hrají bez reptání a vůbec jim nevadí, když mají neděli nabitou od nevidím do nevidím. To byly v Praze kdysi tři legendární varhanice (ještě je pamatuji ze starých předlistopadových časů) – slečny Kubásková, Marešová a Ledvinová (všechny už asi budou na pravdě Boží). Bylo v centru Prahy jen málo kostelů, kde by tehdy některá z nich někdy nehrála. Jejich jména nebyla na plakátech, ale měly odehráno jistě mnohem více hodin než leckterý koncertní… Generace dnešních padesátníků – šedesátníků víceméně tento model kopíruje a nemá s tím problém (kdybych to dělat nechtěl, prostě bych to nedělal). Jenže generace dnešních dvacátníků – třicátníků je už úplně jiná. Ti už počítají a když jim to nedá alespoň „na benzín“ tak prostě nehrají. Chtěl jsem tuhle po jednom z nich záskok mimo Prahu. Když jsem mu šetrně sdělil, že to asi nebude ani za ten benzín, tak řekl: „Jseš můj kamarád, ale tohle po mně nechtěj. Když není (myšleno kněz) ochoten zaplatit ani cestu, tak ať si k tomu sám píská“… Bylo mi to tehdy moc líto, i když tuto reakci do jisté míry chápu. Nicméně vím, na koho se příště NEobracet. Ale nevím, jak to bude, až naše generace skončí…
… no co, budou mše pískané 😉 …
… nebo virtuální… Když to tak sleduji:
Začíná to elektrifikací zvonů – kdo by dneska lezl na věže a tahal za špagáty? Když po těch věžích lezu, tak leckde nacházím ještě na trámech připíchnuté modlitby, které se zvoníci při vyzvánění modlili – chápali to totiž jako službu a vykonávali to s úctou a respektem. Generační kontinuita této funkce byla přetržena a zvoníky nahrazují motory, které se jistě také „modlí“ 🙂 . Pro řadu lidí je zvonění zbytečným kraválem a řekl bych, že ani značné procento praktikujících věřících už vlastně ani nechápe, o co vlastně by mělo jít…
Teď jsou na řadě varhaníci… Vatikán sice zatím reprodukovanou hudbu při liturgii oficiálně nepřipouští, ale je jen otázkou času, kdy vyměkne a toto povolí. Už u nás existují nástroje, na které nemusí hrát varhaník, ale digitální modul, kde jsou písně naprogramovány a kněz jen u oltáře mačká knoflíky na „tatrance“(viz třeba Skuteč)…
Pak přijdou na řadu kostelníci. Kněžím se sice zatím do šůrování kostelů moc nechce, ale asi ani řadě z nich nános prachu v lavicích příliš nevadí (když v těch lavicích skoro nikdo nesedí)…
Teď už jen zbývá virtualizovat vlastní liturgii – vždyť kdo by chodil do kostela, když si to může pustit doma…
Nevím… Patřím ale mezi ty, kteří se s tímto vývojem zatím smířit nehodlají. Považuji to vlastně za „salámovou“ metodu rozkladu tradičních DOBRÝCH konvencí, podobně jako „salámové“ způsoby likvidace tradiční křesťanské rodiny a společnosti.
„Jen pomalu a nenápadně – krůček po krůčku… nemusí pršet, stačí, když kape…“ 🙁
Radku, na některé technické vymoženosti si holt musíme zvyknout. Např. takové zvonění zvonů. Tahat se to ručně nemusí, kostelník u toho neohluchne, tak ať to dělá elektřina. To není nic proti ničemu. 🙂 Třeba až někde vymřou varhaníci (nic proti tobě), tak holt budou kněží od obětního stolu řídit reprodukovanou hudbu mačkáním knoflíků. 🙂
Horší je to s tou tradiční křesťanskou rodinou, jejíž likvidaci napomáhají i rádobyintelektuálové z řad kněží. A zatím se jim zejména mezi levicově naladěnou mládeží daří.
https://www.tedeum.cz/2018/11/23/fuchs-halik-a-petracek-ve-stinu-politicke-korektnosti/
Fatimské proroctví, že poslední bitva mezi Pánem a královstvím ďábla bude svedena na poli manželství a rodiny, se pomalu ale jistě naplňuje. Věřím, že v ní Panna Maria zvítězí!
Já také. Kdybych v to nevěřil, tak bych dnes musel být v nevyléčitelné depresi… Ale ty zdánlivě „drobné“ ústupky z tradic mě zneklidňují, protože to je přesně ta „salámová“ metoda. U toho zvonění tak úplně nesouhlasím – ti staří „pravověrní“ zvoníci, kteří si uvědomovali, PROČ to vlastně dělají, to chápali jako formu modlitby a zvonění mělo svá přísná pravidla, která věřící (i „nezvoníci“) vnímali a ti všímaví dokonce byli schopni třeba začínajícímu zvoníkovi vytknout chyby. Jinak se zvonilo poledne, jinak klekání, jinak umíráček, jinak se zvonilo o slavnosti – docilovalo se toho různým přidržováním nebo podtrháváním zvonů, dvojúdery na jednu stranu, a tak dále. Dnes to už umí málokdo, protože se vlastně o tom už ani nic neví…
Podobné konvence platí i při hře na varhany – jiné rejstříky se používají v Adventu a době postní, jiné o slavnostech, v mezidobí atd… Já se to snažím dodržovat, i když vím, že vlastně mnohým je to úplně jedno, protože to prostě nevnímají. Jenže já to chápu tak, že to činím ke cti a chvále Pána…
Každé odbourání takové tradice (byť zdánlivě nepodstatné) beru jako ÚSTUPEK ve smyslu již zmíněného „salámového“ rozkladu.
Pravdou je, že takto se „salámově“ rozkládají formy a způsoby chvály Pána – je otázkou, zda to není podobně závažné jako „salámový“ rozklad rodinných a společenských vztahů.
Jako se dobré tradice redukují zaváděním technických vymožeností v kostele, tak se dobré tradice redukují preferencí virtuální komunikace před komunikací osobní, z čehož vznikají i nové formy psychických nemocí (ADHD, některé formy autismu a podobně), přetechnizovanost a přetechnologizovanost života jako takového…
Leč i já jsem optimista a věřím v porážku zla…
Jako děcka jsme chodívaly zvonit. Hrozně nás to bavilo, hlavně soutěž, kdo se vyhoupne výš na provaze. I na varhany jsme si při tom zahrály. 😉😜 Ale fakt dodnes netuším, proč nám pan farář nevěřil, když jsme mu tvrdily, že při tom fakt „žádnej bordel neděláme“. 😀😀😀
Magdo, ty starý časy už jsou pryč. Kdyby se nám tehdy u těch zvonů něco stalo, tak bychom doma dostali velký nářez. Dnešní doba je jiná. Když někoho pustíš do kostelní věže se zvony, tak aby jsi si nechala podepsat lejstro, že dotyčný za sebe přebírá odpovědnost. Kdyby se tem nedejbůh někomu něco zlého přihodilo, pak bude popotahován ten, kdo přístup umožnil. Třeba i pan farář. 🙁
Radku, máš pravdu v tom, že staří zvoníci byli machři. Jenže ti už jsou většinou na Pravdě Boží. Dnes přebírá jejich práci elektronika, na které je možno nastavit ovládání zvonů podle potřeby. Na kostelích, kde je více než jeden zvon, lze pak nastavit několik desítek různých kombinací, takže jinak se zvoní na mši, jinak klekání, jinak v poledne, jinak v pátek v 15 hodin, jinak umíráček, jinak při vynášení nebožtíka na hřbitov, jinak na svatbu atd. atd.
např.: https://mobatime.cz/obchod/elektricky-pohon-zvonu/
My tady řešíme technické problémy zvonění, ale aby nám to zvonění časem nezakázali úplně 😉 Třeba by to mohlo urážet jednu blíže nespecifikovanou náboženskou menšinu. 🙂
Zapomněl jsi na zvonek – pozdvihováček. Ten asi není všude. Zvonil na něj ministrant klečící na schodku oddělujícím presbytář od lodi kostela při pozdvihování. Šňůra vedla stropem přímo do malé věžičky. Při posledním malováni ho nechal farář zrušit. Zbyla jen dírka ve stropě.
Využili jsme ji jednou při dětské bohoslužbě, když se povídalo o Abrahámovi, jak obětoval Izáka. Předem jsme přivázali ovečku na vlasec a vytáhli ke stropu.Nikdo si jí nevšiml. Já čekala na půdě nad stropem. Když při přehrávání onoho dějství došlo na řeč anděla, začal se beránek spouštět dolů na „obětiště“. některé děti z toho mají do dneška životní zážitek. 😀 😀
Přiznám se, že v té době měly naše děti doma většího plyšového lva. Já tenkrát měla sto chutí místo ovečky přivázal toho lva…🤣🙃 nakonec ale zvítězila zodpovědnost…:-D
Nezapomněl. :-E) Pozdvihováček byl (je) ale zpravidla menší zvonek, který však není sladěný s ostatními zvony. Většinou se šňůra zrušila a zvonek zůstal ve věžičce.
A ty smajlíci podle návodu na internetu mi taky nějak nejdou 😎
Už jo, ale nějak jinak (sn)
A proto je třeba zvonit a zvonit, a to co nejdříve a na co nejvíce místech! Až nám to začnou zakazovat, bude na zavádění zvonění už pozdě.
Ano, já preferuji ruční zvonění, protože to je lidská činnost směřující ke chvále Pána. Ale připouštím, že i ta elektrika může mí cosi do sebe – do jistého kostela na pražské periferii se vloupal zloděj. Kostel je v husté zeleni a obehnán zdí, a tak si zloděj řekl, že se nic nestane, když si takhle v půl druhé ráno alespoň v sakristii rozsvítí. V domnění že jde o vypínač ke světlu, jej stiskl – a zapnul zvony. Pan farář prý ani nevstával z postele, jen na mobilu vyťukal 158… Zloděj ani nestačil utéci… 🙂
Takže v tomto případě elektřině tleskám i já… 😀
U nás už muselo být kostelové zvonění omezeno. Ne kvůli EU, ani muslimům, ale z důvodu stížnosti jednoho bývalého soudruha „na hluk“. 🤢
Inu ne všichni bývalí soudruzi jsou obránci křesťanských tradic jako ten z Hradu.🙃
Ano, ano… V brněnské diecézi byl dokonce jistý nejmenovaný (ale zde v diskusi už před časem jmenovaný) kněz kvůli zvonění inzultován. A když jsem v roce 1989 začínal zvonil na Loretě tak tehdejší „Večerník Praha“ otiskl příspěvek jakési dámy, která si stěžovala, že ji loretánské zvonky ruší. Než jsme však stačili zareagovat, objevila se odpověď od jiného čtenáře, který napsal, že oné stěžovatelce závidí, že ji ruší zvony, jeho že na Jižním Městě ruší náklaďáky a nabídl jí výměnu bytu. Jak to dopadlo, nevíme… 🙂 Samozřejmě, nic se nemá přehánět ani s tím zvoněním…
Vždycky se najde nějaký vůl, kterému zvonění vadí. Vzpomínám si, že podobný protest byl i v Brně. Na druhé straně v mnohdy západních městech, kde je zvonění ohroženo muslimy (kterým nevadí to békání muezína), vyrazili do ulic i nekatolíci, kteří chtějí zvonění jako součást evropské kultury zachovat.
Není tajemstvím, že komunisté (ať už jsou z jakékoliv církve či strany) pro odluku církve a státu nebyli… Není to jen zkušenost Ruska. V muslimském světě mají k sobě stát a „církev“ (tj. pravidla duchovní a „státní“) blízko.
Já v muslimském světě zatím stále ještě nežiji…
V pohodě. Já také ne. (Ač jsem měl možnost se tam dostat.) Z poslední věty mi tam vypadlo „také“ či „i“.
Bez varhaníka a hudby mše svatou mít LZE, bez Krista nikoliv. (Že hudba je „virtuální“ – ač ani to nutně být tak nemusí – je vystiženo pěkně.)
_________________________
Když se zastavím na ranní mši svatou v Pardubicích, pan biskup Kajnek (a nejen on) přečte evangelium a pak si na chvíli (místo kázání) sedne. Vnímám v tom DUCHOVNO a hlubokou symboliku. Námi produkované „zvuky“ a promluvy nejsou podstatné… Podstatným je, když k nám mluví a promlouvá Bůh.
Samozřejmě – to není ale nic proti ničemu. Já otce biskupa Kajneka pamatuji ještě z totality jako běžného faráře – „pěšáka v poli“ v Lázních Bělohradu. Znám ho a vím svoje (tudíž s vámi souhlasím). A znám více kněží, kteří se vlastní homilie po přečtení Evangelia vzdali, pokud uznali, že je to vhodné…
… a je zajímavé, že zatímco homilii P. Kajnek vypustil, tak sloku písně ale požadoval zahrát a zazpívat vždycky… (kvůli varhaníkovi to nebylo – když nebyl varhaník, zpívalo se bez varhan).
Jo, to v Pardubicích zpívají, to je pravda. Dokonce, když jsem tam byl, zpívalo se na závěr (bez varhan) „Tisíckráte pozdravujem Tebe, ó matičko, Krista Ježíše.“
Na otce biskupa Kajneka mám opravdu krásné vzpomínky, když farářoval v Lázních Bělohradu. Pár kilometrů vedle totiž máme chaloupku, kde jsem strávil krásné časy (a stále trávím). A když jsem ještě nebyl tlustý a líný, tak jsem to tam všechno projezdil na kole (když jsem se chtěl zničit, tak jsem jel na silničním kole na Tábor nad Lomnicí nad Popelkou, což je asi 8 km nepřetržitého vydatného stoupání). Jednou mě u Hořic chytla pořádná průtrž mračen. Nebylo kam se schovat, tak jsem se rozhodl to dojet s tím, že prostě promoknu na kost. Najednou na mě troubí auto a zastavuje. Kdo jiný než otec Kajnek? Naložil mě i s kolem a klidně si se mnou těch 20 kilometrů zajel…
A to je náhoda. Pro cyklisty má slabost. 🙂 🙂 🙂 Když jsem v roce 1991 šlapal na kole na setkání mládeže v Polské Czenstochové, dělal nám řidiče doprovodné dodávky a vezl batohy.
Existuje krásný matematický VTIP vyjádřený tzv. paradoxem PLOVOUCÍHO ČERPADLA: Loď plující po moři, když má v trupu díru, používá čerpadlo, čerpající vodu z podpalubí zpět do moře. V případě větší díry, potřebují námořníci větší výkon čerpadla. Čím větší a větší je díra, tím výkonnější musí být čerpadlo. Nakonec to končí tím, že díra loď zcela pohltí a na moři pluje jen „plovoucí čerpadlo.“
_______________________
Aplikováno na život církve, není smyslem „one man show“. Spíše je/bude cestou zapojit do života více a více jednotlivých lidí i tzv. „laiků“ a to třeba i do vedení bohoslužeb.
Ale to je přesně to, co mám na mysli! Dřív snad při každém farním společenství (resp. „kostele“) měl kněz k ruce řadu lidí, kteří vykonávali nejrůznější funkce (kostelník, zvoník, varhaník, ministranti, lektoři) a tyto funkce postupně zanikají. Ano, v řadě farností existuje funkce tzv. „administrátora in materialibus“, což bývá obvykle jáhen nebo i laický „pastorační asistent“, který některé věci převezme na svoji osobu místo kněze, který samozřejmě při větším zápřahu ve více farnostech absolutně nemůže stíhat. Problém je ten, že tito „pastorační asistenti“ jsou většinou v pracovním poměru na biskupství a je otázkou, zda během určité doby vůbec bude u těchto lidí na výplaty (což se v určitém časovém horizontu může týkat i kněží).
Proto mi vadí „filosofie“ řady generačně mladších varhaníků (a asi nejen jich), kteří pod záštitou argumentace „hoden dělník mzdy své“ (nebo vulgárněji „zadarmo ani kuře nehrabe“) mají takzvaný problém zahrát někde zadarmo skutečně „pouze“ ke cti a chvále Pána. Nás, starší generaci, pak osočují z čehosi, co se nazývá „dumping“ v tom smyslu, že tím, že hrajeme zadarmo (nebo za půl darma), „rozmazlujeme církev“, která si v očích těch mladých zvyká na to, že ochota věřících činit věci „pouze“ ke cti a chvále Pána je neomezená. Já se zatím snažím je omlouvat „neznalostí reality“, protože restituce tak, jak jsou nastaveny, nic v tomto ohledu neřeší.
Ano, pokud se liturgie nemá stát „one man show“, tak jiné cesty, než zapojit „laiky“ do života farnosti jako takového (a tedy i liturgie), skutečně není. Kéž by se našlo dost těch, kteří v tom nevidí „kšeft“. Chápu, že zvláště mladí peníze potřebují. Ale varhaničení a kantoření nebyl zlatý důl v žádné době a existuje o tom řada objektivních dokumentů (třeba životopisy hudebníků – J. J. Ryby, z mladších pak třeba R. N. Führera a mnoha dalších). Pak je otázkou, co se má od „kostela“ a církve vlastně chtít… Myslím, že vy, pane M.H., znáte na tuto otázku odpověď stejně dobře jako já… 🙂 Proto se vyplatí zajistit si plnohodnotné živobytí jinde, čímž se zhodnotí i význam „chození do kostela a služby ve farnosti“ v nemateriální rovině (což by mělo být smyslem)…
Na mysli mám moji 15 a půl roku starou ZKUŠENOST z ostrůvku IONA a to jak ze života v ekumenické „IONA Community“, tak i z katolické farnosti, kam jsem též chodil na bohoslužby, když jsem měl možnost. Katolickou farnost včetně bohoslužeb vedla řádová sestra. Když nebyla přítomna, zastoupili ji místní farmáři („laici“). Když byl na ostrově na návštěvě ŘK kněz, bývala mše svatá, jinak „bohoslužba slova se sv.přijímáním“. Fungovalo to.
______________________________
Stejně tak v ekumenické IONA Community – co dosud nebylo zmíněno, i tam byla snaha zapojit do vedení bohoslužeb co nejvíce „laiků“ (lidí). Dokonce i já jsem před mým odjezdem vedl jednu ranní bohoslužbu.
Až naši církevní hierarchové dojdou k závěru, že by to takto mělo fungovat i u nás a z Vatikánu jim to požehnají, tak to (možná) zavedou. Je to však hlavně o místních poměrech, zvyklostech a podmínkách. Já mám také konkrétní dosti bohaté osobní zkušenosti s předlistopadovou „podzemní“ církví u nás, což je podle mého názoru velmi svébytná kapitola a kdyby nějaký pamětník byl schopen a ochoten sepsat klíčové momenty tohoto hnutí, mohlo by to pro historiky být hodně zajímavé. Že se to po listopadu vyvinulo tak, jak se to vyvinulo… (?)
Asi bude lepší věřit (nikoliv – věřit je málo – je třeba být přesvědčen), že Pán to má v rukách a že to, co má být, bude a že nás vede správně…
Zatím to spíše vypadá, že i v církvi platí, že kdo má „funkci“ ten si vynucuje uznání a své „postavení“, což jistě neplatí jen pro pana kanovníka Kelnara a kněze Budského (případně varhaníka/organologa R.R.)
________________________
To zcela spontánně (a bez přetvářky) poklekám před panem biskupem Kajnkem – coby „autoritou“ a jeho MLČENÍM resp. tichostí, ze které alespoň promlouvá (může) Bůh.
V tomto případě o uznání tolik nejde. Zapomínáte, že každá funkce je obvykle spojena s POVINNOSTÍ řešit a rozhodovat a že v naprosté většině případů to dopadá tak, že při jakémkoliv rozhodnutí třeba šest lidí z deseti potěšíte a čtyři další naštvete (nebo můžete dva potěšit a osm dalších naštvat, to už je věc okolností). Cokoliv uděláte (rozhodnete) může být použito (a také často bývá) proti vám.
Na podobná rčení já reaguji obvykle větou „…tak to pojďte dělat místo mě“ – a obvykle to myslím vážně. Je zajímavé, že „zájem“ o funkci pak tak nějak náhle opadá… Proč? Já totiž skutečně na funkci vůbec nelpím. A pokud budou někdy hodnoceny výsledky mé činnosti, nebude to nejspíš už moje záležitost.
Podobně jako vy spontánně poklekáte před biskupem Kajnkem, tak já podobně ctím biskupa Posáda a mnoho dalších „anonymních“ kněží z těch nejzastrčenějších pohraničních farností.
V Pohodě.
Co se týká Vás, reagoval jsem pouze na vaše prosazování se v diskusi. O vaší práci nic nevím a nemám důvod jakýmkoli způsobem vaši práci snižovat. Každý ať dělá to své. (Dokonce když jsem byl ráno na rorátní mši (cestou do práce) to asi i pod dojmem diskuse s vámi, jsem si musel říci, že je DOBŘE, že tam je mladý nadšený varhaník, který sobě, Bohu i lidem přišel zahrát.)
V pohodě! 🙂
S tím prosazováním se v diskusi máte asi pravdu… 🙂
Když budhiste mají modlící mlýnky poháněné větrem…
Zázraky se dějí. B-)
Takový vandalismus na Karlově mostě jeho správci dosud nezažili. Hned několik soch je v současnosti poničených. Na originálním sousoší sv. Cyrila a Metoděje někdo ulomil ruku, z jiné sochy se vandal snažil ukrást berli a na seznamu poškození je i svatozář nebo orlice s kartuší. Přitom Karlův most je sledován šestnácti kamerami, hlídkuje na něm vždy alespoň jeden pracovník ostrahy a čas od času po něm procházejí strážníci.
„Vzhledem k tomu, co se tady děje, tak mám pochybnosti o funkčnosti kamerového systému. Řeknu vám jeden příklad, který by byl k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné. Když kriminalisté zjišťovali na kamerových záznamech, kdo se snažil svatému Vojtěchovi ukrást berlu, tak mi pak volali a říkali: ‚Pane Kotrči, budeme volat do Vatikánu.‘ Ptám se, proč, a oni: ‚Stal se zázrak, na kamerách nic není.‘ Tak to asi udělal neviditelný vandal. Prostě mám pochybnosti o funkčnosti kamerového systému na Karlově mostě,“ kritizuje Kotrč. 🙂
https://praha.idnes.cz/praha-karluv-most-poniceny-vandaly-sochy-turistika-fy0-/praha-zpravy.aspx?c=A181207_082633_praha-zpravy_nuc
Vypadá to, že z vandalismu se stává docela závažný fenomén přesahující hranice jednoho státu. Je to možná i tím, jak se mění národnostní struktura turistů a takzvaných turistů. Když jedu někdy metrem a sleduji, jak se chovají, tak bych je nakopal…
Za totáče se nám smáli, že jsme „baťůžkáři“. Dnes majitelé bufetu na Pohořelci vyhlásili konec a likvidaci jednoho z posledních podniků, který tam ještě byl pro normální lidi (Čechy). Mezi zvoněním a večerní mší jsem tam chodil na kafe, teď budu mít utrum. Jednou z příčin je i to, že turisté si bohorovně sednou ke stolkům do zahrádky, vytáhnou z batůžků vlastní proviant a jsou vysmátí. Tohle kdyby si dovolil našinec třeba v Holandsku, tak by se se zlou potázal. Majitelka podniku to občas řešila tím, že zavolala měšťáky, ale ti údajně k řešení těchto „deliktů“ nemají kompetence… Tržby šly za poslední dva roky raketově dolů a letos podnik končí…
Ano, i u nás před Loretou už na balustrádě kdosi urazil jednomu andělíčkovi ruku. A aby se „turistům“ zabránilo lézt na balustrádu, nechali tam bratři instalovat truhlíky s květinami. Třetí noc byly všechny truhlíky pryč…
Tak si pak člověk říká – křesťanská láska-neláska – mlátit! Jenže když nemůžete rozjíveného zahraničního fracka ani pořádně seřvat a napálit mu pokutu, že by si na cestu domů musel vypůjčit, tak co pak můžete?? Akorát mě zaráží, že v jiných zemích to tak nějak pořád jde (ať si někdo ve vatikánských muzeích něco podobného zkusí). Tak proč to nejde u nás?? Prostě – máme BLBÉ politiky a zákony!!
Hlavně je to o OSOBNÍM přístupu… (Hřích lze přemoci láskou, ne strachem. + jak říkala už paní Marcela Němečková: „Druhého získáš spíše na kapku medu, než na sud octa.“)
_______________________
Když se v roce 2000 podepisoval fixem mladý Afričan na ochozu kopule chrámu sv.Petra v Římě, zeptal jsem se ho slušně: „Are you from Europe or from Afrika?“ „From Afrika.“ Odpověděl a já řekl: „Ale toto není slušné dělat v Evropě.“ … Těžce se ho to dotklo a atmosféra by se dala krájet. … Nejprve se obrátil na partu mladíků, s nimiž tam byl. Když uhnuli pohledem, uznal to nakonec i on.
Nazí a vychrtlí andělé nad hlavami vyvolali pře v Jindřichově Hradci. 🙂
https://budejovice.idnes.cz/hradec-sochy-andele-trpak-0hu-/budejovice-zpravy.aspx?c=A181207_443991_budejovice-zpravy_epkub
Když jsem se u tohoto článku podíval na fotogalerii, tak jsem teprve pochopil, jak Andělé doopravdy vypadají. 🙂 A je to celkem genderově vyvážené 😀
… dnes už ze sebe může dělat anděla každý Batman … 🙃
Takové anděly jsem dosud nikde neviděl. Že by to byli andělé muslimští? 😵
Mám-li být upřímný, připadají mně nekompletní. Ještě jim chybí červené blikací rohy. 😜
V první řadě jde o představu „umělce“ (výtvarníka) v druhé o recyklovaný ODPAD.
Fuj, to jsem se lekl! Bojím…. Kakám… 😀
Se říká, že učitelé učí do doby, kdy udrží „křídu a moč“. …
(„Nedělejte to zde.“). 🙂
Tak tento vtip oceňuji! 😀 😀 😀
… se říkalo za starých časů, že generální tajemník politbyra musí rozeznat hnědou barvu od červené – to aby poznal, zda je raněný nebo pokálený…
Také se říká, že se před smrtí vyzpovídat a pohřeb že měl v katolickém kostele.
_____________________
Bůh má lidi rád.
CHA! … pánové „objevili Ameriku“. 🙂 🙂 🙂
Nahý Ježíšek je na dřevěné soše v Týnském chrámu už po celá staletí. …
Viz tzv. „Týnská Madona“.
__________________
Neplatí snad, že pán Bůh má lidi rád ??? (Tj. takové, jakými jsou?)
Nemohu se zbavit dojmu, že v podtextu textu je jistá „ješitnost“ až farářská URAŽENOST. 🙂 Vánočním „dárkem“ je sdělení: „Nemusíte chodit do kostela.“ (Nebo alespoň „ne tak často“.) …
Proč to zobecňovat? Není farář jako farář, stejně jako není věřící jako věřící. Přítomnost na liturgii by měla být záležitostí vymykající se „všednosti“ (nevím, jak jinak to trochu srozumitelněji napsat). Já třeba moc rád navštěvuji kostely i mimo liturgii – prostě proto, že se tam cítím DOBŘE a zjistil jsem, že mi ani tak nezáleží na tom, zda jde o honosnou nablýskanou katedrálu nebo polorozpadlý opuštěný kostelík stranou „civilizace“. V létě považuji za mimořádnou věc, když mohu návštěvu takového kostelíka kombinovat s následnou procházkou po lese (bez přítomnosti dalších osob, protože vím, že nejsem sám)…
To mám zkušenost přesně opačnou, než že: „Když se vám to nelíbí, nemusíte chodit do kostela.“ …
______________________
Naopak: Do kostela nechodíme kvůli faráři, ale kvůli Ježíši Kristu. … Např. v katolickém domě ve Skotsku byla KAPLE, kde byl svatostánek. A ZAJÍMAVÉ bylo, že i nekatolíci vnímali, jak úžasně duchovní, tiché, klidné a Bohem požehnané místo to je. …
Přečtěte si můj příspěvek ještě jednou, možná pochopíte, že jsem to myslel úplně stejně jako vy. Já jsem rád v kostele i bez faráře, a to právě proto, že vím, že tam JK je (byť tam z nejrůznějších důvodů Nejsvětější Svátost třeba momentálně není)…
Ztotožňovat sám sebe s Ježíšem Kristem je problematické v tom, že pak můžete žít ve „svém vlastním světě“ (ve smyslu: ve své vlastní představě) nikoliv v REALITĚ. …
_________________________
Odlehčím to: Na rozdíl od Vás to mám mnohem jednodušší. 🙂 Vzhledem k tomu, že mne kdysi katolický kněz Pavel Budský fyzicky napadl a zlomil mi malíček, je EVIDENTNÍ, že já NEJSEM JK. (O něm totiž Písmo tvrdí: „ani kost mu nebude zlomena“. – A protože mne (kdysi) zlomena byla, nemůže mi nikdo toto podsouvat.) 🙂 🙂 🙂
Takže já jsem na tom podobně – když jsem onehdy dávno při tréninku na NKZ ve sjezdových disciplínách na „červené“ sjezdovce ve Špindlu vyletěl z trati a zlomil si ruku, mohu to brát jako důkaz toho, že nejsem JK… :-).
A pak jsem měl v souvislosti s lyžováním ještě jednu zlomeninu ruky – když jsme se vraceli po soustředění tehdy ještě starým „erťákem“, co vozil lyže na střeše a já po příjezdu do Prahy iniciativně lezl nahoru, abych pomáhal a po kluzkém žebříčku sklouzl dolů. Když jsem pak domů přišel s rukou v sádře, naši se docela bavili tím, že při sjezdu se mi nestane nic a při vykládání lyží ano…
Striktně vzato text Písma zní: „ani kost mu nebude zlomena“. Tj. pokud jste si ji zlomil vlastní aktivitou text se na Vás nevztahuje. (V mém případě jsem si malíček nezlomil sám, ale učinila tak druhá osoba – tj. římsko-katolický kněz P.B.)
_________________________
Stran tvrzení „vím že nejsem sám“, je toto značně „provokující“. Jakkoli můžete (jako každý) prožívat okamžiky spokojenosti i „euforie“ – neplyne z toho, že vše co činíme je nutně ve shodě s Kristem (Bohem) a dle jeho přání. …
… budiž
—-
…což mě osobně vůbec nezajímá a já sám za sebe nejlépe vím jak o svých subjektivních pocitech, tak o svém vztahu k Bohu. Stejně tak, jak toto nehodnotím já u druhých, tak považuji za vrcholnou opovážlivost, když toto hodnotí někdo z masa a kostí u mě, pane M. H…. Opět začínáte být nepříjemně vlezlý…
Mám TIP: Neměřte sám sebe názory druhého, ale LÁSKOU Ježíše Krista. (Viz Řím. 8.35: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“)
http://www.catholic-iona.com/
Já mám to stejný. Vlastně všude, v kostele, lese, doma … , že nejsem sám.
Už na to beru prášky.
Že by něco podobného, jako měl kolega fagotista? Ten docházel k doktorovi a pokaždé mu líčil, že se mu často zdá „strašlivý“ sen: „Pane doktore, přicházejí každou noc… Jsou oblečeni ve fracích… Kolem nich je tma a jen v rohu místnosti hoří svíčka… Tváří se zle… Mají obrovské černé fagoty… A když začnou hrát, tak….“ 🙂
Přesně na tohle odpověděl kolega z letiště před více než třemi roky: „Nedělám si nic ze snů svých, natož z cizích“.
_______________________
Tzv. „Boží milosti“ a vnímání Boha (jeho „přítomnosti“) NEJSOU žádným postulátem. Dokonce svědci tvrdili (viz evangelia), že sám JK se modlil slovy: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne OPUSTIL?“
Člověče, máte vy vůbec smysl pro legraci?? 😀 O tom moje poznámka přeci vůbec nebyla! 😀. Leč v jedné opeře od Leoše Janáčka se zpívá „Bože můj, Bože můj, proč jsem se narodil?“ 🙂
Smysl pro humor někteří skutečně nemají a nechápou nadsázku a nemůžou za to.
Např.: U nás na vesnici je jeden schizofrenik. Jednou nás s manželem doprovázel kousek cesty po dědině. Začalo foukat a manžel povídá:“ Já su debil – sem si nevzal čepicu.“
On s naprostou vážností odpověděl:“Zapomenout čepici není nedostatek intelektu.“
Tuto větu milujeme. Používáme ji v jakékoli situaci – vždycky, když někdo něco zapomene… 😉
😀 😀
Čepice, deštník a rukavice – to jsou pro mě nekonečné zdroje problémů, protože je notoricky všude zapomínám. První deštník v životě jsem měl čtrnáct dní – pak jsem jej kdesi zapomněl a vůbec jsem nepřišel na to, kde. Druhý deštník mi vydržel asi tři měsíce, pak došlo k témuž… A s čepicemi a rukavicemi je to to samé. Tak jsem se rozhodl, že za tyto věci nebudu utrácet a že se bez nich obejdu. Místo rukavic mám kapsy, místo čepice vlasy. Když prší, tak prostě jdu, ono to nějak dopadne… 🙂
Víte, Lído, co je „humorem“ pro vás, nemusí nutně být humorem pro druhého. … PROTO, že má druhý člověk JINÝ NÁZOR (případně zkušenost), to ještě není důvod, abyste VY o něm tvrdila, že je „schizofrenik“. Navíc tak činíte opakovaně. 🙁
Čistě technicky: Váš přítel SLUŠNĚ a s NOBLESOU vyjádřil, že nejen váš manžel sám sebe, ale i Vy jeho, byste si měli více vážit. Jde o HUMOR doslova až „EBENOVSKÝ“. …
🙂 🙂 🙂
🌋 🌋 🌋
Jak se dělají ty sopky? A není tam taky něco podobného nočníku nebo záchodu? Třeba se to časem bude hodit… 🙂
Ty 🌋 jsou přes mobil. Hledám – žádný nočník ani to, co v něm bývá tu nemám.
Ale tady jede Chocholoušek 🚔, pak toto:💣👎☠️👹😷⚠️☢️🚷. Stačí? 🔫🤣
Lído, vaše sanitka je spíše US policista. Zdravotníci, ti mají červený kříž, případně červený půlměsíc. Když jsou Vánoce, dávám k dobru příběh z druhé strany světa. Nutno říci, že s dobrým koncem. …
https://hajny.blog.respekt.cz/going-too-slow/
Je někde zakázané, aby Chocholoušek jel v policajtském autě???
Chocholoušek klidně může jet i na trakaři. 😀
Ještě by šlo do obrázků převést nadpis článku:
😇😇😇😇😇➡️🎁➡️🤠👦👩🤓➡️⛪
Už učitel latiny pan Kozel nás učil, že výrok: „tres faciunt collegium“ není správné překládat „tři fackují kolegu“.
https://hajny.blog.respekt.cz/nad-mraky/
A to je užitečné zjištění! 🙂 🙂 🙂
_______________
A pak že modlitba (tázání se Boha) nemá SMYSL. …
Leč když už jsme u těch snů, tak leckdy se člověku mohou zdát věci opravdu velmi bizarní. Onehdy se mi zdálo, že jsem knězem (JÁ – jaký to paradox)! A měl jsem sloužit mši svatou. Ministrant zazvonil a já se vydal k oltáři. A když jsem stanul v kněžišti, uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nevím, co mám dělat. Chvíli jsem mlčky stál a pak jsem rovnou zazpíval „Pane, smiluj se.“ Lid odpověděl. „Kriste, smiluj se“ – lid opět odpověděl. Nojo, jenže pak jsem měl totální výpadek, což jsem chtěl „zachránit“ tím, že jsem neustále dokola střídavě opakoval „Pane, smiluj se – Kriste, smiluj se“. Po asi dvacátém opakování se v první lavici zvedl seniorský manželský pár a pán na celý kostel pronesl: „Mámo, asi bude lepší, když půjdeme…“ A odešli. A pak jsem se probudil, šťastný, že to byl jen sen…
Tak jsem zvědav, co v tom zase najdete, pane M. H. … 😀
Sám jste si odpověděl. …
Pravděpodobně máte strach, abyste neodváděl lidi od Krista (nevyhnal z kostela).
________________
Mile si zde zase vzpomínám na otce Jiřího Reinsberga: Pěkně mluvil o tom, že mše svatá se „DĚJE“.
A při jedné polední mši v kostele sv. Havla v Praze pak dodal, že účastnit každé mše svaté se máme vědomě a CELE. (A to až do konce – včetně zpěvu písní. …)
Doslova řekl: „Nejsme v biáku, abyste utíkali pryč, když běží závěrečné titulky“.
Čistě technicky: I kdybych chtěl lidi vyhánět z kostela (třeba příšerně špatnou hrou na varhany), tak dobře vím, že se mi to nepodaří, protože lidé tam nechodí za mnou, ale za JK. To je odpověď na to, že bych snad sám sebe ztotožňoval s JK, což je absurdní. Tak namyšlený zase nejsem. To že jsem v kostele rád sám, neznamená, že bych s JK ztotožňoval už jen proto, že vím, že JK je s námi i mimo kostel (tedy i v kostele, kde není Nejsvětější). Takže lidi z kostela vyhánět nemám šanci – jednak nemám nejmenší důvod, proč bych to dělal a jednak není pro kněze nic jednoduššího než špatnému varhaníkovi doporučit, ať se ještě učí, nebo jej vyměnit. Ani problematický kněz nemá šanci upřímné věřící z kostela vyhnat – maximálně docílí toho, že část farníků začne za JK docházet do kostela jiného (což zase není tak vzácný jev). Může třeba u někoho způsobit pochybnosti, ale skutečnou upřímnou víru ohrozit nemůže („Ne vy jste si vyvolili mě…“).
Humorná nadsázka:
Ve starých snářích stojí, že „lejna (tedy fekálie) ve snu viděti znamená brzy zbohatnouti“. Tuhle se mi zdálo, že jsem kamsi spadl… A tak se těším… 😀 😀 😀 😀 😀 (Čistě technicky)…
To mne by zas ani ve snu nenapadlo, že za psaní blogu (či do diskuzí na tisickrate) bych měl brát honorář. 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
Asi se vám podobně praštěné sny, jako se zdají mně, nezdají 🙂
Tuhle se mi zdálo, že sedím v jakémsi kostele u varhan, které ale místo kláves měly volant a řadící páku a kněz na mě od oltáře volal: „Tak už přeřaď, chtělo by to čtyřku!“…
Zřejmě „snová“ kombinace činností, které provozuji velmi často. Ve snáři jsem o tomto nic nenašel, dr. Chocholoušek by možná vysvětlení znal… 🙂
Zesměšňovat sny se de facto rovná „triumfovat“ nad samotnou Biblí. … Sama historie židovského národa (výklad snů Mojžíšem) i příběh Ježíše Krista (nejprve Josef přijal Marii, pak díky snu zachránil dítě) stojí na snech.
______________
Virtuální postava z „normalizačního“ filmu (1974) Jana Svěráka vaše sny nevyřeší.
Ne vše, co bylo „normalizační“, bylo špatné (na toto téma třeba jiný film „Spalovač mrtvol“).
Už název toho filmu evokuje „úklid“ mrtvých těl, po aplikaci Cyklonu-B a podobných „zvěrstvech“. (Spíše lidské, než zvířecí, protože zvířata nemají takovou inteligenci, aby tato vymyslela.)
1) Je podstatné si uvědomit, že tyto aktivity vymysleli LIDÉ.
2) Že už ani proslulé: „Nepřišli jsme bojovat, ale přežít!“ na to nestačí…
_____________________________
Čistě technicky: Vánoce jsou Bohem požehnaným obdobím, kdy si můžeme uvědomit, že existují i jiné, než jen naše lidské AKTIVITY.
Nejspíš jste ten film (s R. Hrušínským starším v hlavní roli) buď vůbec neviděl, nebo jste nepochopil jádro obsahu.
—–
Čistě technicky – nikdy jsem netvrdil opak.
A vůbec mi to nevadí. … Nekažte nám Vánoce.
______________
Sebelepší film je jen umění.
Bible – SLOVO Boží.
Radku, s tím opakujícím se Pane smiluj se – Kriste smiluj se
jsi mně připomněl jeden nekonečný rozhovor dvou sklerotiků:
A: Kam jdeš?
B: do kina
A: co dávají?
B: Quo vadis
A: co je to?
B: kam jdeš
A: do kina
B: co dávají?
A: Quo vadis
B: co je to?
A: kam jdeš
B: …
A nebo tento vtip:
Dva senioři si povídají, kam pojedou na dovolenou:
„Ty, Lojzo, a kam že to letos pojedete?“
„…ehm… jo, pojedeme…“
„Ale kam?“
„…. hm… jasně… hmmm… sakvadel… šůfkins, nemůžu si vzpomenout… hele, jak se jmenuje taková ta kytka, co má trny a píchá?“
„Myslíš růže?“
„Jóóó, to je vono! Růženko, kam pojedeme?“
Tady něco nehraje. 🙂 Nejprve šel do kina B, pak A.
Kdo tedy?
____________________
Jak v tom vtipu: „Založil jsem kvarteto, jsme 3, já a můj bratr.“
„Ty máš bratra?“ „Ne. Proč?“
M.H. – oba šli do kina
Hm – taky názor.
Ještě k:
To je věcí názoru, Radku. Když umírají lidé, NENÍ to legrace. (M.H. výše)…
Každou vteřinu na světě zemře několik lidí (stejně jako se každou vteřinu několik lidí narodí). Jde tedy o normální proces stanovený Božími zákony. Jinak opět nevidím souvislost mezi částí diskuse, k níž jste toto vztáhl a umíráním. Jde o vážné téma a já nevidím důvod jej sem vnášet právě nyní. Mám osobní zkušenost – můj otec zemřel uprostřed Vánoc – 27. 12. Legrace to nebyla, ale o to více jsem prožíval něco jako pocit NADĚJE. Ano, mezi legrací, radostí a nadějí je rozdíl.
Hodně legrace jsem zažil třeba s pracovníky pohřební služby, když jsem se rozhodl přestěhovat ostatky zesnulých předků z pražských Olšanských hřbitovů na klidný venkovský hřbitůvek, protože mě štvalo, jak pražští vandalové devastují hroby (tu oloupaná písmena, tu přeražená náhrobní deska atd…). Jel jsem tehdy s nimi (a s ostatky předků) pohřebním vozem a musím říci, že z nich padaly takové hlášky, že už dlouho jsem se tak nezasmál (v dobrém – žádný cynismus!!). Pochopil jsem, že i pohřebnictví může mít světlý a mnohdy DUCHOVNÍ rozměr…
Tyto stránky jsou ale věnovány spíše legraci – pokud to správně chápu („čistě technicky“).
Mně zase před pár lety zemřela 29.12. v náchodské nemocnici babička. …
https://hajny.blog.respekt.cz/babicka-59325830/
_________________
„A tak zůstává víra, naděje a láska. Ale největší z té trojice je LÁSKA.“
Naprostý souhlas.
No samozřejmě, nezbývá než souhlasit. Protože nesouhlasit se smrtí něčí babičky by stejně k ničemu nevedlo.
😀
😀 😀 😀 – tak tato souvislost mi unikla. Ono obecně – nesouhlasit s Boží vůlí teoreticky můžeme, ale ničeho tím nedocílíme…
Kdysi nám vypadlo dítě z kočárku. Doktorka to šila bez umrtvení a my museli dítě držet. … Pak řekla, ať jdeme na chodbu, že by nedokázala napsat lékařskou zprávu, když tam dítě brečí. Jeden mladší voják mi řekl, že to zná, že také nemohl nic dělat, když vozil dítě na ozařování. (Pochopil jsem, že jim umřel syn na rakovinu asi ve třech letech.) V porovnání se stehem na čele podstatně větší trauma. … Když jsem se pak dozvěděl, že čekají další, nešlo jim ho, než upřímně přát.
Super! 🤢 🌋
Nebyla by tam ještě nějaká legrace hodná vtipnosti stránek „Se non è vero, è ben trovato“ ?
Zajisté byla. 🙂 🙂 🙂
Jako DODNES nevěří naši „soudruzi“, že se před 2.tis. lety narodil Ježíš Kristus, nevěří stejně tak „mnozí“, že se otepluje planeta. …
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28712
__________________________________
V říjnu jsem byl v Bangladéži. Říkají, že z jedno nejhorších míst pro život (přelidnění, chudoba, neexistující důchodový systém, tragická doprava atd.). Co však TRKNE do očí, že EKOLOGII berou v posledních letech vážně: 80% aut, autobusů i nákladních vozidel jezdí na CNG či LPG a dle místních to výrazně snížilo SMOGy.
Tak teď jsem si fakt poprskal monitor …
Upřímně vzato, čekal jsem zasmogovaná města, jak jsou známa ze záběrů z Číny. Překvapivě vzduch v Bangladéži není tak strašný. A hned je také vidět, že čerpací stanice jsou předělané na CNG a LPG z původních stojanů na naftu a benzín. (Těch je tam naopak už mnohem méně.) I dálkové autobusy tam jezdí na plyn.
_____________
(Ekologické, ale i ekonomické).
Tak to abych začal kouřit místo tabáku LPG… 😀
Jo – a ad „strašný vzduch“… Na vojně v přijímači u“bigošů“ ve Znojmě nás bylo na jedné ložnici 37. K večeři nám tam dost často dělali hrachovou kaši. To byl SMOG!!
No, ono někdy stačilo po výcviku „jen“ postavit ponožky do kouta místnosti…
Vaše zkušenost není přenositelná. Na rozdíl od bývalého Československa, je v Bangladéši profesionální armáda.
(S „domobranou“, kterou jste zažil Vy, to nelze srovnávat.)
Stran kouření jste dospělý. V práci máme kolegu, co celý život kouřil. Jen co dosáhl důchodového věku, se od léta léčí s rakovinou jícnu. Zřejmě není pravda, že cigarety jsou „neškodné“.
____________________
Nemůže za to Pán Bůh. Jsou věci, které si způsobují lidé sami.
Tak souhlasit se smrtí babičky je naprosto přirozené. Mnohem horší je to se smrtí dítěte – tam ten souhlas prostě nejde a nejde….. 🙁 🙁 🙁
Jo, tak to je pravda… 🙁 Dostal se mi do ruky scénář jedné studentky písecké filmovky, kde učím. Námět nejspíš nebude nikdy realizován, ačkoliv by si to asi zasloužil (jenže by se toho musel ujmout režisér, který by pochopil, o co jde, o čemž si při procházení plejády různých jmen nejsem jistý). Jmenuje se „Andělíček“ a je to právě o tomto. Něco tak smutného jsem už dlouho nečetl, ale i zde je na konci NADĚJE…
Advent je také o naději… 🙂
Fakt nechápu, proč máte během Vánoc POTŘEBU psát o „spalování mrtvol“ či u „úklidu“ po potratech. 🙁 🙁 🙁
NADĚJE je spojována (alespoň pro mne) spíše s RADOSTÍ, než se smutkem.
Tento přístup může mít pouze ten, kdo žije v bludu, že po tělesné smrti už nic dalšího není… Nevidím důvod proč o této nevyhnutelné „epizodě“ v pozemském životě každého z nás o Vánocích mlčet…
—–
Scénář oné studentky jste nečetl, stejně jako jste neviděl film s Hrušínským. Ani v jednom díle není o jakémkoliv potratu ani slovo, takže nerozvíjejte falešné fabule o něčem, co velmi povrchně usuzujete pouze podle názvu. Asi je vidět, na co myslíte a jaké asociace se vám v těchto souvislostech vybavují… „Andělíček“ je jakousi duchovní „pohádkou“, v níž duše předčasně zemřelého dítěte má možnost spolupracovat s andělem strážným vlastní pozemské matky. Je to samozřejmě nerealistická fantazie, ale velmi působivá a dojemná, čímž je právě plná oné naděje. Jako „pohádka“ je to ale rozhodně hodnotnější než dosavadní „Andělé Páně“ (a to i po teologické stránce).
Námět nejspíš realizován nebude – především proto, že ateista nemá šanci pochopit, o čem to vlastně je (jak vidím, tak možná i leckterý „věřící“…).
Čistě technicky: Nepodsouvejte potraty tam, kde vůbec nejsou…
Pokud jde o pohádky AP – ve vší úctě k postavě režiséra Stracha, „kadící“ – Duch svatý (holubice) prostě není můj styl. Napsal jsem mu to už kdysi na FB a nepřijde mi to vtipné ani dnes.
Na film s Hrušínským jsem četl recenze a mluvil o něm vícekrát i kolega v práci. Neláká mne. Jako malý jsem měl moc rád rakvičky se šlehačkou a rád si dám i vanilkový věneček. PROTO nemám potřebu nechat si zkazit VKUS i chuť.
________________
Téma předčasně zemřelých dětí je citlivé pro mnoho lidí (zvláště žen) nezávisle, zda šlo/jde o úmrtí „spontánní“ nebo „umělé“ a zda byla/je žena „věřící“ či nikoliv. …
JK přišel, aby lidé měli ŽIVOT a měli ho v hojnosti.
Na pohádky AP máme nejspíš podobný názor. Mimo jiné mi vadí příšerně naivní až nevkusný „rádoby pohádkový“ vzhled postav (což je problém výtvarníka a jeho návrhů, které ovšem režizér může, ale nemusí přijmout).
Přesně opačné pocity jsem měl třeba po zhlédnutí filmové adaptace Máchova Máje – úžasná práce s kamerou, výtvarník se projevil jako skutečný mistr (J. Getz). Ale jinak katastrofa – z Máchových myšlenek (a tudíž z obsahu) tam nezůstalo skoro nic s výjimkou akcentů na morbiditu…Z jedné ze stěžejních pasáží („… a tam na své pouti pozdravujte zemi…“) tam nezbyl ani náznak – tvůrce scénáře ji buď vůbec nepochopil a nebo si myslel, že ji „nepochopí“ divák – nebo sám nevěděl, co s tím a jak to zpracovat… Škoda, dalších 30 let nemá pro filmaře smysl se tímto námětem zabývat.
———-
Jedna nejmenovaná restaurace na pražských Hradčanech se podbízela zahraničním turistům tím, že amatérsky přeložila jídelníček do angličtiny a němčiny. Rakvičku se šlehačkou do němčiny přeložili jako „Kindersarkofag mit Schlagsahne“. Ještě týž den museli jídelníčky stáhnout (Němci zřejmě pro „český“ typ „humoru“ nemají pochopení – nemají šanci NIKDY pochopit jak Švejka, tak Cimrmana – já mám ovšem podobný problém s jejich P. D. Q. Bachem – nebo se „překladatel“ projevil po svém, nechť si každý přebere podle svého).
——–
Nikdy jsem netvrdil a nebudu tvrdit opak.
Vadí-li vám kostýmy, znamená to, že vás film zaujal. Moje věta (na začátku) o tom, že když umírají lidé, není to legrace se netýkala smrtelnosti člověka. V tomto smyslu slova život nelze přežít. KAŽDÝ zemřeme ať se tomu smějeme a zlehčujeme to, či se s tím smíříme.
Moje slova se týkala stavu, kdy lidé umírají ZBYTEČNĚ. Ať už lidským přičiněním, nebo jen lidskou nedbalostí a pod.
Tak jste tam to slovíčko ZBYTEČNĚ měl napsat. Musíte počítat s tím, že ne každý z nás disponuje takovou intuicí jako vy. A pokud klíčová slova zamlčujete úmyslně, abyste je pak dodatečně jako trumf vytáhl z rukávu, tak to nelze považovat za nic jiného než za docela sprostý diskutérský (řečnický) faul… Možná i proto někteří z diskutujících na vás už nereagují vůbec a nebo pod vaše příspěvky umísťují zelené kyselé „smajlíky“ a sopky…
„Vadí-li vám kostýmy, znamená to, že vás film zaujal…“ Samozřejmě! Ale to neznamená, že se mi líbí. Jako pedagog FAMO jsem v rámci profese víceméně povinen vidět každý film analyticky. Film není dílem jedince, ale často velmi početného štábu, protože film utváří řada dílčích složek (námět, scénář, výprava, kostýmy, ateliérová architektura, kamera, hudba, zvuk, herecká složka a tak dále a tak dále). Málokdy se podaří vytvořit film, jehož jednotlivé zmíněné složky by byly zhruba na stejné – pokud možno co nejlepší – úrovni. Skvělý scénář může pohřbít stupidní herecký výkon podobně jako blbá kamera nebo nevhodná volba exteriérů či interiérů. Stejně tak podprůměrný scénář může být jinými složkami zhodnocen (geniální hudba Zdeňka Lišky v seriálu Třicet případů majora Zemana – škoda, že ji Liška nepoužil jinde, jen dílčí plochy využil později v Malé mořské víle). Takže ano – film mě zaujal – mimo jiné volbou kostýmů a celkovou vizualizací, k čemuž mám velmi vážné výhrady (ano, kálející holubice coby Duch Svatý je také na hraně)…
Když už hodnotit, tak nikoliv povrchně, protože tím lze dost ublížit…
To samé platí třeba o složkách hudby (melodika, rytmika, harmonie, kontrapunktická práce, dynamika, barevnost, tektonika…).
Máte „krátkou paměť“: Na slova: „Nevidím důvod PROČ svátost manželství zesměšňovat, zamlžovat či degradovat.“
jste reagoval tvrzením, že nemám smysl pro LEGRACI. Když jsem řekl, že legrace není smyslem za každou cenu, vy pokračoval, že umírání lidí je běžná věc.
30 případů si strčte za KLOBOUK!
Nemá smysl komentovat, jak křečovitě a rádoby „chytře“ zase všechno překrucujete. Na Alzheimera je dobré počítání matematických příkladů, luštění křížovek a osmisměrek, pro hudebníky pak psát jako cvičení expozice fug na bizarní témata s propostou a rispostou alespoň v terciovém poměru…
—-
Kdybychom měli víc filmových skladatelů formátu Zdeňka Lišky, byli bychom velmocí filmové hudby… Zase „poučeně“ hodnotíte něco, o čem vůbec nic nevíte. Mohu vám napsat několik konkrétních timecodů z ´“Malé mořské víly“ a dílů „Studna“ nebo „Křížová cesta“ z 30 případů, kde se Liška projevil jako skutečný mistr svého oboru. Jenže by to bylo házení perel sviním (již výše kdesi zmíněné). Že holt si jej režisér vybral pro ideově tendenční seriál, je věc jiná. Jezdecká socha Jana Žižky (největší jezdecká socha na světě) na Vítkově také nemá po sochařské a umělecké stránce chybu. No a??
Takže si strčte za klobouk vy svoji „moudrost“!
PF 2019!
Jediný je MOUDRÝ. Pán Bůh!
_________________________
My jsme jen „služebníci neužiteční“.
Když jsem tehdy přišel na oddělení JIP, byl jsem ten den první z rodiny. Paní doktorka si mě vzala stranou, představila se a pak mi řekla, že s babičkou to nevypadá dobře. Že si myslí, že už brzo zemře. Ještě před pár dny to vypadalo slibně, ale pak ji začaly postupně selhávat všechny orgány. Když jsem ji naposledy viděl, byla už v umělém spánku. „Už jsme ji ani nedávali na přístroje. Bylo by to zbytečné prodlužování pro vás i pro nás.“ … Dokonce ji ještě i umyli vlasy.
Nadstandardně lidský přístup.
Vzhledem k tomu, že když umírala moje babička jsme se my dva ještě ani virtuálně neznali, nemyslím si, že jste mohl umírání mojí babičky ovlivnit.
________________
Psal jste o naději. Mne vytanula na mysli slova sv. Pavla že LÁSKA je větší.
Což ovšem neznamená, že by se LÁSKA s NADĚJÍ navzájem vylučovaly…
To znamená, že už apoštol si všiml, že naděje i víra je DOČASNÁ. Láska ta trvá i po naší smrti. V tom je tedy větší i než první dvě jmenované.
Což ovšem neznamená, že jsem někdy tvrdil opak a že jsem jiného názoru. Stačí si uvědomit pravý obsah PRVNÍHO přikázání… Stejně tak to ovšem neznamená (a znovu to opakuji jinými slovy), že LÁSKA s NADĚJÍ se navzájem vylučují nebo jsou nějak jinak vůči sobě v opozici nebo disjunkci. Nebo jsem snad něco podobného tvrdil? V tom případě prosím o připomenutí – třeba by jen stačilo má slova vám lépe vysvětlit…
Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. … A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1.Kor, 13.kap.)
Krásné Vánoce VŠEM!!
(a vykašlete se na všechny dárky od ČBK. 😀 😀 )
Souhlasím a přání opětuji. Nebýt JK, nemáme dnes co slavit.
Nápodobně! 🙂
Biskupové jsou také JEN (!) lidé…
Stejně tak farářské svědomí či svědomí pana děkana je také „jen“ svědomí.
…
Když „nevážně“, tak malá hudební kuriozita – sice už staršího data, ale parádní. Pokaždé´, když to vidím, tak si říkám, jak dlouho to ti chlapi cvičili. Nehledě na to, že oba musí mít před obecenstvem nervy jak špagáty – stačí nepatrná chybička jednoho z nich a z humoru se stává trapas…:
https://www.youtube.com/watch?v=ifKKlhYF53w
Tohle skutečně oceňuji, protože si dovedu představit, co to obnáší…
Pokud jde o vánoční dárky, vždy si vzpomenu na milá slova našeho učitele z ČVUT: „Jak člověk stárne, jsou roky našeho života kratší a kratší. Na konci toho stárnutí je jistá nespojitost. Teď je otázkou, zda je to nespojitost INTEGROVATELNÁ?“
_____________________
Nelze než přát VŠEM, aby „integrovatelnost“ nespojitosti našeho života v okamžiku naší smrti nám byla NADĚJÍ, nikoli „postrachem“.
Jeden současný německý skladatel napsal skladbu s názvem „Pohyblivá nepohyblivost“… Trvá to asi dvacet minut a nedá se to poslouchat. Problém tohoto díla vidím hlavně v přeumělkovanosti struktury a výrazových prostředků.
Můj názor je:
Pokusme se to samé vyjádřit prostou češtinou a radujme se z LÁSKY, která v hierarchii „trojice ctností“ stojí nad NADĚJÍ… 🙂
Trojice (Boží, ani ctností) není hierarchická. (Je „horizontální“.) Že řečenému nerozumíte VY neznamená, že tomu rozumět nelze. Pouze, že rozumět NEJSTE SCHOPEN, případně NECHCETE, nebo jste se třeba jen na vysvětlení nezeptal.
Po prvním ročníku VŠ (předmět matematická analýza) lze znát, terminologii „spojitá funkce“ a třeba funkce „po částech spojitá“, „integrovatelná“ a pod. Ve smyslu, jak to pan profesor použil tomu můžete rozumět takto: „Je otázkou, zda existuje souvislost, mezi životem, který žijete a tím, co bude pokračovat po vaší smrti.“
„No, bohužel se ukazuje, že ne všichni si jsou OCHOTNI to připustit.“
________________
Přeji Vám OCHOTU.
Já vám přeji POKORU vůči bližním a méně „pseudoduchovní“ nadutosti…
„Duchovnost“ Radka Rejška měří „duchovnost“ M.H. ??? …
Jediný je svatý: Bůh. (Jde o slávu Boha, ne naší.)
______________
Viz: „Vy jste služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem naším.“
Úplně stejně jako „duchovnost“ M.H. měří „duchovnost“ Radka Rejška…
Stejně tak tedy nejde o slávu vaší…
——
Jistě… Občas by ale bylo dobré zamyslet se nad tím, zda a jak doopravdy sloužíte…
Na rozdíl od Vás nemám potřebu dělat si LEGRACI ze svátosti manželství.
____________________
Co Bůh učinil, MOUDŘE učinil.
Já mám také TIP: Neměřte sám sebe názory druhého, ale LÁSKOU Ježíše Krista. (Viz Řím. 8.35: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“)
Já si teď nedělám legraci ze svátosti manželství, ale z vás, protože skutečně NEMÁTE ani zbla špetky smyslu pro humor, který by měl být hlavní náplní těchto stránek, nezlobte se! Kdysi jste mě kritizovat za to, že sám sebe beru příliš vážně. A co děláte vy?? 😀 😀
Beru vážně Ježíše Krista.
Já také! Tím ovšem není dáno, že MUSÍM brát vážně každého smrtelníka 😀
Smrtelníka MOHU milovat, ale NEMUSÍM jej brát vážně!
Bůh má všechny rád – i pošetilce! 😀
Bůh ovšem netvrdí, že ten, koho Vy považujete za pošetilce je pošetilcem. 🙂 🙂 🙂
______________________
Čistě technicky: Žijete ve svém IMAGINÁRNÍM (vymyšleném) světě/představě. Proč by Bůh měl být „diletant“, aby jím stvořené bytosti byly „pošetilé“ a „zmetky“??? Chybí vám VÍRA v Boha.
Já v Boha NEVĚŘÍM! Pro mě je existence Boha OBJEKTIVNÍ REALITOU. Přeberte si to, jak uznáte za vhodné.
Pojmy „pošetilosti“ a „normálnosti“ jsou stejně relativní jako pojmy „krásy“ či „ošklivosti“. Pokud vy považujete cokoliv za krásné nebo ošklivé, tak máte také svůj neobjektivní imaginární svět.
A napsat někomu, že mu chybí víra v Boha – to už je opravdu neskutečná nadutost.
„Duchovnost“ M.H. hodnotí „duchovnost“ Radka Rejška?
No FUJ! 😀
To má pak pravdu svatý Pavel, když tvrdí, že vaše poznání je omezené a jen částečné, protože Bůh je mnohem dokonalejší, lepší, „větší“ a „hodnější“, než je vaše PŘEDSTAVA o Něm.
___________________________
Ze slov JK: „vše, co jste udělali pro druhého člověka, udělali jste pro mne“ lze nepřímo doložit, že druhé vážně brát MÁME, nikoliv že nemáme.
Jistě, já jsem také nikdy netvrdil, že jsem moudřejší než sv. Pavel…
——
Aha – BRÁT VÁŽNĚ. 😀 To je stejně relativní pojem jako „pošetilost“ vs. „normálnost“. Psychiatricky diagnostikovaného pacienta musím brát vážně jako Bohem stvořenou bytost, ale nemohu brát vážně jeho psychotické verbální výlevy.
Podobně si mohu přiměřeným způsobem dělat legraci i z lidí, které jinak beru vážně…
Komu není shůry dáno…
Ve vší úctě ke jmenovaným, tím kdo vás spasil a SPASÍ byl a je JK.
…
Nikdy jsem netvrdil opak. Rozpor zde žádný nevidím…
Tvrdil. Neurvale do diskuse vtělujete PŘEDSTAVU Radka Rejška o nadřazenosti LEGRACE realitě. (Minimálně, že smyslem těchto stránek je „legrace“.) Tato NENÍ smyslem života (ani tohoto webu). Může být „kořením“ života, ne však jeho smyslem.
No tak jóóó, když jinak nedáte… Mějte svoji vlastní představu o mně, já vám to ze srdce přeji! 😀 😀 😀
Pán Bůh mě má i tak rád a i tak jsem služebníkem Kristovým! 😀
Také byste prosím mohl, pane Rejšku, omezit vaše tvrzení o „psychiatrických diagnózách“. Pakliže jsem správně pochopil, Vy psychiatrem nejste. …
Nemocného chřipkou poznám i bez lékařského vzdělání… 😀
Dokonce si dovoluji o sobě prohlásit, že bez lékařského vzdělání spolehlivě rozeznám delirium tremens od hypoglykemie…
A mnoho lidí i bez teologického vzdělání pozná „duchovního“ nadutce…
Rejšek for PRESIDENT !!!
(Budete si rozumět.)
Takže LÁSKA, VÍRA a NADĚJE jsou na stejné úrovni. Aha…..
Viz výše: „A tak zůstává víra, naděje a láska. Ale největší z té trojice je LÁSKA.“ (konec citátu z vašeho příspěvku)…
Prosím vás, raději nic nevysvětlujte… 🙂
Stačí vysvětlení sv.Pavla: „až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.“ … „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“
________________
Láska stojí na lásce. Bůh PRVNÍ nás miloval a miluje.
Charitas nebo Eros?? 😀
Blíží se Silvestr… 😀
Promiňte Radku. Máte BLBÝ „humor“. …
______________________
Bůh nikdy nepřestává milovat s vysvětlením, že má „červené dny“.
Ano, někomu se jistý typ humoru může zdát BLBÝ, když jej nechápe. (Asi jako když Němec nechápe Švejka nebo Cimrmana – protože to nechápe, je to v jeho očích BLBÉ)… 😀
I muži mají své dny (viz reklama na fernet, či co to bylo…). 😀
Žena, když má „své“ dny, také obvykle nepřestává manžela milovat… 😀
Utíkáte od tématu. A) Láska Boha k lidem není „erotická“ vášeň. B) Bůh své „dny“ nemá. Je NADČASOVÝ. Má nás RÁD.
Neberte se tak vážně! 😀 😀 😀
Znáte písničku „Sex je náš“?? 😀
Neznám.
A znáte vy kánon z Taize: „Adorámus Te Christe“ ???
https://www.youtube.com/watch?v=wufCggvgLkw
Samozřejmě!
—–
Což ovšem není vůbec v žádném rozporu s mým názorem, že sex považuji za úžasný dar od Boha, bez něhož bychom vyhynuli. Na „erotické“ vášni nevidím vůbec nic negativního (pokud nepřeroste v sobecký hedonismus), ale chápu ji jako INTEGROVANOU součást LÁSKY v nejširším slova smyslu (tedy i LÁSKY BOŽÍ).
Radek Rejšek: „Psychiatricky diagnostikovaného pacienta musím brát vážně jako Bohem stvořenou bytost, ale nemohu brát vážně jeho psychotické verbální výlevy.“
_________________
Co kdyby jste se tedy místo výlevů na internetu raději OŽENIL???
Milý pane, zase to poněkud přeháníte… Nicméně – vaše výlevy začínám skutečně považovat za psychotické a tudíž je podle toho beru „vážně“.
Ženatý jsem 34 let, čehož dokladem jsou mé 3 děti a 6 vnoučat.
Máte nadále ubožáckou potřebu pitvat mé soukromí?
Jděte radši spát, už je dost pozdě…
Vy ale musíte být opravdu obdařen hodně BUJNOU fantazií, když máte o mně takovéto PŘEDSTAVY! Ale já vám je z celého srdce přeji! 😀 😀
Pro mě je zásadní, že Bůh mě má rád…
A proto se vás nebudu ptát na vaše soukromí, protože mě nezajímá a nepovažuji je za objekt hodný zneužití k urážkám (na rozdíl od vás).
Budiž. Sám jste psal o vašem (současném) životě v garsonce, bez ženy. Nic mi po tom není. Pouze když propagujete „sex je náš“, zní to tak, že lépe je „to“ žít, než o „tom“ psát. Nic víc v tom nebylo.
Ať vám zdraví slouží!
Dobrou noc.
Aha… Takže to mám brát „jen“ jako „nevinné“ nepochopení BLBÉHO vtipu, jehož pointa však byla v závěru úmyslně (opět nejspíš díky nedostatku jiných adekvátních argumentů) „mistrovsky“ obrácena proti mně.
Víte, že existují i zasvěcené osoby, které mají v dokladu totožnosti „vdaná“ nebo „ženatý“?
To nic, Pán Bůh vás má rád…
Dobrou noc…
Bůh má rád každého. I Vás.
Dobrou noc.
Hmmm… A sebereflexe opět žádná… 🙂
Z vaší strany.
Obávám se, že předpokládáte u druhých znalost matematické analýzy se stejnou samozřejmostí jako já znalost latiny …
„Je otázkou, zda existuje souvislost, mezi životem, který žijeme a tím, co bude pokračovat po naší smrti.“
… Tento překlad do „češtiny“ (viz výše) nepředpokládá znalost ničeho.
Já osobně v tuto souvislost věřím, díky čemuž se do mého „vidění světa“ v pohodě vejdou zkušenosti lidí s tzv. klinickou smrtí, existence tzv. Turínského plátna, texty Bible, příběh o Ježíši Kristu i mnoho dalšího… Díky této (mojí) víře nemám potřebu křičet o něčí „pseudoduchovnosti“, ani urážet a ponižovat ty, kdo mají „jinou zkušenost“, resp. se do mého „světonázoru“ nevejdou.
Se non e vero…
https://www.youtube.com/watch?v=26a8JITwImQ
Ten, kdo umí „English“, by nám to mohl přeložit (pokud to ovšem nevezme příliš vážně jako sám sebe…) 🙂
Co Bůh učinil, MOUDŘE učinil.
A zase jsme tam, kde jsme byli!!! 🙁
Hádáte se jako malí kluci. Nás to nebaví vaše dohadování číst. Když se baví u jídla dva zdravotníci, jejich rozhovor většinu skončí u vyprazdňování. Vy dva nejste zdravotníci, tak nám nefušujte do řemesla. 😀 Doporučuji od Nového roku závazek: NIKDY nereagovat na MH. – Vzniká z toho situace horší, než průjem! 😀 😀
Lído, naprostý souhlas. Felix má perfektní články, na které se vždycky těším. 🤣
I diskuse bývá ze začátku vtipně nápaditá. 😀
Bohužel vždy skončí ☠️ nástupem machýrků poučovačů 👹, na jejichž zvratky zde není nikdo zvědavý. 👎 Jediná obrana je na ně nereagovat. 🚷
Co vám brání v tom, abyste se do diskuse také aktivněji zapojil a pokusil se ukočírovat ji? Vidíte, že sám na samožerství a samolibost jistého jedince nestačím – s blbostí se logickými argumenty bojuje opravdu obtížně. Teď tady v kontextu své samolibosti níže zneužívá myšlenek Dalajlámy… Tak nemlčte a vynaložte i vy alespoň trochu úsilí k zpacifikování společenského ignoranta a rádoby „duchovního“ egoisty…
Nebo se mám taky přidat k těm, co mlčí?
Dobrá – budiž pak diskuse k Felixovým článkům jeho monologem trapnosti a nadutosti…
SVĚDOMÍ, Radku, svědomí.
…
Lído, máte naprostou pravdu. Průšvih je, že pro mě mlčení k duševnímu průjmu kohokoliv znamená prakticky totéž, co souhlas, s čímž se nedokážu smířit. Ve škole, během studií, na vojně a i pak v zaměstnání jsem patřil k těm, kteří byli schopni a ochotni se i s nadřízenými „do krve“ zhádat (a to i za cenu dost velkých průšvihů), když i ostatní cítili, že jde o výlev magora, na který však neměli sílu či odvahu patřičným způsobem reagovat. Já jsem to ale vždy považoval za svoji povinnost, často spíše v zájmu druhých než v zájmu vlastním. Nejednou to pro mě znamenalo veliké problémy, ale nejednou se mi podařilo dotyčného blba v zájmu ostatních alespoň do jisté míry zpacifikovat tak, že škodil méně, než kdyby k tomu člověk mlčel.
Ano, někdy je na blbost člověk krátký a ne nadarmo se říká, že nejhorší je srážka s blbcem (koza je nebezpečná zepředu, kůň zezadu, blbec ze všech stran)…
Další problém je možná ten, že mě v tom necháváte samotného. Kdyby víc diskutujících bylo ochotno tomu společenskému ignorantovi napsat, co si o jeho „pseudoduchovní“ nadutosti myslí, nebo alespoň mi trochu přihrát „na smeč“ (což se několikrát jen tak lehce podařilo), dala by se diskuse kočírovat jinak. Jenže takhle to opravdu nejde a asi nám všem nezbude nic jiného, než k výlevům jeho pýchy mlčet s tím, že si jsme zároveň vědomi, že toto mlčení NEZNAMENÁ souhlas…
…čímž ovšem dopustíme, že se diskuse pod Felixovými články stane monologem (ne)společenského ignoranta dávajícího na odiv výhřezy své rádoby „duchovní“ (… slušný výraz nyní nenacházím)…
Na rozdíl od Vás, pane Rejšku, jsem vysokou školu dostudovat a doktorát obhájil.
…
https://hajny.blog.respekt.cz/10-let/
Proč na rozdíl? Já jsem ji také dostudoval! Kde jste zase sebral tuhle pitomost?
Ale ani vysoká škola není, jak známo, patentem na rozum… A dejte si pozor na překlepy. Asi jste při psaní nervózní nebo nepozorný…
Buďte MILOSRDNÍ, jako je milosrdný váš Nebeský OTEC.
nebo též: „Jakou měrou měříte, takovou Bůh jednou naměří vám“. …
____________________________
S překlepy máte stejný problém – viz níže.
(Jak říká moudrost: Kdo jinému jámu kope, sám do ní padá).
Raději toho tedy prosím nechme.
Souhlasím.
Lído, začněte SAMA u SEBE. Kdo přiléval „olej do ohně“ slovy o „vaší vesnici“, o „Chocholouškovi“, o „schizofrenicích“ atd. ???
________________
Čistě technicky: Nazývat člověka „debilem“ je humorné pro Vás. Ne nutně pro druhé. Humor není smyslem „za každou cenu“. Úcta k lidem je důležitější.
Dostal se ke mně pěkný citát podepsaný Dalajlámou:
„To, že v životě nedostaneme vždy to, co chceme, je někdy obrovské štěstí.“
Dalajláma
Řekl bych to ještě jinak: Panu M.H. se omlouvám za příkrosti.
Z mé strany nejde o negativní reakci na obsah jeho příspěvků jako takový, ale o reakci na SPOLEČENSKY ZCELA NEPŘIJATELNOU A NESTRAVITELNOU FORMU jejich podání. Úplně totéž by se totiž dalo podat LASKAVĚ, bez POVÝŠENECKÉHO podtextu („koukejte, jak jsem já chytrý…!“). Když mi někdo bude tvrdit, jak mě má rád a přitom mi stát na krku s tím, že já jako „méněcenný hlupáček“ jsem povinen jeho tvrzení akceptovat, budu mít jen velmi málo důvodů mu věřit.
O ničem jiném to není.
Ježíš Kristus, když předával své učení apoštolům, tak jim také nestál na krku…
To je přesně jako s tím posledním citátem Dalajlámy:
PROČ ten citát? Abychom my všichni viděli, jak je pan M.H. sečtělý? PROČ pan M.H. cituje Dalajlámu, když by v podstatě to samé mohl vyjádřit VLASTNÍMI slovy? Bylo by to mnohem cennější a společensky přijatelnější. Takto to vyznívá v podstatě tak, že MY ostatní máme OBDIVOVAT jeho znalosti výroků Dalajlámy. Ostatní smysl je pak zasunutý do pozadí, byť by byl sebevíce správný (a snad i sebelépe míněný).
Když jsem zašel za panem děkanem Hladkým (z katedrály), abychom mohli jít se synem ministrovat v kapli sv. Klimenta, byl to strašný problém a nešlo to s vysvětlením, že „nemá ministrantské oblečení“. A bez oblečení, to „V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ“.
__________________
Jáký „pán, takový krám“. Nejste sám, kdo „oblečení“ a „společenskou FORMU“ stavíte nad obsah. (Duchovno a Ježíš Kristus důležitý není. Podstatným je DIVADLO pro lidi ???)
Ministrovat bez oblečení se skutečně nehodí. Aspoň v našich končinách. Nebo tedy, jak to kdysi napsali v časopise AD v závěru článku rozebírajícího různé styly oblékání mladých křesťanů: „Stanovisko církve: Věřícím se doporučuje, aby se oblékali.“ Přesné … .
Netuším, kam míříte. V kostele (ani v kapli sv. Klimenta) NIKDO nahý nebyl.
__________________________________
Máte PŘÍLIŠ bujnou fantazii…
A pak ještě jedna „drobnost“:
Příspěvky pana M.H. jsou samý citát – vlastní myšlenka nebo alespoň formulace nikde veškerá žádná. Může to znamenat dvojí:
1) Pan M.H. tím nám všem dává okázale na odiv svoji „sečtělost“, čímž se ovšem poměrně brzy stává skutečně nezáživným.
2) V podstatě není schopen vlastního úsudku – vše pouze vytahuje z „databáze“ vlastní „sečtělosti“, přičemž se opírá o citace mnohem větších myslitelů (než je on) a morálních autorit (než je on), proti nimž nelze v podstatě nic namítat, aby člověk nemohl z jeho strany být nařčen z rouhání. Zkráceně řečeno – stává se tak prázdnou dunící nádobou… (Jiný příklad: disertační práce, která je samý odkaz na špičkové prameny, ale vlastních myšlenek maximálně na dva odstavce).
Když jsem před 5 lety naposledy viděl pana Dominika Kupčáka, který byl jeden ze 3 lidí, kteří psali na moji disertační práci posudek, řekl mi tehdy: „Doufám, že jsem vám tam napsal něco pěkného.“ Znovu jsem si jeho posudek přečetl a musím uznat že NAPSAL. (On je už 2. rokem po smrti a od obhajoby to už bude 20 let…)
Jak ten čas letí…
Už „roznesla“ resp. „rozdala“. …
Dítě přišlo s tím, že generální vikář pan Mons. Socha (zítra ve své funkci končí) prý řekl, že mají (s maminkou) „žít bez tatínka“. (Přitom tak svatý člověk.)
… Před časem syn odmítl jít ministrovat s vysvětlením, že v katedrále „sv.Ducha“ mu řekli, že má/může ministrovat „ale bez tatínka“. Když jsem tedy zašel osobně za panem děkanem (mluvit o někom za jeho zády není můj styl), aby mi neničili rodinu, pan děkan promptně „vycouval“, že „kategoricky odmítá“, že to řekl on. Následně mi řekli doma, že to dítěti neřekl pan děkan, ale paní kostelnice. …
Je to „zvláštní“. D.Dukou vybraný nástupce biskup J.Vokál se „zjevuje“ mezi lid jen při „BUBNOVÁNÍ“ a „duchovno“ řidí kostelnice. SMUTNÉ.
_________________________
Jednají opravdu všichni zúčastnění jen „sami za sebe“, nebo jsou CYKLISTY ???
(cyklista = nahoře „shrbený“, dole šlape)
Asi nevíte, že to funguje tak, že pokud se jeden z manželů takto rozhodne, je vyžadován souhlas druhého. Dá-li druhý souhlas (třebas je to pro něho těžké), je to v pořádku. Pokud druhý souhlas nedá, je to samozřejmě problém a je lépe nechat věci tak, jak jsou. Fakt je, že oba musí být natolik silní, aby to unesli, jinak je zde riziko celkem logických konsekvencí (nevěra a podobně). „Svatý“ je tedy především ten z partnerů, který má sílu dát druhému k tomuto rozhodnutí souhlas a požehnání… Podrobnosti si, s dovolením, nechám pro sebe…
Překvapivá reakce na příspěvek pana Hajného, jakési veliké tajemství …
Spíše si myslím, že pan R. intenzivně prožívá svůj život a díky tomu ho/to vidí ve všem. Kdysi mi řekl instruktor v Omarama: „Při létání nesmíš myslet na svoji manželku.“ Měl pravdu. Není to o tom, zda někoho mám či nemám rád. Jde o to plně se soustředit na činnost, kterou dělám.
Stran reakce výše, jsem byl poučen, že Královéhradecká diecéze měla až do dnešního dne 2 tzv. generální vikáře. Jedním byl pan Mons. Josef Socha, druhým pan biskup Kajnek. Oba dnešním dnem ve své funkci končí. Stran „zjevování se“ pana biskupa Vokála, to bylo pouze o tom, že za dobu, co je v HK jsem ho viděl vždy tak cca 2x (max. 3x) za rok, osobně jsem s ním nemluvil nikdy (nebo si alespoň nevzpomínám). Kdysi, když ještě žila paní Marcela Němečková, si jednou posteskla, že se chystá zajít za panem biskupem (Vokálem), protože si jí lidé stěžují, že se pan biskup „straní lidem“. Duch papeže Františka (chodit za lidmi) to není… Tuším, že je jediný, z biskupů v ČR, kdo užívá označení „my biskup“. Nicméně to je vše jen vnější forma. Jaký je uvnitř jako člověk, nevím. (Stejně tak nevím, kdo má či měl konečné slovo ve výběru toho kterého „služebníka“. https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/jan-vokal-se-stal-novym-biskupem20110303-88c1.html )
___________________________________
Myslet si můžeme každý co chceme, ale až jednou (v Nebi) poznáme plně.
Vrátím-li se tedy k matematice: Pakliže skutečně existuje souvislost mezi tím, co budeme žít v Nebi a tím, co žijeme dnes, má smysl se již nyní snažit o PRAVDIVOST a o to věci NEMLŽIT a se (před sebou, Bohem, ani před lidmi) nepřetvařovat.
Asi to tak bude.
—-
ad „zjevování“… Co se biskupa Vokála týče, nejsem schopen posoudit. Ale v rozhlase jsem měl šéfa, kterého jsem za celé jeho funkční období osobně neviděl ANI JEDNOU!! Veškerá komunikace mezi námi (pokud vůbec byla), probíhala prostřednictvím mailů. Já jsem ho nepotřeboval, věděl jsem, co mám dělat i bez něho. On byl přesně ten typ „Dělejte to co máte dělat, aby to fungovalo a čím méně toho ode mě budete chtít, tím budu raději“…
—-
V hudbě je to dost podobné. Proti exaktní matematice jsou zde jisté výhody v možnosti zapojit i intuici a emotivní složku. Ale i zde platí jisté „zákony“, bez jejichž respektování sotva lze dosáhnout kýženého výsledku. Výhodou ale je, že jejich porušení se netrestá smrtí… 🙂 Maximálně se „umělecký“ výtvor stane blábolem… 🙂 (a nebo naopak geniálním výbojem avantgardy, což se ukáže též často až po autorově smrti – někdy i celá staletí, což je případ odkazu J. S Bacha…).
Nebuďte prosím VZTAHOVAČNÝ. Ani o Vás, ani o vaší paní to zde nebylo.
Vám, i všem zúčastněným, přeji SLUNCE V DUŠI. M.H.
„Církev“, biskupové, konference, křesťanství a křesťan…
_______________________
Nakonec po úvaze (v čase těsně po Vánocích) přidávám ještě jeden (osobní) postřeh:
V říjnu jsem přespával jednu noc na jedné vojenské základně v Bangladéži. Přijeli jsme tam až pozdě v noci. A starali se o nás nadstandardně dobře. Dokonce ještě i vzbudili kuchaře, aby nám dal v noci (po cestě) něco k jídlu. … Když jsem pak děkoval místnímu člověku, který nás doprovázel, učinil jsem to slovy, zda byli tak pohostinní, že jsou vojáci nebo proto, že jsou Muslimové (a je to součástí jejich kultury)? Zkušenost.
Bangladéš/Bangladéši.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Bangladéš)
Přeji všem v nadcházejícím roce 2019 jen to krásné a Pánem požehnané. Rád bych tak učinil prostým a obyčejně lidským, tedy jednoduchým způsobem, aniž bych cítil potřebu zatěžovat vás asociacemi či analogii z matematických věd (mimochodem – P. Vít Jůza jistě o matematice ví mnohem více než my všichni zde dohromady). A nepotřebuji k tomuto prostému a upřímnému vyjádření ani nějaké složité hudební kontrapunktické konstrukce, v kterých jsem možná fundovaný, ale nebudu tak činit právě s vědomím, že všichni zde (a nejen zde) mají své nezpochybnitelné kvality v dalších oborech lidského konání, které zase pro mě mohou být odtažité. Proto si na k tomuto prostému vyjádření nepotřebuji brát na pomoc „nespojitost integrovatelnou“, stejně jako „rispostu v kvartovém poměru, inverzi a ještě navíc augmentaci“. A všechny zdravím z Vysočiny, do Bangladéže kvůli tomu jezdit nebudu (Bangladéž – to zní podobně jako „baklažán“… 😀 – a nemá na konci být náhodou „š“? – Sám to nevím a je mi to upřímně jedno – mně stačí, když vím, že ve slově „Vysočina“ se píše tvrdé „y“)…
Citovat žádného světce ani intelektuála rovněž nebudu, protože toto přání myslím UPŘÍMNĚ a SÁM ZA SEBE!
PF 2019! 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
P.S.: Omlouvám se za překlepy (má být „analogiemi“ a „Proto si k tomuto vyjádření“).
Ještě jednou přeji všem vše krásné bez odkazů na nespojitelnost integrovatelnou či augmentované risposty…. 😀
Nejste typ člověka, který by to tak napsal, pokud by opravdu NEVĚDĚL. Píše se „Š“.
Viz text mého blogu: https://hajny.blog.respekt.cz/banglades/
Ať slouží…
Už je to tady! Po ulicích a po domech nám zase začali chodit Tři králové. Někteří si opět dovolují zpívat známou koledu, v níž se objevuje rasově nekorektní text „Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu“. Tento text nazývá rasově korektního Afroameričana černochem a navíc mu přisuzuje urážlivou a submisivní roli “toho vzadu”. 🙁
Myslím, že by se tato koleda měla zakázat, protože je rasistická, xenofobní a urážlivá. Možná, že by neměli ani chodit tři králové, ale pouze dva. Další možností je, že by všichni tři králové byli bílí (nebo černí) a kvůli genderové vyváženosti by jeden z nich mohl být žena a jeden transsexuál. ČK Charita by si měla uvědomit, že není vhodná podpora těchto tradičních přežitků, které do moderní Evropy nepatří. 😀 😀
Především to neodpovídá evangeliu. Nevím, kolik jich bylo, ani jak světlí/tmaví byli (na východě jsou lidé různě přičmoudlí), ale pochybuji, že by někdo z magů z východu byl z jihu=černoch. Ale jen ať zpívají!
Souhlasím – ať zpívají! 😀 😀
A lidi ať sypou (penízky).
Já si naopak myslím, že ten černej vzadu je výhodou. 😀 Diskriminací to totiž nazývají ti nahoře, a lidi právě na truc jim budou dávat (a dávají) větší almužničky. – Jak jinak si vysvětlit to, že rok od roku se vybere na tříkrálovce víc?
I vy jeden rozeštvávači!! 😀 😀 😀 Mně už to před časem M.H. vysvětlil, jak je to s těmi barvami!
Víte – kdyby se uměle nevytvářely problémy tam, kde ve skutečnosti nejsou, tak by byla pohoda – asi jako nikdo neřeší barvy psů, koček a zvířat obecně. Naopak – v různosti je krása (myslím nyní barev – nikoliv sexuálních orientací).
Jenže – tady se již před delším časem objevila jistá vlivná skupina lidí, která to všechno začala nesmyslem zvaným „pozitivní diskriminace“. Diskriminace obecně je špatná ve všech případech a na všechny strany a jestli si někdo myslel, že „pozitivní diskriminace“ má naději na úspěch, pokud bude ještě zaštítěna „politickou korektností“, tak se asi spletl. Zcela přitom odhlížím od jakýchkoliv konspiračních teorií…
Nejhorší je, když se lidové tradice dostanou na pořad jednání OSN, kdy jsou onálepkovány jako rasismus 😉
http://www.houpaciosel.cz/2018/12/06/cerny-petr-jde-o-rasismus-nebo-ne-vyrocni-konflikt-mezi-nizozemci/
Slovy sv. Pavla: „Vše zkoumejte a co je DOBRÉ, toho se držte.“
_______________________________
Při troše DOBRÉ vůle to lze vidět naopak pozitivně – coby připomenutí existence i JINÝCH lidí, než jsme „my“. … Bůh má rád VŠECHNY lidi. (Nezávisle na barvě pleti.)
Já osobně se onoho Pavlova „vše zkoumejte a co je dobré, toho se držte“ držím.
Mám prozkoumán manželčin guláš, svíčkovou a bramborový salát. A držím se toho.
ANO. S tím se nepolemizuje.
S čímkoli jiným ano, se salátem, svíčkovou a gulášem nikdy. 🙂
Díky.
Přesně naopak. PATŘÍ (!).
V moderní Evropě žije legitimně podstatně více (!) cizinců, než u nás ve „xenofonní“ ČR. Stejně, jako ve většinově muslimských státech jako jsou např. Pákistán či Bangladéš žijí křesťané. …
Ve Spojených arabských emirátech (UAE) je dokonce z necelých 10 miliónů obyvatel cca 1 milión křesťanů – což je tolik, co katolíků v ČR: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28656
Můj názor je v tomto smyslu jednoznačný. Stejně tak jako já nemám v úmyslu nikoho diskriminovat a usurpovat, tak sám nechci být diskriminován a usurpován.
Proto považuji mazání křížů ze střech kostelů na vinětách s řeckým jogurtem za podobně pitomé jako spory kolem Černého Petra nebo černého krále. Pardon – ale dovolím si tvrdit, že MY tyto hlouposti neděláme, ale pouze na ně (zatím) reagujeme, což ovšem považuji za správné a legitimní.
Jako mi nevadil HNĚDÝ pan farář v Pákistánu ( https://hajny.blog.respekt.cz/fatima/ ), nevadil mi „černý“ prezident USA ani svého času „černá“ ministryně zahraničí tamtéž.
__________________________
KAŽDÝ, kdo to myslí vážně by si měl všímat POZITIVNÍCH a dobrých věcí a ty ROZVÍJET a podporovat. Ať už jsou kdekoli. (Bůh je pouze JEDEN.)
Samozřejmě.
Problém je ale trošku jiný. Bůh je sice jeden, ale jsou různé víry (konfese), které k němu směřují (měly by směřovat). Lidé bohužel hledají častěji to, co je rozděluje, místo aby hledali, co je sjednocuje. Takže váš druhý odstavec výše by měl platit úplně pro všechny.
Pokud tedy někoho uráží zviditelňování křesťanských tradic (zvonění zvonů na kostelích, jesličky, vánoční stromky, koledování a tak dále), je to pak právě ten, co rozděluje.
V Birminghamu jsou už některé čtvrti, kde si převažující muslimští zastupitelé vynutili omezení nebo úplný zákaz zvonění. Promiňte, ale takto si soužití různých konfesí a kultur skutečně nepředstavuji…
Ani já ne… A řečeno VELMI upřímně: Ani soužití s „katolíky“, kteří přesně vědí, co má/měl udělat „ten druhý“, též není „idyla“. Berme to tak: Bůh sice je pouze jeden, ale každý z nás mu „jinak rozumíme“. Jinými slovy: Co lidi rozděluje, je LIDSKÉ. Co lidi různých konfesí a kultur spojuje, je od Boha.
_____________________________
Abych to odlehčil (a obrátil v humor): Zvony nevadily a nevadí pouze „muslimům“. V Čechách máme světový unikát, kdy v minulosti zvony vadily i české VRCHNOSTI. Konkrétně v Rovensku pod Troskami jsou zvony obrácené „vzhůru nohana“. Důvodem je, že „vrchnost“ si nepřála, aby místní na ně zvonily a PROTO vydala nařízení, že zvony nesmějí být zavěšeny. Obešlo se to tím, že mají kratší srdce a zvoní se na ně nohama v obrácené poloze.
http://www.rovensko.cz/mesto/historie/zvonice/
Vy také věříte té pověsti o původu obrácených zvonů v Rovensku?? Pardon, ale o tomto skutečně něco vím, protože se problematikou zvonů již nějaký pátek zabývám… Pokud jde o „unikátnost“ této památky, tak zdaleka není ojedinělá. Ještě v 19. století to byla docela běžná věc – obrácené zvony byly a dodnes jsou v Kouřimi u Českého Brodu, ještě do nedávna ve Mcelích u Nymburka, Třeboníně u Kutné Hory, Borku u Suchomast, dokonce u sv. Mikuláše v Praze-Vršovicích… Nesporné je, že takto zavěšené zvony mají dost odlišné kineticko-akustické vlastnosti, krátká srdce umožňují vytváření pozoruhodných rytmických efektů a souher mezi zvoníky (což je i u zvonů zavěšených „normálně“, jenže je to mnohem obtížnější) a „šlapací“ pohon toto usnadňuje tím, že zvoník má přímý kontakt se zvonem bez přerušení (není tam „mrtvý“ chod přes ohebný provaz) a v nohách má člověk mnohem větší sílu. Ale i zde je to něco za něco – nevyřešená je „estetická“ stránka při brzdění a zastavování zvonů (zvon se musí vyhoupat až do točení a ve správný okamžik se musí zablokovat bidlem, což u dvoutunového zvonu v Kouřimi skutečně není legrace), nesporné je mnohonásobné namáhání závěsného příslušenství, mnohonásobně rychlejší vytloukání zvonů, praskání závěsných ramen korun zvonů… Takže i tam, kde bývaly zvony obrácené, se postupně přistoupilo k převěšování na „normální“ způsob. Ale zvláště ve středních Čechách to bylo skutečně dost běžné. Jinak – „obrácené“ zvony nezvoní v „obrácené“ poloze, ale v poloze zcela normální – při zvonění spustí se dolů a „obrácené“ jsou pouze v klidu.
Nejen já, ale většina kampanologů (znalců zvonů) začíná o „důvodech“ obráceného zavěšení zvonů ve smyslu různých trestů a protestů upřímně pochybovat. Spíš je třeba to vidět jako technickou záležitost, která se však příliš neosvědčila. Fakt je, že současný stav „obrácených“ zvonů v Rovensku je již téměř havarijní a bude vyžadovat brzké velmi radikální řešení, protože zde začíná být v sázce již „pouhá“ prostá bezpečnost. Jaké – o tom se nyní bouřlivě diskutuje s památkáři, protože jejich názory jsou z památkových hledisek pochopitelné, ale z hledisek zvonařských zcela iracionální…
Zjednodušeně řečeno – pověst o „rebelských“ zvonech (ať už v Rovensku, Kouřimi či Třeboníně nebo jinde) beru s podobně shovívavým úsměvem jako pověst o loretánských zvoncích, kterou uvedl ve známost Neruda v Povídkách malostranských… A jak známo – pověsti lidi zajímají a vlastníky památek jsou často v zájmu „promotion“ vydatně přikrmovány (třeba jako „strašení“ na zámku v Lemberku nebo Jezeří)…
Jo. Z principu jsem spíše důvěřivý, než za každou cenu nedůvěřivý. O zákazu zvonění v Rovensku, tuším že to tam tehdy byla průvodkyně, hovořila. Je si říci, že za zákazem zvonění (pokud je) nestojí ani Evropská Unie, ani „muslimové“, ale konkrétní místní lidé (např. památkáři). …
___________________
Jinak ale ti naši „památkáři“. … Kdysi dávno jsem zažil, když v NG v kostele svatého Jiří na Pražském hradě průvodkyně tvrdila, že zde mají „ostatky Krista“.
Dobrý vtip.
Tady ovšem za zákazem zvonění nejsou důvody v podobě nesnášenlivosti, ale bezpečnost. Když přijedete s rachotinou na STK, tak vám taky neprodlouží papíry z důvodu bezpečnosti, nikoliv „nesnášenlivosti“ vůči škodovkám (například).
—–
Jo, v Loretě jsem už taky od průvodců vyslechl leccos. Ti certifikovaní od PIS jsou v pohodě, nejhorší jsou ti samozvanci od nejrůznějších obskurních agentur, jejichž cílem je holit cizince. Jedna holčina s ukrajinským přízvukem návštěvníkům vykládala o „aroganční“ kapli (myslela jistě „adorační“ kapli) a to, že nešlo o přeřeknutí, potvrdila tím, že slovo „aroganční“ kaple použila asi čtyřikrát, takže to náhoda nebyla. Pak jsem se bezděky dověděl, že Loretu založil Napoleon a že „Svatá chýše“ uprostřed komplexu je tím „hradčanským domečkem“, kde komunisti mučili politické vězně… Neskutečné! Stačí chvíli mlčky sedět na kůru a poslouchat. A nenaděláte s tím nic, protože tito „průvodci“ nespadají pod vaši kuratelu a jsou považováni za „obyčejné“ návštěvníky jako všichni ostatní…
Na tohle jsou Češi „MISTŘI“. … Za války se chodilo udávat (a když nebylo co, si VYMÝŠLET) na GESTAPO, za komunistů se to „hlásilo“ (nejlépe hned státní) BEZPEČNOSTI. Dnes, když nemá někdo rád skauty, pošle na ně hygienu… (Případně na zvony „bezpečáka“, nebo berňák…)
V práci máme kolegu, který dodnes nemá „papíry“, protože sousedce STRAŠNĚ vadilo, že jako malý kluci jezdili na „fichtlu“. A protože to bylo „na udání“, policisté to museli řešit. Kluk dostal podmínku a pak si už řidičák nikdy neudělal. (Docela „kontraproduktivní“ – soudružka.)
_____________
Za to ROZHODNĚ nemůže EU, ale MY „Češi“.
Vážený pane, se zvony fakt není legrace a tady nejde o žádné UDÁVÁNÍ. Vy si taky vědomě dobrovolně nesednete do vehiklu s utrženou nápravou. Když prasklo srdce Zikmunda, tak prošlo skrz podlahy celého patra. Jen náhodou to nikoho netrefilo. A když občas vidím, na čem jsou ve zvonech zavěšena třiceti až osmdesátikilová srdce, která létají tři metry nad vaší hlavou, polévá mě studený pot! A zvoníci statečně zvoní, protože netuší… Tady fakt končí sranda!!
A víte, jak to řeším? Pokud je reálné nápravu zajistit rychle, tak ji zajistím. Na řadě míst jsem opravu „sponzoroval“ z vlastních prostředků, protože šlo o živé farnosti, kde byl eminentní zájem zvonit a kde to mělo smysl. Šikovných firem a soukromníků, kteří dělají servis zvonových příslušenství už u nás máme.
Nechápu, proč jste stále tak jedovatý…
Jenže v Rovensku je situace už jiná. Tam je dilema – buď vyhovět požadavkům památkářů za cenu rizika nevratného poškození velmi cenných zvonů, nebo udělat nutné ústupky vůči „památkářské etice“ s tím, že se zvony zase pro několik generací zachrání. I zvon má svoji životnost – když je stěna v místě úderu srdce vytlučena o 12 procent původní síly, je zvon považován za ohrožený puknutím a je radno ho otočit o 90 stupňů, aby srdce tlouklo do zdravého místa. (Jeden ze zvonů v Rovensku má už 16 procent). Jenže tohle se neobejde bez výměny nebo nevratných zásahů do dubových závěsných hlav, protože koruna zvonu je do dřeva přesně zadlabána (tvoří ji 4 ucha v jednom směru a 2 ucha v kolmém). Je těžké vyhovět, když památkáři trvají na tom, že vše musí zůstat „původní“… Navíc – při otočení o 90 stupňů se změní pozice do zvonu zalitého závěsného oka srdce, takže je nutno na oko přidělat takzvaný šarnýr – nový závěs srdce. Jenže tím se vám změní těžiště srdce, takže původní srdce se stává nepoužitelným… A tak dále…
A bezpečnost? Kdybyste viděl ty „rohatiny“, v nichž se zvony houpou… (Ale jsou původní)… 🙁
Takže nejde o UDÁVÁNÍ, ale objektivní fakta…
Původním smyslem zvonů nebyl a není „odpor vůči vrchnosti“ ani štvaní kohokoliv, ale ZVANÍ na VEČEŘI Páně. (Do kostela, na mši svatou a ke svatému přijímání.) Tohle v Rovensku řeší už celá staletí.
Dnes je to „atrakce pro turisty“, ale i tak, DÍKY za ni. Nebýt hlasu zvonů, nikdo už neví, že hned vedle je kostel a v něm svatostánek.
No právě. Nesnažím se o nic jiného, než aby právě KVŮLI TOMUTO zvony byly v pořádku a sloužily…
Ale vždyť SLOUŽÍ!
(A zvoníci také.)
Říkám si, že zvoníků, kteří jsou schopni zvonit nohama v obrácené poloze, nebude mnoho. Tzv. koňská chodidla, jsou vadou vzácnou.
😀
Proč vadou? Naopak. Dovednost, kterou nemá každý. Na jmenovaném místě zvoní nejen dědové, ale i studenti, kteří domů jezdí jen na víkendy. Mají „služby“ a je to právě ta „tradice“, která se dědí a je moudré ji uchovat. …
To, že za to všichni dohromady dostanou asi tisíc korun za rok (což je prý asi tak 2,40 Kč za hodinu pro jednoho) stačí tak na to, aby zvoníci jednou za rok zašli společně „na pivo“.
Jak kde. V Rovensku zatím ano. Ale kdo zná stav zvonice, tak ví své… Nejde jen o zvony a zvonice. Víte kolik je u nás nefunkčních kostelů?
A nedá mi to, abych si při té příležitosti nerýpnul do byrokratů:
V mnoha věžích a zvonicích u nás jsou dva stěžejní problémy – hygiena (mnoho věží je doslova zamořeno holuby, jejich exkrementy a mrtvolami, protože tam nikdo nechodí a neuklízí se tam – ať už proto, že se prostě nezvoní nebo se zvoní elektricky, což, pokud systém funguje, nikoho nemotivuje k tomu, aby se tam alespoň občas šel podívat) a pak bezpečnost (nebezpečné mohou být právě neudržované zvonové soustavy).
Musel jsem se proto chechtat, když jsme na technický odbor biskupství dostali pokyn, aby schodiště ve všech přístupných věžích byla podle směrnic EU opatřena žlutočernými pruhy (samozřejmě, že zde byl pokyn o přesném rozměru a umístění pruhů). Na to jsem odpověděl dotazem, zda mají být označena též schodiště, která v řadě věží chybí, nebo zda mají být schodiště „nevyhovující“ směrnicím EU dodatečně zpevňována, rozšiřována atd., nebo zda stačí pouze polepení zmíněnými pruhy 😀 Samozřejmě bez odpovědi 😀 😀 😀
A protože po věžích lezu takřka stále, musel jsem absolvovat doslova fantastická bezpečnostní školení, protože pracuji ve výškách obvykle větších než je 1,5 metru… Čím víc jsem těchto školení musel absolvovat, tím víc jsem se musel smát tomu, jak jsou úředníci toto produkující odtržení od reality (nejspíš viděli věž pouze na obrázku nebo jen zvenčí)… Řeší se pitomosti, ale o problémech, které skutečně mohou mít fatální následky, se pravděpodobně ani neví…
Radku, toto velice dobře znám, protože i já jsem nucen se účastnit různých školení, které jsou v praxi na nic. Furt se cosi zavádí, implementuje, mění, ale nikdo vlastně neví, k čemu to je. Já bych řekl, že je to jen kvůli tomu, aby byla větší zaměstnanost úředníků s několika tituly, kteří vystudovali různé neužitečné vysoké školy.
https://pravyprostor.cz/o-cem-vsem-lze-napsat-diplomky/ 😀
Pryč jsou časy, kdy různá opravdu odborná školení prováděli machři, kteří v tom měli dlouholetou praxi a kteří dokázali odpovídat na dotazy publika. Dneska je mnohdy praxe taková, že jdete na dvě školení k podobnému tématu a každý školitel vám říká něco jiného. Školení jsou mnohdy dotované EU a pokud je malá účast, shání se fiktivní podpisy, aby úředník mohl vykázat práci. Byrokracie je bohužel stále větší a větší …
Kostelní věže a zvonice obvykle nebývají v dobrém stavu a člověk, když tam vstupuje, musí mít především rozum a respekt. Vylézt se dá prakticky kamkoliv, ale vždy je nutné předem myslet na to, jak dolů. S touto problematikou jsem se při ŽÁDNÉM ze zmíněných školení nesetkal! Zato vím, že bezpečnostní přilba, kterou používám, musí mít ŽLUTOU barvu (nikoliv jinou!!), protože barevně odlišené přilby jsou označením funkcí na stavbě (něco jako hodnosti na vojně). Že na věže obvykle lezu sám, nikoho nezajímá. Ano, zažil jsem situace, kdy mi do smíchu nebylo. Po výstupu na věž s velmi cenným zvonem, který bylo třeba zdokumentovat, jsem si v nejvyšším patře nešikovností shodil žebřík – schody v této věži jsou totiž již několik desetiletí zřícené a neexistují. Nahoru jsem se dostával pomocí třímetrového žebříku, který jsem přistavoval podle potřeby k trámům, zbytkům schodiště a podlah. Když jsem byl s dokumentací hotov, udělal jsem chybný pohyb, po němž jsem bezmocně sledoval, jak žebřík mizí v hlubinách. Bez lana jsem neměl šanci se dolů dostat. Zachránil mě mobil. Asi půl hodiny po telefonátu s panem farářem přijeli hasiči s plošinou… A pak jsou věže relativně bezpečné, ale prostředí v nich je natolik depresívní, že se v nich prostě a jednoduše bojím (kostel v Dubí u Teplic). Tam jde o to, že se leze po žebřících ve volném prostoru, přičemž k nejbližší stěně máte tak dva metry. Dost nepříjemné…
To je právě výhoda větších firem. Kromě nutné teorie a norem nám v práci zajistili kurz, kde součástí bylo i praktické školení práce na laně na horolezecké stěně. Dost dobré, mohu doporučit. Stačí 6-8 metrů a člověk se hned cítí jinak, než na zemi. Stejně jako kdysi školení tzv. defensivní jízdy na polygonu Škoda Auto u Mladé Boleslavi. To byl též užitečný kurz.
Ano, jsou užitečné kursy. Já mám podobně dobrou zkušenost se školou smyků.
Nám to (kuželky, brzdění na mokrém asfaltě a školu smyku) zaplatili, protože jsme testovali prototyp VW v městském provozu v Praze, tak abychom předešly případným nehodám. Mně osobně tenhle kurz už několikrát zachránil život (a to vůbec nešlo jen o prasklou pneumatiku s ERA v Africe.)
Předešli.
Ono to má náhodou i pozitivní efekt. Loni jsem školil Poláky 10 dní na radary a hned na začátku kurzu mi řekli, že nakonec musí mít test. (To byl požadavek jejich vedoucích.)
Tak se o to poctivěji celé 2 týdny učili. Žádný „kurz pro kurz“. …
Jistě – jde o to, kdo školí, koho školí a proč školí. Kdybych absolvoval školení u stavaře, který léta pracuje ve výškách a zná nejrůznější záludnosti tohoto konání, tak to beru všemi deseti. Ale když mi dáma v mírně předdůchodovém věku vykládá cosi o žluté přilbě a černožlutých pruzích, tak se musím trochu smát. Hlavně, že jsem podepsal papír, že jsem „proškolen“…
Právě o tom to je. FORMA je správná, je ji však třeba naplnit správným OBSAHEM.
A ještě k tomu Rovensku (navazuji na „viz výše“): Existuje technologie dolévání vytlučených a puklých zvonů. Vyvinuli ji ČEŠTÍ zvonaři – Manouškové v Husovicích a České u Brna. Úspěšně „svařili“ několik puklých zvonů – mezi jinými třeba klatovského giganta „Vondru“. Jak je to s Manouškovým zvonařstvím po povodních v roce 2002, je všeobecně známo. Jejich technologii převzal německý zvonař Lachenmeyer v Nordlingenu, který tyto opravy zvonu provádí jako jediný v Evropě. Můj názor je, že rovenské zvony by si zasloužily toto ošetření, čímž by bylo možno zachovat i podstatné z původního příslušenství. Jenže – kdo tohle zaplatí? (Tady tato úvaha končí)…
Kde je vůle, je i CESTA.
Vůle je mi houby platná, když bez balónu nebo letadla do kilometrové výše nevyletím…
Nějaká hora, po které by se dalo vystoupat, také v nedohlednu…
Tak snad jen tlaková vlna po explozi… 😀
Nerozumím. Svět nestojí na Vás. (Obávám se, že ani s balónem či s letadlem, byste (bez cizí pomoci) nevyletěl.)
Stejně tak vývojové období „boření cizích báboviček“ (viz „exploze“) – chci věřit, mají dospělí lidé už za sebou.
Nepochopil metaforu… Komu není shůry dáno…
S tématem jste zde začal Vy… (Psal jste výše, že to jsou „muslimové“, kdo zvonit na zvony zakazuje.) A ejhle! Po chvíli diskuse se ukazuje, že u nás to nejsou muslimové, ale pan Rejšek.
Nechme toho. Je NEDĚLE.
Nenecháme toho, ač je neděle! Zvonit nezakazuji, protože k tomu nemám ani pravomoci! Ale zvonit na některých věžích u nás je něco podobného, jako jízda autem bez brzd! Chápete to vůbec?? Nechápete! Tak buď mlčte, nebo ze sebe nedělejte pitomce!
Nebo – ze sebe ho klidně dělejte, ale nedělejte ho z druhých!
A ještě – než mě opět „chytnete za slovo“ – prosím neplést pojmy PŘELÉVÁNÍ zvonů a DOLÉVÁNÍ zvonů (někde i mnou nesprávně nazývané „svařování“).
PŘELÉVÁNÍ je staré jako klasické zvonařství samo a spočívá v tom, že z puklého nebo vytlučeného zvonu je „sejmuta“ (sádrové odlitky) výzdoba a nápisy. Pak je podle původního profilu vytvořena forma pro odlití, přičemž výzdoba a nápisy se přenesou pomocí odlitků do této formy. Pokud se podaří trefit přesně původní profil, může se stát, že i hlas „staronového“ zvonu bude blízký hlasu původního (což se však obvykle často nepovede). Poškozený zvon se roztluče na kousky a z tohoto materiálu se ve „staronové“ formě odlije de facto nový zvon, který (měl by být) je kopií původního. Tato technologie „obnovy“ zvonů však byla v roce 1957 na světovém kongresu zvonařů v Limburku prohlášena za neetickou a pro historické zvony byla odmítnuta. Že to někteří zvonaři (hlavně třeba v Polsku nebo Francii ignorovali, je věc jiná)…
DOLÉVÁNÍ zvonu spočívá v tom, že se poškozené místo vyfrézuje do požadovaného tvaru (jako u zubaře), zvon se nahřeje k hranici tavení a vyfrézované místo se dolije zvonovinou, jejíž složení musí přesně odpovídat originálu. Manoušci i Lachenmeyer to mají zmáknuté tak, že pokud zvon znovu pukne (což je případ „Gloriosy“ v Erfurtu), tak pukne na jiném místě než na vylévaném…
Právě v tom spočívá nebezpečí pro zvony, u nichž se zanedbalo včasné otočení – zvon nepukne v místě nového úderu, ale kupodivu v kolmém směru v místě starého vytlučení. Proč? Zvon je mechanicky namáhán tak, že kdyby byl pružný, vytvářel by pomyslnou elipsu. Takže pukne v oslabeném místě bez ohledu na to, zda je toto místo v úderové oblasti či nikoliv…
V Rovensku by si minimálně ten nejvytlučenější zvon zasloužil zmíněné dolití…
Ale tohle sponzorovat nemohu – tak bohatý fakt nejsem…
No právě !!!!!!!!!!!!! Zde Vás nemohu než povzbudit. Psal jste, že „umíte sehnat peníze“. Lídě na opravu střechy jejich kostela jste je sice nesehnal, ale ve věci zvonů je to přímo vaše „srdce“. Právě v tomhle si myslím, by bylo užitečné se obrátit s žádostí o grant třeba na Evropskou Unii.
Protože to je právě výhoda té „velké firmy“ a našeho členství v ní.
je už po Novém roce – ale budu reagovat – vyjímečně:
Jak může MH vědět, jestli sehnal nebo ne?
😉
S tím sháněním dotací to někdy bývá problém. V posledních deseti letech jsem byl dvakrát na Turzovce, a to i v době, kdy se dostavoval chrám Panny Marie Matky Církve.
V kapličce Panny Marie Královny Pokoje je na pokladničce s prosbou o milodary na stavbu nového kostela upozornění s razítkem farnosti Korňa, že „Evropská únia finančne neprispela ani neprispieva na stavbu chrámu P. Márie na pútnickom mieste hora Živčákova“.
http://www.doo.cz/59-zpravy/posledni-zpravy/2365-zilinsky-biskup-vysveti-v-nedeli-4-10-novy-kostel-na-vrchu-zivcakova.html
Líbí se mi postoj tuším že sv. Dona Bosca, když se ho při hře šachů kdosi ptal, co by dělal, když by věděl, že za hodinu zemře. On na to: „Dohrál bych tyto šachy.“ Stejně tak mne „neberou“ nadpřirozené jevy a myslím si, že každý má žít tak, aby nepotřeboval žádná „zjevení“ a mohl zemřít kdykoli. … Přesto musím uznal, že kostel na Turzovce je pěkný. Byl jsem tam jednou a líbilo se mi to tam.
Že ho nefinancovala EU není nic proti ničemu.
_______________________________
Politické názory ať má každý, jaké chce. Nakonec je pěkné, že po prezidentovi SR posílá papež František dárek biskupu Bezákovi:
https://www.youtube.com/watch?v=yG7POjVkdIo&feature=share&fbclid=IwAR38oG9HtYQl4ZAnY4frkW6PeJBFEUA7d1v0w_6ePCx5DNw5-p7Jd-c3jLs
Lído, pokud sehnal, je to jen dobře.
Díky za radu, samotného by mě to nenapadlo…
Zkušenosti odjinud však také svědčí o tom, že dotace jsou někdy báječným prostředkem k vydírání…
Umím sehnat peníze? Podle svých možností sponzoruji z toho, co vydělám – samozřejmě s ohledem na potřeby rodiny… Takže peníze „sháním“ jako většina z nás. Akorát se snažím více přemýšlet, kde a komu by mohly být prospěšnější než mně samotnému… Mně samotnému stačí opravdu hodně málo…
Rovensko není Turzovka. V Rovensku je to dnes atrakce pro turisty. Ne pouze k „výkonu náboženského kultu“. Tam si v pohodě dokážu představit, aby na opravu zvonů přispělo třeba i Ministerstvo pro místní rozvoj. …
To by nás také nenapadlo… Můžete to zkusit už poněkolikáté znovu s námi… 😀
A je to také trochu o prioritách těch, kdo penězi disponují (nebo je rozdělují). O příspěvek na restaurování mimořádně cenných varhan v Klášterci nad Ohří jsme žádali MK sedm let… Přispěli. Ale částkou, která „nás nevytrhne“… Tak se to dělá po etapách podle toho, kolik se v ten či onen rok sežene peněz. Takže už to trvá také několik let… Takto rozdělaných nástrojů máme v diecézi dvoumístné číslo…
U rovenských zvonů takto postupovat nepůjde. V Nordlingenu se platí hned a všechno…
Samozřejmě, že obrácené zvony nejsou „jen“ atrakce pro turisty. Jejich původní význam je společensko-náboženský. Ale protože slouží i k podpoře turistického ruchu (a díky za to) jde v tomto případě i o rozvoj a podporu „venkova“. …
Kde je vůle, je i cesta.
Aha… Posedmnácté objevená Amerika…
A co se týče zákazů zvonění ještě jednou: Nemám pravomoci cokoliv zakazovat nebo přikazovat. Můj hlas je pouze doporučující. V Birminghamu zakazují zvonit muslimové. U nás nikdo.
Já vás klidně pošlu na věž, o které dobře vím, že tamní zvonové příslušenství je „totálka“, a až vám třicetikilové srdce prorazí řepu, tak budu dělat jakoby nic…
Správci dotyčných farností, kde je situace na pováženou, pouze dostali doporučení, aby se zvoníky sepsali dohodu, že zvoníci jsou si vědomi rizik s jejich činností spojených. Když se pak něco stane, administrátor farnosti nepůjde do lochu.
A ještě jedna věc – že je neděle, neznamená, že můžete debatu na dané téma utnout demagogií a křivým nařčením, co se zakazování zvonění týče. Svým způsobem je to také hřích. Možná právě o to větší, že je neděle… A pokud hodláte opravdu BLBĚ polemizovat o něčem, o čem nevíte vůbec nic, tak si alespoň napřed přečtěte status a popis práce diecézního kampanologa a organologa.
V birminghamské čtvrti Bournwille je nádherná zvonohra, kde působí jako titulární hráč Trevor Workman (možno ověřit na internetu). Bohužel právě v této čtvrti jsou nyní problémy, o nichž se ještě před pěti lety nikomu ani nesnilo. Já sám jsem tam byl čtyřikrát, Trevor hrál nejméně pětkrát v Česku – na Loretě i Manouškovu mobilní zvonohru. Dnes Trevor velmi vážně přemýšlí, jak situaci řešit a zda je tato situace vůbec řešitelná…
Pokud vás chcete alespoň trochu něco pochopit, tak si klikněte na toto:
https://www.google.com/search?q=zvony+rovensko+pod+troskami&rlz=1C1PRFI_enCZ714CZ714&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwih7I-VhdrfAhW
a pořádně si prohlédněte obrázek a zaměřte se na místo ve zvonu, kde leží srdce. To už je opravdu „na hraně“. Zvonit s takto vytlučeným zvonem je trochu něco podobného jako zkoušet, jak dlouho vydržíte jezdit autem bez oleje, než zadřete motor. Jenže „odepsat“ tento Schrötterův zvon je něco jiného než odepsat motor u sériově vyráběného auta… Chápete? Jestli znáte bohaté sponzory, dejte vědět. Čím dříve, tím lépe… 🙁
http://cesky-raj-klenot-nasi-vlasti.webnode.cz/mesto-rovensko-pod-troskami/
tady je to vidět ještě lépe!
https://hradecky.denik.cz/galerie/kostelec-norl-chram-svjiri-zvony-mikulas-ambroz090917.html?photo=2
…taky „pěkné“. Bohužel, běžný stav… Prakticky každá druhá věž… Víme, čí ovoce sklízíme. Ale toto JEN vědět nestačí…
„Kde je vůle, je i cesta“… Vůle, byť sebelepší, ale často k nalezení realistické cesty nestačí.
aniž bych chtěl kazit iluze o jedinečnosti…:
https://www.google.com/search?q=obrácené+zvony+Kouřim&rlz=1C1PRFI_enCZ714CZ714&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwid8J7ohdvfAhVSblAK
V katedrále sv. Ducha v Hradci králové jsou zvony v podstatně horším stavu, než ten v Rovensku. Řeší se to však běžně tím, že se zvon otočí o 45° nebo 90° případně do ještě jiné mezipolohy, aby nedocházelo k otlukům pouze v jednom místě.
Vy to určitě víte lépe než kampanologové (nemyslím tím sebe, ale ty druhé, kteří stav zvonů v hradecké katedrále znají a sledují). Raději toho nechte tentokrát vy, už jste fakt trapný! Kdo vám tohle nabulíkoval? Nebo jste to našel na nějakém webu? Nebo tam chodíte pomáhat elektrickým zvonícím strojům?? 😀
O otáčení a jeho úskalí jsem psal již výše. S ohledem na ostatní to nebudu opakovat. Viz můj příspěvek z 5.1. v 8.28. Víte o tom kulové, jen frajeříte a nevíte vůbec o čem… Nehledě na skutečnost, že zvony hradecké katedrály jsou zavěšeny na čemsi zcela jiném než zvony v Rovensku.
Jděte se proletět – a pozor, ať vám neulítne kokpit jako té izraelské stíhačce pře dvěma dny! 😀
Pro méně chápavého ještě upřesním – příspěvek z 5.1. v 8.28 – poslední odstavec. A pak ještě z 5.1. v 6.57 odstavec začínající větou „Jenže v Rovensku je situace jiná“…
Tak co? Jste chytřejší než já nebo trapnější než já? 😀 😀 😀
Abyste se nemusel namáhat hledáním (ctrl+c):
I zvon má svoji životnost – když je stěna v místě úderu srdce vytlučena o 12 procent původní síly, je zvon považován za ohrožený puknutím a je radno ho otočit o 90 stupňů, aby srdce tlouklo do zdravého místa. (Jeden ze zvonů v Rovensku má už 16 procent). Jenže tohle se neobejde bez výměny nebo nevratných zásahů do dubových závěsných hlav, protože koruna zvonu je do dřeva přesně zadlabána (tvoří ji 4 ucha v jednom směru a 2 ucha v kolmém). Je těžké vyhovět, když památkáři trvají na tom, že vše musí zůstat „původní“… Navíc – při otočení o 90 stupňů se změní pozice do zvonu zalitého závěsného oka srdce, takže je nutno na oko přidělat takzvaný šarnýr – nový závěs srdce. Jenže tím se vám změní těžiště srdce, takže původní srdce se stává nepoužitelným…
—
Právě v tom spočívá nebezpečí pro zvony, u nichž se zanedbalo včasné otočení – zvon nepukne v místě nového úderu, ale kupodivu v kolmém směru v místě starého vytlučení. Proč? Zvon je mechanicky namáhán tak, že kdyby byl pružný, vytvářel by pomyslnou elipsu. Takže pukne v oslabeném místě bez ohledu na to, zda je toto místo v úderové oblasti či nikoliv…
—
Takže zkušenosti ukazují, že otočení má smysl u zvonů vytlučených POD určitou mez. Pokud je tato mez překročena, může být naopak kontraproduktivní. A ukazuje se, že je to právě těch zhruba 12 procent…
Velmi solidně toto rozebral nizozemský kampanolog André Lehr ve svých publikacích (kdybych měl chuť dát si s tím práci, vyhledal bych vám odkazy – ale já jednak chuť nemám a jednak mám veškeré kampanologické materiály ve své kanceláři – depozitáři v Bohosudově, kvůli tomu tam teď nepojedu…).
Felixi,
v Novém roce Ti přeji hodně dobrých nápadů, takže vlastně přeji sobě hodně vtipných článků, u kterých si, jako ostatní, poprskám monitor.
Tobě taky přeji svatou trpělivost s námi diskutujícími – přát Ti hodně trpělivosti je nedostačující.
Dál Ti moc děkuji, že na Tvých stránkách po stranách (ani uprostřed) na mě nevyskakují žádní reklamní čertíci se svými neodolatelnými nabídkami.
😀 😀 😀
Naprostý souhlas, připojuji se!
… abych se vrátil k Felixovu tématu. 😊
Dárky zřejmě letos kromě Ježíška a církve roznášel kdekdo:
„Ministr kultury Antonín Staněk popřel, že by po Vánocích křtil knihu komunistického poslance Grebeníčka 🤢 o církevních restitucích. Připustil, že se křtu zúčastnil a pronesl během něj nezávaznou obecnou zdravici, ale zdůraznil, že si dává dobrý pozor, aby ve věci zdanění finančních náhrad církvím nevyjádřil veřejně žádný názor, protože si nikdo nemůže být jistý, co by se mohlo díky politickému vlivu komunistů 👹 zpětně zdanit příště“. 😷
Dojemný alibismus, že? 🙁
Říma ???? https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/jan-vokal-se-stal-novym-biskupem20110303-88c1.html
Běžte raději pomoci elektrickým zvonícím strojům na hradeckou katedrálu, asi mají slabé motory. A pozor, ať se vám prsty nedostanou mezi řetěz a hnací kolo závěsu – nachlup stejného jako v Rovensku! 😀 😀 😀
… pro méně chápavého ještě raději doplním uvozovky:
A pozor, ať se vám prsty nedostanou mezi řetěz a hnací kolo závěsu – „nachlup stejného“ jako v Rovensku! A pak ještě – zvonař Žáček není zvonař Schrötter… Ale to už je nejspíš moc vysoká „vyšší dívčí“… Asi jako s tou „integrovatelnou nespojitostí“…
Ještě prosím tu pohádku o úředníku „potápěči“.
🙂 🙂 🙂
Já mám radši tu o zbožném brouku Pytlíkovi na cestách s Všeználkem… 🙂
Tu mám také rád: https://hajny.blog.respekt.cz/banglades/
____________________
(I když v Bangladéši jsem byl z naší fy sám.)
Pokud dárky roznáší kde-kdo, je to pořád dobré. – Už jsme velcí (trochu 😀 ) a je nám jasné, že některé dárky můžeme i odmítnout.
Horší by bylo, kdyby místo roznášení kde-kdo dárky zanášel. Třeba do nějakého hnízda…
😉
Přesně tak Lído! …
Když přijde s dítětem dědeček, kupuje mu pan děkan František Hladký ČOKOLÁDY (!!!). Když s ním chce ministrovat jeho vlastní táta, OČIVIDNĚ s tím má pan děkan Hladký problém. 🙁 🙁 🙁
Tady něco fakt SMRDÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zatím pouze VY!
😀 😀 😀 😀 😀
Upřímně soucítím s panem děkanem Hladkým. 😜
S ministrantem, který smrdí, by měl u nás problém i náš hodný pan farář.🙃
A to nemluvím o jemnocitných zbožných farnicích … 😵
Přitom by stačilo na hradecké arciděkanství distribuovat více velkoobchodních balení parfému „Priest me“, o němž před časem Felix napsal článek. Že by se tento parfém nějak více ujal, jsem si zatím nevšiml. V rámci sakristie by měl být vybudován sprchový kout, kde by se všichni ministranti před mší svatou povinně osprchovali a pak byli navoněni zmíněným parfémem. Je ale otázka, co by to udělalo v kombinaci s kadidlem. Testoval to někdo?
Jenom jestli by to pomohlo!
Pokud ministrant znevažuje obřad tím, že při něm prdí …
Hluboce se omlouvám za překlep, správně má být prudí … 😉
Jde o to, jestli je horší to prdění, nebo to prudění? 😀
Pokud jde o to prdění, taková „farba light“, při níž není nic cítit, má vlastně jen pouze pozitivní účinky. Kdežto pokud je tchoř oproti prdícímu navoněnej frajer, pak s tím prdícím musí mít problémy nejen děkan Hladký 😀
Docela dobrý fór na toto téma je, když si šlapač varhanních měchů „ustřelí“ tak, že před „odvzdušněním“ nastaví řitní otvor před sací otvor měchové soustavy… Je-li to vydatnější, má varhaník o aromatický zážitek postaráno. Na konzervatoři jsme takto dali před ventilátor hodně zralý romadůr. Ve varhanní třídě se pak nedalo vydržet… 🙂
Tak to zase NE! Pan varhaník Z. rozhodně není tím, kdo by lidi z kostela vyháněl. (Naopak bych řekl, že je to on, kdo musí občas „suplovat“ nějaké „duchovno“.)
Farnice jsou v pohodě. Zdaleka nejzbožnější a nejcitlivější nos má paní kostelnice (Milada). Dlužno ovšem říci (to jí budiž ke cti), že se a) tolik nestraní lidem a b) v kostele je vidět PODSTATNĚ častěji než hradecký pan biskup. …
Lído, dík za přihrávku! 😉
Zanášení vajíček provozovaly slepice mojí babičky.
Unášení mláďat z hnízda … to je jiná babiška, třeba čapí…
Jsou ale ptáci, kteří vejce ponášejí … 😊
O vejcích mi teď moc nemluvte. Náš jinak hodný soused poněkud využil menší frekvence života na zahradě při naší chaloupce a protože v naší obci jsou letité notorické problémy s kunami, nastražil i u nás vejce napíchaná fridexem. Když jsem přijel, nestačil jsem se divit. Odklízet několik asi deset dní starých kuních chcíplotin je fakt chuťovka. Ale naše vztahy to nepokazilo, myslel to dobře. Večer jsme poseděli a pěkně poklábosili… Ale když teď na zahradě vidím vejce (jakékoliv), preventivně přemýšlím, kam to zase povezu…
Doufám, že tento tvůj příspěvek nečte nějakej ochránce přírody 🙂
Po této události jsem si na webech prostudoval, jak se má proti kunám postupovat. Fakt je, že já jsem ten fridex do vajec nepíchal, stejně tak je ale fakt, že když kuny opakovaně někomu trhají králíky a slepice, tak to naštve. Soused v podstatě využil toho, že nezamykáme branku do zahrady (je to zbytečné) a pár vajíček taky nechal u nás. To mi samo o sobě nevadí, spíš mě vytočilo, že ty mrtvoly po sobě neuklidil a nechal to až na mě. Omluvil se mi a zapili jsme to…
Jinak – když jsem zjistil, co „předpisový“ a „humánní“ boj proti kunám obnáší, tak jsem si řekl, že bych raději slepice a králíky oželel… Je to trochu jako s tou „politickou korektností“. A jestli si někdo myslí, že jsem se tím tahal do 40 km vzdálené kafilérky (což jsem měl správně podle „předpisů“ udělat), tak se fakt mýlí. Strčil jsem je do pytle, naložil na kárku, vzal rýč a v nedalekém lesíku „pohřbil“ – příroda si poradí…
Radku, už raději nic nepiš, ochránci zvířat, genderisté a čert nikdy nespí. 🙁
Staré časy jsou už dávno pryč. Dnes je trestné zabití a konzumace psů, dnes je trestné utopení koťat. O likvidaci kun do pastí či Fridexem ani nemluv. Jediné, co má z zákona o týrání zvířat vyjímku, jsou halal porážky. Zvířeti jsou při umírání předčítány verše z Koránu. Zvíře není (jako při běžné porážce) předem omráčeno. Zvířeti je podříznut krk a zvíře tak krvácí za plného vědomí. Neomráčené podřezávané zvíře bojuje o život, polyká vlastní krev, která mu někdy stříká až do očí. Agónie ubohého tvora trvá až několik minut. Tuto vyjímku schválil někdejší ministr zemědělství za KDU-ČSL Jurečka. Tobě nikdo žádnou výjimku schvalovat nebude 😉
Já se sice pokládám za tajného ochránce přírody, 😉 ale ty kuny a vejce – to mě fakt zajímá! 👎
😀 😀
Problém není kuny a vejce, ale kuny a fridex 😀
Pokud si dobře vzpomínám, fridexem kdysi pančovali víno v Rakousku. Když to prasklo, byla z toho podobná aféra jako u nás s rumem. Jenom se po fridexu nesleplo.
Takže s pravdou ven – byly ty kuny chcíplý, nebo zglganý? 😀
Už se rozkládaly. Prý tam ležely přes týden. Smradu jak….
Je to prastarý recept venkovských hospodářů, který se ujal hned, jakmile se fridex začal vyrábět a kdosi zjistil, že je to jedovaté a zkusit to takto aplikovat. Není na tom nic zvláštního ani tajného. Na některých webech sice píšou, že je to neúčinné, ale činí tak nejspíš proto, aby odradili ty, kdo to chtějí zkusit. Fakt je, že humánní to asi moc nebude…
Ale fakt je, že boje obětí s predátory, které jsou v přírodě naprosto běžné, jsou v očích mnohých rovněž drastické a nehumánní. Ono stačí sledovat, co kočka provádí s ulovenou myší. Už jsem taky na to neměl nervy a myšce jsem to zkrátil…
A když kuna vletí do králíkárny nebo kurníku, tak to taky není podívaná pro malé děti. A když hospodář několikrát do roka počítá potrhané slepice a králíky, tak ho pak s tím fridexem docela chápu…
Na webech píšou, že se to nesmí, že je to trestné a že je za to vysoká pokuta. Ať se jdou bodnout a ať se ochránci raději starají o to, jak „humánně“ se s živými tvory zachází ve velkochovech (třeba slepičárny, to je jeden veliký koncentrák a děs)… A nebo ať si posvítí, jak píše Bill, na halal porážky!
A což takhle chemické ošetřování ovoce nebo vína? To se také ničí živí tvorové! Humánně?? A nebo likvidace dřevokazného hmyzu různými lignofixy a podobnými sajrajty!
Lékařské či kosmetické výzkumy na zvířatech jsou také humánní?
Hodně se teď mluví o potravinách „nové generace“ – hmyzu a červů. Jak chcete larvu nebo švába před tepelnou přípravou usmrtit? Totéž se týká korýšů a měkkýšů…
Já jsem zamlada používal kyselinu solnou, kterou jsem vpravil injekční stříkačkou do vejce. Kunu to rozežralo zevnitř. Jenže tato kyselina byla a je běžně nedostupná. Tenkrát mi ji nosil kámoš z fabriky, která dnes už neexistuje.
V současné době po přijetí zákona o týrání zvířat mám kuny rád a nic proti nim nepoužívám. 😉
Jo, kuna je roztomilá, někdy i přítulná a hravá – jako každá šelma, když se ochočí. On takový medvídek je taky fajn – bačové z Nízkých Tater by mohli vyprávět… 🙂 Když nebudu chovat slepice a králíky, tak proti kunám taky nebudu nic mít (pokud mi nerozkoušou kabely v autě)… Takže drobné domácí zvířectvo chovat nebudu – stejně bych to po dosažení „jateční“ váhy asi nedokázal zabít… A kuny tím pádem nebudu mít důvod hubit a chytat.
Soused ať si to dělá – pokud na něj nepřijdou úřady, já ho udávat nebudu. Že mi chodí do zahrady, mi nevadí a když mi „pomůže“ pro vlastní spotřebu sklidit ovoce (letos třeba neskutečné množství ořechů), které já nesklidím, budu jedině rád – nepřijde to vniveč a jeho rodinné příslušníky to možná i potěší – je to naše dohoda.
Ale chcíplotiny ať uklízí…
NO , kluci, představte si naše podkroví a střechu zaizolovanou kdysi čedičovou vatou. Kuny nám pobíhají opravdu všude – snad mimo kanálu. Ale letos se nějak dostaly právě do toho prostoru mezi naší postelí a nebem. To byl rachot! No a my ráno kruhy pod očima, v hlavě otázku:“KUDY??“, a očekávání, co bude další noc. 😀 😀 – Zdá se, že se jim čedičová vata nelíbila – je klid. Ale zdechliny nikde, tak nás snad nikdo neobviní z týrání – i když, tady by bylo sporné, kdo koho týral. 🙂
Na chalupě jsme to taky zažili. Jenže poté, co to ztichlo, tak to v podkroví docela smrdělo, nejhorší to bylo v létě. Po čase to zase přestalo… Takže uvidíme, až budeme měnit střechu (což by mělo být letos), na co narazíme…
Lído, díky za TIP (!)
V tom je právě ta VÝHODA, když manželka žije pod „jednou střechou“ se svým manželem resp. „spí v jedné posteli“.
_________________
PROTO, že mají „společné zájmy“.
Ještě k těm vajíčkům: aby se tam vešel Fridex (nebo rum 😀 ) tak je potřeba trochu vnitřku odcucnout?? Nebo se to vejde do prostoru vzduchové bubliny, která tam je jako zásoba v případě kuřátka? (Vzduchová bublina je tuším na tupé špici vejce.) Nebo se to tam natlačí jakkoli?
Vzhledem k tomu, že jsem toto nezkoušel, tak vážně nevím. Ale napadlo mě to taky…
Taky jsem přemýšlel, zda by takto rumem injektovaná vejce šla uvařit a jaké by to asi bylo po kulinářské stránce…
O tom („vycucnout“) včera mluvil na NOE A.Opatrný. Charakterizoval sám sebe jako „duchovního upíra“. Něco na tom bude…
A. P. Ril však možná nechtěně přišel se zajímavou myšlenkou: Což takhle do vajec napíchat trochu rumu nebo slivovice? Pohled na zglganou kunu by mohl slavit úspěchy na Youtube…
Mému známému skladateli (nebudu jmenovat, mimo jiné autorovi zajímavých vícehlasých ordinarií) se zglgal jezevčík, kterého předtím měl na klíně, skočil na stůl s rozpitou tullamorkou a láhev převrátil. Než naštvaný kolega (tullamorka je docela drahá) přikvačil s hadrem, jezevčík to všechno měl v sobě. Vypadalo to, že ztuhne nadobro, a tak ho kolega dal do tašky a odjel s ním na veterinu. Tam jezevčíka prý „přefiltrovali“ (jak, u toho kolega nebyl, nechali ho na chodbě). Ale ještě několik hodin prý trvalo, než jezevčík začal zase normálně chodit, aniž by padal na jeden nebo druhý bok. Mělo to ale výchovný dopad – sotva pes uviděl jakoukoliv flašku, dal se na bezhlavý úprk…
Plnou pusu křesťanství a „skutek utek“. … Kdysi jsem poznal osobně P. Aleše Opatrného. To už i takový P. Tomáš Halík měl v sobě křesťanství lidsky (jako člověk) PODSTATNĚ více zažito.
Vy jste se nikdy „nezglgal“? 😀 A máte snad něco proti Dr. Halíkovi?? 😀 😀 😀
Vy jste vzorňák a užasňák!
Nejste vy Mirek Dušín?? 😀 😀 😀
A kterého kněze ještě morálně „nakopnete?“ Čokoládička nebude? 😀 😀 😀
Jako s tím jezevčíkem: Bavit se na cizí účet není můj vkus.
JEŽÍŠ KRISTUS to také nedělal.
Hele, Mirku Dušíne, Ježíš Kristus také nepomlouval své služebníky. Káral je, ale nesbíral drby a nefabuloval nejspíš neopodstatněná podezření, na jejichž konci jsou čokoládičky nebo mravokárné poučování o svátosti manželství.
Tak kdy už konečně přihrajete nějaký humor?
Bavit se na cizí účet není můj vkus. (Stran čokolád: Syn dostal od pana děkana dvě čokolády. Za práci, kterou pro pana děkana udělal dědeček.)
A nesmrděly?
Já je nedostal. Nevím. Ale myslím, že ne. Vypadaly čerstvě.
… Jo. Mým vkusem zase není pomlouvat druhé a šířit o nich řeči, jejichž výsledkem mohou být neopodstatněné fabulace…
Ani mým ne…
(Reagoval jsem na to, co řekli v katedrále dítěti. Nic víc, nic míň. Jsem BYTOSTNĚ přesvědčený o tom, že žádný „úředník“ ani „instituce“ nemá ničit rodinu ani vztah rodiče a dítěte… Za dítě jsou odpovědní (oba) rodiče, ne dědeček. Pokud to někdo nechápe, je to smutné.)
Veřejně je zbytečné to řešit.
To je samozřejmě hluboká pravda. Zasahování do chodu rodiny je špatné jak ze strany státních úřadů, tak ze strany církve, ale stejně tak ze strany všelijakých obskurních „neziskovek“ (Barnevernet a podobné)…
Jedině pokud jde o třeba případy vyloženě ohrožující bezpečnost dětí (nebo jejich tělesný a duševní vývoj), měla by zde jakási možnost být legitimizována.
Tuhle jsem byl svědkem výsostně trapné scény v metru – asi čtyřletý FRACEK (jinak jej nelze nazvat) hystericky řval na matku, že mu něco nekoupila (v tom nekultivovaném a neartikulovaném řevu nebylo rozumět, co), válel se po zemi, kopal a když jej už zjevně nešťastná matka zdvihla ze země, natáhl jí takovou facku, že jí odlétly brýle. Pardon – jak své děti miluji, tak tohle by si kterékoliv z nich dovolilo jen JEDNOU! Dostalo by takovou nakládačku, že by si týden nesedlo! Lidé v metru mlčeli a odvraceli tváře, jen jeden chlápek si dovolil polohlasně konstatovat „No to snad není pravda“… Matka se řvounem hned na další stanici vystoupila. Co se dělo dál, už nevím.
Jen si říkám, zda a v čí prospěch by zasáhl nějaký pracovník „neziskovky“ chránící „práva dětí“, kdyby se k tomuto nachomýtl…
Neřeším, co je v Norsku. Šlo o to, že syn odmítá chodit se mnou ministrovat s vysvětlením, že v katedrále mu řekli, že ministrovat může, ale „bez tatínka“. Podstatou je, že tímto je ničen VZTAH dítěte k otci a toto je podstata, kterou jsem se snažil panu děkanu Hladkému sdělit.
Tvářil se, že „tomu nerozumí“. (Proč? Protože sám nežije v manželství a nemá děti?) … Setkal jsem se s podobným i v Jaroměři na letišti. Chtěl jsem svést vlastní dítě ve větroni a byl to i tam „strašný problém“.
Pochopím u lidí tzv. nevěřících, že může jít o jistou rivalitu a pod. Stejné „praktiky“ až „intriky“ v církvi mi však vadí.
… neřešíte, co je v Norsku – v tomto případě. Ale velmi často poukazujete na jiné praktiky ze zahraničí, z nichž bychom si tady my, v české kotlině, podle vašeho názoru, měli vzít příklad… Mě to, co je v Norsku, klidným nenechává, protože lze očekávat, že k podobným tendencím to začne směřovat i u nás. Násilné (a nejspíš neopodstatněné) odebírání dětí rodičům je přeci jen trochu něco jiného, než když si pan děkan Hladký nepřeje rodiče ministrantů u oltáře (asi má k tomu své důvody, které by měly být respektovány – nebo můžete za JK chodit jinam, kde to knězi vadit nebude, Nejsvětější je při mši svaté přítomen ve všech kostelích, kde se slouží).
Nedovedu si třeba představit, jak by muselo být reformováno školství, kdyby si rodiče začali prosazovat, že chtějí být během výuky se svými dětmi (naštěstí to nejde, protože rodiče většinou musí chodit do práce). Ale kolik nových školních budov by muselo být postaveno, aby se tam rodiče s dětmi vešli, jak by muselo vypadat zázemí takových škol i pro rodiče, atd., atd…
Nehledě na to, že pro dítě je rovněž docela důležité, aby se učilo samostatnosti.
Příběh z letiště je samozřejmě jiná kapitola, tam přebíráte jako pilot odpovědnost i za pasažéry, takže svézt dítě je v kompetencích vašeho rozhodování (stejně jako jízda autem).
…pro díte je důležité, aby se učilo samostatnosti a nezávislosti na rodičích.
Ve vší úctě dítě po nějakou dobu ještě je a bude závislé na svých rodičích. Všichni, kdo v životě něco dokázali, tak dosáhli díky své vytrvalosti, snaze a píli, ne tím, že jim vše „spadlo do klína“.
Živit školáka ILUZÍ, jakým je „ředitelem“, „virtuózem“ či „biskupem“ vede právě k takovým vztekajícím se chlapečkům – viz výše. (Navíc je to KONTRAPRODUKTIVNÍ. Protože při prvním nezdaru a setkání se s tím, co „není příjemné“ má „dítě“ snahu s tím „praštit“.)
____________________
Co se týká letiště, regulaci řeší Ústav pro civilní letectví a odpovědnost za provedení letu nese pilot. Majitel techniky (aeroklub) si však může stanovit podmínky nad rámec požadavků předpisu. Je to o lidech.
Geniální! 😀 😀 😀
https://www.youtube.com/results?search_query=hermann+was+machst+du+da+titulky
Originál je v němčině, titulky v angličtině.
Komu je dáno, pochopí… Stejně tak pochopí pouze ten, kdo má smysl pro humor…“ Vážní“ poučovači ať raději mlčí…
Tak tady jsou titulky české! : 😀 😀 😀 Možná ještě lepší než v angličtině…
Skutečně nic pro „vážné“ poučovače…:-D :
https://www.youtube.com/watch?v=Pc6jfUnCO1M
Mimochodem: Jen tak maličko mi to připomíná způsob argumentace a diskuse jistého nejmenovaného… 😀 😀 😀 😀 😀
Na Ježíše Krista byli jako „vosáci na bombón“. … (Proto je mi sympatický postoj pana biskupa Kajnka. Protože když mlčí, je v tom takový až mystický KLID.)
Krásný vtip kdysi namaloval Renčín:
Manželé jdou lesem a on jí povídá: „Maruško, když lesy mlčí, tak ty jim do toho nekecej!“ 😀
Bohem stvořená příroda… Když „MLUVÍ“ příroda, mluví Bůh.
Jsme v ruce Boha (jeho „podmnožinou“). Nelze z Něho utéci.
No vida! Ano, takhle nějak to Renčín myslel…
Slovy „poučovače“ Ježíše Krista:
„Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil‘? ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mt 19. kap.)
…
Přesně tohle jsem čekal!! 😀 😀 😀 !
(…Nechci se projít, chci sedět! 😀 )
Člověče, vy jste to buď neviděl, nebo vám to přemýšlí skutečně jak té manželce s tím kabátem a novinami (dokonce si myslím, že ji v jistých ohledech překonáváte) 😀
Tak ještě jednou: https://www.youtube.com/watch?v=Pc6jfUnCO1M
A jestli si to mám vysvětlit jako další invektivu vůči mně, tak se už nemusíte namáhat. Víte o mně kulové, jen šmejdíte po internetu, co byste kde na mě vyšťoural a sbíráte pomluvy. O podstatě věci nevíte nic. Myslím, že moji synové by vám leccos dokázali vysvětlit (možná i ručně)… Skutečně jste katolík a křesťan jak „rybí noha“! 😀
Ani o Vás, ani o vaší paní to zde nebylo.
Ale neříkejte… Tak proč s tím zase lezete ven? Nebo z toho uděláte podobný folklór jako z lámání prstu?
Nebo jste nepochopil podstatu té scénky (z mého úhlu pohledu báječné – jak německý humor nemusím, tak tohle se jim povedlo)?
VTIP byl už vysvětlen výše. Žena není SPOKOJENA s platem svého manžela. Proto mu vyčítá, že ona „stále pracuje“ a on jen „sedí“. …
Znám to z vlastní zkušenosti. Navalili na mne práci, od které dali všichni „ruce pryč“. Odjeli do ciziny za diety a já musel v Čechách školit. 6 týdnů jsem neměl volný víkend a po nocích doma dělal přípravy na školení cizinců… Za čas ve firmě mně přesčasy zaplatili, za to, co jsem dělal doma nikoliv (minimálně 100 hodin práce).
_______________________________
I když ono i tak je to otázka. Kolega, který vydělává na dietách je zase čerstvě rozvedený. … Si nevyberete.
Poněkud nesouhlasím… Tam je to o něčem jiném. Obzvláště transparentní jsou ty momenty o podání kabátu či novin. Takhle dokáže přemýšlet i jinak spokojená žena, které se prostě nelíbí „jen“ to, že zatímco ona luxuje nebo myje nádobí, on jen nečinně sedí.
Každý z nás potřebujeme občas relaxovat, nejsme stroje. Jeden z mých švagrů patří mezi dosti úspěšné podnikatele, ale opravdu za cenu, kterou si „obyčejný“ zaměstnanec asi nedovede představit. Jedno si však vydobyl jak v zaměstnání, tak doma – po obědě (ať už v podniku nebo doma) ho plnou hodinu nesmí NIKDO s ničím obtěžovat. Kdo to někdy zkusil, zažil velmi nepříjemné chvíle…Naučil se na tu hodinu dokonale „vytuhnout“, ale pak zase ihned do fofru… Jeho příjmy umožňují jeho ženě zůstat doma, takže on řeší v domácnosti v podstatě především technické záležitosti.
—
„Navalení“ práce také znám. I to byl jeden z důvodů, proč jsem po 21 letech plného úvazku dal v rozhlase výpověď a přešel na externí systém. Kolegové tehdy na mě koukali jako na „ekonomického sebevraha“, ale tento krok se mi za tu dobu už mnohonásobně vyplatil a vrátil v „naturáliích“ jiného druhu… Člověk se prostě nesmí nechat.
Ano, znamená to včas si budovat „zadní vrátka“ – mít předem promyšlené řešení. V mém případě to je velké množství „mikroúvazků“ ve více institucích, což mi umožňuje kdykoliv komukoliv říci, co si myslím a poslat ho kamsi, protože ztráty místa nemusím litovat. Jediný průšvih je pak tvorba daňového přiznání a až si půjdu v roce 2023 nechat vyměřit důchod, tak se na sociálce ze mě asi zblázní…
Moje žena mi nespokojenost s mými příjmy dávala najevo pouze v začátcích. Od mé výpovědi v rozhlase je však v pohodě (a děti také)…
Nezdá se, že vaše úvazky souvisí s pohodou vaší ženy. Zřejmě jste měl doma světici. To se dozvíme až v Nebi. Do té doby máme a víme každý to své.
______________
Hodně štěstí.
Ano, MÁM světici a jsem si toho dobře vědom! 🙂
O vašich synech diskuse nebyla. Max. co vy sám jste o nich zde napsal. Je zbytečné se za ně schovávat. Stran „fyzických trestů“ – viz výše – nutně není třeba dítě bít a fyzicky trestat. Na druhou stranu potřebuji jako rodič mít PROSTOR dítě POZITIVNĚ motivovat.
Paradoxně se to týká i ženy – viz vaše video. I žena je svým způsobem „velké dítě“ a i tu je třeba pozitivně motivovat (ne nutně pouze finančně).
Teorie je krásná tím, že je vždy strašně transparentní a jednoduchá… Nevím, jak byste se v případě dotyčné matky zachoval vy… Dostat od předškolního dítěte facku, až vám odletí brýle a nechat na sebe řvát jak od hokynáře… Moji rodiče se se mnou a mou sestrou nepárali. Hlavně otci jsem za to dnes vděčný a nikdy jsem neměl nejmenší pocit jakékoliv křivdy a ubližování z jeho strany.
Ano, moje žena je velké dítě a světice zároveň! Právě proto ji miluji!
Otec Jiří Reinsberg řekl v jednom kázání, že když se chce zlo „popást“, musí být nejprve „chytrost“, která toto zlo vymyslí. …
Trestat dítě, může sice být (jevit se) jako okamžité „řešení“ a zřejmě i lákavé a „svůdné“. … Ve skutečnosti, je však užitečnější (a řešením) co udělala Lída výše tj. „UCPAT DÍRU“ (případně „díry“). Tj. odstranit PŘÍČINU takového chování se „dítěte“.
___________________________
I když zde pokorně uznávám, že Lída má tu výhodu, že spí se svým mužem „v jedné posteli“ a mají tudíž „společné zájmy“. …
Samozřejmě, že řešit příčinu nepříjemnosti je správnější, než řešit důsledek. Agresivní chování onoho kluka vůči matce samozřejmě kdesi příčinu má – nejspíš to ví ona matka lépe než my. Ale ve chvíli, když není vyhnutí, tak jakýsi donucovací prostředek použít musíte – u dětí takto prostě někdy zafunguje pádná ruka, u dospělých pak holt kriminál, pendreky nebo vodní děla… Ano – kriminál, pendreky a vodní děla neřeší příčinu situace, ale jsou nutností k udržení pořádku. Když vám dítě, za něž nesete ODPOVĚDNOST mino jiné i VÝCHOVOU, přerůstá přes hlavu tak, že jej „pozitivní motivací“ prostě a jednoduše nezvládáte, tak co chcete dělat? (Analogie společenská – budete čekat, až zase někdo začne střílet z Aurory??)…
Naši dědové a pradědové nikoliv nadarmo říkali, že rákoska vyhání děti z kriminálu – a měli pravdu!! Říkejte si, co chcete. Klidně můžete pochybovat o společenské a pedagogické „inteligenci“ předešlých generací – celospolečenské důsledky současné „demokratické“ výchovy hovoří za všechno…
—
A prosím vás, těch invektiv o „jedné posteli“ už laskavě zanechte. Nejsem pitomec, abych nepochopil, kam pořád míříte! Jestli jste zvědavý, tak vás ujišťuji, že nic dalšího ze mě nedostanete (od drben leda nějaké další pomluvy) a na věci jako takové nic nezměníte. A co se společných zájmů týče – moje žena je také hudebnice a učitelka… Už toho nechte…
Zrovna „výstřel z Aurory“ a „společenské represe“ jsou účelový příklad. (Milióny politických uprchlíků dnes také vypovídají za vše.) Jako ve všem, je to i v případě „trestů“ o lidech a o jejich SVĚDOMÍ. (Vše je zneužitelné.)
+ Nebuďte vztahovačný. Nejste nutně jediný muž, který má za ženu „velké dítě“. ________________
Připouštím, že soužití s tím, kdo nikdy od svého rodiče „na zadek“ nedostal, může být větší PSYCHO, než s tím, kdo zdravou výchovou prošel…
Nechme toho.
Díky… Ale věřte mi, že si nestěžuji – upřímně. Ona je světice… Stejně tak jsem ochoten připustit, že v mnohých ohledech jsem já „exot“…
Bůh má lidi rád.
…
(Třeba ještě není vše ztraceno.)
Nic není ztraceno! 🙂
Pán Bůh má lidi rád. 🙂
Pokud jediný člověk na této planetě bude krást, podvádět, ubližovat, vraždit atd…, neobejde se lidstvo bez policie, soudů a věznic.
Pokud jediné společenství (stát, národ, etnikum, společenská vrstva) bude utiskovat druhé, neobejde se lidstvo bez armád.
Spravedlnost a právo MUSÍ být vymahatelné, a to v nevyhnutelných případech i násilím či restrikcí.
Správnou reakcí na zločin je trest (v případě svéprávných zločinců soud a vězení, v případě mladistvých polepšovna).
Správnou reakcí na selhání dítěte je také trest – samozřejmě přiměřený a takový, aby si dítě uvědomilo, že udělalo chybu a že za ní musí nějak „zaplatit“. Nemusí to být hned rákoska, ale třeba zákaz počítačové hry, nějaký méně oblíbený úkon v domácnosti a podobně.
Čím dříve dítě pochopí, že selhání nemůže zůstat bez odezvy, tím lépe pro něho do budoucna. V pasťáku nebo kriminálu už je na „pozitivní motivaci“ dost pozdě…
Souhlas. Ještě na základní škole jsme měli třídního, který největšího lumpa ze třídy si vzal za dveře. Třída stihla. Nejdříve mu to jadrně vysvětlil, pak dostal 2 pohlavky a byl klid. V 90. letech byl náš spolužák s modrými přilbami v Bosně, dnes má vysokou školu, je z něho podnikatel a slušný kluk.
______________
Naštěstí i dnes jsou odborníci, kteří řeknou:
„To je vaše rodičovská odpovědnost.“ S tím, že když dítě do cca 10 let věku dostane od rodiče na zadek není to nic nepřiměřeného.
Já jsem poslední facku dostal od táty, když mi bylo jednadvacet. To jsme na chalupě jako amatérští zedníci nahazovali strop. Táta chtěl dělat všechno sám, pozvat si firmu bylo pod jeho důstojnost. Tak jsme strop nahodili a než jsme se svlékli z montérek, všechno schrastilo dolů. Měl jsem toho plné zuby, tak jsem to tátovi řekl. On mi ji natáhl a pak jsme šli na pivo… 😀
Nechlubil bych se tím. Už kvůli tatínkovi. Pozitivní na tom je, že od doby, kdy nás rodiče přestanou vychovávat jsme „dospělí“. Druhou stranou mince, že dospělému už nikdo neporadí. Zbývá pouze SVĚDOMÍ.
___________________
Proto mám rád Ježíše Krista a jeho „příběhy“ (např. z evangelií).
Supluje to, co nám nikdo jiný neřekne…
Proč bych se tím nechlubil? To byl chlapský pohlavek z lásky! Kdyby to bylo o něčem jiném, tak prásknu dveřmi, odjedu autem do Prahy a jeho tam nechám, ať si jede třeba vlakem…
Prostě a jednoduše – opět NECHÁPETE…
To máte, Radku, tak: nebýt „nechápavosti“ a hlouposti nás hloupých, nevynikla by CHYTROST a CHÁPAVOST vás chytrých. …
______________
V podstatě my „hlupáci“ pečujeme o vaše BLAHO a DOBRO.
Zdá se, že jste trefil Hřebejka do hlavičky… 🙂
——-
Ale ani s tou péčí by se to nemělo přehánět… Přílišná péče může být někdy protivná…
Krásný konec: „Ano, moje žena je velké dítě a světice zároveň! Právě proto ji miluji!“
Díky.
Úplně z jiného soudku! Tohle se mi líbí. Něco jako na téma „pro koho vlastně je určen tento vánoční dárek“?
https://www.youtube.com/watch?v=9NL4hkxpBKc
„Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.“ …
Ale o to přeci vůbec nejde! Kdo chce, ať se zasměje. Kdo se zasmát nechce, ať škarohlídsky moralizuje! S tímto přístupem skutečně tyto stránky pohřbíte (pohřbíme). Ta kočka z toho evidentně měla taky zábavu – kdyby jí to bylo nepříjemné, tak by utekla. In zvířata se dokážou bavit…
Otec Jiří Reinsberg mluvil o tom, že v Evangeliích je HUMOR i že jde o RADOSTNOU zvěst. Radost není špatně. Pouze „zesměšňovat“, co se mi/nám nelíbí může být ÚTĚKEM před realitou či před tím, co nám „není příjemné“. …
Kdy už konečně pochopíte, že o těchto věcech já s vámi skutečně diskutovat nechci?? Výše uvedené znám stejně dobře jako vy Tak taky něčím přispějte, ať si Lída poprská monitor. Nebo na to nemáte?
Než se bavit na cizí účet, vrátil bych se rád k podstatě:
„Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mt 19. kap.)
__________________
Chci věřit, že se slova netýkají pouze mužů (pan děkan Hladký, děda František), ale i žen.
Dárek ne-dárek.
Kdy už konečně pochopíte, že o těchto věcech já s vámi skutečně diskutovat NECHCI a NEBUDU?? Tak se s tím pořád nevnucujte! Výše uvedené znám stejně dobře jako vy. Tuto „podstatu“ si v takovém KONTEXTU strčte za klobouk! Článek byl o něčem jiném.
A jestli s tím máte problém, tak se zaměřte na skutečně ROZVEDENÁ manželství (třeba to, o němž jste se zmínil v případě vašeho kolegy).
Tyto stránky mají sloužit k pobavení a ne soustavnému jednostrannému poučování.
Tak taky něčím přispějte, ať si Lída poprská monitor. Nebo na to nemáte? Pokud na to nemáte, tak jste ubožák, protože se nedokážete usmát ani nad hrajícím si zvířátkem… Prostě nemáte smysl pro humor a z toho pramení VAŠE komplexy…
Já bych se taky rád vrátil k podstatě zvané „lámání prstů“…
A opravdu nechápu, jak můžete tento velmi roztomilý klip chápat jako „bavení se na cizí účet“. Nikdo tam nikomu neubližuje, nikdo nikoho neponižuje. Kdyby to té kočce bylo nepříjemné, tak uteče. Měli jsme kocoura 17 let a mohu říci, že kočičí psychiku tudíž trochu znám. Stačí, když necháte někde něco trčet nebo viset a hravá kočka vám přichystá takové představení, že v televizi je dnes proti tomu zoufalá nuda…
Prostě – neumíte nebo NECHCETE se smát.
Tak to alespoň DOPŘEJTE těm ostatním…
„Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.“
🙂 🙂 🙂
Tak fajn…
A teď něco z vlastní hlavy, ne jen samé citace. Že by tam nic nebylo?? Skoro to tak vypadá. Dokázal byste vlastními slovy definovat HUMOR? (Nemyslím papouškovat ty, kterým se to podařilo před vámi).
Mimochodem – i citace z Písma je zneužitelná pro samolibou prezentaci vlastní „také chytrosti“ – ostatně, neustále nás o tom přesvědčujete. Pak je otázkou, zda to není srovnatelné s braním Božího jména do úst nadarmo…
P.S.: Někdy je to tak trochu kufanditně paraflízovaná žučva, lehce střižená polymlfetem… 😀
Proč vymýšlet vymyšlené:
„A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska.“
…
Kdo nemá odvahu vlastním způsobem uchopit již vymyšlené, nikdy nemůže být tvůrcem, vždy zůstane „jen“ interpretem (v hudebním kumštu navíc většinou špatným). Možná i proto mnoho „interpretů“ nemá smysl pro humor, i když si to namlouvá nebo o sobě tvrdí, že humor „nepotřebuje“.
Právě proto ti skutečně největší TVŮRCI byli v podstatě geniálními eklektiky (Palestrina, Bach, Mozart, Beethoven, Dvořák, Brahms…. a postupně se ukazuje, že svým způsobem i Janáček, Stravinskij či Martinů…).
Ze skutečných literárních humoristů pak Werich či Svěrák (byť mě poslední dobou mírně štve, ale to je o něčem jiném)…
Ve vší úctě: „Žák není, nad svého učitele.“ A čistě technicky: Za to, že NEJSEM „chytřejší než Pán Bůh“ se OPRAVDU nestydím. …
Bůh MÁ lidi rád.
No… kdyby žák nebyl nad svého učitele, tak by vývoj ustrnul. Genialita „vyvolených“ žáků spočívá v tom, že odkaz učitele neznehodnotí, ale naopak zhodnotí. Bach třeba tím, že k dokonalosti dovedl imitační kompoziční techniku, kterou však naznačil již Palestrina. Dvořák třeba tím, že si včas uvědomil nebezpečí pro soudržnost formy, kterou představuje tonální rozvolněnost vyplývající ze spojů akordů chromaticky terciově příbuzných (Wagner a Liszt) a dokázal rehabilitovat tonálně funkční vztahy mezi akordy (tzv. klasicko-romantická syntéza), a tak dále…
Ani já se nestydím za to, že nejsem chytřejší než Bůh…
Ale žáky bych nepodceňoval… 🙂
NIKDO není chytřejší než Pán Bůh.
Ani žáci ne…
Dva blázni se procházejí po zahradě ústavu.
„Proč s sebou pořád nosíš ten šroubovák?“
„No přece kdyby mě někdo fakt hodně naštval a mně povolily nervy!“
Hmm – tak ještě že MH a RR jsou od sebe dostatečně daleko. V případě, že si byli fyzicky na blízku, a měli šroubovák oba,……pak nevím, nevím……..
Ale napadá mě, když umějí tak skvěle tapetovat, že by toho mohli využít, netapetovat tady pro nic za nic, ale vzít si to jako vedlejšák a přivydělat si.
Nemám nic proti diskuzím, ale čeho je moc, toho je příliš ……. 😉
Ale proti gustu žádný dišputát 😀
Přidám taky něco:
Chovanec psychiatrické léčebny pozoruje z okna zahradníka: „Co to tam děláte?“
„Dávám hnůj na jahody.“
„Hm, já jsem na ně dával dřív vždycky šlehačku. Ale já jsem hold blázen.“
A ještě něěco:
Lidi – to je moc hezký vidět tady i vás ostatní! Jsem ráda, že ještě žijete. 😀 😀 !! Ahoj! 😀
Pánové RR a MH, pouvažujte, jestli Vaše zdejší „rozhovory“ nejsou pod Vaši úroveň.
Svým způsobem nejsou.
M. H. polemizuje stále jen se mnou, protože nikdo další nemá vůli snést ani elementární věcný argument proti jeho výrokům, z nichž některé jsou třeba „mimo“, ale některé další, co mimo nejsou, se často jeví být jen méně šťastně formulovány, což se dříve nebo později vyjasní. Fakt je, že polemizovat s jeho citacemi Písma je problém, zvláště, když kontext diskuse je upravován tak, že během dvou až tří replik je otočen o stoosmdesát stupňů…
Trochu nechápu záměr, s jakým se M.H. do mě naváží, ale neřeším to. Pokud bych to měl chápat jako svébytný druh „humoru“, je to rozhodně nekonformní a nekonvenční přístup.
Spíš si říkám, proč do toho se mnou nejde také někdo jiný. M. H. pohotově za nejmenovaného odpověděl, že mu v tom brání SVĚDOMÍ. Na to nelze nic říci, protože navenek se to může jevit jako racionální vysvětlení, přestože je jasné, že tomu tak není. Odpověď tedy zná nejlépe každý sám za sebe (obava, před „ztrapněním“, – obava, aby M. H. neodhalil nějakou „achillovku“ a nezaútočil na ni, – obava, aby transparentně neodhalil základní neznalosti a nezneužil jich v protiargumentaci, a tak dále…). Důrazněji dokázal vyrukovat snad jen Kamenáč Bill, ale záhy se stáhl, protože pochopil, že to s tím „rozbitím huby“ přehnal…
V této fázi už bych já pro svoji úroveň považoval ústup. Nevylučuji totiž ani variantu, že si jednou s M. H. podáme ruce. Kdyby k tomu došlo, byl bych rád…
OPRAVA: V této fázi už bych já POD svoji úroveň považoval ústup. Nevylučuji totiž ani variantu, že si jednou s M. H. podáme ruce. Kdyby k tomu došlo, byl bych rád…
Nejste přesný. Výše jste požadoval, aby vám druzí pomohli „zpacifikovat“ toho, kdo má jiné názory (než vy). Na to jsem odpověděl (nikoliv „těm druhým“, ale vám) slovy o SVĚDOMÍ.
______________________
Jste člověk věřící (v Boha). Uvažte prosím, jak se bude vaše duše cítit, až přijde do Nebe a tam zjistíte, že Bůh má „jiný názor“, než Vy. Vyskočíte „z kůže“? …
Za mne: Názory svoje znám. Názor „toho druhého“ mne OBOHATÍ.
Než s Bohem bojovat je lépe se s Ním SMÍŘIT.
Budiž, je to věc úhlu pohledu a výkladu.
—-
Z kůže rozhodně nevyskočím.
—-
V různosti (i názorů) je krása. Z toho vyplývá, že k Bohu existuje více cest (pravděpodobně je jich tolik, kolik je lidí). Pokud člověk najde a nastoupí tu cestu, která k Němu vede doopravdy, má vyhráno. Ano, i v tom je podstata smíření…
Takže – i já děkuji.
Dodatek: Z kůže rozhodně nevyskočím, protože nejspíš už žádnou nebudu mít 🙂 . Poznání, že Bůh má „jiný názor“ však dost pravděpodobně (nebo takřka jistě) čeká každého z nás. Možná i to je podstata „očistce“…
Radku, nevím, ale neuvědomuji si teď, že bych někde použil vážný výraz „rozbití huby“. Musel bys mě to připomenout, kde to bylo. Já jsem se stáhnul kvůli tomu, protože nemám sílu diskutovat s člověkem, který trpí jistým postižením typu „Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje“
Jak se říká, když normální člověk diskutuje s bláznem více, než čtvrt hodiny, diskutují blázni dva 🙂
Musel bych to hledat, ale bylo to něco v tom smyslu, že jistý kněz mu měl „rozbít hubu, aby se mu rozsvítilo“… Někde už delší čas předem to bude… Možná i v diskusi k nějakému předešlému článku (bylo tam i o lámání prstu)… 🙂
Jinak se klidně přiznám k tomu, že mě občas baví být „bláznem“. Ono to totiž není vždy tak jednostranné, jak se může zdát.
Aha, tak tohle vám leží „v žaludku“…
„Hřích, lze přemoci jedině láskou, ne strachem.“
(Slova, která by měli tesat do kamene. )
_______________________
A já co mají stále proti tomu Halíkovi. …
http://hajny.webpark.cz/biskupum.html
To byl právě VTIP, že duše „vyskočí z kůže“. … Pokud jste ji nečetl, doporučuji knížku Richarda Feynmana: „Snad ti nedělají starosti cizí názory“. Kromě toho, že byl významný fyzik, byl i hudebník a proto si myslím, by se Vám knížka mohla líbit. Oddychové čtení.
Stanislavo, kde jde o lidské životy, tam stojí za to bojovat „ať to stojí co to stojí“.
____________________________
Koho se věc netýká, tvrdí (i veřejně) že jde o „PITOMOST“, ze které lidé dělají „vážnou věc“. Kdo věc žije, ví své. Jde resp. šlo o „maličkost“. Ničit vztah otce a dítěte (dítěte k otci) je ŠPATNĚ.
Ve svých 70 letech to možná pan děkan Hladký nechápe (lepší případ) – v každém případě i on má svoje SVĚDOMÍ a bude se z toho před Bohem jednou zodpovídat. …
Někdy je nejlepší zbraní tichost a pokora.
Syna nechte ministrovat samotného a dívejte se z lavice, jak je šikovný. Oba budete mít radost. A druhá strana se nakonec zastydí, když to vezmete takto s klidem.
Jednou jsem se pokusil tapetovat (skutečně v bytě) a dopadlo to neslavně… Nechal bych to jiným.