Dárky bude letos kromě Ježíška roznášet i církev

Praha – Na Vánoce se těší většina z nás, ať už jsou důvody jakékoli. Mimořádně těšit by se ale měli letos čeští katolíci. Dostanou totiž dárek navíc. O netradičním vánočním obdarování rozhodli biskupové na posledním zasedání České biskupské konference.
Kritéria pro výběr dárku byla přísná a podněty mohli podávat kněží ze všech diecézí. „Podmínkou bylo, aby tento dárek byl užitečný pro všechny věřící. Současně jsem trvali na tom, aby se jednalo o nehmotnou věc, která lidem pomůže zbavit se nějakého hříchu,“ vysvětluje generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl
Návrhů se sešla celá řada a většina z nich splnila i všechna kritéria. „Byly to třeba návrhy jako zařadit do liturgie část, kdy by si všichni přečetli došlé smsky, nebo zahájit mši farní kavárnou, aby lidé neměli problém s pozdními příchody. Našli se ale i kněží, kteří tvrdili, že by všem věřícím prospělo, kdyby byl zrušen kněžský celibát,“ prozrazuje Přibyl.
Nakonec se biskupové rozhodli pro konzervativnější řešení, které by ale ve svém životě alespoň občas ocenil každý katolík. Přibude mší s nedělní platností. „Dohodli jsme se, že jako nedělní mše se budou počítat i páteční bohoslužby. Lidé tak budou moci odjíždět na víkend s pocitem splněné povinnosti,“ vysvětluje litoměřický biskup Jan Baxant.
Církev se ale letos rozhodla být doopravdy velkorysá. Biskupové schválili, že mše budou mít nedělní platnost i v pondělí. „Jedná se o pilotní projekt. Je to poprvé, kdy se budou moci věřící zbavit hříchu zpětně, aniž by šli ke zpovědi. Budeme teď pečlivě měřit čas průměrně strávený ve zpovědnici. V dušičkovém týdnu by tak mohl jeden zpovědník ušetřit i několik hodin času,“ slibuje si vikář od kapucínů v Brně Jiří Kryštof Javůrek.
Věřící, od kterých jsme zjišťovali názory, podobný dárek oceňují. „Mše v pátek je pro mě ideální řešení. V sobotu večer často hrajeme se souborem na nějaké zábavě, která s protáhne až do noci. V takových případech by mě pak v neděli ráno v kostele neviděl rád ani pan farář, “ pochvaluje si Martin Pěcha z Kunovic.
Z dárku mají radost ale i ti, kteří do kostela v neděli chodívají. „Pokud přibude do pondělní ranní mše druhé čtení, bude to při vhodně zvoleném žalmu znamenat, že první vyučovací hodina bude třeba i o sedm minut kratší. Každá minuta k dobru se hodí,“ pochvaluje si profesorka Biskupského gymnázia v Brně Eva Plechlová.
Podle získaných informací bude tento stav trvat po celý kalendářní rok 2019.

148 komentářů: „Dárky bude letos kromě Ježíška roznášet i církev

  • 27.11.2018 (11:38)
    Permalink

    Po přečtení nadpisu jsem si začal myslet, že netradičním dárkem pro věřící rodinu by mohlo být deset kubíků kůrovcového palivového dříví z církevních lesů napadených kalamitou. 🙂
    Pak mě došlo, že by to nebylo fér, protože mnoho věřící topí plynem nebo elektřinou 😀

    Reagovat
    • 27.11.2018 (11:40)
      Permalink

      Oprava: vypadlo mě tam „ch“, tedy ne věřící, ale věřících
      🙂

      Reagovat
    • 27.11.2018 (22:47)
      Permalink

      My jsme dostávali odkrojky hostií, děcka se radovala, že máme spoustu oplatků

      Reagovat
    • 28.11.2018 (13:06)
      Permalink

      Bille,
      pleteš se. Tento dárek by skutečně byl zjevně nejlepším nápadem – a to i pro ty, kdo topí elektřinou či plynem. Správný český člověk – tedy i katolík – určitě rád příjme zmíněných 10 kubíků dřeva, hlavně, když to bude zadarmo. A určitě jim nebude trvat ani do Vánoc, aby vymysleli, jak tento dárek poslat dál a vhodně jej zpeněžit.

      Reagovat
  • 27.11.2018 (14:16)
    Permalink

    Já jsem nadšený, neboť mohu v pondělí recyklovat pátečno – nedělní kázání. Zase pár minut času ušetřených. 😀

    Reagovat
    • 27.11.2018 (19:44)
      Permalink

      Docela to bude zajímavý ve farnostech, kde mají mše sv. každý den. Pátek, sobota, neděle a pondělí, čtyři mše s nedělní platností 🙂 No to je nářez!
      Farář Otík by řekl: „Když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hubu, Kelišová!“ 😀

      Reagovat
    • 27.11.2018 (22:49)
      Permalink

      Nebylo by marné, když už sobota a pondělí budou mít nedělní platnost, aby pátek a úterý měly poloviční nedělní platnost.

      Reagovat
  • 27.11.2018 (15:25)
    Permalink

    Já bych ocenil, kdyby církev jako dárek v příštím roce umožnila při svatebním obřadu ženichům a nevěstám z řad podporovatelů České strany sociálně demokratické neříct výslovné ANO, ale umožnit bezproblémové pokračování a dokončení obřadu pouze tím, že před hlasováním odejdou ze sálu. 😉

    Reagovat
    • 27.11.2018 (16:53)
      Permalink

      Pro podporovatele ANO bych zase umožnil změnu v ohlašovací povinnosti v domovské farnosti. Konkrétně bych změnil „Kdo proti tomu něco má ať to ohlásí ihned, nebo pomlčí navždy.“ na „Kdo proti tomu něco má ať pomlčí navždy, nebo odjede na prázdniny na Krym.“

      Reagovat
      • 28.11.2018 (9:15)
        Permalink

        „Kdo proti tomu něco má ať to ohlásí ihned, nebo pomlčí navždy.“ … U vás používají takovouto formuli? Já myslel, že je to jen praštěný vtípek nějakého filmaře, protože samozřejmě nikdy nešlo a nejde o to, jestli proti zamýšlenému sňatku osobně někdo něco nemá, ale jestli není někomu známa nějaká překážka k zamýšlenému sňatku podle církevního práva, a v takovém případě se jedná o jednoznačnou povinnost na ni upozornit, nikoli o volbu nebo závazek pomlčet navždy.

        Reagovat
    • 27.11.2018 (16:55)
      Permalink

      Nojo, ale co když půjde o mezinárodní sňatek? Tuhle si u nás jeden německý oficír bral Češku a bylo jasné, že ona mluví německy mnohem lépe než on česky. Takže se svatebním slibem to byl trochu problém. Dalším problémem bylo, že on se při obřadu úplně citově rozložil a ač byl v nablýskané důstojnické uniformě, začal slzet a škytat (nedivím se a nepozastavuji se nad tím, mně se to stalo také, jsou prostě chvíle, které člověk neustojí). Když došlo na moment, kdy se on měl projevit, tak prostě nebyl schopen ze sebe vypravit vůbec nic. Nevěsta se rozhodla vzít věci do svých rukou a loktem ho pořádně žďuchla. On se jako důstojník postavil do pozoru a na celý kostel zařval „JA WOHL!!“ Ale sňatek byl uznán platným a o to šlo…
      Jinak – co s tím slůvkem „ANO“, že ano…:-) ?

      Reagovat
      • 27.11.2018 (20:03)
        Permalink

        Pak jsou ještě multikulturní sňatky a tam bych zavedl Mirečkova slova: „S Vendulkou na věky, zalezem do deky!“ 😀

        Reagovat
    • 27.11.2018 (22:47)
      Permalink

      Podporuji váš návrh. Myslím, že ANO by se mělo ve svatebním obřadu zcela vynechat. Už od minulého volebního období se stále častěji stává, že lidé zakládají rodinu, aniž by podstoupili svatební obřad. Je jasné, že vyslovení slova ANO jim v uzavření sňatku brání. Stálo by za zamyšlení nahradit tento výraz jiným.( Já na příklad ve své korespondenci, pokud chci dostat odpověď, požaduji v případě kladné odpovědi slůvko Jo, případně, i když nerada, připustím i O.K. ANO se mi v korespondenci opravdu objevit nesmí.)
      Bojujme touto změnou za větší počet sezdaných párů!

      Reagovat
      • 7.12.2018 (6:03)
        Permalink

        Před volbami v Íránu, které znamenaly výrazný příklon této země k Islámu, byl tam kamarád a na téma uzavírání manželství mu dali tento příměr: „VY dáváte na studená kamna horký hrnec, MY na rozpálená kamna studený hrnec.“ (Týkalo se to právě situací, kdy nevěstu pro syna vybere bohatý tatík a ženicha pro nevěstu rodiče.)

        Samozřejmě, že nejhorší možností je pak studený hrnec na studená kamna. 🙂
        ________________________
        Těžko říci, zda to lze zjednodušit, že „forma“ pochází spíše od lidí, kdežto „obsah“ od Boha.

        Reagovat
    • 28.11.2018 (9:03)
      Permalink

      Při církevních sňatcích si snoubenci neříkají „ano“.

      Reagovat
      • 28.11.2018 (10:45)
        Permalink

        Toto je dosti zásadní sdělení! 😉

        Reagovat
      • 7.12.2018 (5:39)
        Permalink

        Z hlediska církevního práva si svátost manželství udělují SNOUBENCI (nevěsta a ženich). Kněz při tomto „aktu“ figuruje POUZE jako SVĚDEK.

        Reagovat
        • 12.12.2018 (22:40)
          Permalink

          Přesně tak. a zatímco knězi na několik předběžných otázek odpovídají „ano“, vzájemný manželský slib (běžně užívaná forma) již „ano“ slovně neobsahuje.

          Reagovat
          • 13.12.2018 (5:18)
            Permalink

            Při vlastním svatebním obřadu, který následuje po bohoslužbě slova, oddávající snoubence nejprve osloví a pak se jich ptá na svobodu jejich rozhodnutí, na jejich vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovávat děti: „N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“; „Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“; „Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“ Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: „Ano.“

            Po kladně zodpovězených otázkách kněz vyzve ženicha a nevěstu, aby své rozhodnutí vstoupit do manželství, potvrdili podáním ruky a slavným slibem: „Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku / manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ Nebo je možno použít následující formuli: „Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za svou manželku / svého manžela. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí.“
            ______________________
            Ponechme stranou, že v současné politice „ano“ neznamená souhlas, ale naopak NESOUHLAS (Viz „aliance NESPOKOJENÝCH občanů“).

            Čistě technicky: Vynechat „ano“= vynechat církev.

            Reagovat
            • 13.12.2018 (6:17)
              Permalink

              A což takhle nahradit slovo „ANO“ méně spisovným, ale stejně jasným synonymem „JO“? 🙂

              Reagovat
              • 13.12.2018 (7:03)
                Permalink

                A nebo by ještě byla možnost vyjádřit souhlas v latině („etiam“, případně „ita assentior“). Nebo jiné české formy, podle místa, dialektu, atd.:
                „tož, ja“, „hej“, „baže“,“ jasně“…
                Progresivní zastánci globalizace by pak mohli použít anglické „YES“…. 🙂

                Reagovat
                • 13.12.2018 (9:54)
                  Permalink

                  Je to ostuda, neznám latinskou versi svatebních obřadů, ale jinak v latině klasicky např.: Abrenuntias Satanae? Abrenuntio. Při různých slibech či smlouvách se prostě musí v latině odpovědět stejným slovesem, nějaké „nó“, „né“ apod. (do češtiny převedeno) nestačí.

                  Reagovat
                  • 13.12.2018 (10:19)
                    Permalink

                    Samozřejmě jsem to myslel s humornou nadsázkou…
                    S tou latinou je to problém. Já sám ji prakticky neumím, ale velmi ji ctím, protože ji považuji za liturgický jazyk a jestliže češtinu nazývám „mateřštinou“, tak latinu nazývám „otcovštinou“ (nebo „paterštinou“). Je velikou chybou, že naše generace byla od latiny odstřižena, jakožto od „mrtvého“ jazyka, který navíc nese punc „jazyka klerikálního“, a další podobná označení. My jsme měli na gymnáziu sice možnost navštěvovat latinu jako nepovinný předmět, ale jelikož to vyučovala velmi neoblíbená profesorka ruštiny (vedení školy to asi udělalo schválně, aby případné zájemce odradilo), tak jsme se tam nehrnuli. Vydržel jsem to jen jeden rok a pak jsem se odhlásil, protože čtyřka z nepovinného „mrtvého“ jazyka mi významně kazila vysvědčení…

                    Reagovat
                    • 13.12.2018 (16:20)
                      Permalink

                      Mně se v latině líbily dva svaly:
                      musculus sternocleidomastoideus – to proto, že jsem na sebe byla hrdá, když jsem se to naučila vyslovovat.
                      A pak: musculus guteus maximus – ten název se dal dobře použít jako náhrada, když jsem nechtěla být sprostá. Pravda – je to trochu delší… 😉
                      V těle je asi dva miliony třistapadesát tisíc svalů, tak je pochopitelné, že jsem si zapamatovala dva nejslavnější zástupce.
                      😀 😀 😀

              • 13.12.2018 (22:00)
                Permalink

                Nevidím důvod PROČ svátost manželství zesměšňovat, zamlžovat či degradovat.

                Co Bůh učinil, moudře učinil.

                Reagovat
                • 13.12.2018 (22:12)
                  Permalink

                  O tom není pochyb. Nikdo tady nedegraduje svátost manželství, ale probíhá zde lehce humorně nadsazená diskuse o slovíčku ANO, nic víc…

                  Reagovat
                  • 13.12.2018 (22:30)
                    Permalink

                    Nemá smysl „opravovat“, co není rozbité.

                    Reagovat
  • 27.11.2018 (16:53)
    Permalink

    Málokdo tuší, jak blízko bylo k dárku – zrušení celibátu!

    Díky náhodnému nastavení mobilu jednoho z účastníků zasedání ČBCH na mód „dětská chůvička“, došlo (opět náhodně) k nahrání části průběhu onoho listopadového zasedání, kde se lámal chleba.

    Zde je přepis záznamu, posuďte sami:

    mladý hlas: no a co, chlapi, nezrušíme ten celibát? to by byl dárek
    starší hlas s řeckým přízvukem: nevím, proč jste to už dávno neudělali, my to máme dávno
    mladý hlas: já bych to přivítal, ještě bych si užil
    starší hlas s pražským přízvukem: co by na to řekl šéf?
    starší hlas s plzeňským přízvukem: Ježíše do toho netahej, to jsou vždycky komplikace, a ani evangelia do toho nepleť … a všechny ta zkazky o uzdravení Petrovy tchyně a tak, to nikam nevede (zde je slyšet vícehlasé přizvukování)
    mladý hlas: nemyslím Ježíše, ale papeže
    více hlasů: a jo
    středě starý hlas se zvláštním moravsko – severo – jiho – českým přízvukem: prej papežovi psali nějací jihoameričtí kolegové, co mají dělat, že mají málo kněží a moc věřících a on jim prej odpověděl – tak vysvěťte laiky
    sborový hlas: tady nejme v Jižní Americe
    mladý hlas: tak dejme hlasovat
    známý hlas z rádia Beet: nejsme v plném počtu, je nemocný (pravděpodobně ukázal na prázdnou židli), až budeme v plném počtu
    několik hlasů: tak to nebudeme nikdy

    Sami vidíte, že nechybělo mnoho. Stačilo, aby ČR byla v Jižní Americe.

    Reagovat
      • 27.11.2018 (19:51)
        Permalink

        U nás je toho průkopníkem farář Czendlik, který k tomu praví následující:
        „S nadsázkou říkávám, že kdyby se papež František rozhodl pro zdobrovolnění celibátu, ať to udělá co nejdříve. Protože až mi bude osmdesát, budu v první řadě těch, kteří budou proti. Po besedě, kde jsem toto řekl, mi ale jedna paní napsala e-mail, kde stálo: „Ale víte, pane faráři, i v osmdesáti to ještě jde.“ 🙂
        https://pardubice.idnes.cz/rozhovor-se-zbigniewem-czendlikem-dta-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150801_2181329_pardubice-zpravy_jah

        Reagovat
      • 27.11.2018 (20:02)
        Permalink

        Myslím, že plošné zrušení celibátu by byl příliš revoluční a obecně obtížně akceptovatelný počin.😀
        Pro začátek by snad stačilo zrušit celibát jen v některých konkrétních dnech, podobně jako je to s omezením provozu obchodů během vybraných státních svátků… 😇😊😜
        Snad by s tím mohli pomoci i odborníci ze strany, která má s realizací opravdu ty nejlepší praktické zkušenosti. 😎😋🤠

        Reagovat
        • 27.11.2018 (22:41)
          Permalink

          Plošné zrušení celibátu není nic revolučního, naopak zavedení celibátu bylo revoluční.
          Plošné zrušení celibátu je návrat ke kořenům, k poslušnosti a respektu k Ježíšovým ustanovením.
          Ámen.

          Jediné dobro v celibátu je to, že kněží, kteří jej musí dodržovat, budou automaticky spaseni, páč peklo mají už tady na zemi. Takže to mají odbytý.

          To tvrdím z vlastní zkušenosti, a to byla manželka akorát měsíc v lázních!

          Reagovat
          • 28.11.2018 (9:25)
            Permalink

            Pán Ježíš nikdy nenařídil všem svým učedníkům, že se musí a že se jim podaří oženit, naopak mluvil o 3 druzích „kleštěnců“ (kteří se tak narodili, jiné takovými učinili lidé, a jiní sami pro Boží království).
            Očistec mají už na zemi odbytý spíš ženatí a vdané.

            Reagovat
              • 3.12.2018 (10:29)
                Permalink

                Kamenáči, k tomu videu, netuším, jak to mohli natočit u nás doma a já si toho nevšimnul … a už je to nadabovaný i do němčiny

                Reagovat
              • 3.12.2018 (17:20)
                Permalink

                Typický případ manželky, nespokojené s platem manžela.
                🙂 🙂 🙂

                Reagovat
            • 28.11.2018 (12:35)
              Permalink

              Automaticky bude spasena louka jednoho soukromého zemědělce, který má stádo volně pasoucích se krav 🙂

              Reagovat
          • 2.12.2018 (16:33)
            Permalink

            To si vždy vzpomenu, když ještě žil pan Doc. Svatoš, jak mi kdysi říkal a jak si pochvaloval, že i když jeho paní nebyla doma, měl od ní vždy připraveno v lednici jídlo v kastrůlku.

            Reagovat
        • 28.11.2018 (6:37)
          Permalink

          To jsem říkal taky našim bratřím – život v klášteře by se mi docela zamlouval, mohl bych se plně koncentrovat. Ovšem alespoň jednou týdně bych potřeboval „opušťák“ na noc (nebo i přes den, to ostatní by se nějak zařídilo…). 🙂

          Reagovat
      • 27.11.2018 (22:51)
        Permalink

        na tom nenesu podíl, to naši biskupové a odposlech

        Reagovat
  • 27.11.2018 (16:56)
    Permalink

    Já doufal, že zruší povinnost účastnit se bohoslužby na Narození Páně. Ostatně to už ČBK udělala u naprostné většiny slavností, které jsou celocírkevně zasvěcenými svátky.

    Reagovat
    • 28.11.2018 (6:44)
      Permalink

      Nebo zavést v jiné dny bohoslužby „s platností daného celocírkevně zasvěceného svátku“ (když mohou být třeba v sobotu mše „s nedělní platností“. Mně by to docela vyhovovalo – po „rybovkovém“ maratónu na Štědrý den a Boží Hod vánoční absolvovat plnohodnotnou právoplatnou mši bez not a soustředění na to, abych hrál „umělecky korektně“… Pro tento účel by se mi líbil buď den před Štědrým dnem nebo naopak den po sv. Štěpánu…

      Reagovat
      • 28.11.2018 (12:01)
        Permalink

        Mohl by sis rozvážit, ke kolika rybovkám se chceš uvazovat, pokud už něco takového máš rád, abys to mít rád nepřestal.

        Reagovat
        • 28.11.2018 (17:05)
          Permalink

          Přiznám se, že už vážně přemýšlím o tom, že se „na stará kolena“ naučím říkat „NE“… 🙂

          Reagovat
  • 28.11.2018 (12:59)
    Permalink

    Já teda jsem k tomuto dárku poněkud skeptická. Podle mně je to takový dárek-nedárek. 🙁

    Pro ty věřící, kteří jsou zvyklí chodit na mši každý den, to bude nadměrná zátěž: jednak tyto mše – páteční a pondělní – budou dlouhé jako nedělní (obzvlášť ve farnostech s poctivými a zodpovědnými kněžími, kteří i v tyto dny nasadí dlouhé nedělní kázání). Za druhé – kdo ty „svaté řeči“ má poslouchat čtyřikrát dokola, pořád stejně? 😉 😉
    Dalším problémem je to, že dárek není zaveden celocírkevně. Nejsem si jistá, jestli např. Německo nepříjde o část svých katolických imigrantů, kteří budou chtít být takto obdarováni. 😀
    Dále – budou diskriminovány ty farnosti, kam kněz dojíždí pouze v neděli. Buď budou farníci ošizeni o dárek nebo se z toho farář zblázní, takže ve výsledku obdarování mínusové.
    Takže suma-sumárum, tento dárek, zdá se, nepotěší všechny katolíky. No, ale uvidíme, až bude vydána prováděcí vyhláška, možná se pletu – což se mi doposud nikdy nestalo.
    😀 😀

    Reagovat
    • 28.11.2018 (13:13)
      Permalink

      Lído, s těmi kázáními máte pravdu. Ale ono i v neděli se dá říct několika rozvinutými větami to, co důsledný kněz odříkává čtvrt hodiny nebo 20 minut. 🙂 Navíc mnoho lidí se v tom na konci kázání ani dobře nezorientuje 🙂
      K tomu je taky takový vtip, jak po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníků a kostelníkům vlastní ho kárá: „Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!“ 😀

      Reagovat
    • 28.11.2018 (15:04)
      Permalink

      v naší farnosti se farář z toho zbláznit nemůže, protože už blázen je

      Reagovat
      • 28.11.2018 (16:09)
        Permalink

        😀 … a já mu tolikrát říkal: „Neber úplatky, neber úplatky, jinak se z toho zblázníš!“ …

        Reagovat
        • 28.11.2018 (20:00)
          Permalink

          – Já jsem rozklepával nejtek 😀
          – Koudelko, já tě sleduji už dlouho…. 😀

          Reagovat
  • 28.11.2018 (21:15)
    Permalink

    Haló, haló!!!
    Mám vážné obavy, že bude-li zde diskuse váznout, vpustí sem Felix loupežníka Rumcajse. 🙁
    A budeme mít po zábavě. Co s tím? 😜

    Reagovat
    • 29.11.2018 (2:15)
      Permalink

      Ono to není tak jednoduché… Tento dárek je sice v řadě ohledů průlomový, ale zasáhne do života některých věřících hlouběji, než se na první pohled zdá. Není totiž zcela ujasněn vztah mezi „svěcením dne Božího“ a povinností pracovat. Pokud se účastním mše svaté s nedělní platností v pondělí, tak bych teoreticky v ono pondělí neměl jít do práce (nebo když už, tak pracovat na Božím). Ty soboty se u mnohých srovnají s nedělemi (je víkend). Ale co ty pondělky? Bude existovat nějaké potvrzení pro zaměstnavatele, že na základě účasti na mši svaté s nedělní platností v pondělí nemusím pracovat? Vždyť práce v neděli a zasvěcený svátek je vlastně hříchem. (?)

      Reagovat
      • 8.12.2018 (14:47)
        Permalink

        „Hříchologie“ je náplní života lidí, jež sami NIKDY nepracovali (případně tomu je už mnoho let).
        Když jsem byl kdysi ve Spojených Arabských Emirátech (to ještě s ERA a.s.) místo večerního ležení po práci u bazénu na hotelu jsem zašel na večerní mši do katolického kostela. Zajímavé zjištění: V neděli mše svaté byly ráno před prací (někdy v 6:30) a pak až večer. (Ta anglická tuším až od 20 hodin). Kdežto v pátek, který je v arabské zemi dnem pracovního klidu, bylo hned několik mší přes celý den…
        ______________________
        Láska je vynalézavá. A pak ještě platí: Kostel (sobota, či neděle) je pro lidi, ne lidé pro kostel…

        Reagovat
    • 29.11.2018 (9:23)
      Permalink

      Apríle, zdá se, že Felix ještě vpustil jednoho loupežníka do předchozí diskuze, kde reaguje na tebe, Lídu i Venouše. 😀 Ale raději ho necháme být, ať si pindá. Psst! 😀
      K tomu braní úplatků bych ještě dodal: „Je to marný, je to marný, je to marný!“ 😀

      Reagovat
  • 29.11.2018 (10:32)
    Permalink

    Při možnostech předvánočních dárků pro věřící by se mohla církev inspirovat praktikami našich obchodníků, kteří nabízejí různé slevy, akce 2+1 zdarma apod.
    Jednou z možností je sleva na dávání peněz do sbírky. Kněz by např. mohl na začátku mše vyhlásit předvánoční slevu 20%. Ten, kdo dá do košíku např. stokorunu, by dostal slevu 20 korun. Protože vrácení peněz by bylo problematické, nechal by v košíku celý obnos a mohlo by ho hřát na srdci, že dal do sbírky o 20 korun víc, než původně chtěl. 🙂
    Akce 2+1 by mohla spočívat v tom, že když někdo přijde 2krát ke sv. přijímání, měl by třetí zdarma. To by mohlo vést i k větší návštěvnosti kostelů o vánočních svátcích a snad i k větší zbožnosti. Např. ten, kdo jde do kostela jednou za rok na Štědrý den, ten by mohl přijít v rámci této akce i na Boží hod a na sv. Štěpána. 🙂 Kdyby se k této akci ještě přidaly další povánoční slevy, mohla by se návštěvnost mší sv. prodloužit až do Nového roku. 🙂

    Reagovat
    • 29.11.2018 (12:06)
      Permalink

      To jako kdyby se před vánocemi (pro pražáky před vánoci) někdo dva pátky postil, tak třetí by už nemusel a počítalo by se to? No to by bylo super!!!

      Reagovat
      • 29.11.2018 (12:18)
        Permalink

        Výborně! Každý nápad se počítá! 🙂

        Reagovat
        • 29.11.2018 (12:28)
          Permalink

          Koukám – to je tolik skvělých návrhů ! Jenže máme hierarchii, a biskupové si to už rozhodli, aniž by se nás zkušených zeptal! 😀
          Já bych měla taky návrh – snížení takového toho poplatku, co farnost odvádí místo desátku. Protože výše částky se vypočítává podle posledního sčítání věřících, je nutné zaplatit i za ty, kteří jsou již po smrti. Zemřelým tedy zde na zemi každoročně naskakuje dluh, který nemůžou zaplatit. No – a s dluhy se do ráje přece nedostanou. Každým rokem jejich naděje na věčnou radost klesá. Ke snížení poplatku by měli biskupové taky schválit speciální druh odpustků pro tyto případy.
          😉

          Reagovat
          • 29.11.2018 (13:16)
            Permalink

            Lído, tak tomu tleskám! Problémem venkovských farností je také to, že staří umírají a mladí se stěhují do měst. Taková venkovská farnost se pak dostává do tíživější situace a dluh těch, co již zemřeli, narůstá ještě víc 🙂

            Reagovat
            • 29.11.2018 (14:40)
              Permalink

              Atraktivitu církve by v akci 2 + 1 jistě posílilo, kdyby se ve zpovědi každý třetí hřích nemusel říkat … 😜

              Reagovat
              • 29.11.2018 (14:54)
                Permalink

                S těmi hříchy jsi mi připomněl takový předvánoční vtip, jak se pětiletý chlapeček se ptá maminky: „Mami, mami, co dostanu letos na vánoce?“ „No, to máš tak, zlobil jsi a nedostaneš vůbec nic. Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celej příští rok hodnej.“ Tak chlapeček se zavře do pokoje, a začne psát: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští rok hodný…“ Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a začne znovu: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští měsíc hodný…“ Zase to roztrhá a tak pokračuje ke dni, půldni, hodině, až nakonec rezignuje. V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie. Přijde domů, položí před sebe sošku a začne psát: „Ježíši, jestli chceš ještě někdy vidět svou matku…“ 🙂

                Reagovat
                  • 29.11.2018 (19:45)
                    Permalink

                    V dnešní době bohužel nic neobvyklé 🙁

                    Reagovat
                • 29.11.2018 (18:05)
                  Permalink

                  No, když už… Tuhle jsme dělali mikulášskou besídku a aby dětem bylo jasné, že „Mikuláš“ o všech jejich poklescích ví, požádali jsme rodiče, aby u jména každého dítěte napsali nějakou výtku, aby bylo za co lehce pokárat. Došlo na Mirečka – stálo tam, že si okusuje nehty. Tak „Mikuláš“ Mirečkovi řekl, že se to nedělá a že si na to má dávat pozor. Mireček se na Mikuláše strašně zamračil a povídá: „Taky jsi to na mě nemusel říkat, já to dělám vždycky, když se táta s mámou nekoukají!“

                  Reagovat
              • 29.11.2018 (19:23)
                Permalink

                Hmmm… Asi bych tušil, co zatlouci… 🙂 🙁

                Reagovat
                • 29.11.2018 (19:52)
                  Permalink

                  Když má někdo jeden či dva hříchy, ten této akce nevyužije. U toho, kdo jich má spousta, platí další reklamní slogan „čím více nakoupíš, tím máš větší slevy“ 🙂
                  Zase jsem si vzpomněl na ten vtip o cikánovi, který šel před vánoci ke zpovědi. Povídá „Otče, já se pomalu nemám z čeho zpovídat. Už 8 let nepiju alkohol, nekouřím, drogy si nepíchám, nechodím za ženami, dokonce nekradu ani barevné kovy, nikoho nepřepadám, auta nevykrádám …….. “ Kněz mu na to odpoví: „Já vím, synu, já vím. Však tě už brzo pustí na svobodu….. “ 😀

                  Reagovat
        • 29.11.2018 (21:03)
          Permalink

          Konkrétními nápady se to tu jen hemží.
          Obecně lze říci: „Stačí, aby konečně někdo začal řídit církev odpovědně, jako firmu.“ 😬🤢😎

          Reagovat
            • 29.11.2018 (21:28)
              Permalink

              Smajlíky se mi moc nepovedli. Sám je nemám, tak je teď kradu Lídě.
              Lído, nemáš tam koblížka?

              Reagovat
              • 29.11.2018 (22:06)
                Permalink

                Zkusím něco najít:
                no, koblížek, na másle smažený, okně chlazený, tu není. Jenom donut. 🍩 Nebo sopka.🌋 Ta je mu děsně podobná! 😂🤣🙃😵

                Reagovat
                • 30.11.2018 (9:05)
                  Permalink

                  Lído, dík za smajlíky.
                  🍩 je super!!!
                  🌋 mi připomíná Koblížka spíš obsahem, než vzhledem. 😉
                  Ale protože mi 🌋 připomíná ještě jednoho … toho řáholeckýho … nó, jak se jmenuje … myslím Robátko, budu (budeme) ji v případě opětovného napadení asi často používat 🤢.

                  Reagovat
                  • 30.11.2018 (12:47)
                    Permalink

                    Zklamal jsi mě.
                    Sopku jsem tam schválně dala proto, že jsem si myslela, že se nemůže najít absolutně nic, čím by připomínala koblížek. Asi mám moc malou fantazii. 🙁
                    😀

                    Reagovat
                  • 30.11.2018 (12:54)
                    Permalink

                    Ale mám rád ještě nějaký kriketak nebo co. 🏉 Je docela jako kobliha. A pak ještě koblížek nesmaženy nebo připálený 🌕🌑 On je to teda měsíc, ale co bych pro kamarády neudělala…

                    Reagovat
                    • 30.11.2018 (12:59)
                      Permalink

                      No, jo – chytrý -hloupý mobil: na začátek patří: Ale mám tam… a taky na mobilu je ten míček a první měsíc krásně žlutej. Třeba příště budu úspěšnější. 😉

          • 29.11.2018 (22:18)
            Permalink

            Jestli má někdo řídit církev jako firmu, tak navrhuji, aby tím modelem pro církev byl spíš Microsoft než Charita.
            Jinými slovy bych byl spíše pro Billa Gatese než pro Lukáše Curila!

            Reagovat
            • 30.11.2018 (5:05)
              Permalink

              To je dobře! Docela jsem se zpotil při představě, že nějaký sofistikovaný architekt navrhne kostel se vzhledem trnové koruny a lidé si to pak budou plést s čapím hnízdem… (jako invektivu vůči Charitě jsem to samozřejmě nemyslel, spíš kdyby náhodou se vedení církve u nás chtěl ujmout někdo jiný)…

              Reagovat
                • 1.12.2018 (20:01)
                  Permalink

                  Čeho bych se ale skutečně rád dožil, je dostavba Gaudího katedrály v Barceloně, protože to bude stavba naprosto nadčasová mimo jakoukoliv srovnatelnou architekturu kdekoliv. Pro mě je ještě dalším takovýmto fenoménem Santini, jehož stavby také nemají v tehdejší Evropě ekvivalent…

                  Jinak jsem maličko znejistěl v souvislosti s těmi přesuny „nedělní“ platnosti mší, protože jsem zaslechl jakési „news“ (doufám, že „fake“) o tom, že kdosi snad opět uvažuje o zavedení něčeho, jako byly pracovní soboty (takže „soboty s platností všedního dne“…). Snad je to opravdu „fake“…

                  Reagovat
                  • 2.12.2018 (12:05)
                    Permalink

                    Radku, nevím kde jsi na ty pracovní soboty přišel, ale v dnešní době je to snad už za námi!

                    Reagovat
                    • 2.12.2018 (12:25)
                      Permalink

                      Stačilo by málo – kdyby se moc dostala do rukou těch „správných“ lidí… Synovec dělá v soukromé firmě a když se před ním řekne „pracovní doba“, tak se směje jako jednomu z nejlepších vtipů… Ale fakt je, že zase vydělá. Člověk si musí uspořádat priority…

                    • 2.12.2018 (14:00)
                      Permalink

                      Radku, tvůj synovec je bohužel jedním z těch, kteří zvyšují průměrnou mzdu v tomto státě. 🙂 Ona ta hodinová mzda se bohužel až tak nezvýšila, jak se všude uvádí. Zvyšuje se jen počet hodin, které se kvůli zákoníku práce nevykazují jako hodiny, ale jako prémie. To je dnešní praxe 🙁

                    • 2.12.2018 (21:15)
                      Permalink

                      Já to dobře vím. Smůla je, že se člověk nějak živit musí. A ono okřídlené rčení „když se vám to nelíbí, můžete jít, na vaše místo se hned přihlásí deset jiných“ bohužel funguje jak zaklínadlo. Já jsem se rozhodl, že na toto nepřistoupím, jenže mi trvalo několik dlouhých let, než jsem si relativně bezpečnou pozici vydobyl. Jde vlastně o to, pokusit se nebýt ekonomicky závislý na jediném zaměstnavateli. Některé profese a specializace to umožňují, jiné nikoliv, a občas to bez rizika nejde. Když mi dnes některý z mých zaměstnavatelů tuto „krásnou“ větu řekne, nemám s tím problém, nanejvýš si promyslím, který z těch dalších by mi mohl zvýšit úvazek a u kterého by se to vyplatilo více a u kterého méně. Co je akorát průšvih, že člověk musí o to více hlídat daně, zdravotní pojištění a sociálku, aby něco nezvoral – vyplatí se na to mít člověka. Stejně mi už klepe na dveře důchodový věk, takže už teď přemýšlím, co omezím, co pustím úplně a co si nechám… Doma v papučích však nezůstanu.

  • 1.12.2018 (20:54)
    Permalink

    Trochu mimo téma, ale tohle jsem sem prostě musel dát! I když – třeba ten nebohý trumpetista měl po plesové šichtě zmordovaný nátisk – pak by se hodil obřad se „svatební“ platností v jiném termínu 😀
    https://www.youtube.com/watch?v=bNwv6iCWxgE

    Reagovat
    • 2.12.2018 (12:00)
      Permalink

      Hrůza! Rozbolely mě přitom zuby 🙂

      Reagovat
    • 3.12.2018 (11:51)
      Permalink

      Našel jsem toto: https://www.youtube.com/watch?v=1yXGDB2jSW4
      To už mi ale jako sranda rozhodně nepřijde… I když… co je proti tomuto lámání prstů (zřejmě všude platí, že kněží jsou jen lidé…). Zřejmě by někteří týpci měli před svěcením projít psychotesty…

      Reagovat
      • 3.12.2018 (17:25)
        Permalink

        Zde právě platí ta věta pronesená z vnuknutí Ducha Svatého:
        „Vy jste služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem vaším“.
        🙂 🙂 🙂

        Reagovat
        • 3.12.2018 (17:39)
          Permalink

          Ano – naproti všemu z minula tentokrát naprosto souhlasím! Přiznám se, že jsem byl tímto klipem docela konsternován, tohle by se skutečně stát nemělo. Mohu zvýšit hlas, mohu dát najevo nelibost i jinak, ale tohle opravdu ne…

          Reagovat
    • 4.12.2018 (16:46)
      Permalink

      S ohledem na fakt, že Koblížkův státní rozpočet bude schválen, jen když přistoupí na podmínky komunistů, t.j. zdaní restituční náhrady církvím 🤢, nebude to s tou valorizací platů zaměstnancům církve tak horké.
      Z důvěrného zdroje, který si nepřeje být jmenován, mám informaci, že letos přidání nevyjde na „civilní zaměstnance církve“ (aby se třeba netěšili různí varhaníci 🙂…).
      Ale ani duchovní to nemají jisté. Jistou šanci mají pouze katoličtí kněží muslimského vyznání, poněvadž ti by si mohli úspěšně stěžovat v Bruselu na diskriminaci. 🙃😵
      Jak ale píše Felix, o dárky, které letos bude roznášet i církev jistě nepříjdou.
      V rámci výše zmíněné akce 2+1 obdrží všichni ke každým svým dvěma úvazkúm zdarma úvazek třetí … 😇😊😜

      Reagovat
      • 4.12.2018 (17:15)
        Permalink

        Všiml jsem si mezi varhaníky zajímavého jevu – ti starší hrají bez reptání a vůbec jim nevadí, když mají neděli nabitou od nevidím do nevidím. To byly v Praze kdysi tři legendární varhanice (ještě je pamatuji ze starých předlistopadových časů) – slečny Kubásková, Marešová a Ledvinová (všechny už asi budou na pravdě Boží). Bylo v centru Prahy jen málo kostelů, kde by tehdy některá z nich někdy nehrála. Jejich jména nebyla na plakátech, ale měly odehráno jistě mnohem více hodin než leckterý koncertní… Generace dnešních padesátníků – šedesátníků víceméně tento model kopíruje a nemá s tím problém (kdybych to dělat nechtěl, prostě bych to nedělal). Jenže generace dnešních dvacátníků – třicátníků je už úplně jiná. Ti už počítají a když jim to nedá alespoň „na benzín“ tak prostě nehrají. Chtěl jsem tuhle po jednom z nich záskok mimo Prahu. Když jsem mu šetrně sdělil, že to asi nebude ani za ten benzín, tak řekl: „Jseš můj kamarád, ale tohle po mně nechtěj. Když není (myšleno kněz) ochoten zaplatit ani cestu, tak ať si k tomu sám píská“… Bylo mi to tehdy moc líto, i když tuto reakci do jisté míry chápu. Nicméně vím, na koho se příště NEobracet. Ale nevím, jak to bude, až naše generace skončí…

        Reagovat
        • 4.12.2018 (18:55)
          Permalink

          … no co, budou mše pískané 😉 …

          Reagovat
          • 5.12.2018 (6:58)
            Permalink

            … nebo virtuální… Když to tak sleduji:
            Začíná to elektrifikací zvonů – kdo by dneska lezl na věže a tahal za špagáty? Když po těch věžích lezu, tak leckde nacházím ještě na trámech připíchnuté modlitby, které se zvoníci při vyzvánění modlili – chápali to totiž jako službu a vykonávali to s úctou a respektem. Generační kontinuita této funkce byla přetržena a zvoníky nahrazují motory, které se jistě také „modlí“ 🙂 . Pro řadu lidí je zvonění zbytečným kraválem a řekl bych, že ani značné procento praktikujících věřících už vlastně ani nechápe, o co vlastně by mělo jít…
            Teď jsou na řadě varhaníci… Vatikán sice zatím reprodukovanou hudbu při liturgii oficiálně nepřipouští, ale je jen otázkou času, kdy vyměkne a toto povolí. Už u nás existují nástroje, na které nemusí hrát varhaník, ale digitální modul, kde jsou písně naprogramovány a kněz jen u oltáře mačká knoflíky na „tatrance“(viz třeba Skuteč)…
            Pak přijdou na řadu kostelníci. Kněžím se sice zatím do šůrování kostelů moc nechce, ale asi ani řadě z nich nános prachu v lavicích příliš nevadí (když v těch lavicích skoro nikdo nesedí)…
            Teď už jen zbývá virtualizovat vlastní liturgii – vždyť kdo by chodil do kostela, když si to může pustit doma…
            Nevím… Patřím ale mezi ty, kteří se s tímto vývojem zatím smířit nehodlají. Považuji to vlastně za „salámovou“ metodu rozkladu tradičních DOBRÝCH konvencí, podobně jako „salámové“ způsoby likvidace tradiční křesťanské rodiny a společnosti.
            „Jen pomalu a nenápadně – krůček po krůčku… nemusí pršet, stačí, když kape…“ 🙁

            Reagovat
            • 5.12.2018 (7:49)
              Permalink

              Radku, na některé technické vymoženosti si holt musíme zvyknout. Např. takové zvonění zvonů. Tahat se to ručně nemusí, kostelník u toho neohluchne, tak ať to dělá elektřina. To není nic proti ničemu. 🙂 Třeba až někde vymřou varhaníci (nic proti tobě), tak holt budou kněží od obětního stolu řídit reprodukovanou hudbu mačkáním knoflíků. 🙂
              Horší je to s tou tradiční křesťanskou rodinou, jejíž likvidaci napomáhají i rádobyintelektuálové z řad kněží. A zatím se jim zejména mezi levicově naladěnou mládeží daří.
              https://www.tedeum.cz/2018/11/23/fuchs-halik-a-petracek-ve-stinu-politicke-korektnosti/
              Fatimské proroctví, že poslední bitva mezi Pánem a královstvím ďábla bude svedena na poli manželství a rodiny, se pomalu ale jistě naplňuje. Věřím, že v ní Panna Maria zvítězí!

              Reagovat
              • 5.12.2018 (8:52)
                Permalink

                Já také. Kdybych v to nevěřil, tak bych dnes musel být v nevyléčitelné depresi… Ale ty zdánlivě „drobné“ ústupky z tradic mě zneklidňují, protože to je přesně ta „salámová“ metoda. U toho zvonění tak úplně nesouhlasím – ti staří „pravověrní“ zvoníci, kteří si uvědomovali, PROČ to vlastně dělají, to chápali jako formu modlitby a zvonění mělo svá přísná pravidla, která věřící (i „nezvoníci“) vnímali a ti všímaví dokonce byli schopni třeba začínajícímu zvoníkovi vytknout chyby. Jinak se zvonilo poledne, jinak klekání, jinak umíráček, jinak se zvonilo o slavnosti – docilovalo se toho různým přidržováním nebo podtrháváním zvonů, dvojúdery na jednu stranu, a tak dále. Dnes to už umí málokdo, protože se vlastně o tom už ani nic neví…
                Podobné konvence platí i při hře na varhany – jiné rejstříky se používají v Adventu a době postní, jiné o slavnostech, v mezidobí atd… Já se to snažím dodržovat, i když vím, že vlastně mnohým je to úplně jedno, protože to prostě nevnímají. Jenže já to chápu tak, že to činím ke cti a chvále Pána…
                Každé odbourání takové tradice (byť zdánlivě nepodstatné) beru jako ÚSTUPEK ve smyslu již zmíněného „salámového“ rozkladu.
                Pravdou je, že takto se „salámově“ rozkládají formy a způsoby chvály Pána – je otázkou, zda to není podobně závažné jako „salámový“ rozklad rodinných a společenských vztahů.
                Jako se dobré tradice redukují zaváděním technických vymožeností v kostele, tak se dobré tradice redukují preferencí virtuální komunikace před komunikací osobní, z čehož vznikají i nové formy psychických nemocí (ADHD, některé formy autismu a podobně), přetechnizovanost a přetechnologizovanost života jako takového…
                Leč i já jsem optimista a věřím v porážku zla…

                Reagovat
                • 5.12.2018 (11:05)
                  Permalink

                  Jako děcka jsme chodívaly zvonit. Hrozně nás to bavilo, hlavně soutěž, kdo se vyhoupne výš na provaze. I na varhany jsme si při tom zahrály. 😉😜 Ale fakt dodnes netuším, proč nám pan farář nevěřil, když jsme mu tvrdily, že při tom fakt „žádnej bordel neděláme“. 😀😀😀

                  Reagovat
                  • 5.12.2018 (11:37)
                    Permalink

                    Magdo, ty starý časy už jsou pryč. Kdyby se nám tehdy u těch zvonů něco stalo, tak bychom doma dostali velký nářez. Dnešní doba je jiná. Když někoho pustíš do kostelní věže se zvony, tak aby jsi si nechala podepsat lejstro, že dotyčný za sebe přebírá odpovědnost. Kdyby se tem nedejbůh někomu něco zlého přihodilo, pak bude popotahován ten, kdo přístup umožnil. Třeba i pan farář. 🙁
                    Radku, máš pravdu v tom, že staří zvoníci byli machři. Jenže ti už jsou většinou na Pravdě Boží. Dnes přebírá jejich práci elektronika, na které je možno nastavit ovládání zvonů podle potřeby. Na kostelích, kde je více než jeden zvon, lze pak nastavit několik desítek různých kombinací, takže jinak se zvoní na mši, jinak klekání, jinak v poledne, jinak v pátek v 15 hodin, jinak umíráček, jinak při vynášení nebožtíka na hřbitov, jinak na svatbu atd. atd.
                    např.: https://mobatime.cz/obchod/elektricky-pohon-zvonu/
                    My tady řešíme technické problémy zvonění, ale aby nám to zvonění časem nezakázali úplně 😉 Třeba by to mohlo urážet jednu blíže nespecifikovanou náboženskou menšinu. 🙂

                    Reagovat
                    • 5.12.2018 (13:15)
                      Permalink

                      Zapomněl jsi na zvonek – pozdvihováček. Ten asi není všude. Zvonil na něj ministrant klečící na schodku oddělujícím presbytář od lodi kostela při pozdvihování. Šňůra vedla stropem přímo do malé věžičky. Při posledním malováni ho nechal farář zrušit. Zbyla jen dírka ve stropě.
                      Využili jsme ji jednou při dětské bohoslužbě, když se povídalo o Abrahámovi, jak obětoval Izáka. Předem jsme přivázali ovečku na vlasec a vytáhli ke stropu.Nikdo si jí nevšiml. Já čekala na půdě nad stropem. Když při přehrávání onoho dějství došlo na řeč anděla, začal se beránek spouštět dolů na „obětiště“. některé děti z toho mají do dneška životní zážitek. 😀 😀
                      Přiznám se, že v té době měly naše děti doma většího plyšového lva. Já tenkrát měla sto chutí místo ovečky přivázal toho lva…🤣🙃 nakonec ale zvítězila zodpovědnost…:-D

                    • 5.12.2018 (13:30)
                      Permalink

                      Nezapomněl. :-E) Pozdvihováček byl (je) ale zpravidla menší zvonek, který však není sladěný s ostatními zvony. Většinou se šňůra zrušila a zvonek zůstal ve věžičce.

                    • 5.12.2018 (13:33)
                      Permalink

                      A ty smajlíci podle návodu na internetu mi taky nějak nejdou 😎

                    • 5.12.2018 (13:35)
                      Permalink

                      Už jo, ale nějak jinak (sn)

                    • 5.12.2018 (17:35)
                      Permalink

                      A proto je třeba zvonit a zvonit, a to co nejdříve a na co nejvíce místech! Až nám to začnou zakazovat, bude na zavádění zvonění už pozdě.
                      Ano, já preferuji ruční zvonění, protože to je lidská činnost směřující ke chvále Pána. Ale připouštím, že i ta elektrika může mí cosi do sebe – do jistého kostela na pražské periferii se vloupal zloděj. Kostel je v husté zeleni a obehnán zdí, a tak si zloděj řekl, že se nic nestane, když si takhle v půl druhé ráno alespoň v sakristii rozsvítí. V domnění že jde o vypínač ke světlu, jej stiskl – a zapnul zvony. Pan farář prý ani nevstával z postele, jen na mobilu vyťukal 158… Zloděj ani nestačil utéci… 🙂
                      Takže v tomto případě elektřině tleskám i já… 😀

                    • 5.12.2018 (18:27)
                      Permalink

                      U nás už muselo být kostelové zvonění omezeno. Ne kvůli EU, ani muslimům, ale z důvodu stížnosti jednoho bývalého soudruha „na hluk“. 🤢
                      Inu ne všichni bývalí soudruzi jsou obránci křesťanských tradic jako ten z Hradu.🙃

                    • 5.12.2018 (19:06)
                      Permalink

                      Ano, ano… V brněnské diecézi byl dokonce jistý nejmenovaný (ale zde v diskusi už před časem jmenovaný) kněz kvůli zvonění inzultován. A když jsem v roce 1989 začínal zvonil na Loretě tak tehdejší „Večerník Praha“ otiskl příspěvek jakési dámy, která si stěžovala, že ji loretánské zvonky ruší. Než jsme však stačili zareagovat, objevila se odpověď od jiného čtenáře, který napsal, že oné stěžovatelce závidí, že ji ruší zvony, jeho že na Jižním Městě ruší náklaďáky a nabídl jí výměnu bytu. Jak to dopadlo, nevíme… 🙂 Samozřejmě, nic se nemá přehánět ani s tím zvoněním…

                    • 6.12.2018 (8:22)
                      Permalink

                      Vždycky se najde nějaký vůl, kterému zvonění vadí. Vzpomínám si, že podobný protest byl i v Brně. Na druhé straně v mnohdy západních městech, kde je zvonění ohroženo muslimy (kterým nevadí to békání muezína), vyrazili do ulic i nekatolíci, kteří chtějí zvonění jako součást evropské kultury zachovat.

                    • 6.12.2018 (22:30)
                      Permalink

                      Není tajemstvím, že komunisté (ať už jsou z jakékoliv církve či strany) pro odluku církve a státu nebyli… Není to jen zkušenost Ruska. V muslimském světě mají k sobě stát a „církev“ (tj. pravidla duchovní a „státní“) blízko.

                    • 7.12.2018 (6:54)
                      Permalink

                      Já v muslimském světě zatím stále ještě nežiji…

                    • 7.12.2018 (17:32)
                      Permalink

                      V pohodě. Já také ne. (Ač jsem měl možnost se tam dostat.) Z poslední věty mi tam vypadlo „také“ či „i“.

          • 7.12.2018 (5:19)
            Permalink

            Bez varhaníka a hudby mše svatou mít LZE, bez Krista nikoliv. (Že hudba je „virtuální“ – ač ani to nutně být tak nemusí – je vystiženo pěkně.)
            _________________________
            Když se zastavím na ranní mši svatou v Pardubicích, pan biskup Kajnek (a nejen on) přečte evangelium a pak si na chvíli (místo kázání) sedne. Vnímám v tom DUCHOVNO a hlubokou symboliku. Námi produkované „zvuky“ a promluvy nejsou podstatné… Podstatným je, když k nám mluví a promlouvá Bůh.

            Reagovat
            • 7.12.2018 (6:52)
              Permalink

              Samozřejmě – to není ale nic proti ničemu. Já otce biskupa Kajneka pamatuji ještě z totality jako běžného faráře – „pěšáka v poli“ v Lázních Bělohradu. Znám ho a vím svoje (tudíž s vámi souhlasím). A znám více kněží, kteří se vlastní homilie po přečtení Evangelia vzdali, pokud uznali, že je to vhodné…

              Reagovat
              • 7.12.2018 (7:00)
                Permalink

                … a je zajímavé, že zatímco homilii P. Kajnek vypustil, tak sloku písně ale požadoval zahrát a zazpívat vždycky… (kvůli varhaníkovi to nebylo – když nebyl varhaník, zpívalo se bez varhan).

                Reagovat
                • 7.12.2018 (17:25)
                  Permalink

                  Jo, to v Pardubicích zpívají, to je pravda. Dokonce, když jsem tam byl, zpívalo se na závěr (bez varhan) „Tisíckráte pozdravujem Tebe, ó matičko, Krista Ježíše.“

                  Reagovat
                  • 7.12.2018 (18:44)
                    Permalink

                    Na otce biskupa Kajneka mám opravdu krásné vzpomínky, když farářoval v Lázních Bělohradu. Pár kilometrů vedle totiž máme chaloupku, kde jsem strávil krásné časy (a stále trávím). A když jsem ještě nebyl tlustý a líný, tak jsem to tam všechno projezdil na kole (když jsem se chtěl zničit, tak jsem jel na silničním kole na Tábor nad Lomnicí nad Popelkou, což je asi 8 km nepřetržitého vydatného stoupání). Jednou mě u Hořic chytla pořádná průtrž mračen. Nebylo kam se schovat, tak jsem se rozhodl to dojet s tím, že prostě promoknu na kost. Najednou na mě troubí auto a zastavuje. Kdo jiný než otec Kajnek? Naložil mě i s kolem a klidně si se mnou těch 20 kilometrů zajel…

                    Reagovat
                    • 7.12.2018 (20:10)
                      Permalink

                      A to je náhoda. Pro cyklisty má slabost. 🙂 🙂 🙂 Když jsem v roce 1991 šlapal na kole na setkání mládeže v Polské Czenstochové, dělal nám řidiče doprovodné dodávky a vezl batohy.

      • 6.12.2018 (21:25)
        Permalink

        Existuje krásný matematický VTIP vyjádřený tzv. paradoxem PLOVOUCÍHO ČERPADLA: Loď plující po moři, když má v trupu díru, používá čerpadlo, čerpající vodu z podpalubí zpět do moře. V případě větší díry, potřebují námořníci větší výkon čerpadla. Čím větší a větší je díra, tím výkonnější musí být čerpadlo. Nakonec to končí tím, že díra loď zcela pohltí a na moři pluje jen „plovoucí čerpadlo.“
        _______________________
        Aplikováno na život církve, není smyslem „one man show“. Spíše je/bude cestou zapojit do života více a více jednotlivých lidí i tzv. „laiků“ a to třeba i do vedení bohoslužeb.

        Reagovat
        • 6.12.2018 (22:09)
          Permalink

          Ale to je přesně to, co mám na mysli! Dřív snad při každém farním společenství (resp. „kostele“) měl kněz k ruce řadu lidí, kteří vykonávali nejrůznější funkce (kostelník, zvoník, varhaník, ministranti, lektoři) a tyto funkce postupně zanikají. Ano, v řadě farností existuje funkce tzv. „administrátora in materialibus“, což bývá obvykle jáhen nebo i laický „pastorační asistent“, který některé věci převezme na svoji osobu místo kněze, který samozřejmě při větším zápřahu ve více farnostech absolutně nemůže stíhat. Problém je ten, že tito „pastorační asistenti“ jsou většinou v pracovním poměru na biskupství a je otázkou, zda během určité doby vůbec bude u těchto lidí na výplaty (což se v určitém časovém horizontu může týkat i kněží).
          Proto mi vadí „filosofie“ řady generačně mladších varhaníků (a asi nejen jich), kteří pod záštitou argumentace „hoden dělník mzdy své“ (nebo vulgárněji „zadarmo ani kuře nehrabe“) mají takzvaný problém zahrát někde zadarmo skutečně „pouze“ ke cti a chvále Pána. Nás, starší generaci, pak osočují z čehosi, co se nazývá „dumping“ v tom smyslu, že tím, že hrajeme zadarmo (nebo za půl darma), „rozmazlujeme církev“, která si v očích těch mladých zvyká na to, že ochota věřících činit věci „pouze“ ke cti a chvále Pána je neomezená. Já se zatím snažím je omlouvat „neznalostí reality“, protože restituce tak, jak jsou nastaveny, nic v tomto ohledu neřeší.
          Ano, pokud se liturgie nemá stát „one man show“, tak jiné cesty, než zapojit „laiky“ do života farnosti jako takového (a tedy i liturgie), skutečně není. Kéž by se našlo dost těch, kteří v tom nevidí „kšeft“. Chápu, že zvláště mladí peníze potřebují. Ale varhaničení a kantoření nebyl zlatý důl v žádné době a existuje o tom řada objektivních dokumentů (třeba životopisy hudebníků – J. J. Ryby, z mladších pak třeba R. N. Führera a mnoha dalších). Pak je otázkou, co se má od „kostela“ a církve vlastně chtít… Myslím, že vy, pane M.H., znáte na tuto otázku odpověď stejně dobře jako já… 🙂 Proto se vyplatí zajistit si plnohodnotné živobytí jinde, čímž se zhodnotí i význam „chození do kostela a služby ve farnosti“ v nemateriální rovině (což by mělo být smyslem)…

          Reagovat
          • 7.12.2018 (4:51)
            Permalink

            Na mysli mám moji 15 a půl roku starou ZKUŠENOST z ostrůvku IONA a to jak ze života v ekumenické „IONA Community“, tak i z katolické farnosti, kam jsem též chodil na bohoslužby, když jsem měl možnost. Katolickou farnost včetně bohoslužeb vedla řádová sestra. Když nebyla přítomna, zastoupili ji místní farmáři („laici“). Když byl na ostrově na návštěvě ŘK kněz, bývala mše svatá, jinak „bohoslužba slova se sv.přijímáním“. Fungovalo to.
            ______________________________
            Stejně tak v ekumenické IONA Community – co dosud nebylo zmíněno, i tam byla snaha zapojit do vedení bohoslužeb co nejvíce „laiků“ (lidí). Dokonce i já jsem před mým odjezdem vedl jednu ranní bohoslužbu.

            Reagovat
            • 7.12.2018 (5:36)
              Permalink

              Až naši církevní hierarchové dojdou k závěru, že by to takto mělo fungovat i u nás a z Vatikánu jim to požehnají, tak to (možná) zavedou. Je to však hlavně o místních poměrech, zvyklostech a podmínkách. Já mám také konkrétní dosti bohaté osobní zkušenosti s předlistopadovou „podzemní“ církví u nás, což je podle mého názoru velmi svébytná kapitola a kdyby nějaký pamětník byl schopen a ochoten sepsat klíčové momenty tohoto hnutí, mohlo by to pro historiky být hodně zajímavé. Že se to po listopadu vyvinulo tak, jak se to vyvinulo… (?)
              Asi bude lepší věřit (nikoliv – věřit je málo – je třeba být přesvědčen), že Pán to má v rukách a že to, co má být, bude a že nás vede správně…

              Reagovat
              • 7.12.2018 (6:14)
                Permalink

                Zatím to spíše vypadá, že i v církvi platí, že kdo má „funkci“ ten si vynucuje uznání a své „postavení“, což jistě neplatí jen pro pana kanovníka Kelnara a kněze Budského (případně varhaníka/organologa R.R.)
                ________________________
                To zcela spontánně (a bez přetvářky) poklekám před panem biskupem Kajnkem – coby „autoritou“ a jeho MLČENÍM resp. tichostí, ze které alespoň promlouvá (může) Bůh.

                Reagovat
                • 7.12.2018 (6:32)
                  Permalink

                  V tomto případě o uznání tolik nejde. Zapomínáte, že každá funkce je obvykle spojena s POVINNOSTÍ řešit a rozhodovat a že v naprosté většině případů to dopadá tak, že při jakémkoliv rozhodnutí třeba šest lidí z deseti potěšíte a čtyři další naštvete (nebo můžete dva potěšit a osm dalších naštvat, to už je věc okolností). Cokoliv uděláte (rozhodnete) může být použito (a také často bývá) proti vám.
                  Na podobná rčení já reaguji obvykle větou „…tak to pojďte dělat místo mě“ – a obvykle to myslím vážně. Je zajímavé, že „zájem“ o funkci pak tak nějak náhle opadá… Proč? Já totiž skutečně na funkci vůbec nelpím. A pokud budou někdy hodnoceny výsledky mé činnosti, nebude to nejspíš už moje záležitost.
                  Podobně jako vy spontánně poklekáte před biskupem Kajnkem, tak já podobně ctím biskupa Posáda a mnoho dalších „anonymních“ kněží z těch nejzastrčenějších pohraničních farností.

                  Reagovat
                  • 7.12.2018 (17:44)
                    Permalink

                    V Pohodě.

                    Co se týká Vás, reagoval jsem pouze na vaše prosazování se v diskusi. O vaší práci nic nevím a nemám důvod jakýmkoli způsobem vaši práci snižovat. Každý ať dělá to své. (Dokonce když jsem byl ráno na rorátní mši (cestou do práce) to asi i pod dojmem diskuse s vámi, jsem si musel říci, že je DOBŘE, že tam je mladý nadšený varhaník, který sobě, Bohu i lidem přišel zahrát.)

                    Reagovat
                    • 7.12.2018 (18:39)
                      Permalink

                      V pohodě! 🙂
                      S tím prosazováním se v diskusi máte asi pravdu… 🙂

  • 7.12.2018 (14:52)
    Permalink

    Zázraky se dějí. B-)
    Takový vandalismus na Karlově mostě jeho správci dosud nezažili. Hned několik soch je v současnosti poničených. Na originálním sousoší sv. Cyrila a Metoděje někdo ulomil ruku, z jiné sochy se vandal snažil ukrást berli a na seznamu poškození je i svatozář nebo orlice s kartuší. Přitom Karlův most je sledován šestnácti kamerami, hlídkuje na něm vždy alespoň jeden pracovník ostrahy a čas od času po něm procházejí strážníci.
    „Vzhledem k tomu, co se tady děje, tak mám pochybnosti o funkčnosti kamerového systému. Řeknu vám jeden příklad, který by byl k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné. Když kriminalisté zjišťovali na kamerových záznamech, kdo se snažil svatému Vojtěchovi ukrást berlu, tak mi pak volali a říkali: ‚Pane Kotrči, budeme volat do Vatikánu.‘ Ptám se, proč, a oni: ‚Stal se zázrak, na kamerách nic není.‘ Tak to asi udělal neviditelný vandal. Prostě mám pochybnosti o funkčnosti kamerového systému na Karlově mostě,“ kritizuje Kotrč. 🙂
    https://praha.idnes.cz/praha-karluv-most-poniceny-vandaly-sochy-turistika-fy0-/praha-zpravy.aspx?c=A181207_082633_praha-zpravy_nuc

    Reagovat
    • 7.12.2018 (18:33)
      Permalink

      Vypadá to, že z vandalismu se stává docela závažný fenomén přesahující hranice jednoho státu. Je to možná i tím, jak se mění národnostní struktura turistů a takzvaných turistů. Když jedu někdy metrem a sleduji, jak se chovají, tak bych je nakopal…
      Za totáče se nám smáli, že jsme „baťůžkáři“. Dnes majitelé bufetu na Pohořelci vyhlásili konec a likvidaci jednoho z posledních podniků, který tam ještě byl pro normální lidi (Čechy). Mezi zvoněním a večerní mší jsem tam chodil na kafe, teď budu mít utrum. Jednou z příčin je i to, že turisté si bohorovně sednou ke stolkům do zahrádky, vytáhnou z batůžků vlastní proviant a jsou vysmátí. Tohle kdyby si dovolil našinec třeba v Holandsku, tak by se se zlou potázal. Majitelka podniku to občas řešila tím, že zavolala měšťáky, ale ti údajně k řešení těchto „deliktů“ nemají kompetence… Tržby šly za poslední dva roky raketově dolů a letos podnik končí…
      Ano, i u nás před Loretou už na balustrádě kdosi urazil jednomu andělíčkovi ruku. A aby se „turistům“ zabránilo lézt na balustrádu, nechali tam bratři instalovat truhlíky s květinami. Třetí noc byly všechny truhlíky pryč…
      Tak si pak člověk říká – křesťanská láska-neláska – mlátit! Jenže když nemůžete rozjíveného zahraničního fracka ani pořádně seřvat a napálit mu pokutu, že by si na cestu domů musel vypůjčit, tak co pak můžete?? Akorát mě zaráží, že v jiných zemích to tak nějak pořád jde (ať si někdo ve vatikánských muzeích něco podobného zkusí). Tak proč to nejde u nás?? Prostě – máme BLBÉ politiky a zákony!!

      Reagovat
      • 9.12.2018 (7:46)
        Permalink

        Hlavně je to o OSOBNÍM přístupu… (Hřích lze přemoci láskou, ne strachem. + jak říkala už paní Marcela Němečková: „Druhého získáš spíše na kapku medu, než na sud octa.“)
        _______________________
        Když se v roce 2000 podepisoval fixem mladý Afričan na ochozu kopule chrámu sv.Petra v Římě, zeptal jsem se ho slušně: „Are you from Europe or from Afrika?“ „From Afrika.“ Odpověděl a já řekl: „Ale toto není slušné dělat v Evropě.“ … Těžce se ho to dotklo a atmosféra by se dala krájet. … Nejprve se obrátil na partu mladíků, s nimiž tam byl. Když uhnuli pohledem, uznal to nakonec i on.

        Reagovat
    • 7.12.2018 (17:17)
      Permalink

      … dnes už ze sebe může dělat anděla každý Batman … 🙃
      Takové anděly jsem dosud nikde neviděl. Že by to byli andělé muslimští? 😵
      Mám-li být upřímný, připadají mně nekompletní. Ještě jim chybí červené blikací rohy. 😜

      Reagovat
      • 8.12.2018 (11:16)
        Permalink

        V první řadě jde o představu „umělce“ (výtvarníka) v druhé o recyklovaný ODPAD.

        Reagovat
    • 7.12.2018 (18:37)
      Permalink

      Fuj, to jsem se lekl! Bojím…. Kakám… 😀

      Reagovat
      • 8.12.2018 (14:08)
        Permalink

        Se říká, že učitelé učí do doby, kdy udrží „křídu a moč“. …
        („Nedělejte to zde.“). 🙂

        Reagovat
        • 8.12.2018 (15:31)
          Permalink

          Tak tento vtip oceňuji! 😀 😀 😀
          … se říkalo za starých časů, že generální tajemník politbyra musí rozeznat hnědou barvu od červené – to aby poznal, zda je raněný nebo pokálený…

          Reagovat
          • 9.12.2018 (7:18)
            Permalink

            Také se říká, že se před smrtí vyzpovídat a pohřeb že měl v katolickém kostele.
            _____________________
            Bůh má lidi rád.

            Reagovat
    • 8.12.2018 (14:17)
      Permalink

      CHA! … pánové „objevili Ameriku“. 🙂 🙂 🙂
      Nahý Ježíšek je na dřevěné soše v Týnském chrámu už po celá staletí. …
      Viz tzv. „Týnská Madona“.
      __________________
      Neplatí snad, že pán Bůh má lidi rád ??? (Tj. takové, jakými jsou?)

      Reagovat
  • 8.12.2018 (14:30)
    Permalink

    Nemohu se zbavit dojmu, že v podtextu textu je jistá „ješitnost“ až farářská URAŽENOST. 🙂 Vánočním „dárkem“ je sdělení: „Nemusíte chodit do kostela.“ (Nebo alespoň „ne tak často“.) …

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *