O nový barrandovský kostel Krista Spasitele se bude starat i Jaromír Soukup

V den slavnosti Všech svatých 1. listopadu Dominik Duka požehná základní kámen nového kostela Krista Spasitele na pražském Barrandově.

Původně farnost sv. Filipa a Jakuba v Hlubočepích plánovala vystavět kopii vatikánské baziliky svatého Petra, ale nakonec se museli rozhodnout pro skromnější variantu. „Na transparentním účtu nám na kopii v současnosti chybí pár miliard, které jsme plánovali využít z restitucí. Na účtu je nyní kolem 63 milionů. Bohužel hrozba zdanění nás nutí udělat klasickou kostku. Jedině že by se našlo ještě pár dárců, kteří by na transparentní účet přispěli,“ neztrácí naději místní farář Josef Ptáček.

Podle informací Tisíckráte však se stavbou kostela nebyly problémy jen finanční. Pražské arcibiskupství totiž dlouho nechtělo nový kostel, potažmo zcela novou farnost povolit ze strachu z nedostatku lidí, kteří by se o život ve farnosti starali. „Je to tak vždycky. Věřící se shromáždí, začnou být nadšení. Uspořádají si sbírky, vyberou miliony, ale vůbec nepřemýšlí, co bude potom,“ krčí rameny Dominik Duka.

Nakonec Duku přesvědčila nejen aktivita několika rodin z Barrandova, které každý den pořádají modlitby růžence za duchovní povolání vždy za jeden dům na sídlišti, ale také zájem některých farníků o aktivní účast na chodu nové farnosti. Podmínkou totiž bylo obsadit dopředu pozice kostelníka, varhaníka, lektora či květináře.

„Měli jsme velké štěstí na našeho bratra, který se všech funkcí chce ujmout. Mám ale trochu obavy, zda nebude mít v kostele příliš dominantní roli,“ uvažuje otec Ptáček. Podle zjištění redakce se jedná o známého mediálního magnáta a majitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa, který má s barrandovským kostelem velké plány.

Redakce získala předem připravený týdenní rozvrh aktivit nové farnosti:

PO – Zpověď Jaromíra Soukupa

ÚT – Bohoslužba slova Jaromíra Soukupa

ST – Litanie Jaromíra Soukupa

ČT – Biblická hodina Jaromíra Soukupa

PÁ – Křížová cesta Jaromíra Soukupa

SO – Jak dopadly litanie Jaromíra Soukupa

NE – Ohlášky Jaromíra Soukupa

 

Na otázky Tisíckráte Jaromír Soukup odpověděl pouze SMS, ve které sdělil, že se skutečně chce do života v katolické farnosti více zapojit, protože mu stále zbývá množství volného času. „Inspiroval mě můj přítel Jiří, který nedávno znovu nalezl Krista,“ uvedl Soukup.

Generální vikář a ředitel Arcibiskupské kurie Zdenek Wasserbauer je zápalem nového farníka nadšený. „Málokdo se ve své dosavadní praxi setkal s tolika hříšníky a duchovně potřebnými jako pan Soukup. Jeho zkušenosti v nové farnosti tedy rozhodně nepřijdou vniveč,“ pochvaluje si Wasserbauer. Že to s novou farností myslí Jaromír Soukup skutečně vážně, dokazuje i fakt, že už zpovědnice na vlastní náklady vybavil tabulí pro rozlišování dobra a zla, a to včetně osobně vypracované metodiky.

173 komentářů: „O nový barrandovský kostel Krista Spasitele se bude starat i Jaromír Soukup

  • 31.10.2018 (20:01)
    Permalink

    No tak to je kouř !!! 😀 😀 😀 😀 😀

    Reagovat
    • 31.10.2018 (20:43)
      Permalink

      Ano. Místo tabáku přejde i pan prezident na KADIDLO.
      ___________
      Se setkal „s tolika hříšníky“.

      Reagovat
      • 31.10.2018 (20:55)
        Permalink

        Přečtěte si článek a pak komentujte… Pokud nechápete, o čem je, tak radši pomlčte a chyťte se ostatních… (když už mermomocí musíte….)…

        Reagovat
        • 31.10.2018 (21:55)
          Permalink

          Negativní reklama je taky reklama. …
          _____________________
          Článek čísti netřeba. Stačí Radek Rejšek.

          Reagovat
  • 31.10.2018 (21:00)
    Permalink

    Pan Soukup se chystá přimout kněžské svěcení? Jinak se obávám, že na pondělní program mnoho věřících nedorazí…

    Reagovat
    • 31.10.2018 (21:20)
      Permalink

      Ne, pondělní program znamená, že se Soukup bude celé pondělí zpovídat.

      Reagovat
    • 31.10.2018 (22:55)
      Permalink

      Nejlépe by bylo je uvést v pořadu „Ordinace Jaromíra Soukupa.“

      Reagovat
    • 1.11.2018 (12:30)
      Permalink

      Filipe, zpovídat může, takže věřící mohou dorazit v hojném počtu. Akorát rozhřešení je bez kněžského svěcení problematické. Ale o tom v pondělním programu není zmínka.

      Reagovat
  • 31.10.2018 (21:41)
    Permalink

    Je pěkné, že jde pan Soukup příkladem. Přesně v duchu Einsteinova výroku:
    Vychovávat lze jen vlastním příkladem. Když to nejde jinak, tak odstrašujícím.

    Reagovat
  • 31.10.2018 (22:46)
    Permalink

    A co rozhovor s panem kardinálem? Týden s kardinálem? To by také mohl zavést 😛

    Reagovat
  • 31.10.2018 (22:57)
    Permalink

    Co jsem viděl fotky navrhovaného interiéru, myslím, že by tam mohl uvádět i tu svojí Arénu.

    Reagovat
  • 1.11.2018 (6:05)
    Permalink

    „Měli jsme velké štěstí na našeho bratra, který se všech funkcí chce ujmout. Mám ale trochu obavy, zda nebude mít v kostele příliš dominantní roli,“ uvažuje otec Ptáček.
    To bude v pohodě, pokud pan Soukup bude stíhat. Nevím, jak kde, ale v litoměřické diecézi je více farností, kde většina dění ve farnosti, a tím i v kostele, závisí na jednom člověku nebo jedné rodině. Fakt je, že na Barrandově bude asi jiná situace, takže ti ostatní, kteří budou cítit potřebu uplatnění, si svou pozici možná budou muset vybojovat. Pak by mohl rozpis vypadat takto:
    1. týden: rodina A
    2. týden: pan XY
    3. týden: paní PQ
    4. týden: rodina B
    A tak dále. A ti ostatní, co se neuplatní a budou se cítit odstrčeni, budou mít k dispozici ještě stávající zlíchovský kostel sv. Filipa a Jakuba (který svou polohou a geniem loci není vůbec marný) nebo kostel (teď nevím, kterého svatého) v Chuchelském háji, který je dominantou levého břehu před Zlíchovem.
    Leč nerad bych sklouzl do vážné diskuse, dobře vím, že za JK chodíme do každého kostela, kde je Nejsvětější svátost oltářní… To jen naokraj pro kohosi…).

    Reagovat
    • 1.11.2018 (7:25)
      Permalink

      Radku, s tím, že na dění ve farnosti má zásluhu jeden člověk či v případě větších farností několik málo rodin, máš naprostou pravdu. Ono je to všude stejné. Převážná většina lidí jde v neděli do kostela, oddrmolí ty svoje modlitby a má na týden „splněno“. Převážná většina lidí neudělá pro kostel, pro farnost či pro kněze vůbec nic, a mnozí z nich ještě kritizují to či ono. Ani ti skauti už nejsou to, co bývali, ministranty vidíš v kostele jen v neděli, a ani ne každou.
      Ale nestěžujme si, někde je ještě hůř. Jsou farnosti, kde si pan farář sám odemyká kostel, sám si chystá obětní stůl, sám si ministrantuje, sám si vše uklízí a ještě musí zamknout kostel. O nějakých opravách a údržbě kostela farníky, což bývá 5 babiček (z toho 3 o francouzských holích), si může nechat zdát.
      Proto buďme vděčni za lidi, jako je pan Soukup, který zvládne všechno 😉

      Reagovat
      • 1.11.2018 (12:39)
        Permalink

        Kamenáči, už je tu doba, kdy kněz, který si vše nachystá, začne mši slovy: ….
        Pán se mnou.
        A odpoví si: I se mnou

        Pro tyto farnosti se nyní tiskne nový misál.
        Zatím co v původním bylo:
        kněz: ….
        lid: ….
        kněz: ….
        lid: …

        je v nové verzi:
        kněz: ….
        kněz: ….
        kněz: …

        Reagovat
        • 1.11.2018 (13:02)
          Permalink

          U nás na jižní Moravě to ještě není aktuální. Ale co není, může časem být …..

          Reagovat
        • 1.11.2018 (13:41)
          Permalink

          V rubrikách jsem našel, že pokud kněz výjimečně z vážných důvodů slouží mši sv. úplně sám, vynechává pozdravy a žehnání.

          Reagovat
  • 1.11.2018 (12:32)
    Permalink

    Ano, v Litoměřické diecézi je skutečně mnoho farností závislá na jednom člověku. Jeden kněz, jedna babička.

    Reagovat
  • 1.11.2018 (13:13)
    Permalink

    Ještě mě k článku napadlo, že by se neměla stavět laciná „kostka“.

    Nastřádejme na na kopii vatikánské baziliky sv. Petra. Samozřejmě i se Svatopetrským náměstím a přilehlými zahradami. Díky této výstavbě se bude moci zbourat značná část hnusného Barrandovského sídliště a tato fádní lokalita dostane pořádnou dominantu!

    Reagovat
  • 1.11.2018 (14:31)
    Permalink

    Soukup si dělá z toho prču, je to jasné!

    Reagovat
  • 1.11.2018 (15:35)
    Permalink

    Dobrý den,
    opět článek napsaný na podkladě ověřených informací 😆.
    Tak by měla novinářská práce vypadat. Kdy bude další Křišťálová lupa?
    Symbolika článku je tak hluboká, až mne mrzí, že jsem nepochopil, proč je na kostelních hodinách 15 : 00.
    Nebylo by příhodnější 12 : 05?
    I se mnou…

    Reagovat
    • 1.11.2018 (17:08)
      Permalink

      Symbolika článku zaujala i mě. Škoda, že na fotce není vidět konec té tyčky na věži. Doufám, že si to Jarda Soukup pohlídá, aby tam svítila barrandovská červená pěticípá hvězda. 😀

      Reagovat
      • 1.11.2018 (17:35)
        Permalink

        Dobrá úvaha! 🙂 Ovšem v tom případě by též bylo záhodno, aby na jednom římskokatolickém kostele uprostřed Prahy, odkud létají neomarxistické myšlenky, byl umístěn rudý srp s kladivem a s 12 žlutými hvězdami kolem 😀

        Reagovat
        • 1.11.2018 (20:57)
          Permalink

          Uctivý souhlas! A Hlavně jak nám tu stále hlásáš – NENÁLEPKOVAT !!! 😇😇😇

          Reagovat
          • 2.11.2018 (7:12)
            Permalink

            Ale taky se řídím hesly: „Na hrubý pytel, hrubá záplata“ nebo „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. 😀
            Snad se tě to nedotklo, když legrace, tak legrace 😀 😀

            Reagovat
            • 2.11.2018 (7:49)
              Permalink

              No, vzato tak nějak nezávazně „ekologicky úsporně“: Srp s kladivem by po odstranění kladiva a rukojeti srpu vytvořil co?? 😀
              Ne, nechci rejpat – když legrace, tak legrace 😀

              Reagovat
            • 2.11.2018 (21:24)
              Permalink

              Bille, mohl byste uvést nějakè konkrétní neomarxistické myšlenky, které se kážou v tom pražském kostele?
              Stačí velmi stručně. Díky.

              Reagovat
              • 3.11.2018 (7:34)
                Permalink

                Netvrdím, že se tyto myšlenky v kostele kážou, já tam nechodím, ale létají od kněze, který má tento kostel na starosti. Připomeňme si např. jeho jeho nedávná slova:
                „Plamenní obhájci ´tradiční rodiny´ zapomínají uvést, který z mnoha modelů rodinného života, které se vystřídaly v dějinách a v různých kulturách, pokládají za ten tradiční; žádný totiž nespadl hotový přímo z nebe.“
                Jak to říct? Jeden model rodiny – a to bez ohledu na různé okrajové formy života, které se, v důsledku lidské hříšnosti, v dějinách objevovaly a objevují – opravdu „spadl z nebe“, totiž od Boha, byl tady od počátku a je součástí Bohem stvořené lidské přirozenosti. Tak to učí Pán Ježíš (srov. Mk 10, 6; Mt 19, 8). Bůh totiž stvořil člověka jako muže a ženu a ti dva (ne jiní dva či dvě) „budou jedním tělem“ (srov Gn 2, 24).
                Vezmeme-li v potaz, že tento kněz je katolickým knězem, který jistě zná původ svátosti manželství, má nastudovanou katolickou morálku a dogmatiku a denně čte Bibli, vyvstane nám mnoho zajímavých otázek o jeho kompetentnosti, co se přípravy na manželství a rodinný život katolických snoubenců týče….

                Reagovat
                • 3.11.2018 (11:36)
                  Permalink

                  Díky, to je všechno?
                  To je tedy ten neomarxismus??

                  Reagovat
                  • 3.11.2018 (16:35)
                    Permalink

                    Kdo chce, ten ví, že toto byla reakce výše (ne)jmenovaného kněze na jiné kázání proti neomarxistické genderové politice. Kdo nechce, ten to neví. Tento (ne)jmenovaný kněz je propagátorem multikulturní ideologie, jeho nějvětší blábol je, že islám je mírumilovné náboženství. On rád peskuje křesťany, že nerozumějí genderismu zacílenému na destrukci přirozeného pojetí rodin. Vyzývá k orientaci na údajně vyspělý postmoderní Západ, který je spíše odporným Antizápadem. Přesně podle proroctví jednoho ze zakladatelů neomarxistického extremismu: „Zkazíme Západ, až bude smrdět,“ Inu, smrdí, nicméně tento kněz ten ideologický sajrajt snaživě šíří, nakládá spoluobčanům břemeno nesnesitelného soužití s dobyvateli a vydává to div ne za evangelní příkaz.
                    Ono se není čemu divit. Když tento kněz napsal v roce 1972 rigorozní práci o 269 stránkách na téma „Křesťanství jako utopie“, na stránce 44 uvádí: „V rovině vlastních myšlenkových postupů této práce je třeba nutno zdůraznit, že naše závěry nikterak nemíní polemizovat či zeslabovat to, co bylo kriticky řečeno na adresu náboženství a jeho sociální role klasiky marxismu.“

                    Reagovat
                    • 3.11.2018 (19:13)
                      Permalink

                      Díky, hned je to jasnější.

                    • 3.11.2018 (21:54)
                      Permalink

                      To jsem rád 🙂

                  • 6.11.2018 (1:23)
                    Permalink

                    Stáňo,
                    onen neomarxizmus jsem zachytil v této větě:
                    „Snoubenci, radím vám, tykejte si a říkejte si soudruhu. Jen tak vybudujete nový Jeruzalém v následující pětiletce.“

                    Reagovat
                    • 6.11.2018 (6:52)
                      Permalink

                      Což o to, ale až vyvstane povinnost podat žádost o manželský pohlavní styk písemně a poté předložit notářsky ověřený souhlas, to bude hlína! 😀 😀 😀

                    • 6.11.2018 (7:49)
                      Permalink

                      Radku, notářsky ověřený zápis o svolení k sexu zatím nepožadují ani ve Švédsku, kde to bylo již uzákoněno 😀

                    • 6.11.2018 (19:09)
                      Permalink

                      Co není, bude. Úplně postačí, když se to jedné nanynce nebude líbit a miláčka zažaluje, že jí neuspokojil…

                    • 6.11.2018 (19:44)
                      Permalink

                      Ale jak k tomu přijde Karel Marx? 😊

                    • 7.11.2018 (7:59)
                      Permalink

                      Karel Marx by se divil, že jeho následovníci opustili třídní boj, který má za sebou milióny mrtvých, a že jdou cestou kulturní revoluce. V kostce jde o revoluci kulturních hodnot a dogmat, převrat ve vnímání zažitých pravidel ve společnosti… deinstitucionalizace rodiny, pohlaví, mixace ras, kultur, náboženství, vykořenění národů a států…revoluce skončí až se ze společnosti stane masa, která nemá žádné tradice, žádné místo, žádnou rasu..taková mišmaš masa lidí, se nedokáže vzpouzet a bránit, protože nemá už vůbec nic co by jedince spojovalo, nic za co by občanská společnost mohla bojovat, co by mohla bránit.

                    • 7.11.2018 (13:55)
                      Permalink

                      Tak se pořád tolik nebojte. Jste v Božích rukou.
                      Lidi jiných ras, kultur a náboženstvï jsou taky lidi, jako Vy.

                    • 7.11.2018 (20:01)
                      Permalink

                      Já se nebojím, já věřím, že střední a východní Evropa, která zažila bolševismus, nedopustí, aby se zde prosadily jeho nové formy 🙂

                    • 8.11.2018 (4:24)
                      Permalink

                      Ne, ne soudruzi! Republiku si rozvracet nedáme! Naše STARÉ formy jsou dobré a žádné novoty „u nás“ NECHCEME.

                      🙂 🙂 🙂

    • 1.11.2018 (21:48)
      Permalink

      Nevím, těch 15.00 hodin možná nějakou symboliku má. Před několika lety se zřítila věž kostela v Lenešicích u Loun a stalo se tak právě někdy kolem 15. hodiny. Jeden z ciferníků zůstal téměř nepoškozený i s rafičkami a je uložen v muzeu věnovanému této události. A taky ukazuje 15 hodin.

      Reagovat
  • 1.11.2018 (21:25)
    Permalink

    Přiznám se, že mně se současná sakrální architektura líbí (a nemusí to být už jen „klasik funkcionalismu“ Gočár). Jediné, na co občas narážím, je třeba nepochopení „anatomie“ varhan, když se architekt pokouší navrhnout též varhanní prospekt – to jsou pak občas velmi zapeklité otázky, jejichž řešení se navzájem vylučují (jako auto potřebuje kola a volant, tak varhany potřebují jisté „orgány“ – neobejdou se třeba bez měchové soustavy, s jejímž umístěním architekti naprosto pravidelně vůbec nepočítají atd.). Jinou dosti častou kapitolou jsou pak věže se zvony, kam vůbec nevedou schody – jakoby zvonové příslušenství nevyžadovalo žádnou údržbu… A tak dále… Občas je zkrátka dobré nestydět se konzultovat…

    Reagovat
  • 2.11.2018 (10:24)
    Permalink

    Varhany v kostele jsou pěkné. A to je tak všechno. Třeba u nás „u Jezuitů“ kde jsou spousty barokních serepatiček a přeplácaností, jsou nové varhany jediné, na co se dá dívat.
    Dívat!
    Jinak to řve, mají kostelovej zvuk (vemte si kostel všude kolem vás a ještě k tomu kostelovej zvuk, kdo to má vydržet) a hlavně se díky nim protahuje už tak dlouhá mše. Než se vykráká ta spousta slok …

    Všichni to známe. Když nepřijde varhaník, mše je mnohem kratší protože se nezpívá a člověk si jde po svejch mnohem dřív! Navíc si odpočne od těch přestárlejch a nepopulárních kancionálovek.
    Takže, když někde zapomenou na měchy, jen dobře, varhany budou zticha!

    Reagovat
    • 2.11.2018 (10:43)
      Permalink

      Jo, já to taky znám… Člověk z ohleduplnosti nechce zdržovat, tak zredukuje předehru k písni na čtyři akordy, aby lidi alespoň chytli společnou tóninu. A když si po „Aleluja“ před Evangeliem libuje, že „čas je skvělý“, celebrant natáhne homilii na 20 minut a je po náskoku…

      A nebo z ohleduplnosti k mládeži udělá prostor „schole“, která to pak natáhne „hosanovkou“ o patnácti slokách…

      Jinak – každý hudební výtvor, který při liturgii zazní, by měl podléhat schválení a mělo by zde být uděleno imprimatur. S hudbou by problémy nebyly, ale problémy jsou hlavně s TEXTY! Buď se rodí málo básníků, nebo jsou neschopní, co se týče umění skloubit obsah veršů s požadavky liturgie a liturgů. Tento problém jsme my, hudebníci, řešili mnohokrát – zatím bez výsledku…
      Můžu klidně napsat desítky písní „beze slov“, to není problém. Ty ale bez příslušných textů budou zdržovat taky, a hlavně v kostele budou k ničemu. A tak melodické nápady uplatňuji jinde (třeba u videoklipů o tažných ptácích, parních lokomotivách a podobně)…
      Nebo se pokusit znovu najet na princip „parodických“ mší, který byl „in“ v baroku (v Itálii na přelomu 17. a 18. století), aby byl pak asi po 70 letech vatikánským výnosem striktně zakázán. Princip: populární melodie (dnes třeba „My jsme žáci z třetí B“ nebo „Láska je láska“) se otextovala rádo by liturgickým textem (často ještě kýčovitějším, než byla hudba) a pak se tím kazil vkus lidu obecného (odhlédnuto od konsekvencí se skutečným „adresátem“ díla)…

      Reagovat
      • 2.11.2018 (11:03)
        Permalink

        Je spousta starých kancionálových písní, které jsou zpěvné a melodické a které prakticky zlidověly, na straně druhé je také spousta novějších písní, které jsou hudebně podprůměrné a které by se mezi hity rozhodně neprosadily. Já mám rád, když varhaník hraje tehdy, když se u oltáře a obětního stolu „něco děje“. Nemám rád, když kněz čeká, až si varhaník dohraje další sloky, což mši zbytečně natahuje. A přesně jak říkáš, děsí mě, když schola zpívá z Magnificatu a musí „vyzpívat“ co nejvíce slok.
        Jinak varhany jsou královský nástroj. Obdivuji všechny ty, kteří tento nástroj umí ovládat 🙂

        Reagovat
        • 2.11.2018 (11:31)
          Permalink

          Díky… Nicméně bych měl nabídku všem, kteří mají k liturgické hudbě vztah jako Hilarius (pokud skutečně myslel vážně to, co napsal):
          Srdečně zvu všechny,kdo sdílí tento názor, k pobytu nebo několika nedělním návštěvám do litoměřické diecéze, protože si tam budou připadat jak v ráji:
          1) Varhaník zdržuje a obtěžuje s bídou ve čtyřech kostelech z deseti – buď není varhaník nebo jsou varhany nefunkční.
          2) Kněz obvykle neděli nestíhá, takže homilii redukuje na několik holých vět a pak prchá, protože během 20 minut musí stihnout třicetikilometrový přejezd.
          3) V kostele nevyrušují žádné malé děti, protože tam žádné nejsou – skutečně je tam důstojné posvátné ticho…
          Nabídku myslím naprosto vážně…
          Jinak u kapucínů na Hradčanech rozjíždíme experiment, který vypadá nadějně – v určité dané dny bohoslužby BEZ varhan (z více důvodů, které tedy teď nebudu vypisovat) – ale zato:
          Každou třetí neděli v měsíci nedělní večerní mše naopak se zvýrazněním hudební složky (něco na způsob v Německu zažitých „Orgelmesse“) za účasti předních renomovaných varhaníků. Tyto naše „Orgelmesse“ už dvakrát proběhly a vždy byla návštěvnost překvapivě vysoká… Nevím, proč – nechci hodnotit…

          Reagovat
        • 2.11.2018 (11:38)
          Permalink

          Co člověk, to názor. Já mám ráda, když varhanice přidá další sloky, protože si ty kancionálovky ráda zazpívám. Ráda si poslechnu i tu scholu se všemi slokami (pokud tedy nezpívají falešně). Nikomu z nás snad neletí letadlo, aby těch 5min. navíc nevydržel. 😉

          Reagovat
          • 2.11.2018 (21:42)
            Permalink

            Někdy to tak ale vypadá… Občas mě fascinuje ignorance a neúcta k práci druhých. Když mi někdo kecá ve třídě při výuce, beru to jako mladickou nevychovanost a dost dlouho jsem klidný. Použití věty „když mluví jeden, tak by druhý měl mlčet“ zabírá celkem spolehlivě. Když nezabírá, tak to jakoby neřeším, ale pamatuji si to. Na další hodině pak dotyčného vyzkouším a dám mu otázku, kterou spolehlivě „nedá“. Například: „Klesající septima dominantního septakordu durové tóniny se čtyřmi křížky je basovým tónem neapolského sextakordu – prosím tento neapolský sextakord vyjmenovat a určit, do jaké patří tóniny…“ (A-C-F a patří do e moll). No, a když odpoví správně (taky se mi to už stalo), dám mu jedničku a pozvu do protější cukrárny na pohár…
            V kostele mi strašně vadí, když se kecá obecně. Emeritní (a bohužel již zesnulý) varhaník od sv. Víta O. Novák vyprávěl, jak mu onehdy někdo nahlas kecal do závěrečné dohry. Tak varhany pomalu vytáčel do fortissima, jenže kecal také přidával. Tak se naštval a uprostřed fráze odsadil a nechal ticho. A do toho ticha se ozval mohutný ženský hlas: „No, já do toho tu cibuli nedávám!“
            Mimochodem – „rozhulit“ to do pléna a pak nečekaně udělat dlouhou pauzu v absolutním tichu, to na nevychovance platí dost spolehlivě… (Dělám to často a s gustem – bohužel jsem k tomu většinou donucen).

            Reagovat
      • 3.11.2018 (21:14)
        Permalink

        Jé, konstituci o posvátné liturgii včetně kapitoly o liturgické hudbě vydali na druhém vatikánském koncilu … ale zrovna o doprovázení Olejníkova Otčenáše tam snad nic nemohu najít.

        Reagovat
        • 4.11.2018 (21:50)
          Permalink

          To samozřejmě v konstituci není – je to původní přání P. Olejníka, které ale údajně on sám časem přehodnotil (podávám, jak jsem „koupil“ – osobně jsem u toho nebyl)…

          Reagovat
    • 2.11.2018 (10:53)
      Permalink

      A ještě jeden nápad: Duchovním otcem myšlenky postavit nové koncertní varhany v Brně „u Jezuitů“ je brněnský Pater Martin Bejček. S velikou radostí mu přepošlu odkaz na tyto stránky, aby se k tomuto vašemu názoru také on vyjádřil…

      Reagovat
      • 3.11.2018 (19:20)
        Permalink

        Jo, jo, Bejček, znám ho i celou anabázi s varhanami.
        Když vzešla ona myšlenka a byla implantována na Petrov, zamyslel se biskup Vojtěch a po chvíli povídá: „To se bude těžko prosazovat, ledaže bychom, ledaže by, ledaže … musíme na to nasadit někoho, kdo se zabejčí“.

        Reagovat
        • 4.11.2018 (21:48)
          Permalink

          Však on si taky „vysloužil“… Jeho příběh se zvony v Křižanovicích je také ukázkou „klasiky…“

          Reagovat
    • 4.11.2018 (2:08)
      Permalink

      Skoro to vypadá, jako by „tradice varhan“ byla „hlubší“ a „důležitější“, než samotný Ježíš Kristus.
      _________________________________
      Do kamenného kostela se stejně tak hodí strunný nástroj – piáno, či křídlo. Už jsem na to zde odkazoval. Slyšet křídlo ve zdech kláštera je doslova elektrizující zážitek. Podstatně živější a radostnější, než klasické varhany. https://youtu.be/B5gPgTTgrLQ

      Reagovat
      • 4.11.2018 (21:25)
        Permalink

        Až církevní autority zaujmou jiné stanovisko než v oné konstituci (viz odkaz), pak nebude nic stát v cestě likvidaci zastaralých varhan a zapšklých varhaníků, které s velikou chutí pár „revolucionářů“ s chutí pošle do penze. Vaším jediným argumentem bude Žalm č. 150. Klidně pak zlikvidujme i kostely, vždyť jsou přežitkem zapšklé minulosti a nadbytečné kultury, kterou člověk (zvláště třeba jistý M. H.) nepotřebuje, protože cesty ke Kristu vedou i přes hnojiště a bordel. A ten, kdo je duchovně „silný“, jistě najde k němu najde cestu i bez toho, že jej Kristus sám povolá ke službě (takoví „formáti“ jako vy, se totiž Kristu sami vnutí, což je celkem frajeřina) . Zrušme kněze, zrušme liturgii, cestu ke Kristu ať si najde každý sám podle svého. Pak nebudeme potřebovat ani svěcené ženy, protože rituál svěcení je podobná pitomost jako veškeré divadlo zvané „liturgie“. Mimochodem, pane M.H. – potkal jsem „čistě náhodou“ lidi, kteří byli přímými svědky vašeho „týnského extempore“ s hostií (pardon, Nejsvětější svátostí)… Jejich podání bylo však od vašeho poněkud odlišné… Ovšem po tom, co jsem slyšel, se z vaší strany nedivím už vůbec ničemu…
        Prosím vás, opravdu neotravujte, jste výsostně trapný! Mimochodem – já jsem ve zdech kláštera slyšel jazzový orchestr – ještě více elektrizující než nudný klavír.
        Takže napište do Vatikánu, ať tu pitomou konstituci přehodnotí a zruší. Jistě vás svatý otec poslechne, protože bude žasnout nad vaší „osvíceností“ – jako většina z nás tady…

        Reagovat
        • 5.11.2018 (5:43)
          Permalink

          Je rozdíl mezi REALITOU a tím co si Radek Rejšek (případně „někdo jiný“) přeje, aby realita BYLA. 🙂
          (Ani P.Budský, ani pan kardinál – minulý, ani ten současný u Týna tehdy NEBYL.)
          ____________________________________
          Současný (i minulý) pan kardinál MOHL být (slovy o „(ne)PRAVOVĚRNÝCH věřících“) ZNEUŽIT. Proč pan biskup Duka v roce 2004 mši svatou neodsloužil je otázka. (Roky před tím sloužil mši svatou pan biskup Otčenášek a v následujících letech (zřejmě i díky „malíčku“) už zase sloužena byla. …

          Reagovat
          • 5.11.2018 (13:25)
            Permalink

            Stejně tak je však rozdíl mezi realitou a tím, co si přeje Hajný. Můžeme začít u svěcení žen… Sbohem a neotravujte! (Najděte si jiný objekt své duchovní nabubřelosti).To je momentálně moje největší přání…

            Reagovat
            • 6.11.2018 (5:50)
              Permalink

              Bingo!!! Teď jste mi dokonale „nandal“ a VYSVĚTLIL, proč mne kněz Mgr.Pavel Budský v roce 2004 napadl a zlomil mi malíček. 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

              Reagovat
              • 6.11.2018 (6:50)
                Permalink

                Smutné je, když nejste schopen vyslyšet přání bližního a neotravovat. P. Budský vám v tom případě měl zlomit nos!

                Reagovat
                • 6.11.2018 (19:23)
                  Permalink

                  Milý Radku Rejšku, tyto stránky „nejsou váš majetek“ – to a) a b) nebuďte NÁSILNICKÝ!
                  (A ani k tomu druhé nenabádejte.

                  Čistě technicky: jako onen příslušník „kelnarova GESTAPA“ – to ani vám vaše paní „NEDALA“ ??? (Psal jste, když se tak stalo, šel jste si zaběhat.)
                  _____________
                  Běžte si ZABĚHAT. …

                  Reagovat
                  • 6.11.2018 (21:36)
                    Permalink

                    A vy si dejte dortík! 😀 😀 😀
                    Leč netušil jsem, že někteří kněží jsou i dnes angažovaní v oficiálně již neexistujících strukturách. A nebo to už znamená něco jiného? GESTAPO?
                    To je jako zkratka pro GEnderovou STátní POlicii?? 😀 😀 😀
                    Tak to bych do velebného pána K. skutečně neřekl…
                    Přidejte ještě nějakou další legraci, začínáte to výborně rozjíždět!
                    😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀

                    Reagovat
                    • 8.11.2018 (5:20)
                      Permalink

                      Nemějte péči. „Velebný pán“ by neublížil ani mouše. 🙂 🙂 🙂
                      Na tuhle „práci“ mají lidé tohoto typu své „REJŠKY“.
                      ______________
                      Že za celých téměř 15 let neměli potřebu (ani jeden) se omluvit.

                    • 8.11.2018 (5:42)
                      Permalink

                      Jistě! Proč také?? 😀

                    • 10.11.2018 (6:38)
                      Permalink

                      P.Budský za to, že NEUNESL slova o LÁSCE („hřích lze přemoci jedině LÁSKOU, ne strachem“), za která mne fyzicky NAPADL a natlačil na zeď zákristie kostela sv. Havla v centru Prahy, kde po mých slovech: „protože se VY bojíte svého šéfa, odháníte lidi od Krista“ se „ukojil“ tím, že zabral a zlomil konec mého prstu přes svůj kolečkový růženec (prstýnek). …

                      Jeho nadřízený („ctihodný pán“ V.K.) by se pak měl/mohl omluvit za to, že LHAL panu kardinálovi.

      • 4.11.2018 (21:40)
        Permalink

        Mimochodem – znáte pořekadlo o perlách a sviních?
        Řekl bych to jinak – přítomnost lidí jistého typu na řádně prováděné liturgii je ztotožnitelná s házením perel sviním. (A netýká se to jen hudební složky liturgie, ale prakticky všeho – od úvodního zvonku po závěrečné požehnání). Svině mají celkem logicky a oprávněně raději šrot a pomeje místo perel. Tak jim ty pomeje dopřejme… 🙂 Perly nechejme těm, kdo si je zaslouží a kdo je ocení… 🙂

        Reagovat
          • 5.11.2018 (13:38)
            Permalink

            No a?? Hudba kýčovitě sladká jak špatně odstředěná melasa… To dáváte jako vzor?? V anglosaských zemích, kde mají velmi svérázný vkus, to možná může někoho dojmout k slzám, u nás ale asi ani bábinky… Tohle je jiný „level“:
            https://www.youtube.com/watch?v=Y8vE9ypGaXU

            Reagovat
            • 5.11.2018 (14:05)
              Permalink

              Radku, jiný kraj, jiný mrav! Dnes se různě po světě dá i v kostelích potkat s různými hudebními styly, které často souvisí s tamní kulturou. I u nás se toto bude časem vyvíjet. Já jsem sice takový ten tradiční varhanní typ, ale rád si poslechnu i kytarové písničky z Magnificatu nebo třeba gregoriánský chorál. Možná, že časem moderní převáží, možná, že za několik málo generací bude všechno jiné. Dnes zatím vycházíme z tradice, jakou máme, ale co bude dál? Víš, že se dnes diskutuje nejen o tom, co se v církvi vyvinulo za staletí, ale polemizuje se i o základech církevního učení, které stanovil sám Ježíš Kristus. Děje se tak salámovou metodou, kdy se nejprve vytvářejí texty, které se dají interpretovat různě, ale je možné, že časem nezůstane z tohoto učení kámen na kameni.
              https://www.tedeum.cz/2018/10/30/az-nudne-predvidatelna-synoda-o-mladezi/
              Takže to, co se bude v bližší či vzdálenější době hrát v kostelích, je ten nejmenší problém 🙂

              Reagovat
              • 6.11.2018 (5:34)
                Permalink

                Jóóó! Proč ne? Akorát si realizaci tohoto zatím neumím v našich zeměpisných šířkách představit. Pokud kumštýř ví, o čem zpívá (hraje), pak na žánru tolik nezáleží.

                Reagovat
  • 5.11.2018 (13:50)
    Permalink

    A když jsme u české provenience, tak za jednu z absolutně nejkrásnějších novodobých kancionálových písní já osobně považuji č. 425 – Ty Boží lásko, která vaneš (autoři Renč + Jan Novák). https://www.youtube.com/watch?v=XMqGwjc-gdw
    Nejen úchvatný, vpravdě DUCHOVNÍ text, ale nádherný prostý ČESKÝ nápěv, který se zrodil v hlavě (byl seslán shůry) českého muzikanta, který měl všechna požehnání k tomu, aby skrze něho hovořil Bůh. Kdo byl Jan Novák – skladatel z Nové Říše – si najdete na wiki, leč byla to jedna z největších osobností české hudby 20. století (alespoň pro mě určitě). Že se o něm prakticky neví, a proč, to se dočtete tamtéž.
    Tahle píseň mi skutečně vhání slzy do očí a když se hraje, občas to „nedávám“ a nemohu zpívat (a nestydím se za to).
    To děvče, co to nazpívalo na youtube, má sice problémy s čistotou intonace a v dobrém úmyslu to zpívá dost unyle – ale snaží se a i v jejím podání to je o něčem (lepší ukázka zatím na youtube není).
    To je pro mě DUCHOVNÍ liturgická píseň! (Text je v kancionálu)…

    Reagovat
    • 5.11.2018 (14:20)
      Permalink

      Radku, ještě jsem našel jeden „synodní“ článek, kde se píše též o „modernizaci“ církevní hudby:
      „Aby byla taková „svatá hostina“ pro mladé více stravitelná, používá se „selektivní formy“, jaká se za desetiletí liturgických experimentů již osvědčila jako zřetelně úpadková. Církev např. má vyjít vstříc hudební a umělecké vnímavosti mladých. Jestliže tedy dnes mladí z médií polykají hudbu „trap“, je třeba se zasmát tomu, jak by se chorály měly přizpůsobit tomuto novému hudebnímu druhu, který ovšem záhy ztratí krok a vyjde z módy. Stranou tak musí jít hudební a umělecký kánon, který byl po celá staletí i pro mladé posvátným obyčejem, aby místo toho raději drželi krok s dobou, ale zůstávali daleko od opravdového setkání s nejposvátnější skutečností.“
      https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=vystup-ze-synodu-o-vecnem-zivote-ani-sluvko
      Daleko horší je, že se na synodě nemluví o hříchu, o nebi a pekle, o věčném životě, o soudu a zavržení, o zázracích, o růženci, o mučednících, ani o satanu a ďáblovi ….. 🙁

      Reagovat
      • 5.11.2018 (19:56)
        Permalink

        Ano, to je všechno pravda. I církevním autoritám se občas podaří „vylít s vaničkou i dítě“. Omlouvám se, že neustále uvádím příklady z hudebního dění, ale je to tím, že je mi to nejbližší a paralely s analogiemi života se mi zde sestavují nejlépe. Takovým příkladem budiž takzvaná cecilská (nebo řezenská) reforma liturgické hudby, která velmi drsně zasáhla do vývoje hudebního umění vůbec, a to nejen církevního. Bylo by to na celý cyklus přednášek, ale stačí se „jen“ zamyslet nad důsledkem a pokusit se zodpovědět tyto otázky:
        1) Proč géniové formátu Smetany, Dvořáka či Janáčka napsali toho pro varhany tak zoufale málo? Vždyť Dvořák s Janáčkem byli oba varhaníci! Od Dvořáka se dochovalo několik začátečnických mladických skladeb (byť velmi dobrých!), od Janáčka je všeobecně známé vlastně jen Postludium z Glagolské mše (pak ještě dvě Adagia ve stylu „Lístku odvanutého“ a obtížně stravitelné „Varyto“)… Smetana má šest začátečnických preludií…
        2) Čím to je, že duchovní skladby výše uvedených autorů jsou sice fenomenálními pilíři naší hudby obecně (Svatá Ludmila, Rekviem či „Lužanská“ mše od Dvořáka, Glagolská mše od Janáčka), ale pro potřeby liturgie jsou zcela nepoužitelné (snad s výjimkou Dvořákovy „Lužanské“)?
        3) Sami liturgičtí varhaníci sice zkomponovali pro varhany úžasné věci na úrovni symfonií (Wiedermann, Klička, Tregler, Trumpus), ale ani tyto skladby prakticky nelze při liturgii jakkoliv využít…
        Prostě a jednoduše – tzv. řezenská (cecilská) reforma byla brutálním a direktivním zásahem do podstaty uměleckého tvoření a myšlení, zcela ignorujícím přirozený vývoj estetiky obecně (nejen hudby, ale reflexe jsou patrné i v architektuře a výtvarném umění), že ani géniové to nedokázali racionálně uchopit a „zpracovat“.
        Takže pak tu máme skutečně kumšt „třetí venkovské ligy kantorských postromantiků“, jejichž díla nejčastěji zaznívají o Vánocích v podobě nejrůznějších odvarů „pastorálních mší“ á la Ryba v romantickém hávu, kde kromě Ježíška dojímají „zasněžené chaloupky“ atd… (Nebudu nic jmenovat, aby to nevypadalo, že to znevažuji – k naší hudební kultuře to patří též a budiž to bráno jako důsledek dobře míněného, ale násilného pokusu změnit vývoj…).

        Reagovat
      • 5.11.2018 (20:18)
        Permalink

        To o cecilské reformě je trochu z opačné strany, ale principiálně je to dost podobné – jde se po povrchu, ale nikoliv po podstatě…

        Reagovat
    • 6.11.2018 (1:17)
      Permalink

      Oč by bylo lepší píseň č 425 svěřit místo interpretů, kteří to provedli na youtube, třeba Judas priest.
      Místo předvedeného kníkání by se píseň projevila ve své skutečné síle.

      Reagovat
      • 6.11.2018 (5:37)
        Permalink

        Jak jsem napsal, zatím na youtube nic lepšího není. „Hledal jsem, hledal, ale marně, monitor smutně šklebil se na mě…“ 🙂

        Reagovat
          • 6.11.2018 (6:48)
            Permalink

            To má být hudební videoklip? Jste nějak mimo mísu, nebo ne? Čekal jsem, že tady nabídnete strhující provedení písně č. 425 😀 😀 😀 Jinak vaše dobrodružství s lámáním malíčků a kněžími, kteří nevedou liturgii podle VAŠEHO PŘÁNÍ, jsou nyní skutečně mimo téma. 😀 😀 😀
            „Hledal jsem hledal, ale marně, M.H. z monitoru šklebil se na mě!“ 😀 😀 😀

            Reagovat
      • 6.11.2018 (5:44)
        Permalink

        Jiný, pro mě skutečně fascinující DUCHOVNÍ výkon legendárního trumpetisty Cootieho Williamse, jak zahrál v Ellingtonově „Sacred Music“ část s názvem „Pastýř“ (ono to má delší název…). Stojí za to sledovat jeho obličej, který je sice „deformovaný“ nezbytnými nátiskovými grimasy, ale o to více je to působivé. Fakt síla! https://www.youtube.com/watch?v=XWNwnSvA7c8

        Reagovat
        • 6.11.2018 (5:59)
          Permalink

          No a?? Hudba kýčovitě sladká jak špatně odstředěná melasa…

          🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

          Reagovat
          • 6.11.2018 (6:48)
            Permalink

            Ať žije světový kýčař Duke Ellington!!!! Jste prostě srandista! 😀 😀 😀

            Reagovat
            • 6.11.2018 (19:32)
              Permalink

              Srandista ??? Jedině RADEK REJŠEK (Neb šlo o vaše vlastní slova).
              ____________________
              VY odkazujete na hudbu provozovanou coby DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ.
              Já na MODLITBU.

              (Vnější může být „stejné“, vnitřně (osobní přístup) to rozdíl je.)

              Reagovat
              • 6.11.2018 (21:27)
                Permalink

                Vy odkazujete na katalog AP s údaji o knězi, který necelebroval podle vašeho přání, ale zlomil vám malíček. To je MODLITBA nebo DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ?? 😀 😀 😀
                Pozor na GDPR! Než odkážete na podobné stránky, tak si to prostudujte! 😀 😀 😀
                Napište ještě něco stejně srandovního! 😀 😀 😀

                Reagovat
                • 8.11.2018 (5:05)
                  Permalink

                  Divadelní představení je „účinkování“ Radka Rejška na serveru Tisickrate.cz. Na jednu stranu tvrdíte, že jste Policií ČR placený „troll“, na straně druhé odkazujete na stránky biskupství, jehož jste „zaměstnancem“. (Tzv. církevní tajemníci za socialismu byli též „zaměstnanci církví“ a placeni ze stejných peněz co kněží…). Odluka státu a církve nebyla dokončena – sedíte i VY na „dvou židlích“. … (?)

                  Laskavě nebuďte DEMAGOG a NELŽETE. K celebrování Mgr.Pavla Budského jsem se (co si pamatují) NIKDE a NIKDY nevyjadřoval. Když kdysi začal hubovat ministranta že si „klekl příliš brzy“, zastal jsem se dotyčného slovy „hřích lze přemoci jedině LÁSKOU ne strachem.“ (Za to mne dotyčný napadl a s odkazem na V.Kelnara mi zlomil prst.)

                  Zklidněte HORMÓN. (Zveřejnění adres je problém serveru, který tak činí.) + jistě ani VY nevěříte tomu, že z jednoho konce Prahy na druhý byl kněz přeložen proto, že před 14 a půl lety mu nějaký malý ministrant řekl: „Pavle, já si myslím, že jde o Krista a je úplně jedno, kdy se pokleká.“

                  http://www.areopag.cz/node/10380

                  Reagovat
                  • 8.11.2018 (5:35)
                    Permalink

                    A hele, další NOVÁ forma humoru!
                    Tak jo. Já jsem totiž plukovník genderové státní policie (GESTAPO) řízené generálem paterem K. 😀 😀 😀
                    Jinak si přečtěte své bláboly několik měsíců dozadu a uvědomte si, jak geniálně si občas odporujete. A vyhledejte mi, kde JÁ odkazuji na stránky jakéhokoliv biskupství. 😀 (prosím překopírovat funkcí ctrl+c celou pasáž „mého“ příspěvku včetně onoho odkazu, který jste tam umístil vy).
                    Poklekejte si, kdy chcete a kde chcete. Ať už je důvodem vašeho poklekání úcta k Nejsvětější svátosti nebo obyčejný ischias, liturgii řídí kněz (případně hlavní celebrant) a pindat mu do toho je prostě drzost. Dobře se vám stalo…
                    Tak nějakou další legraci, prosím… 😀

                    Reagovat
                    • 10.11.2018 (6:27)
                      Permalink

                      Radek Rejšek21.3.2018 (10:44) (Církev hájí…)

                      PŘIZNÁNÍ: Na pokyn realizačního týmu výzkumného projektu, jehož členem je můj mladší syn zabývající se kromě jiného psychologií a sociologií, končím „hru“ s tímto přiznáním: byla mi svěřena role pokusného trolla, a to na více webech. Na každém webu jsem měl vystupovat a fungovat jinak – jednou jako loajální přitakávač většině, jinde jako permanentní opozičník, jinde jsem měl být kulantní a distingovaný, jinde zase naopak vulgární až asociální. Tento web je však v mnoha ohledech výlučný, proto jsem se rozhodl vystupovat zde pod pravou identitou a pravým jménem (možno ověřit na stránkách litoměřického biskupství) a protože se mi skutečně líbí, dal jsem mu svůj hlas i v anketě. Zároveň s plným vědomím faktu, že mé další působení zde v roli trolla je v podstatě destruktivní a tento web již ohrožující, po dohodě s výzkumným týmem zde končím.

                    • 10.11.2018 (13:36)
                      Permalink

                      Pane M.H., „správnou“ citaci jste sice našel a překopíroval, akorát
                      1. tam pan Rejšek nepíše, že by byl „troll“ Policií ČR placený, ale jen o jakémsi psychologicky výzkumném projektu,
                      2. Vám ušlo, že od citovaného prohlášení pan Rejšek na tento web už skutečně přispívá vcelku normálně – no , jistě, přiměřeně povaze tohoto webu.
                      Pokud opravdu takovéto „drobné“ věcné a časové rozdíly nejste schopen rozlišovat, uděláte lépe, když se zdržíte aspoň veřejně dalších dedukcí, které tím pádem jsou pochopitelně úplně mimo, a dopouštíte se tak byť snad neúmyslných urážek a pomluv.
                      Jinak služba duchovních i ministrantů u oltáře má mít skutečně svůj pořádek – ale máte pravdu v tom, že nemírné a nelaskavé prosazování patřičného pořádku ve službě u oltáře nakonec ten náležitý pořádek narušuje mnohem podstatněji.
                      Dá se to samozřejmě vztáhnout na všechny účastníky liturgie … ale jestli tamhle někde úplně vzadu někdo zbožně kleká, sedá, vstává, lehá, běhá a skáče, jak to cítí, tak to není až tak hrozné jako přímo u oltář. I když pro nás kněze je to zajímavé pozorovat různě vzadu a na kůru různě se chovající jedince, které „nikdo nevidí“.

                    • 12.11.2018 (3:40)
                      Permalink

                      Pane Jůzo, nevidím ROZDÍL v příspěvcích pana Rejška před a po jeho „doznáním“.

                      (Že je zaměstnancem biskupství uvedl sám, dokonce psal o tom, že „umí sehnat peníze“ a s Lídou řešili dotaci na opravu střechy jejich kostela… Výše odměny za jeho práci pro policii zveřejněna nebyla. Raději se neptám, kdo platí Vás, když dotyčného tolik obhajujete.)

                    • 12.11.2018 (22:54)
                      Permalink

                      Pane M.H., Vaše označení pana Rejška za trolla placeného policií ČR zůstává čistě výmyslem a sprostou pomluvou z Vaší strany.

                    • 14.11.2018 (5:39)
                      Permalink

                      Pane Jůzo, slova „byla mi svěřena role pokusného trolla“ byla autorizována Radkem Rejškem. Navíc sám píše o možnosti ověření jeho identity na stránkách biskupství. Dle jeho instrukcí: https://katalog.dltm.cz/web/osoby/2811

                      Pakliže jím napsanému nevěříte, najdete tam i kontaktní informace (email, telefon) kde můžete ověřit, zda jde o skutečnou či smyšlenou osobu. (Např. tak, jako kdysi kontaktoval mne novinář pan Jiří Zajíc za účelem ověření, že jsem skutečně byl (v květnu 2004) napaden knězem Mgr. Pavlem Budským a byl mi tímto konkrétním „zaměstnancem biskupství“ zlomen prst. (To už jen proto, že dnes již zemřelý kardinál pan M.Vlk v té věci dokonce LHAL (!) v Českém rozhlase.))
                      __________________________________
                      Fajn, výše odměny nebyla sdělena. Uznávám, že existuje možnost, že „trolla“ pan Radek Rejšek nekoná a nekonal za peníze, ale z PŘESVĚDČENÍ. Otázka (včetně vašeho zastávání se kněze Pavla Budského výše – ve věci „hubování za klekání“) : CO JE HORŠÍ?

                  • 11.11.2018 (12:54)
                    Permalink

                    Ufff, ale že panu M.H. muselo to hledání dát zabrat… :-). Jenže to podstatné zamlčel nebo nenašel – pasáž, kde údajně JÁ odkazuji na katalog litoměřického biskupství. No, samozřejmě, že ji „nenašel“, protože ten odkaz tam dal on sám, podobně jako odkaz na katalog AP – viz 8. 11. 2018 v 5:27… Takovou drzost v sobě ještě stále nemám, abych uváděl konkrétní odkazy a ještě po delším čase (kdy snad už je „zapomenuto“) házel tento skutek na bedra druhého. Jak se takovémuto jednání asi říká?? 🙂 . Nikoliv – pan M.H. se dopouští pomluv a urážek nikoliv neúmyslně, ale zcela programově a plánovitě – a to vůči KOMUKOLIV, kdo si dovolí mu v ČEMKOLIV oponovat. Jak se takovémuto jednání asi říká?? 🙂
                    Takže zbývá v podstatě jediné – dělat si z pana M. H. shovívavou a laskavou legraci ve víře, že modlitba v tomto smyslu může mít také jistý účinek… 🙂

                    Reagovat
                    • 11.11.2018 (13:29)
                      Permalink

                      Pro P. Jůzu: Ono je někdy zajímavé sledovat i studenty ve třídě, když si myslí, že je „nikdo nevidí“. Je to situace trochu srovnatelná se situací kněze u oltáře. Do hodiny harmonie mi tuhle přišli dva houslisté, sedli si úplně do krajní řady k oknu a na lavici před sebou vytvořili hradbu z houslových futrálů. Bylo mi jasné, že to má svůj důvod, ale řekl jsem si, že na „pedagogické řešení“ je zatím brzy. V odrazu okna jsem totiž viděl, že za houslovou hradbu umístili šachovnici a místo harmonie rozehráli šachovou partii. Dokonce jsem v odrazu okna identifikoval pozice figur a jednotlivé tahy. Věnoval jsem se zbytku třídy a vysvětloval rozdíl v postupu charakteristických disonancí u dominantního a subdominantního rozvodu septakordu (to patří mezi velmi nepříjemné kapitoly harmonie a je to spíš aplikovaná matematika než hudba). A pak přišla moje chvíle – místo „spodní septima postupuje o malou sekundu nahoru“, jsem řekl „jediná možnost je nyní postup bílé dámy na c4“. Třída nechápala, ale šachisté zůstali jak zařezaní 🙂 . Pak povídám: „Když už jste v tom, tak to dohrajte a nebourejte, to by byla škoda, máte to krásně rozehrané. Ale na příští hodině budu chtít od vás slyšet to, co jsem nyní vykládal… Musím říci, že uměli. No, proč ne, že ano!? Dostali za jedna…

                    • 11.11.2018 (16:34)
                      Permalink

                      Včera jsme si připomínali 100 let od narození Miroslava Horníčka.
                      Právě zde by se hodilo uvést několik jeho myšlenek: 😉
                      😝“Je těžké být dnes debilem, protože konkurence je veliká.“
                      ☹️“Čím hloupější člověk, tím víc a tím déle se těší z pochybení druhého.“
                      🙄“Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.“
                      😇“Hloupý nemá být umlčen ale vyslyšen. Mlčící hloupý se těžko pozná.“

                    • 11.11.2018 (17:33)
                      Permalink

                      A. P. Rilovi:
                      ad 1) … a já se tak strašně snažím… takže v tom bude možná zakopaný pes…
                      ad 2) …neřekl bych, že trpělivost (resp. pozitivní přístup) v tomto ohledu musí být nutně vždy potěšující a oblažující… někdy je to příliš velká fuška, což může vést k situaci, že člověk břemeno prostě neunese a klesne – pak se pozitivní přístup obvykle mění v negativní a trpělivost se mění v rezignaci nad vlastní bezmocí s tím něco udělat…
                      ad 3) …jistě – moudrost může někdy s věkem naopak odcházet, a děje se tak v mnohých případech (a nemusí vždy jít nutně o Alzheimera)…
                      ad 4) … malá technická: pokud vyslyšení vede k katastrofě, co pak s tím??

                    • 14.11.2018 (5:57)
                      Permalink

                      Pane R.R. neurážejte. Máte-li dokonce stránku na wiki, nemám důvod se domnívat, že jste fiktivní osoba: https://cs.wikipedia.org/wiki/Radek_Rejšek

                      Stran vaší „shovívavosti“ věřím, že tak, jako jste „shovívavý“ VY, bude jednou k Vám SHOVÍVAVÝ Bůh.
                      _______________________
                      Kéž Bůh dopřeje každému 100 x víc toho, co přeje mně.

                    • 14.11.2018 (7:06)
                      Permalink

                      No vidíte! Tak si tento moment DOBŘE zapamatujte, až zas budete někomu dalšímu věšet bulíky na nos – VY sem umísťujete odkazy na konkrétní osoby, nikoliv já. Jinak už nevím, v jakém pozemském jazyce vám lidskou formou sdělit, že o komunikaci s vámi nemám zájem, protože se na ni vztahují všechny čtyři body vyřčené M. Horníčkem. Prostě – NEOTRAVUJTE nebo se zaměřte na jiný objekt! TEČKA (vykřičník).

                    • 14.11.2018 (18:35)
                      Permalink

                      Pane Rejšku, minimálně v bodě 3 Vás musím upozornit, že jste starší než já. Kdo z nás dvou by měl mít rozum, že? …

  • 6.11.2018 (7:01)
    Permalink

    Pro Hilaria, aneb varhany po výbuchu bomby 😀 (aneb soudobý návrh varhanního prospektu). Leccos je zajímavé, ale já bych si toto na kůr nedal. Leč najdou se soudobé architektonické návrhy skutečně skvělé. https://www.google.cz/search?q=contemporary+organs&rlz=1C1PRFI_enCZ714CZ714&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwi62uPZir_eAhUDhSwKHeXECD
    Chce to ovšem hledat pod jinými hesly než „zlobiví kněží“ (viz odkaz M. H.). 😀

    Reagovat
  • 6.11.2018 (7:03)
    Permalink

    Pro Hilaria ještě jednou: Aha, tak ten odkaz je obecnější, ale zamýšlený obrázek tam je taky – ve třetí vrstvě shora, druhý zprava… 😀

    Reagovat
  • 6.11.2018 (15:24)
    Permalink

    Já se teda zase od hudebních doprovodů vrátím k Felixovi článku,kde mě zaujal ten rozpis programu – konkrétně sobota: jak dopadly litanie. Je velmi pozoruhodné, že se někdo zabývá zpětnou reakci. U nás někdy bývají litanie tak nepochopitelné, že já snad i hříchem odpovídat na některé invokace běžným způsobem: smiluj se nad námi. Spíš by se mělo odpovídat:smiluj se nad ním-tedy nad tím, kdo je čte.
    A nikdo se nezabývá ani zpětnou reakcí farníků- tedy pouze těch, kteří vnímají,co
    je obsahem invokaci, ani zpětnou reakcí z nebe.
    Takže sobotnímu programu uvedenému v článku dávám 100 bodů!!🤣😇👍🐢

    Reagovat
    • 6.11.2018 (17:34)
      Permalink

      Lído, oceňuji tvou odvahu vrátit se k tématu. 👍
      Mně ve Felixově programu chybí alespoň náznak genderové vyváženosti.
      Třeba něco exkluzivního od Brožované Káti. 😆
      Slušelo by se přece „upíchnout“ tam své nejbližší bližní. 😉

      Reagovat
      • 6.11.2018 (18:08)
        Permalink

        Já bych v tom genderovou nevyváženost neviděla – naopak – ty středeční litanie:
        Kateřino – ty ze všech nejkrásnější – přimlouvej se za nás u pana Soukupa.
        Kateřino – ty ze všech nejpůvabnější
        Kateřino – ty ze všech nejštíhlejší
        Kateřino – ty ze všech nejideálnější
        Kateřino – ty ze všech mající nejkrásnější dekolt (tedy až po umělém zvětšení)
        Kateřino – ty ze všech mající nejkrásnější oči
        Kateřino – ty ze všech mající nejkrásnější nohy
        atd
        atd
        Z toho důvodu bylo zařazeno sobotní: jak dopadly litanie. Dle aktivity „poddaných“ ve středu, bude v sobotu vygenerováno jejich ohodnocení 😉😆😀

        Reagovat
        • 6.11.2018 (19:24)
          Permalink

          Magdo, dík!
          Nejdřív jsem si myslel, že ten skok z očí na nohy je příliš dlouhý.
          Až pak jsem pochopil, že v tomto případě milosrdně šetří vkus mužů. 😀

          Reagovat
          • 6.11.2018 (19:37)
            Permalink

            Ach jo – vy chlapi…… Nebylo v tom nic cíleného, prostě od prvního po poslední. Obočí, nos, ústa, brada, krk, ruce, lokty, kolena – to je prostě pod tím atd atd… Kdybych vypisovala vše, mohlo by se stát i to, že by litanie Kateřinská byla delší než litanie Loretánská. A to by – přece jen – nebylo vůči Panně Marii fér! 😇

            Reagovat
            • 6.11.2018 (20:03)
              Permalink

              Já bych ještě dodala:
              Kateřino zalaminovaná
              Kateřino brožovaná
              Kateřino v pevných deskách vyvázaná….

              Reagovat
              • 6.11.2018 (20:50)
                Permalink

                … tak bacha! Brožovaná znamená nevázaná! 😉

                Reagovat
              • 7.11.2018 (4:52)
                Permalink

                Vždyť takové litanie vlastně existují – „Kateřino, Kateřino, ty jsi víno, co mi bere dech…“
                „Kateřino, ty jsi duha, žádná druhá nemůže mě okouzlit…“

                Reagovat
                • 7.11.2018 (8:06)
                  Permalink

                  Na svatou pannu Kateřinu, schováme se pod peřinu.
                  Přikryj nohy, přikryj tělo, přikryj taky bradu!
                  Potom hezky potichoučku sfoukni všechny svíce
                  a pamatuj, že dvě těla tepla dají více! 🙂

                  Reagovat
            • 6.11.2018 (21:42)
              Permalink

              Magdo, nevyberete si! My chlapi jsme všichni úplně stejní – jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.
              Nicméně se plně ztotožňuji s tvrzením, že žena je opravdu nejkrásnější a nejušlechtilejší tvor na světě (pokud nestojí v teplácích a natáčkami ve vlasech za dveřmi, třímajíc paličku na maso nebo váleček na nudle). No… když tu si tu závorku odmyslíte, bude to lepší… 😀

              Reagovat
              • 7.11.2018 (8:03)
                Permalink

                Radku, dávej bacha na to, aby jsi nechválil nejkrásnějšího tvora – ženu, a on by to byl dle genderové ideologie muž 🙂

                Reagovat
                • 7.11.2018 (11:42)
                  Permalink

                  Radku, neboj,k takovému omylu nedojde, protože nejkrásnější tvor je náš 🐕 pes!

                  Reagovat
                  • 7.11.2018 (19:43)
                    Permalink

                    Jéééé! A co to je za rasu? Já totiž mám drobné domácí zvířectvo strašně rád (nikoliv na česneku!!) 🙁 A ta zvířata to možná poznají.
                    Jel jsem jednou ve věci varhan do kláštera v Kladrubech u Stříbra. V noci je objekt střežen dvěma vlčáky, kteří jsou volně vypuštěni z kotců a nejspíš s nimi skutečně nebude žádná legrace. Já jsem se zdržel a kastelán mi nabídl přenocování. Na psy mě však nikdo neupozornil a já se někdy před půlnocí ještě vydal na „kochací“ procházku areálem. No samozřejmě, že pejsci byli okamžitě u mě. Napřed vrčeli, ale já na ně klidně: „No tak, neblbněte, pohoda…!“ A podal jsem jim ruku na „očichávací rituál“. Dokonce došlo i na podrbání za ušima. Pak se ale objevil strážný – bledý jako stěna a jektal něco ve smyslu, že mám být rád, že jsem živ a zdráv a psy zahnal do kotce. Pak pořád říkal, že „tohle fakt nechápe…“ A tak jsem šel spát s tím, že kdyby mě náhodou napadlo vylézt před šestou ranní, mám ho prozvonit mobilem, aby psy uklidil…

                    Reagovat
                  • 7.11.2018 (19:55)
                    Permalink

                    „Sejdeme se na česneku“ Felixovi v rozvrhu týdenních aktivit farnosti také chybí. 😀
                    Tím nenarážím na žádného domácího mazlíčka, ale Cibuka už je bohužel na Barrandově obsazená. 🙁

                    Reagovat
                    • 7.11.2018 (20:10)
                      Permalink

                      Nevím,nevím, jestli by ten česnek Felixovi prošel.Na internetu by to mohlo začít smrdět, a Felix by se mohl dostat do hledáčku Úřadu pro kyberbezpecnost.

                      Náš 🐕 je jezevčíko-ratlik, krásně malovaného.

                    • 7.11.2018 (20:11)
                      Permalink

                      … krásně malovanej.

                    • 7.11.2018 (21:28)
                      Permalink

                      Ještě bych přihodil jednu písničku: Máš chuť majoránky lásko má 🙂

                    • 8.11.2018 (9:46)
                      Permalink

                      … ty jsi má, levandulová… 🙂

                    • 8.11.2018 (9:54)
                      Permalink

                      Jako lilie mezi trním, tak je přítelkyně má….😇

                    • 8.11.2018 (10:31)
                      Permalink

                      …je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián.
                      😉

                    • 8.11.2018 (10:32)
                      Permalink

                      A hlavně pozor na drogy!!!
                      🤣😊😜😀😋😎😇

                    • 8.11.2018 (11:37)
                      Permalink

                      Tuhle sem byl u známejch, kouřila se tráva,
                      Všichni jsme se těšili, až si dáme páva.
                      La,la, la la la, lá, lá, …až si dáme páva.

                      Kouřilo se konopí, dovezené z dálky,
                      A jedna holka říkala, že se bojí války.
                      La,la, la la la, lá, lá….že se bojí války.

                      Nám se ale o válce vůbec mluvit nechtělo,
                      Když se kouří konopí, no tak má bejt veselo.
                      Nám se ale o válce vůbec mluvit nechtělo,
                      Když se kouří konopí, no tak má bejt veselo.

                      Vod tý doby váháme,koho sebou vezmem,
                      A když příjde konopí, tu holku už nezvem.
                      Ne, ne, ne ne ne né né …tu holku už nezvem.

                      Aspoň tady nepadne žádná další zmíňka,
                      Po který pak člověku nešmakuje dýmka.
                      Aspoň tady nepadne žádná další zmíňka,
                      Po který pak člověku nešmakuje dýmka 😉

  • 9.11.2018 (6:10)
    Permalink

    Bille, tak to je teda „hustý“ (řečeno slovníkem dnešních juniorů). Od kytiček jsme se dostali ke „kytičkám“ trochu jiným. To ten hit našeho mládí „je lepší doma sedět a louskat buráky“ je proti tomu čajíček. Leč když už jsme u toho – docela by mě zajímalo, jestli má halucinogenní účinky také kadidlo a do jaké míry je návykové 😀 .

    Reagovat
    • 9.11.2018 (8:50)
      Permalink

      Pán Bůh s tím může mít problém- čicha to už několik tisíc let.My lidi si za těch pár desítek let navyknout nestihneme.😁😁- teda pokud nejsme astmatici nebo alergici, protože v tom případě umřeme dřív, než dojde k návyku.🤐😰🙃
      Zbývá jen otázka složení kadidla. Někdy se používá nějaké navoněné bylinkami.Ale Mariánka z něj cítit nebývá. Buď je dobře maskovaná nebo tam opravdu není.

      Reagovat
      • 9.11.2018 (9:19)
        Permalink

        Co se týče návykovosti kadidla, díval jsem se na net, kde se o ničem takovém nehovoří. Avšak podle studie z roku 2008 mají prý aktivní látky v kadidlové pryskyřici psychoaktivní účinky – snižují úzkost a působí antidepresivně. Zřejmě i proto jeden z darů Tří králů bylo právě kadidlo. 🙂
        Jinak jaký je rozdíl mezi marjánkou a kadidlem, se nejlépe pozná při silniční kontrole. Jakmile je z člověka cítit marjánka (a nemusí ji sám hulit, jen projít místností, kde se vyskytuje), pak bude muset lízat. Jinak se dopravní policisté zachovají, když je z člověka cítit kadidlo 😀

        Reagovat
  • 9.11.2018 (18:43)
    Permalink

    Týdenní rozvrh aktivit nové barrandovské farnosti jsme zde již komentovali.
    Myslím, že by bylo dobré vyjádřit se také k obětavé aktivitě Jaromíra Soukupa, když „zpovědnice na vlastní náklady vybavil tabulí pro rozlišování dobra a zla, a to včetně osobně vypracované metodiky“.
    No, není to úžasné, že se tím KONEČNĚ někdo zabývá a to včetně praxe?😀
    Třeba se pak odhalí, že nebezpečné vztahy nejsou tak nebezpečné 🙃.
    A co myslíte, měla by v té zpovědnici rozhodovat kde je pravda nesmlouvavá, neomylná a spravedlivá soudkyně Barbara, nebo šokující Honza Musil? 😜

    Reagovat
    • 11.11.2018 (17:48)
      Permalink

      Nevím, televizor mi definitivně klekl o Vánocích 2014, veškeré informace čerpám ze sociálních sítí, noviny nekupuji. S vrakem televizoru jsem líný se tahat do sběrného dvora, tak jej odpojený od sítě používám jako podstavec pod kytky. Takže kdo je soudkyně Barbara nebo Honza musil, jsem si musel najít na netu… Na seriály nekoukám, reálný život mi přijde zajímavější…
      Ale zaujala mě představa tabule na rozlišování dobra a zla, zvláště pak ale ta metodika. Přiznám se, že při úvahách na toto téma jsem skončil u elementárního vymezení pojmu „hranice mezi dobrem a zlem“… Dál jsem se nedostal. Z toho soudím, že půjde nejspíš o velmi sofistikovaný vynález a něco bych se o něm rád dověděl.

      Reagovat
      • 11.11.2018 (17:54)
        Permalink

        oprava: Honza Musil, samozřejmě…

        Reagovat
    • 12.11.2018 (7:14)
      Permalink

      Děkuji za citáty od M. H. (Miroslava Horníčka 😀 !!), kterého já osobně považuji za velmi pozoruhodného pokračovatele Jana Wericha, jehož některé výroky jsou možná ještě trefnější a peprnější. Ponechám si je ale v zásobě, až bude ještě hůř 🙂 . Zatím jsem pouhým placeným „agentem“ policie, což mě nijak nevzrušuje. Stále totiž není nikde transparentně vymezeno, pro koho vlastně ta či ona policie nebo „policie“ pracuje 😀 , takže klídek … Ze všech nejzáludnější a nejnebezpečnější bude asi ta státní genderová (GEnderová STátní POlicie).
      Vrátím se k vynálezu pana Soukupa:
      Skutečně budu vděčný za jakékoliv informace o té tabuli pro rozlišování dobra a zla. Mám sice v dotyčné farnosti pár známých, ale zatím je nechci obtěžovat. Nevíte někdo něco podrobněji?? 😀 😀 😀

      Reagovat
      • 12.11.2018 (9:24)
        Permalink

        Radku, velice mě překvapuješ tím, že jsi agentem policie. 🙂 Docela by mě zajímalo, co policii zajímá na tvém oboru. 😀 Máš vůbec představu, na čí straně stojíš? 😀 Ono dneska ani není zřejmé, jak je to s tou genderovou policií – viz blog Dominika Duky „Léčba genderu papežem Františkem“ http://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?itemid=32760
        Co se týče toho Soukupa, já tuto televizi moc nemusím. Na jedné straně si tam sem tam občas poslechnu názory lidí, kteří se do jiných velice „objektivních“, „vyvážených“ a „nestranných“ médií nedostanou, či názory, které nejsou nikterak „předžvejkány“ a „upravovány“. Na straně druhé říkám, že ten, kdo sleduje Soukupovy pořady stále dokola, tak musí být postižen nějakou formou masochismu. 😀 Vím, že nějaká soudkyně Barbara či Honza Musil existují, ale na toto jsem se nikdy nedíval. Takže žádné podrobnosti ti k tomu nesdělím 🙂

        Reagovat
        • 12.11.2018 (9:54)
          Permalink

          Kdosi moudrý řekl: „Vším jsem byl rád“… Tedy jsem rád i tím „agentem“ a své poslání budu plnit co nejsvědomitěji až do konce… 😀 😀 😀 😀
          Ad Soukup – ahaáááá! Tak to jsem nevěděl! Já tím, že nemám tu čumbednu, tak samozřejmě nesleduji ani televizi jakéhosi pana Soukupa. Já jsem si myslel, že jde o hudebního skladatele Jaromíra Soukupa, který by se tímto z pro mě nepochopitelných pohnutek dal na politiku a z pro mě podobně pochopitelných pohnutek jiných angažoval v oné hlubočepské farnosti 😀 !
          Pak ovšem lituji, že poněkud zapadla myšlenka Lídy ve smyslu, „Jak dopadly litanie Jaromíra Soukupa“! (Viz rozvrh aktivit farnosti – sobota). Pojďme se k tomu vrátit, protože to totiž bude skutečně hodně zajímavé!! 😀 😀 😀

          Reagovat
          • 13.11.2018 (7:21)
            Permalink

            Hmmm, výše to vypadá, že jsem tady níže maličko „podtrhl“ P. Jůzu. Jelikož pochybuji o tom, že jistý člověk je můj poslední příspěvek schopen myšlenkově racionálně zpracovat, tak jen dodávám, že jsem v životě vystřídal už tyto role:
            Novorozenec, kojenec, batole, dítě předškolního věku, dítě školou povinné, puberťák, student, brigádník (česač chmele a později řidič poštovní dodávky),… – z těch reálných.
            Z těch imaginárních: policií placený troll, agent, muslimská biskupka, kdysi dříve pak ještě houslový virtuóz Mojmír Brukvička (to byla recese, kdy jsem jako student na konzervatoři vymyslel imaginárního studenta houslové hry, kterého jsem přihlásil na mezinárodní Kocianovu houslovou soutěž, a když přišla pozvánka k účasti v prvním kole, vedení školy se zděšením konstatovalo, že žádný student tohoto jména neexistuje). Ale vším jsem byl rád! 😀
            P. Jůza to jistě pochopí správně! 😀

            Reagovat
            • 13.11.2018 (7:29)
              Permalink

              Radku, obávám se, že tomu jistému člověku nic racionálně nevysvětlíš. Prakticky cokoliv, co z něho vyleze, nemá hlavu ani patu, o logice už vůbec nemluvě. Většinu z toho, co napíše, je kapitální békovina 😀

              Reagovat
            • 13.11.2018 (10:46)
              Permalink

              Při čtení Vašeho člověčího vývoje mne napadl citát: „a z mlaďounkých husiček staly se sádelnaté husy“. Jen nevím, jak je to v mužském rodě. 😀 😀 😀 😜 (neberte to osobně ani ve zlém, prostě mě to napadlo, tak musím…..)

              Reagovat
              • 13.11.2018 (10:49)
                Permalink

                Jo, je to tak… Do čtyřicítky jsem byl jak vycezená špageta, pak to kdesi nad pasem začalo tak nějak divně bobtnat, a dnes… No nic, vývoj nezastavíš… 😀

                Reagovat
                • 13.11.2018 (11:00)
                  Permalink

                  Asi ti tam na tom břichu zůstalo něco po dětech 😀 😀

                  Reagovat
                  • 13.11.2018 (13:26)
                    Permalink

                    Že by se těhotenství přenášelo nějakou telepatickou metodou ze ženy na muže?? No, v rámci genderu by se člověk zas až tak nedivil. Zajímavé je, že moje žena je stále štíhlá… 🙂

                    Reagovat
                    • 13.11.2018 (13:41)
                      Permalink

                      I chlapům může po dětech zůstat břicho, já jsem toho také živým důkazem 😀 Ale tvoje teorie, že by to mohlo být v rámci genderu, to mě teda ještě nenapadlo! 🙂
                      Nakonec dnes se dějí věci, nad kterýma zůstává rozum stát! Např. ve Švédsku se organizátoři oslav svátku sv. Lucie rozhodli, že tato světice, která má za měsíc svůj svátek, nemusí být žena a vybere ji komise na základě pohovoru a skutků adepta učiněných během roku. Tři králové mohou být Třemi královnami, svatá Marie nemusí být také žena a Jezulátko může zářit jako LGBTXYZ. 🙁
                      https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/komentar-svata-lucie-nemusi-byt-zena-rozhodlo-malmo-tak-to-ani-panna-marie-ne-stejne

              • 13.11.2018 (10:50)
                Permalink

                Ještě dodatek, co se týče soudkyně Barbary. Občas tento pořad nedobrovolně zhlédnu u mých rodičů, takže mohu sdělit podrobnosti: DĚS BĚS!

                Reagovat
            • 13.11.2018 (12:00)
              Permalink

              Já musím přiznat, že Radkuv vývoj je opravdu zapeklitý. To já to mám podstatně jednodušší- z batolete jsem byla puberťačka a pak už to tak zůstalo do dneška.
              🤣😉🥁🙃😁

              Reagovat
              • 13.11.2018 (13:27)
                Permalink

                Na pubertu vzpomínám velmi rád. Byla to léta, kdy jsem si mohl dovolit to, co by mi dnes už neprošlo… 🙂

                Reagovat
                • 13.11.2018 (13:47)
                  Permalink

                  Jak jsme to dětství a pubertu mohli přežít? 🙂
                  Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili. Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat. Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisáky, klacky a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Každý se zkusil aspoň jednou zapsat do fotbalového mužstva, nebo na hokej, holky na gymnastiku… ne každý se tam dostal. Učili jsme se vyrovnat se zklamáním. Naše skutky byly naše. Byli jsme připraveni nést následky. Nebylo za koho se schovat. Naše pokolení dala světu mnoho lidí schopných riskovat, zvládat problémy a tvořit něco, co tu dosud nebylo, prostě to neexistovalo. Měli jsme možnost volby, právo na riziko a nezdar, měli jsme zodpovědnost a naučili jsme s tím vším zacházet. Zlatý časy! 🙂

                  Reagovat
                  • 13.11.2018 (15:47)
                    Permalink

                    Lépe bych to nenapsal! Jak jsme jen to naše dětství mohli přežít?? Jak jsme jen tu naši pubertu mohli přežít??
                    Pamatuji si, když se mi na gymnáziu začala zapalovat lýtka, že jsem dělal takové hovadiny, že se dnes s odstupem času divím, že se mnou ty holky, s nimiž jsem „sexuálně harašil“, vůbec ještě promluvily slovo, a když se dnes po letech potkáme, tak si krásně popovídáme, zavzpomínáme – žádná hořkost, žádný vztek… (Žádná žaloba za sexuální obtěžování…).
                    Když jsem se rozmlátil na kole a přišel domů celý od krve, tak mi táta ještě vynadal, že jsem nemehlo – žádné litování… (Natož vyšetřování, jak je možné, že na silnici byl výmol, kdo je za to odpovědný, komu ta komunikace patří a koho žalovat za odškodné…).
                    Jak je možné, že vůbec žijeme?? 🙁

                    Reagovat
                    • 13.11.2018 (17:20)
                      Permalink

                      Lído, já si myslím, že když jsem díky tomuto plagiátorství titul nezískal, tak mi jej nejde ani odebrat 🙂 😀
                      Radku, zdá se, že za našich mladých let byly ještě holky normální 🙂

                  • 13.11.2018 (16:52)
                    Permalink

                    Bille,to cos napsal,je sice pravda,ale je to plagiátorství.🤣🤐Nevim- nevím,jestli ti nebude odebrán titul (i kdybys ho neměl 😁)

                    Reagovat
                    • 13.11.2018 (16:58)
                      Permalink

                      Což o to… Spíš bych tipoval, že se velmi brzy objeví někdo, kdo nám zase „vycinká“ za to, že vychvalujeme „staré dobré časy“…

                    • 13.11.2018 (18:42)
                      Permalink

                      Taky jsem si říkala, že je mi to povědomé. Je zajímavé, že ten text ve mně vyvolává negativní pocity. Možná pro ty nestydatě růžové brýle?

                    • 13.11.2018 (19:02)
                      Permalink

                      Nestydatě růžové brýle? Ale kdepak! Vzhledem k tomu, že příští rok oslavím šedesátku, tak si dovoluji tvrdit, že si již uvědomuji konkrétní symptomy zhruba pětadvacetiletého cyklu jistých pochodů ve společnosti, které se v jistých obměnách víceméně periodicky opakují. Mám možnost porovnat tyto symptomy po roce 1968, stejně tak po roce 1989 a stejně tak nyní. Je zde až příliš MNOHO společného! I já jsem v roce 1989 zvonil klíči a služebním autem jsem již jako zaměstnanec rozhlasu načerno vozil studenty a jejich „ideodiverzní“ materiály po malých městech a továrnách, kde na ně čekali „styčné“ osoby – tuhle primář nemocnice, jinde vedoucí prodejny „Jednota“, tuhle zas zootechnik místního statku, jinde garážmistr… Dnes bych měl za to okamžitého padáka a kdoví co ještě, jenže tehdy se to v té euforii úplně ztratilo (načerno projetý erární benzín, neoprávněné užití služebního vozidla…) a argumentem bylo: „Tento režim si nic lepšího nezaslouží!!“ I já jsem věřil, že budoucnost bude jiná. Jenže to, PROTI čemu jsme tehdy zvonili klíči a vozili studenty po „revolučních“ štacích, je tu znovu! A možná v ještě obludnějších a zákeřnějších formách! (Kdyby nic jiného, tak jen ta neskutečná buzerace od nikým nevolených byrokratů – GDPR je jen srandovní třešničkou na dortu). Jenže to si ti mladí budou muset prožít, aby pochopili „ošidnost růžových brýlí“ z obou stran (i z té druhé)… Nic víc.

                    • 13.11.2018 (20:03)
                      Permalink

                      Radku, mluvíš mi z duše. Kde jsou ty doby, kdy jsme četli „mezi řádky“, kdy jsme poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a kdy jsme poté, co se to začalo hroutit (ale ještě jsme nevěděli, zda se to opravdu zhroutí), chodili po nocích a vylepovali protibolševické plakáty. Bohužel doba, kterou jsme prožili, je tu zpět. Je sice pravda, že se dnes lidé nepopravují, nejsou zavíráni pro své přesvědčení, nejsou biti ve vězení, nemůže jim nikdo znárodnit jejich majetek. Nové bolševici jdou na to jinými cestami, mírným způsobem, salámovou metodou. K osekávání svobod dochází postupnými kroky, stejně tak k utužování cenzury. Bohužel mnoho lidí to nedokáže rozeznat, zvláště ne těch mladých, kteří (východního) bolševika nezažili. Pokud se tomu nepostavíme, tak eurobolševismus dospěje do takových Orwelovských absurdit, které nebyly možné ani před rokem 1989 🙁

                    • 13.11.2018 (20:05)
                      Permalink

                      K současnosti jsem se přece vůbec nevyjadřovala. Jen se mi nelíbí přehnaně růžové vidění minulosti. Nezakládá se na pravdě. Taky už něco pamatuju.
                      Nic víc.

  • 14.11.2018 (6:59)
    Permalink

    Stanislavě: Souhlasím s názorem, že přehnaně růžové brýle jsou ošidné. Stejně tak dodávám, že podobně ošidné jsou i brýle černé. Leč – mimo jiné i konkrétní zkušenosti nabyté právě na půdě Českého (tehdy ještě Československého) rozhlasu mě poučily v tom smyslu, že je dobré být ostražitý a nebaštit všechno i s navijákem. Plíživé a nenápadně prováděné „změny“ v neprospěch většiny jsou mnohem nebezpečnější než totéž prováděné ve „velkém“ stylu po hurónsku. Čili – nevidět minulost jen růžově a současnost jen černě je naprosto správné. Jednotlivec má tendenci vidět řadu věcí ze svého úhlu pohledu a vnímá především zásahy do jeho vlastních svobod a postojů, což je logické. Když pak ty samé věci hodnotí třeba způsobem „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, je klidně možné, že leccos úplně přehodnotí. A když pak člověk opravdu „neví“, je dobré se obrátit na toho (Toho), jemuž (v něhož) věříme (měli bychom věřit)… Proto třeba já osobně kladu značný důraz na svátost smíření a konzultaci problémů s knězem (nebo i více knězi) přikládám důležitost. Ano, kněží jsou také „jen“ lidé… Ale pokud připustíme, že nositelé svěcení jsou (měli by být) vybaveni a obdařeni něčím „navíc“, měli bychom pochybnosti opustit. A proto mi třeba upřímně velmi vadí, když tady kdosi kněze „hodnotí“ ze svého subjektivního úhlu pohledu a podle svých přání. Mohu s jedním knězem nesouhlasit – dobrá, jsou tu jiní. Ale pokud i oni zastávají názor, s nímž mám já „problém“, tak bude chyba asi někde jinde (bude to nejspíš MŮJ „problém“)…

    Reagovat
    • 14.11.2018 (8:34)
      Permalink

      Radku, opět s Tvými slovy souhlasím. Ty plíživé a nenápadné změny tu jsou a jedná se o tzv. „žabí syndrom“. Když vezmeš žábu a hodíš ji do vařící vody, vyskočí z ní ven. Ale když ji hodíš do studené vody a budeš teplotu pomalu zvyšovat, žába nevyskočí, jako by si říkala „je sice teplo, ale ještě to jde…” — a nakonec se uvaří. A to se děje v západní Evropě i v severní Americe, které nezažily totalitu, v plném proudu. V zemích bývalého východního bloku, který bolševickou totalitu zažil, je naštěstí situace jiná. Většina lidí stále vidí, že tyto změny, které probíhají na západě a které se snaží levicoví liberálové prosadit i zde, nás vrací tam, kde už jsme jednou byli. Bohužel do dnešního školství, zejména toho vysokoškolského, se dostává stále více neomarxistických levičáků, kteří se snaží dětem a studentům implementovat jejich „jedinou správnou“ ideologii. Přesto věřím tomu, že odpovědní rodiče budou i nadále děti vychovávat ke svobodě. Snad se nedožiji toho, co bylo uzákoněno v kanadském státě Ontario, které schválilo zákon, jenž dává státním úředníkům právo odnímat děti rodičům, kteří kritizují nebo se staví proti neomarxistické ideologii pohlavní identity (LGBT) .

      Reagovat
      • 14.11.2018 (8:56)
        Permalink

        Problém vidím v plošném výkladu a aplikaci práv či povinností dotčených subjektů. Když jsou rodiče problémoví (narkomani, alkoholici apod.), měl by stát mít možnost zasáhnout (právě v zájmu dětí). Ale odebírat rodičům děti za jejich názory a postoje – nevím… – dovolili se něco takového nacisti?? Stejně tak, když pitomá úřednická slepice z pozice své pofidérní funkce navrhne odebrání dítěte, protože je „stresováno tvrdou výchovou“ (jelikož rodiče pochopili, že slovy s malým paličákem nezmohou nic a že jediným účinným prostředkem je pár na zadek). Zasahování úřadů do nezadatelných práv a soukromí rodiny jako takové v některých zemích už překračuje únosné meze… Není právě toto i jedním z projevů TOTALITY?

        Reagovat
        • 14.11.2018 (10:20)
          Permalink

          Ono těch totalitních manýrů je stále více. Např. ve Velké Británii každý, kdo chce pracovat ve státní sféře (včetně učitelů), musí souhlasit s genderovou ideologií, jinak je odtamtud vyhozen. Britské katolické adopční agentury, které z důvodu svobody svědomí nemohly zprostředkovávat adopce pro páry stejného pohlaví, musely z rozhodnutí soudu ukončit svoji činnost.
          http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=17424
          Pokud dojde k uzákonění „manželství“ osob stejného pohlaví v Česku, něco podobného může hrozit i zde. Církevní praxe se snadno může dostat s novým zákonem do rozporu a církve budou nakonec nuceny podrobit se státnímu nátlaku a pod hrozbou „odejmutí státního souhlasu“ oddávat homosexuální páry v kostelích. A teď si Radku představ, kdyby tě kněz požádal, aby jsi šel na takovou homosexuální svatbu hrát!? 😉

          Reagovat
          • 14.11.2018 (14:36)
            Permalink

            Pánové, Vy si vystačíte sami!
            Jen mě škodolibě napadlo tomu autorovi srdceryvné vzpomínky na doby minulé doporučit, aby si sehnal nějaký jedovatý sajrajt a natřel tím svému dítěti nebo vnukovi šprušle od postýlky. Asi by bylo po nostalgii.

            Reagovat
            • 14.11.2018 (17:39)
              Permalink

              Myslím, že tady nikdo soudný nemůže mě ani Radka obviňovat, že bychom nostalgicky toužili po „starých časech“, kdy této zemi vládl (východní) bolševik. Nakonec oba dva pozorujeme, že západní eurobolševik tu začíná dělat stejné či podobné manýry, které jsme už jednou zažili. Jak jsem psal již někdy dříve, Země je opravdu kulatá – exkrement jsme v roce 1989 vyhodili na východ směrem k Moskvě a on se k nám vrací ze západu směrem od Brusele. 😀
              Pokud se jedná o příspěvek „jak jsme to mohli přežít,“ to je přece taková apolitická legrácka, co koluje po internetu. Aby to všichni pochopili, že to beru jako legraci, dal jsem na začátek i konec „úsměvného“ smajlíka. Bohužel to asi někdo nepochopil.

              Reagovat
              • 14.11.2018 (18:22)
                Permalink

                Ano, ano, někdo je úplně natvrdlý (resp. natvrdlá). 😇

                Reagovat
                • 14.11.2018 (20:56)
                  Permalink

                  Nejste natvrdlá. Ani nejde o žádný sajrajt na natírání dětských postýlek. Mně úplně stačí, když mi moje zubařka (spolužačka z gymnázia) cpe do zubů místo osvědčeného amalgamu jakýsi jiný „sajrajt“ schválený EU (amalgám snad údajně má být zakázán kvůli rtuti), což znamená, že neuplyne kvartál bez toho, abych musel stále znovu do její ordinace, protože ty nové „plomby“ vůbec nic nevydrží. Ano, je to sice dražší, ale zato horší… A hlavně schválené EU…

                  Reagovat
    • 14.11.2018 (18:46)
      Permalink

      Vážený pane Rejšku (sice nevím, co Vám udělali, že je musíte připomínat) nicméně Vám nevadí ŽÁDNÝ konkrétní „kdosi“ – ani já ne. Vám vadí PRAVDA. ANO, když lže, resp. LHAL pan kardinál, toto NENÍ hodno obdivu. Přesto je otázkou, zda za „lhaní pana kardinála“ nemohl spíše „někdo“, kdo ho ZÁMĚRNĚ uvedl v omyl. Stejně tak platí, že pakliže kněz, dva kněží, případně i více kněží dělá či dělalo HLOUPOST, nestane se ta hloupost ctností ani ničím, co je hodné obdivu.

      Vám vadí kněží ??? PROČ?

      Reagovat
      • 14.11.2018 (20:15)
        Permalink

        Pro slepičí kvoč. Jeden blb, který neustále otravuje, ještě nemusí nutně být knězem…

        Reagovat
        • 14.11.2018 (20:37)
          Permalink

          Aha, tak vy jste chtěl knězem a nejste. Tak jim to už odpusťte.

          Reagovat
          • 14.11.2018 (20:47)
            Permalink

            Klidně si to myslete, je to váš problém. Jen si vás dovolím decentně upozornit, že i obtěžování po internetu může být kvalifikováno jako trestný čin. Vy otravujete. A jestli jste opačného názoru, tak to vyvraťte nebo radši mlčte. Důrazně jsem vás žádal – už několikrát, abyste si k otravování vašimi psychopatogenními dedukcemi našel jiný objekt, než jsem já. V opačném případě mám právo si myslet, že jste po stránce společenské skutečně nefalšovaný buran (řečeno s notnou dávkou eufemismu).

            Reagovat
            • 14.11.2018 (21:02)
              Permalink

              Malá technická:
              😇“Hloupý nemá být umlčen ale vyslyšen. Mlčící hloupý se těžko pozná.“
              R.R.: ad 4) … malá technická: pokud vyslyšení vede k katastrofě, co pak s tím??

              Tomu lze rozumět, že dobře VÍTE, že mi Váš oblíbenec zlomil prst, pouze Vás tato SKUTEČNOST s*re.
              ____________________________________
              Rozhodl jste se bojovat s PRAVDOU a „trolovat z přesvědčení“. …
              Vaše volba.

              Reagovat
              • 14.11.2018 (21:07)
                Permalink

                Buďte tedy v pokoji vyslyšen.
                Skutečnost, že vám byl zlomen prst, mě nes..e, ale TĚŠÍ!
                Vy nejste pravda, vy jste schíza…

                Reagovat
                • 14.11.2018 (21:34)
                  Permalink

                  Vás těší co se NESTALO? nebo Netěší, co se stalo?
                  _________________
                  Rejšek?

                  Reagovat
              • 14.11.2018 (21:10)
                Permalink

                Mimochodem – přesuňte se pod další článek, tam se už objevilo cosi, co by vás mělo zajímat. A není to ode mě…

                Reagovat
                • 14.11.2018 (21:38)
                  Permalink

                  Jasně, za 2.sv.války taky mnoho Čechů FANDILO nacistům. …

                  (Dokonce by prý NIKDY nebylo „Gestapo“ v Čechách tak úspěšné, kdyby sami Češi s nacisty nespolupracovali.)

                  Reagovat
                  • 14.11.2018 (21:41)
                    Permalink

                    😀 § 783/09/555/1qwBC7 😀

                    Budiž v pokoji vyslyšen! 😀

                    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *