Chybějící písně v kancionálu doplní pro církev Vojtěch Dyk
Volání laiků konečně vyslyšela i Česká biskupská konference a rozhodla se doplnit chybějící písně v kancionálu. Ve výběrovém řízení, kterého se zúčastnili nejvýznamnější hudebníci naší země, nakonec v tvrdé konkurenci zvítězil populární zpěvák Vojtěch Dyk.
„Splnil se mi sen. Písně v kancionálu nemá ani Honza Nedvěd,“ uvedl pro Tisíckráte mladý zpěvák a hned doplnil své plány: „Největší metou by pro mě byly osmistovky, ale ty už jsou většinou zabrané. Velký prostor ale vidím v písních k Pánu Ježíši. Poté, co věřící chválí v písni 728 Srdce Páně, je mezera a pak se v písni 781 chválí Jeho ústa. Myslím, že několik písní, které budou oslavovat Ježíšovy vlasy, ruce či oči, udělají věřícím radost,“ dodává nadšený Dyk.
Česká biskupská konference vybrala jednatřicetiletého zpěváka jednomyslně. Učaroval jim nejen svou interpretací písně Modlitba známou z filmu Anděl Páně 2 nebo rolí Celebranta v Bernsteinově mši, ale také nabídkou na nové ordinárium a další zpěvy.
„Dlouho jsem si nebyl jistý, zda je Vojtěch správná volba, zejména kvůli jeho neuspořádanému osobnímu životu, když ale nabídl novou verzi exultetu v podobě jeho úpravy Včelky máji, rozhodl jsem se přimhouřit oko a hlasovat pro něj,“ vysvětluje své rozhodnutí český primas Dominik Duka.
Chybějící písně ve společném zpěvníku českých a moravských diecézí již desítky let trápily české věřící. Dlouhodobě si na nedostatek kvalitních liturgických zpěvů stěžovali zejména varhaníci. „Nejhůř jsou na tom pětistovky (písně pro všední dny – pozn. redakce). Jsou na každý den. Člověk obehraje těch pár písniček a pak nemá co hrát. Pro mě to ještě není problém, já si umím něco napsat sám, ale obyčejní varhaníci zkouší improvizovat a mám pochybnosti, že se to Pánu Ježíši líbí,“ stěžuje si ředitel kůru svatého Jakuba v Brně Ondřej Múčka.
Od nových písní si však biskupové neslibují jen spokojenost varhaníků, ale také větší návštěvnost kostelů. „Spojení mladého populárního zpěváka s prastarou organizací je geniální tah. Na koncert Vojtěcha Dyka lidi většinou chodí jenom jednou za rok, jeho písně v kostelích ale budou moci zpívat každý den. Odhaduji nárůst počtu lidí v kostelích o desítky procent,“ chválí nápad marketingový odborník z Jílového u Prahy Vilém Rubeš.
Písně by se měly objevit nejdříve v internetové verzi na www.kancional.cz a poté v novém vydání kancionálu začátkem příštího liturgického roku.
😀 😀 😀 A ještě ze Tří bratrů udělat Svatou Trojici 😀
A co teprve 3 sestry!!
Ta chvála Úst je skvělá! Víceznačností je přitom v současném kancionálu celá řada. Podobně trefnou reakci by to chtělo například i na druhou sloku písně č. 717 „Sióne, chval Spasitele“, v níž se je zpívající věřící nucen přinejmenším do pátého verše vyznávat z kanibalství slovy „Jím u společného stolu družinu svých apoštolů“. To ale přitom vůbec neodpovídá učení o nadpřirozenosti proměněného chleba, který se opěvuje v předcházejících verších, a taky se tam uvádí nesprávný předmět úcty (apoštolové namísto Krista). To už jsou myslím teologicky přijatelnější právě ta Ústa nebo Vlasy v novém Dykově podání, takže snad i v jejich stínu píseň č. 717 alespoň trochu zanikne, pokud už se nedočkáme rovnou nějakého vkusného remaku. Budu držet palce!
Dobře našlápnuto!
Vojtěch Dyk splňuje všechny předpoklady k další církevní kariéře. Je z kulturní rodiny po obou rodičích, prožil okamžiky zoufalství z těžké nemoci partnerky Táni, vystudoval mimo zpěvu herectví, čímž se řadí po bok matky sv. Konstantina sv. Heleny.
Konec konců pašijové hry a alegorické vozy Tovařištva Ježíšova v raném 18. století přitáhly více zájemců o víru, než suchopárné dominikánské scholastické přežvykování, herectví se tudíž jeví jako užitečný předpoklad církevní kariéry. Nakonec i Karol Wojtyla vystudoval herctví a kam to dotáhl!
V dalším kroku by bylo vhodné angažovat zpěvačku Louise Veronicu Ciccone Ritchie = Madonnu, jejíž umělecký pseudonym má velký potenciál víry. Jeví se vhodným, aby se při zpěvu posvátných textů zdržela obvyklých lascivních posunků. Je rozhodně nevkusné, aby se při zpěvu č. 205 „vítej nám Bože vtělený“ drbala na Venušině pahorku. Tím by příliš předběhla věroučný monopol Církve ukazujíc, kudy že se to bez porušení panenství madony náš Pán narodil.
Stále platí: „Inter faeces et urinam nascimur“, ale v případě Pána přivíráme oči, aby nebyl v naší představě znečištěn tak profánními porodními tekutinami společnými se všemi savci.
Holbachu, tobě to myslí strategicky! Úplně to vidím, raketový vzestup popularity mší svatých, kdyby místo skřehotání a skuhrání chrámového sboru zaduněla prostorem Madonna!
Mazec☺
Mým favoritem je 905, kde se zvedají záclony…
Koukám jak trubka! Neumím si představit, Jak se v „Ty mocný, silný, veliký“ zdvíhají záclony zákonů? Má to snad něco společného s překrucováním práva od šíbrů jako JUDr. Sokol či exekutor Vrána?
905 zvedne i činku!
Doufám, že Vojtěch Dyk dá i nějakou mariánskou. Může určitě použít i některé inspirativní starší texty – např. jeden text kde se krásně poeticky zpívalo: „Maria, až Boha nebude, k tobě my půjdeme!“
Dyk by se měl zkontaktovat s dominikánem doc. Damiánem Němcem, který má s církevní hudbou nemalé zkušenosti, a který již v pěti letech modernizoval kostelní písně – např: mariánská: …Mariáno matičko…A později též pašije:…jako bych byl mrkev…, jednoho lotra po pravici a druhého na lavici…
Nejsem hotel, abys vešel pod moji střechu
Moje babička pocházející z hospodářství se v dětství modlila „jako i my odpouštíme naším koníkům“. Sestra si zase při modlitbě Zdrávas Královno představovala v slzavém údolí dvě vyzáblé ošklivé ženštiny – jedna se jmenovala Lkajice a druhá Plačice. ?
A v kredu…….Sedí na krabici Boha Otce všemohoucího
Také jedna rustikální: „A proto Šrotovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči…“
Podpálil Pán Ježíš cirkus
Od Jiří Reisberga znám „nemravnou představu o Bohu Otci. Spočívala v představě první Božské osoby s vemenem. Na otázku, jak na to dotyčný přišel, odpověděl: „No učili nás vemenu Otce i Syna i Ducha svatého…
Jak jsem Jiřího Reinsberga poznal, měl rád zpěv a také veliký cit pro fonetiku. Když učil lidi zpívat, upozorňoval právě na potřebu správně vyslovovat, aby nevyznělo slovo jinak, než vyznít mělo. Tím, že použil „absurdní“ příklad, si to člověk velice rychle zapamatoval.
… Měl ještě jiný VELIKÝ DAR. Dokázal říci a podat i takové věci, po kterých by se (slyšet to od kohokoliv jiného) člověk urazil. Např. říci někomu že je „tele“ či „vemeno“. Řekl „vtip“, který člověka nejenže neurazil, ale ještě ho dotyčný i sám šířil dál. …
_________
Byl jsem nešťastný, že neumím vůbec komunikovat, mluvit s lidmi a být „diplomat“. Odpověděl mi příkladem ze života a dal MOTIVACI se tomu učit: „Když je to dobře zabaleno, můžeš podat i císařpánovi hovínko.“ A hned to i vysvětlil: Jeho pradědeček byl v roce 1918 poslán do Vídně (coby člen delegace vyjednávající vznik samostatného Československa) vyjednat státní samostatnost.
… .
Být slušným LZE.
Slyšel jsem o jistém P. Chmurovi, při jehož mších se nesměla hrát píseň 405 „…vystřídala radost Chmuru“ … Neznáte / neznali jste někdo? Byl bych velmi nerad, kdy snad tato historka byla vymyšlená, to by velmi znehodnotlilo tento skvělý web …
Karle Ctihodný! Mohl by to vědět farář od sv. Tomáše v Brně. Prý se s nějakým P. Chmurou důvěrně zná.
No, je to pravda, ale byla to samozřejmě legrace, nic vážně míněného. Chmura byla celkem poetická přezdívka Jana Mráze, když býval začátkem devadesátých let mladičkým kaplanem u Tomáška v Brně (mimochodem farářem tam tehdy byl Pavel Posád a v nich dvou to bylo silné obsazení). Dnes – po dlouhé římské anabázi – je dávný Chmura u Tomáška farářem. — Ale k těm písním: Vzpomněl jsem si na obzvlášť zlomyslný text, kde se o matce Boží zpívá „chromým berle odhazuješ“, nu a nelze si ji přitom nepředstavit, jak s andělskou tváří tančí a podráží ty berle a chudáci chromí padají tváří vstříc tvrdé zemi.
😀 😀 😀 😀
Chmura se P. Janovi říkalo už v semináři neboť často používal slov „To je chmura“.
Ahoj, nedalo ti to, co? 🙂
Znám 🙂 Chmura je přezdívka, písní jsme se bavili 🙂
Chmuru znám, byl dost dlouho šéfem Nepomucena v Římě, teď funguje u sv.Tomáše v Brně. A historka myslím vymyšlená není, na něj to celkem sedí.. 😉
Ke kancionálu by se mohla přidat „fleška“ s nahrávkami Vojty Dyka a skupiny NightWork.
Jistě by to přivítali v mnoha kostelích, kdy nepřijde varhaník. Stačil by jen mobil, zesilovač, mixážní pultík a reprobedny.
Pro farnosti s odvážnějšími zpěváky by fleška mohla obsahovat verze karaoke.
Nebylo by marné vytvořit sety obsahující krom vyjmenovaného také barevnou hudbu, laser, pyrotechniku, dataprojektor a promítací plátno.
No už bylo načase! Nemáme ve schole co zpívat. 2000 let tradice a žádné pěkné písničky a když už, tak u nich chybí kytarové značky a mají divný rytmus, co dělá našemu bubeníkovi problém…
Máte v kostele bubeníka?…
A vy ne? Vždyť dnes má cajon každá schola.
Je to, vážení přátelé, někdy až úsměvné ba komické, jak zejména ministranti dokážou „perlit“ (a tím nemám na mysli to populární „Válen Panštus“ z „Bylo nás pět“) ?. A tak se např. při Gloria dozvídáme „ty jediný jsi SPRCHOVANÝ, Ježíši Kriste…“ Anebo při Credu zjistíme, že Pán Ježíš trpěl „pod KOŇSKÝM PIRÁTEM“ – a tak podobně. Při pohřbu zase někteří přejí nebožtíkovi „dej mu Pámbu JEČNOU SLÁMU“?.
Také repertoár některých varhaníků bývá poněkud úzký: V jedné farnosti uměl pan varhaník toliko 2 (slovy dvě) pětistovkové písně. Pan farář vycházeje ze sakristie k oltáři buď udělal směrem ke kůru ? – a varhaník spustil 517 „Pozdvihni se, duše, z prachu“, anebo udělal ? – a varhaník zadul 516 „Na své tváře padáme“ ????
Sice malinko od tématu, ale na jednom skautském táboře jsem na vlastní uši a oči zažil, jak jeden 12-letý skautík suverénně začal oblíbenou „glory glory haleluja“ vlastní úpravou „černý punštovíček v motokáře žil…“ ?
A na závěr – na té fotografii se ten Dyků a ten Duků mají k sobě moc hezky. Doslova si, chlapci, notují. Osobně toho Dykovýho moc nemusím (škoda že se nejmenuje po tátovi Vojta Pytlík). Jelikož však jsem muzikant tělem i duší (umím i na varhany a rád zpívám), tak bych doporučil nový kancionál obohatiti některými oblíbenými písněmi, které moje ovečky zpívají z mnou namnožených listů:
Sedmistovky: Pojď k Spasiteli…, Sbohem má radosti…
Osmistovky: Matičko Boží obětuj…, Nastokrát buď pozdravena…, Ó Matko Páně…
Tož tak, moji milí přátelé. ?
Když jsem na rybách a modlím se na loďce v tichu přírody, vždy mě zasáhnou slova – sedí na pramici Boha Otce všemohoucího …
Jednomu sedí na krabici, druhému na pramici…….No sem až se dostaví jistý lesní pracovník, který má zajisté dodnes trauma z toho, že když v mládí, nic zlého netušíc „seděl na posedu a měl palouk pěkně v nadhledu“, tak mu začali hrát:“ už troubějí, na horách je Lenin…….“. A teď k tomu ještě tento článek s tak výživnou diskuzí……
Myslím, že by ho snadno zneškodnil můj syn, ktertý „tělocvik, ďábla přemáhá…“
Lído, „Čím kdo zachází, tím i schází“…
_____________
Ne každé „rozvíjení fantazie“ je nutně užitečné a „bohulibé“ 🙂
Ale tak i tak – jsme stejně všichni PODMNOŽINOU Boha.
Takže v pohodě. …
Ano ano ano, už to přichází, je to opět tady! Těším se na lesního pracovníka… 🙂
🙂 🙂 🙂
Možná přijde i Kuba a Anče… no a taky samozřejmě Krakonoš ?
Jen jestli (Š)špaček není sojka… 🙂
BINGO!!! Uhádla jste to dokonale ??? My, ptactvo nebeské, jsme všichni jedna rodina. Ale pšššt! Je to přísně tajné, tož si to nechte pro sebe, ať se to tady nikdo nedozví… ???
Ano, „novozealandské“ opatření „proti špačkům“ zapralo a pán přesídlil zobat jinam. …
Konečně první z vašich vysokomyslných vtipných komentářů, který jsem pochopila. Začíná se mi zvedat sebevědomí! 🙂
Jste „tweetoval“, že má na rakovinu 🙁
…
Oprava: „má rakovinu.“
Pouze dokazujete, že jste v Moskvě nikdy nebyla. Už je to sice nějaký pátek, ale Lenin nesídlí na Leninských horách. Mauzoleum je na náměstí vedle Kremlu, tj. „dole u řeky“.
_____________
Trauma patrně zakoušíte vy… NEZOUFEJTE.
Radostná zpráva je, že Bůh má rád i Vás.
Dříve či později vaše tělo sice podlehne „rozkladu“.
Duše lidská (a tomu učí i ŘK církev) je NESMRTELNÁ.
Opět se tady šíří traumatizující nesmysly, jakkoli kdo Mosqu navštívil, nebo ne.
Lenin nebyl, byl to Uljanov. Ani Stalin nebyl, byl to Džugašvili. Říjnová revoluce nebyla v říjnu, alóbrž v listopadu. Ostatně nebyla to revoluce, byl to puč.
Ano, ano, „dříve či později každé tělo podlehne „rozkladu“. Někdy se to stane záhy a začne to od hlavy.
🙂 🙂 😉
No Dyť (dyk?): Duše lidská je NESMRTELNÁ a milostí Boží je k SPÁSE nevyhnutelně třeba.
______
Děkuji.
a světlé zítřky v tom CCCP pěkně potemněly
Uááááá – vy jste fakt smyslem pro humor netknut……..
Stručně: „humor“ není Bohem.
Vojáci nutně nejsou „špatní“ lidé. Bohužel velice často „zabijí chlapa“ a za 10 minut o tom už NEVÍ. …
Vám dát do ruky „sprej“, říci, že jde o „humor“ a Vy se stanete VRAHEM i ZDARMA, že? … Nevymlouvejte se na to, že jste žena (to není „tělesná vada“!). Nicméně PROSÍM, začněte i Vy MYSLET.
Dík a Pěkný den.
MH.
Následuje obraz z Marečku, podejte mi pero: „My bijem o mříž…“ !!!
Myslím, že ani to by nepomohlo. 🙁
Lído, ale teda, dneska ráno, když jsem přišla do kostela, se začaly dít věci. Nejprve jistá Lkajice s Plačicí čarovaly cosi se šrotovnicí. Potom tělocvik vyhnal ďábla z těla, odpustili jsme našim koníkům vše, co se jim jen odpustit dalo, ovšem nevěděli jsme, zda si sednout na krabici či na pramici. A celé to završil pan farář, když směrem k varhanici ukázal?. :-), :-), 🙂
…a k tomu se každý tvářil, jakoby byl mrkev. – Teda chtěla jsme říct – jakoby nic (jen andělé se zabřicha popadali…).
To u nás, i bez výše jmenovaných okolností se taky každý tvářil jako by byl mrkev (včetně jáhna, který měl patetické kázání o babičce v taxíku), ale připisuji to tomu, že bylo po vostatkách a všechno veselí se v noci vyčerpalo při dovádění vtipných masek a při pohřbívání basy. Když dnes to bylo takto, tak nevím jak to bude vypadat v středu, až nás zasypou polelem… 🙂
U nás se mnozí po tom včerejším veselí ani nedostavili. Takže byli ne jakoby mrkev, ale doopravdy. Předpokládám, že v tuto chvíli jsou už opět mezi živými. :-)))
Pro Boha Živého, co to plácáte za nesmysly??????????????????????????????????????????????????
Magdo, myslím si, že pan Hajný není „humorem netknut“ ani že „plácá nesmysly“.
Zatím za nejlepší jeho fór považuji ten o tom Kelnarovi. Málem mě z toho smíchy šlahlo.
A to jsem měl velké štěstí, že jsem ho nepochopil. Děsím se, co mě čeká až mi to docvakne. 🙂
Jó, musí být v té lesárně veselo!!! Chudák Hajná a Hajňata.
To byste nepochopila 🙂
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/430465-podle-pitvy-kim-cong-nama-zabil-behem-20-minut-silny-neurotoxin.html
A co trekové sandály? Nedalo by se to pochopit s nimi? Pokuste se!
Dole u řeky? Já myslel, že na tom náměstí se stála fronta na myší olej…
Moje oblíbená píseň je ta o dobrém Pelikánovi. Pan Dyk by mohl zapracovat do nových textů více zvířátek.
Pelikán je spravedlnost „světská“, že všichni jednou zemřeme (a sejdeme se v Nebi) spravedlnost Božská. …
Mela jsem na mysli pisen c. 712 z Kancionalu, kde se ve sloce 6. zpiva o dobrem Pelikanovi. Ledaze by sv. Tomas Akvinsky v r. 1274, kdyz ten text psal, predvidal, ze jednou bude v CR ministrem spravedlnosti JUDr. Pelikan. Laik zasne, odbornik se divi.
„Věda je dávat věci do souvislostí“. … sice „omšelé“, ale nedivte se. Co teprve až „přistanete v Nebi“ (mám-li citovat P. Jiřího Reinsberga).
____________
Historie zná mnoho případů, kdy věci byly „předjímány“ předem (např. biblické texty prokazatelně PŘEDEM hovořící o Kristu) a mnoho, mnoho podobného.
Je fajn, že jste Vy první uvažovala pana Pelikána coby „dobrého“. Není to v rozporu s ničím. V každé z lidí je totiž „něco“ z Boha a v každém je tudíž něco dobrého. …
Bůh má lidi rád. Tvrdíte tady snad celou dobu něco jiného?
Pane Hajný, děkujeme že nám připomínáte tu skutečnost, že nás má všechny Bůh rád.
Ano, MÁ.
_____________
A když to domyslíte, když na to MY odpovíme jinak, sami sebe „odsoudíme“, že se před Ním nakonec budeme STYDĚT. Na LÁSKU (skutečnou) nelze odpovědět jinak, než láskou (má-li to být odpověď pravdivá). …
Ale úplně nejlepší by bylo, kdyby ke spolupráci na chybějících písních Dyk pozval pana Stracha! Sfoukly by se dvě mouchy jednou ranou: dpolnily by se velmi aktuálně chybějící písně a vznikl by pohádkový muzikál “ Anděl Páně 3″. Možná Dykovi nakonec nic jiného stejně nezbude, protože se šušká, že církevní soud má Stracha nepodmíněně odsoudit k vytvoření třetího pokračování…
Pokud bude ke spolupráci pozván Strach, tak z výsledku vůbec nebudu mít strach.
Magdo, snad už asi jen 2 věci:
a) Humor obecně není špatně. Podstatou je však DUCH, kterým se ten který „humor“ nese. JK humor též ctil a srdce jeho posluchačů RADOSTÍ naplňoval.
b) Strach jako takový užitečnou motivací NENÍ. Pokládám toto za moji osobní zkušenost a v tomto duchu sem tento můj „postřeh“ vkládám. http://hajny.blog.respekt.cz/river-way/
(Samozřejmě, že se někdo jmenuje „hajný“ či „strach“ neznamená, že ten první zná vše o zvířatech a ten druhý „z logiky věci“ nemůže mít „Božího Ducha“.)
Zdravím.
Už se těším na nové písně,alespoň se u nás v kostele nebude pořád zpívat “ starého se vzdejme“ 😀
Doporučuji doplnit i píseň Ó Mariáno, sladká malá Mariáno – jako odkaz na dětství matičky Boží 😉
Hlavně písně nerušit, a zejména 812, protože to by bylo pro tento web letální 🙂
K těm přeslechům a přeřekům. Můj mladší bratr kdysi po nedělní mši nadšeně hlásil, že „byly zase za parníky“.
Pamatuji si také na jeho památný výrok, který se nesl kostelem. Po tom, co jáhen na konci mše velel: “ Jděte ve jménu Páně,“ malý bratr hlasitě glosoval: „A je po ptákách….“