Biskup odmítl přeložit kněze, místo nich přeložil nespokojené farníky
V období letních prázdnin dochází tradičně k personálním změnám ve farnostech. Letos se však netýkají pouze duchovních. „Jen jsem biskupství upozornila, že pan farář Koumal používá při kázání moc cizích slov. Když jsem takhle naposledy poukázala na opakované vtipy minulého faráře Konzbula, byl jmenován biskupem a vše se vyřešilo ke spokojenosti všech. Tentokrát jsem dostala papír, že pryč mám jít já,“ popisuje poslední zkušenost paní Anežka (redakce Tisíckráte její totožnost zná), dlouholetá farnice při brněnské katedrále na Petrově. „Dokonce mi do nové farnosti v Líšni převedli kartu donátora fondu PULS (na podporu kněží a pastorace v brněnské diecézi, pozn. red.), a když jsem si stěžovala, že při prázdninové výluce tramvají je tato část města špatně dostupná, poslali mi jízdní řád posílené náhradní autobusové dopravy,“ dodala paní Anežka s tím, že v novém působišti chce zůstat aktivní a aspiruje na členství ve farní radě, úklidové skupině a neformálním sdružení žen předsedajících pobožnosti růžence.
Zjistili jsme, že podobně biskupství naložilo i s dalšími stížnostmi na kněze, včetně několika petic. „Řídíme se zásadou, aby přeložení duchovního bylo až tou poslední možností, ke které se sáhne, když se všechny ostatní vyčerpají. Přeložení věřících laiků není tak administrativně náročné a bývá brzy provázeno pozitivními výsledky,“ uvedl generální vikář Jiří Mikulášek. Ujistil, že i v těchto případech se pečlivě zvažují všechny pastorační, sociální i ekonomické okolnosti. „Přihlížíme třeba k tomu, aby na jednom místě nedocházelo ke zvýšené koncentraci lidí, kteří mají určitý kverulační potenciál. Prioritou je ale pro nás duchovní prospěch těch samotných překládaných farníků,“ přiblížil generální vikář.
To potvrzuje pan František Novák z Brna-Židenic: „Ze začátku mi přišlo divné, že jen kvůli petici, aby pan farář častěji zpíval, nebo odešel, jsem dostal přikázanou farnost u svatého Jakuba a manželka vedle u Tomáška. Ale překvapilo mě, jak rychle jsem si zvykl, a už bych neměnil,“ uvedl s tím, že opatření ocenily i náctileté děti, které petici nepodepsaly, a přesun se jich proto netýká.
Podle generálního vikáře Mikuláška je zatím předčasné hovořit o dopadech této zavedené praxe. „Bude to asi hodně individuální – někdo nalezne v nové farnosti nový impuls a nechá se tam i pohřbít, jiný zase třeba přijde po nějakém čase do původní farnosti s pokáním a poznáním, že jeho výtky byly malicherné. Kněze by to mohlo osvobodit od obav ze zaváděných novinek,“ uvažuje mons. Mikulášek. Očekává také, že se sníží počet podávaných stížností a petic na kněze? „Měl bych radost, pokud by to současným horlivým petentům pomohlo proměnit se v neméně horlivé penitenty,“ uzavřel.
Nová praxe má ovšem už i stinné dopady, to když nespokojení věřící Apoštolského exarchátu Řeckokatolíků byli přeloženi z pražské farnosti u sv. Klimenta do Brna, což v době oprav na D1 nese mnohem více nepříjemností, než by se zdálo.
Je třeba ocenit EKUMENICKÝ rozměr. Nespokojení katolíci se mohou zapojit do sborů protestantských kde mimo „vertikálního“ rozměru zaměřeného na liturgii a sv. přijímání naleznou i rozměr „horizontální“ tj. důraz na SPOLEČENSTVÍ.
_____________________
Zde 2 poznámky: 1) S „rebely“ mají protestantské sbory zkušenost (to už sama podstata označení „protestant“), 2) Inspirativní bude pro nově příchozí zjištění, že kněze (faráře, farářku) nevybírá biskup, nýbrž sami farníci (resp. představení sboru).
To je vynikající nápad!
Doufám, že se jej chytnou např. Český fotbalový svaz, Hokejový svaz … a místo nefunkčních výměn reprezentační trenérů, vymění ty lemry hráče!
Áááá sakra, právě mě při psaní napadlo, že je to velmi nebezpečný nápad …
Co kdyby se této praktiky chytli na Hradě a přeložili kritiky našeho prezidenta … třeba do Kazachstánu.
Neměla by raději redakce tento článek stáhnout, než se o něm Ovčáček dozví?
Ano, to může mít dalekosáhlý dopad. Už jsem i v mainstreamu zachytil myšlenku „neměnit poslance, ale vyměnit voliče“… Samozřejmě se toho může chopit kdokoliv z kterékoliv strany politického kolbiště, takže důsledky mohou být jak pozitivní tak negativní.
Spíš mě nyní napadá, jak by takováto výměna měla proběhnout ve farních obvodech, kde je na jednoho kněze třeba 7 kostelů, přičemž dva jsou trvale zavřené a do dalších pěti přijde v neděli 3 až 5 lidí…
A nebo média – neměnit redaktory, ale vyměnit čtenáře a diváky… No, moje domovská stanice Český rozhlas – Vltava, kde jsem 21 let pracoval na plný úvazek a nyní už „doškytávám“ jako velmi externí externista, dělá pro výměnu posluchačské obce vše, co může (především skladbou programu a neustálými změnami). „To by v tom byl ďas, abychom lidi neodnaučili tu naši stanici poslouchat!“ – říkali jsme ironicky, když začala před lety první smršť změn (samozřejmě k „lepšímu“)…
Biskupi a faráži se zbláznili – asi se mají moc dobře!
Vltavu poslouchám pouze pod Lipnem naživo.
Z rádií poslouchám pouze Dominika Duku na rádiu Beat.
Chápu a dnes se Vám nedivím. Do rozhlasu jsem nastoupil v r. 1988 na pozici hudebního režiséra, od r. 1992 mi přibyl i post redaktora. Činnost redaktora spočívá v tvorbě a realizaci pořadů a nahrávek, ale redaktor nemá možnost ovlivnit skladbu a sestavu vysílání, to dělají dramaturgové. Ani ti však nejsou svými pány a podléhají vyššímu vedení dále ovlivňovanému orgánem, jehož zkratka je RRTV. Zkrátka a dobře, lidově řečeno – kecá do toho až moc lidí (fundovaných i „fundovaných“). (A to jsem pominul ekonomy, kteří utáhnou šrouby vždy na „správných místech“, takže dramaturgové a redaktoři si mohou vymyslet cokoliv, ale když ekonom zavře pytlík, nenadělají nic – i tak se ovlivňuje vysílání). Měl jsem tu práci (a svým způsobem stále mám) velmi rád, ale tak nějak po roce 2000 postupně přicházím stále více o iluze (i ve věci smysluplnosti počínání) a rozhodnutí ukončit interní pracovní poměr považuji za jeden z nejlepších kroků svého života. Možná bude i pro vás pochopitelné, že 30 let života se jmenovanou rozhlasovou stanicí je dostatečně dlouhá doba na to, aby si zde člověk vytvořil jisté vazby a vztah k tomuto médiu. O to víc mě mrzí, že se dějí věci, s nimiž se neztotožňuji a nemohu s nimi vnitřně souhlasit. A o nějaké protesty se už ani nesnažím, protože to nemá cenu. Pro mladé „akční šelmičky“, jejichž … leté „životní zkušenosti“ je opravňují stavět vše na hlavu a dělat „skutečnou“ revoluci (i v kumštu a kultuře), jsme už nezajímaví „geronti“… Tak ať si to užijí se vším všudy… 🙂
P.S.: Soukromé stanice mají zatím tu výhodu, že se o výměnu posluchačské obce nesnaží. Další věc je, že pro hlavouny, kteří rozhodují, je u veřejnoprávních stanic takzvaná „poslouchanost“, která když spadne pod jisté procento, tak se to „musí“ řešit. Čili neustálý stres a tlak. Jenže artificiální kumšt nikdy nebyl a nebude většinovou záležitostí (něco mi evokuje podobenství o soli země), takže komerce (případně ruku v ruce s kýčem a brakem) bude mít u většiny populace vždy navrch. A dále – pro provoz soukromé stanice stačí tým o jednomístném počtu nadšenců, které po chodbách nešpiclují „záhadné bytosti“ ve značkových oblecích, tvářící se, že jim patří svět (nebo minimálně alespoň ten rozhlas) a o nichž nikdo vlastně neví, co tam vůbec dělají (neb ve studiích a technických prostorách je nikdy nikdo neviděl)…
Nechci být šťoura, ale kdy bude zavedena praxe personálních přesunů biskupů (případně jejich generálních vikářů)?
Jeste by mohlo jit dieceznim hlasovanim odvolat a presunout treba tiskove mluvci, Ovcacek a jini, zase z jineho kopecku nad mestem.. 😉
Taky nechci být šťoura, ale pokud je mi známo, tak funkce biskupa je omezena věkem a většinou každý rozumný biskup odejde a přenechá své místo někomu mladšímu. Mě spíš zajímá, proč se toto nevztahuje i na generální vikáře? Pan vikář Mikulášek už při vší úctě – vzhledem ke svému věku – nemůže a ani by neměl zastávat tuto funkci a odejít do zaslouženého odpočinku! Je hezké, že se zastává kněží, ale bohužel také jak kterých a když si kněz nebude umět udělat ve své farnosti pořádek a s tzv. „kverulanty“ problém neřešit a někam je přesouvat, tak aby jednou v tom svém kostele nezůstal sám!
Z žijících českomoravských biskupů byli přesunuti František Lobkowicz, František Radkovský, Pavel Posád a Dominik Duka.
Vítku Jůzo, ano, zdálo by se (podle jmenovaných 5 biskupů) že přesuny jsou mezi biskupy rozjety dobře, ale ani jeden z nich nebyl přesunut z důvodů nespokojeného remcání. V některých případech dokonce byli přesunuti právě ti spokojení.
Mně přijde, že nejpravděpodobnější přesun stávajících biskupů, bude tak leda do hrobu.
Já jen reagoval na šťouru A. P. Ríla konstatováním, že praxe personálních přesunů biskupů je již zavedena, aniž bych tyto přesuny hodnotil. Nejpravděpodobnější je, že i nadále může jít o přesuny pomocných biskupů na místa sídelních, biskupů na místa arcibiskupů, případně sídelních biskupů na místa biskupů pomocných, obdobně jako v uvedených aktuálních případech. Důvodem všech přesunů samozřejmě není jakékoli remcání, ale spása duší.
Zajisté(!) 🙂
Přesně to totiž evokuje internace pana biskupa Karla Otčenáška komunisty. 🙁 Kdysi dával k dobru, že když nesměl vykonávat své kněžské (a biskupské) poslání a pracoval jako dělník v mlékárně v Opočně, žehnal SUNAR, který pila generace našich rodičů. …
________________
Zřejmě dobře, protože dodnes „prášek“, z něhož se míchá zmrzlina z Opočna zásobuje celé Česko. Ač dnes ho žehná pan biskup už „jen“ z Nebe.
Mně teda zaujala poslední věta se slovy: PETENT a PENITENT – žadatel a kajícník. Rozdíl mezi nimi je dán pouhou slabikou NI. Všimněte si, jak lehce se stane z žadatele kajícník.
Usuzuji, že tedy generální vikář má z poslední doby špatné zkušenosti s věřícími, kteří přicházejí ke svátosti smíření. Zdá se, že v tomto článku vůbec nejde o přesun kněží, ale o to, jak přimět farníky k tomu, aby získali kající smýšlení a pak se lépe připravovali na zpověď. Výhodou na celé situaci je to, že případnou petici ve farnosti podepisuje větší počet lidí, takže pak následně stejný počet osob si provede důkladnou svatou zpověď, a celá situace pak působí jako dobře provedená misie či duchovní obnova ve farnosti. (no a tím se taky logicky napraví vztahy mezi knězem a jeho ovečkami. 🙂 )
V tom budou mít určitě prsty rytíři, kteří říkají NI …
Je to to tak WejCi, … a to příšerné slovo NI navíc zní Ňy!
Oba víme, o koho jde.
Víme, víme, však taky není penitent jako peŇYtent…
Lído, to je geniální dedukce a krizové řešení zároveň.
Bez toho by se mohlo stát, že se některé farnosti totálně vylidní a dalším nebude stačit kostel ani s přilehlým hřbitovem.
Znám farnost, kde kdyby přeložili ty, kteří podepsali petici, že jejich farář je hňup (zkrácený obsah petice), zůstal by negramotný kostelník a několik dětí, které ještě nezapočaly školní docházku.
Tak teď jsem si poprskala monitor. 😀 😀 😀
Nejlepší je z Opočna.
Zatím jsem se na tisickrate bavil, ale teď jsem dostal opravdový strach 🙁
Vážená redakce, existuje nějaké omezení, jak daleko lze „nehodného“ resp. „nevhodného“
farníka přeložit?
Děkuji.
👍
Do Humpolce?
Do Humpolce pouze Hliníka! 😀
No… znám případ, kdy kněz odmítl jistému farníkovi podat svaté přijímání na základě z jeho strany odůvodněných pochybností (podrobnosti neznám). Onen farník měl však poněkud „delší prsty“, (což kněz zřejmě podcenil), nelenil a stěžoval si na biskupství. Přeložen nebyl farník, ale kněz…
V církevním právu se nevyznám, ale domnívám se, že má-li kněz odůvodněné pochybnosti, měl by mít teoreticky právo farníka vyzvat, ať si dá věci do pořádku a teprve pak ať přistoupí ke svátosti…
Není to ten farník – partyzán, po kterém šlo gestapo a po dopadení mu zlomilo prst, … jak se o tom pak psalo asi tak na 879 blozích , komentářích … ?
Kupodivu nikoliv. Ale je to případ velmi nešťastný a „řešení“ (přeložení kněze), které přišlo „shora“, rozdělilo farnost na dva obtížně smiřitelné tábory. Přemýšlel jsem, co bych dělal, kdyby se to týkalo mě (kdyby mně kněz nepodal svátost na základě oprávněných pochybností). Asi bych byl hodně naštvaný a nejspíš bych přemýšlel o tom, že se „přeložím“ sám (třeba začnu dojíždět do jiné farnosti a využiji statusu „inkognito“). A nebo – bych se zamyslel nad tím, zda Pater náhodou nemá kus pravdy a zpytoval svědomí na základě pokory. Třeba bych začal vidět některé věci jinak. Ale rozeštvat farnost – to by bylo to poslední, co bych chtěl. Nový kněz, který přeloženého vystřídal (byl rovněž přeložen), to tam nemá lehké…
A jo Radku, tak to je dost hrozný.
Mě se stalo kdysi, že jsem se z přijímání vyautoval sám.
Šel jsem do fronty a v ní mě došla jedna situace, tedy spíš její dopad, tedy dopad toho, co a jak jsem komusi provedl … prostě jsem najednou byl v jeho kůži.
A tak jsem se otočil a odešel.
Dost lidí si toho všimlo, takže jsem se i rozčervenal.
Kamarád se mě po mši ptal, cože se stalo a já mu řek, že mi najednou došlo, jaký jsem hovado.
JK mluvil/mluví o smíření. … Je škoda, když „HOVADO“ je/byl kněz. Konkrétně šlo o tu situaci, kdy kněz křičel na věřící že mají přistupovat k přijímání „ve dvou zástupech“. A stará paní (než aby přijala Tělo Páně od KŘIČÍCÍHO kněze) se raději otočila a ke sv. přijímání nešla.
Není všechno zlato, co se třpytí. …
Hilarie – sto bodů!! 😀 😀
Pakliže je podstatou svatého přijímáni OSOBNÍ vztah k Ježíši Kristu je otázkou PROČ vadí „státu“ přijímat Eucharistii tzv. „na ruku“.
Ano, plně souhlasím. Pokud vím, tak přijímání Eucharistie na ruku je oficiálně povoleno s tím, že ta ruka (ty ruce) mají mít určité postavení – možná je to „nadbytečná“ součást liturgické „gymnastiky“ (jak by pravděpodobně řekl P. Reinsberg), ale je-li to tak požadováno, tak právě na základě osobního vztahu k JK pokorně poslechnu. Já osobně přijímám „tradičně“ do úst a nemám s tím vůbec žádný problém. Pokud by mě kněz vyzval, abych nastavil ruce a přijal na dlaň, učiním tak a rovněž s tím nebudu mít žádný problém…
Ano Radku. Děkujeme za Vaše svědectví. …
http://hajny.webpark.cz/biskupum.html
Jen technicky, viděl jsem starý český dokumentární film o muži, který neměl ruce. Všechno dělal nohama – jedl, psal na stroji, kreslil …
Dali by mu přijímání na nohu?
A což teprve kvadruplegikové? Jak by ti měli přijímat?
No jo, kvadruplegik … a co když je to zrovna zarytý odmítač přijímání do úst? Co když se nesrovná s tím, že Pán Ježí š při poslední večeři apoštoly nekrmil, nebo prostě nedá leskle usliněné prsty podávajícího, kterému je olízali předešlí přijímající …?
V dnešní době krokových motorů, robotů … by neměl být problém vytvořit zařízení, které by pohybovalo kvadruplegikovou končetinou tak, že by si podal „sám“.
Dokonce si myslím, že kostel, mající takovéto zařízení v inventáři, by mohl dostal nálepku – superbezbarierový kostel.
Jako se nadprůměrnou inteligencí vyznačovali nacisté, se nadprůměrnou inteligenci vyznačují i „teplí“. Základní problém „mudrlantů“ však bude v tom, že Vy toho Ježíše Krista v podstatě ani NEPOTŘEBUJETE. …
Vystačíte si „SAMI“.
V tomto případě by to snad bylo jednodušší do úst.
Milý Hilarie,
když už i v Medugorje podávají těm, kdo si to tak přejí, sv. přijímání tzv. „na ruku“, tak to prosím už i Vy přestaňte řešit. … Díky.
___________________
Bůh má lidi RÁD.
M.H. umíš číst? Rozumíš psanému slovu? Vypadá to, že ne.
Hilarius, umíš číst? Rozumíš psanému slovu? Vypadá to, že ne.
_____________________________________
On si to ten dotyčný přál ?
1. Jakému „státu“ vadí podávání svatého přijímání na ruku, to by mě zajímalo … . Myslíte některou cizokrajnou biskupskou konferenci, která to na svém území nezavedla?
2. Když tak některým superzbožným podávám svaté přijímání na ruku, oni si Pána Ježíše zbožně zahleděni vpřed zbožně podají do úst, a vůbec je nezajímají případné drobečky na ruce a následně na zemi nebo kdovíkde, tak získávám pro určitou rezervovanost k tomuto způsobu jakési pochopení.
3. I když je křesťanství vůbec záležitostí osobního vztahu ke Kristu, přece také se společenským rozměrem, přece také věříme v jednu svatou katolickou apoštolskou církev, apoštolskou i proto, že je Kristem svěřena apoštolskému sboru pokračujícímu ve sboru biskupském, kdo je slyší, Krista slyší, kdo jimi pohrdá, Kristem pohrdá, co svážou na zemi, je svázáno na nebi, a co rozvážou na zemi, je rozvázáno na nebi … ano, je jejich úkolem i nějak uzpůsobovat i vysluhování a přijímání svatých tajemství.
O zajímavé alternativě ke vzniku republiky píše aktuálně blog RESPEKTu. Konkrétně byla prý ve hře i monarchie pod Ruským CAREM: https://kaplan.blog.respekt.cz/jakou-roli-sehrala-zeneva-pri-vzniku-ceskoslovenska/
_________________
Tu však odmítli „komunisté“, když cara nechali popravit. …
Ještě mi někdo řekněte, jak je to se Slovenskem. Před pár lety na dovolené mi bylo řečeno, že se tam na ruku nepodává. Dík.
O tom vážně vůbec nic nevím. Je možné, že to tam na základě rozhodnutí biskupské konference na Slovensku mají jinak. Jistě se zde najdou informovaní, kteří to vědí.
Pokud vím, tak tam si to nezavedli. Celozápadnocírkevně je to tam, kde pro to rozhodne biskupská konference, a to se ještě v tomto případě vyžaduje jakási jasnější většina – nevím, jestli 2/3, nebo kolik přesně. Samozřejmě jako JAKÉKOLI ROZHODNUTÍ BISKUPSKÉ KONFERENCE AŽ PO POTVRZENÍ SVATÝM STOLCEM. Také proto to u nás prošlo až po rozdělení se Slovenskem a až na nějaký opakovaný pokus.
Mockrát děkuji za vysvětlení, myslela jsem, že toto je „upraveno“ celosvětově.
Tuším, že když jsme byli před pár lety s rodinou na výletě na Turzovce, že jsem tam tehdy na ruku přijímal, ale už nevím přesně. Neřeším to. V Polsku v kostele Božího Milosrdenství v Kudově se např. standardně přijímá v kleče (u mřížky) do úst a také s tím nemám problém.
Tedy Republice Československé vadí podávání svatého přijímání na ruku???
Víte: a) stalo se v republice České, b) pokud jste nepostřehl než o „republiku“ šlo spíše o její „tajnou bezpečnost“.
_______________________
Nicméně řeč je o OSOBNÍM vztahu k Ježíši Kristu, NIKOLIV o „liturgických úkonech v uniformě římsko-katolické církve“.
HLOUPOST dříve či později vyjde najevo.
____________________
Nešlo/nejde o bezpečnost „tajnou“, ale „státní“. …
1. Jakému „státu“ vadí podávání svatého přijímání na ruku, to by mě zajímalo … s ohledem na pro mě zvláštní odkaz o vzniku Republiky Československé v reakci jsem si chtěl ověřit, jestli ona je skutečně tím státem, kterému vadí podávání svatého přijímání na ruku … teď se dovídám, že její tajnou státní bezpečnosti … pořád ale mám tedy „první republiku“ spojenou spíše s mnohými jinými kontroversemi, že prvorepubliková státní bezpečnost řešila podávání svatého přijímání na ruku a osobní vztah k Ježíši Kristu, se dozvídám až teď. Ale díky za informace.
Nebuďte uražený. … Odkaz na blog byl z důvodu tvrzení, že alternativou ke vzniku republiky byla monarchie pod ruským carem. Přijímaní tzv. „na ruku“ nevadí státu, ale těm, kdo očividně „formu“ povyšují nad obsah (nechtějte se řadit mezi ně). …
Osobně mi je jedno, kdo podává lidem sv. přijímání. Může to být řádová sestra, kněz (biskup), laik nebo ministrant. Spíše jde o to, aby to bylo činěno PRAVDIVĚ a v duchu odkazu JK „to čiňte na moji památku“.
Pravdivé mi nepřišlo a nepřijde, když kněz ODHODIL sv. HOSTII na zem, než aby ji podal tomu, kdo podle jeho názoru „špatně držel ruku“. (Že na oficielních stránkách Ministerstva vnitra ČR byl pak tento konkrétní kněz veden jako „prověřená osoba“, „kandidát tajné spolupráce“ a „agent“ státní bezpečnosti a pan kardinál Duka ho následně za jeho práci OCENIL a jmenoval kanovníkem pražské kapituly je už jen malý detail.)
Máte pravdu v tom, že přijímat tzv. „na ruku“ nemuselo a nemusí vadit „státu“ ani jeho „státní bezpečnosti“, že mohlo/může jít pouze o SOUKROMOU aktivitu jednoho konkrétního kněze. … http://hajny.webpark.cz/kelnar.html
______________________
Obraťme list. Jste-li kněz, odpovězte si i Vy raději na otázku: „Pro koho sloužím mši? Pro sebe, pro Boha, nebo pro lidi druhé?“
To je ale zcela špatně položená otázka, tam rozhodně nemá být spojka nebo, a už vůbec čárka před touto spojkou. Odpovědí je např akklamace „Orate, fratres, ut meum ac vestrum sacrificium acceptabile fiat apud Deum Patrem omnipotentem – Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis, ad laudem et gloriam nominis sui, ad utilitatem quoque nostram, totiusque ecclesiae suae sanctae.“ Tedy kněz společně s bratřími rukama kněze přináší oběť Bohu Otci všemohoucímu k chvále a slávě Jeho jména a k užitku věřících kněze nevyjímaje.
Po posledním vysvětlení tedy už chápu, že jste „státem“ myslel Jeho Milost – na onu oboustranně poněkud nevhodně projevenou zásadovost jsem při zcela jiném tématu pozapomněl, o údajném vztahu k STB jsem nic netušil, a není to podstatné.
Biskupové při celebraci jmenují biskupa např. „se mnou, Tvým nehodným služebníkem“ … tak by i věřící udělali lépe, kdyby se nezabývali kádrováním biskupů a kněží, ale prostě v nich viděli „druhého Krista“, Boží služebníky, byť vždy více či méně nehodné – samozřejmě tak se máme po pravdě vidět i my kněží sami, byť logicky více s akcentem na to, že i když musíme také jednat autoritativně, jsme jen nehodní a neužiteční služebníci.
Rozumím, že coby kněz pokládáte za správné sloužit mši, že užitek z toho máte nejen Vy, ale i lidé druzí a je to tak i přání Pána Boha.
Stran tvrzení: „Vy jste služebníkem Krista, ne Kristus služebníkem vaším“, tam se domnívám, že by kněží udělali lépe, kdyby tato slova vnímali jako projev LÁSKY, ne jako výraz pokoření sebe sama Ježíšem Kristem (případně tím, kdo jim tohle řekl).
Lído dík, … a proč tak málo? 🙂
No jó – to jsou ti nespokojení farníci! Nestačí jim ani sto bodů! A farář by se mohl přetrhnout, a stejně to nestačí… 😀 😀
(nejdřív jsem chtěla říct, že do víc počítat neumím, ale rozmyslela jsem si to, protože nejlepší obranou je útok 😉 )
To právě je/bylo důkazem vámi citované „státní bezpečnosti“, že „vyměněn“ nebyl kněz, ale pan kardinál…
No – já bych to viděla tak – kam se u nás překládali nevhodní? Do pohraničí přece! Je to stará osvědčená metoda. Takže když se takoví remcající farníci z nějaké opravdu živé farnosti rozpráší po pohraničí, bude od nich navždy pokoj.
nebo se pohraničí pokřesťanští – tzv. nucené misie.
Něco jako osidlování Austrálie – https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/australie/web/pages/03-osidleni.html
Trošičku si dovolím, Magdo, nesouhlasit. Samozřejmě od nich nebude navždy pokoj. To ani za komančů nefungovalo. Protože ti „živí remcači“ nedají pokoj nikdy a dopadne to, jak říká KarelK. Naštěstí.
😉
Jo! K nádherné situaci došlo na pomezí dvou nejmenovaných diecézí. Jistý kněz byl umístěn na výspu nejen diecéze, ale i našeho státu, přičemž mu byl dán tak velký obvod, že to bylo skoro jako vikariát. A bylo to údajně za trest (sám dotyčný kněz to hodnotil slovy „protože jsem zlobivej“). A ihned za hranici diecézí byl do podobné konstelace umístěn jiný kněz – taky „zlobivej“. Oba mladí chlapi, kteří to s lidmi uměli a umí. „Pustina“ se začala proměňovat v „živou krajinu“ a oba se úžasně doplňovali. Pak to někomu začalo nějak vadit… Pokračovat netřeba…
No jo, to je holt potřeba trestat, pardon přesouvat, systematicky a koordinovaně. Takhle to dopadá, když se na to nejdřív neustanoví interdiecézní komise. :o)
Tak to by bylo fajn.
Je zajímavé, že domovy důchodců, LDKy, případně domovy pro řádové sestry se též za „komunistů“ zřizovaly co nejvíce „mimo“ civilizaci. …
Smutná realita…
Slovy kardinála Špidlíka: „odříkaného chleba největší krajíc“. … Žít bychom se měli snažit tak, abychom, až se jednou setkáme s Pravdou, byli co možná nejméně překvapeni.
To nejsou slova Špidlíka. To je normální lidový rčení. 😀
Samo. Normální. I on ho normálně používal. V podstatě to i on věděl a občas připomněl, že pravda je jen JEDNA jediná a pokud před čímkoli strkáme hlavu do písku setkáme se s tím dříve či později tak jako tak. V nebi se setkáme s PRAVDOU. Proto má smysl žít tak, abychom byli jednou co nejméně překvapeni. Nic víc v tom nebylo.
Cenzura jak hrom, napsal jsem, že se biskupi a faráži zbláznili a oni to odstranili – pravda bolí, co?!
„Everywhere you go you always take the weather, the weather with you.“
___________________________
Je jedno, kde člověk je, spíše jde o to, co s sebou nese. Fascinuje mne Medugorje. Když se prý ptali architekta, který už před 2.sv.válkou projektoval tak velký kostel „mezi poli“, proč je kostel tak veliký, odpověděl: Přijde doba, kdy nebude stačit.
Jak to ten architekt mohl tušit nebo vědět? Neberte to jako další jízlivost z mé strany, tentokrát se nad tím zamýšlím zcela bez postranních emocí a ve snaze o racionální přístup. Nepopírám, že mezi námi žili, žijí a budou žít lidé s darem vizionářství a jedinci, kteří tuší nebo vědí leccos lépe než my ostatní „průměrní“. Ten architekt to nejspíš věděl (nebo alespoň tušil). Kde však hledat zdroj jeho jistoty, že tomu tak skutečně bude? Vnuknutí? Zjevení?…. ???
To byste se musel zeptat toho architekta, resp. se to dozvíte až jednou v Nebi.
Fakta jsou, že kostel se začal stavět v 1.pol.minulého století, že to bylo v té době „mezi poli“ (doslova: „In the midle of nowhere“), a dnes už nestačí (dokonce bylo přistavěno venkovní pódium, protože do kostela se vejde jen zlomek příchozích).
_______________
Stejně, tak se traduje, že italský páter Pio řekl kardinálu Františku Tomáškovi (+1992), že se dočká svobody ve své zemi.
Pak je tady ještě jedna další věc – obyčejně pozemská, až „byrokraticky nízká“, tedy finanční prostředky na stavbu onoho kostela. Velký kostel musel stát hodně peněz a ty peníze na stavbu musel někdo schválit a uvolnit. Architekt může vyprojektovat cokoliv, ale když se na projekt neseženou prostředky, zůstane jen na papíře. Tak je to se vším. Mohu napsat symfonii mahlerovského rozměru pro megaorchestr a čtvery varhany, ale pro tento nápad se nebudu obtěžovat ani nalinkovat partituru, protože je mi jasné, že je jednak v dnešních podmínkách bez masivní sponzorské podpory zcela neuskutečnitelný a jednak z dnešních hledisek ZBYTEČNÝ. Ano, tehdy byla jiná doba, ale finančními prostředky se šetřilo vždy. Fakt, že takový kostel byl „mezi poli“ realizován, mě provokuje k dalším úvahám.
Ale ano – v Nebi se to dovíme…
BŮH je (v konečném důsledku) SPONZOREM života každého z nás.
Sám jste si odpověděl.
Kdo ví, třeba se ten kostel „mezi poli“ zázračně rozmnožil, dovezli pět cihel, trochu malty …
Jakože tím chcete říci, že u Boha není nic nemožné? 😀
Přesný opak závěru filmu Pokání. Tam to končilo slovy staré babičky: „K čemu je cesta, která nevede ke kostelu?“
V Medugorje je ZÁZRAČNÉ už jen to, že Jadranská magistrála končí v MEDUGORJE !!! (Za 35 Euro dojedete na konec chorvatské dálnice a za 67 centů pak až na sjezd Bosenské dálnice A1 těsně před Medugorje.).
Zázrak. Higway to Heaven (!).
Zajímavou je i sama historie betonového kříže na hoře Křiževac (nad Medugorje) – vidět je i z dálnice Jadranské magistrály. Je na něm letopočet 1933. Údajně byl postaven u příležitosti výročí 1900 let od smrti Ježíše Krista poté, co se asi 7 do té doby znepřátelených obcí z daného regionu USMÍŘILO a jako plod tohoto usmíření jejich obyvatelé společně vystavěli tento kříž.
Koukám, že už několik dní všichni zarytě mlčí. Tak buď jste si uvědomili, že,kdo se tu ozývá je potenciální adept na přeložení nebo vás to vedro uvařilo.
😆😎🤕
Tak, tak… Jsou buď uvaření vedrem, nebo přeložení na dovolenou …
_____________
Jen v lese je chládek 🙁
Lído, to několikadenní mlčení mi přijde plodnější než záplavy dohadování, urážení, opakování, chytání za slovo u témat o která nejde …
Ale asi máš pravdu s tím strachem o přeložení.
Počítám, že většina z nás komentátorů si koleduje za to svoje remcání o přeložení minimálně ke Svědkům Jehovovým.
Copak o to, horko k létu patří. Průšvih je, že neprší. Já už ani nemám odvahu podívat se do studny, abych neviděl něco, co bych viděl velmi nerad… Zatím ale ještě stále teče… Nojo, ale v tomto počasí jak dlouho ještě? Slibovaná fronta to podle novin „nestihla“ a rozpadla se nad Německem… Takže v nejlepším případě to bude bouřka z vedla s přívalákem s kroupami, což je k ničemu…
pardon – má být z vedra. Na upocené krávesnici jsem dostal smyk…
Hilarie,
souhlasím, máš jako obvykle pravdu. 😀
Ale s tou druhou větou mám trochu problém: při přeložení ke Svědkům Jehovovým by prvně došlo k exkomunikaci nebo by člověk zůstal katolíkem a jen by byl přeložen – řekněme na dobu, než se polepší – třeba na rok? Já bych se teda asi polepšila hodně rychle, jen nevím, jestli bych přestala remcat. 🙂
Mezi námi, já jsem pro jistotu jak katolíkem, tak tajným svědkem. Protože, co kdyby byli on ti praví (tvrdí to dost přesvědčivě).
Získali si mě Strážnou věží. Tu když srovnám s časopisem Milujte se, to se nedá srovnat.
Exkomunikace se nebojím, nikdo to neví.
Doufám, že mě nebonzneš.
Buď v klidu – jako zpovědní tajemství. 😉
Exkomunikace je vlastně také určitou formou „přeložení“ 😀
Nikoli přeložení, ale vyložení.
😀 😀
Probuďte se, milujte se a množte se! 😀
Hilarie, člověče, nezlob se!
Tak to já mám výpadky ve vzdělání – jelikož jsem Strážnou věž nečetla. 🙁 Tak teď nevím, jak to napravit, jelikož jehovisté už k nám nechodí….. ale kdybys třeba poinformoval o tom srovnání s Milujte se…..abychom byli v obraze.
Mám ten dojem, že Milujte se přece jen nedosahuje dokonalosti charakteristických kýčovitých obrázků jehovistických publikací.
Magdo,
Strážná věž:
Obrázky (nakousl to už Vítek, avšak mylně vyložil) – krásné obrázky, třeba lev si hraje s jehňátkem, všichni září štěstím a usmívají se jak v reklamě na pastu s bělícím účinkem …
Články – jasně popsaná cesta ke spáse, budeš žít podle několika málo veršů Starého zákona a neumřeš, … jednoduché, snadno dosažitelné
Milujte se:
Obrázky – pihovatá holka na titulní straně, další holka s rovnátky, … brrr
Články – návod ke spáse nejasný, nebo většinou absentující, témata a obsahy článků nejednoznačné, člověk aby tam kolikrát i přemýšlel … a všichni víme, kam to vede, když člověk moc přemýšlí
No – a to ještě ty holky na fotkách v Milujte se bývají vyfoceny v létě v kraťasech a tričkách bez rukávů a s výstřihem. Na pěších poutích se s klukama smějou, blbnou, kočkujou….. 😉😀 Hotová Sodoma-Gomora. 🙁
Magdo, už ten název MILUJTE SE je hotová Sodoma-Gomora! 😀
To je fakt – kdekdo si pod pojmem miluj bližního svého, v dnešní době ovlivněn bulvárem, představuje „pouze to jedno“…….😀😉🙁
Takže, Magdo, už jsou Ti jasné preference Hilaria? Milujte se – Sodoma-Gomora, zatímco Strážná věž Tě ostráží – teda ohlídá, teda – dohlídnou na Tebe, abys pěkně poslouchala a nezlobila. A o rebelování a nějakých peticích nemůže být ani řeč. A vzhledem k tomu, že už za komunistů nás kdosi hlídal, tak je to vlastně adrenalín, kterým jsme byli odkojeni a na kterém jsme vyrostli.
Takže z toho taky plyne, že tento článek o překládání nespokojených a rebelujících katolíků těžce konkuruje Strážné věži. A to je zřejmě jediný důvod, proč Hhilarius je zároveň i katolíkem. 😀 😀
Aha, teď už tomu snad rozumím. 😀 😀
Sodoma-Gomora je, když už nechtějí Lotovu dceru, ale chtějí „poznat“ ty muže.
No a přesně tak je to v časopise Milujte se – bez jakýchkoli omezení a parametrů – kdo a koho může milovat.
Klidně kluci s klukama, holky s holkama … zrovna jak je to tady: https://www.youtube.com/watch?v=vFgsLLFKj5c
Takže Vítku a Lído, definovali jste to přesně – Sodoma – Gomora!
To je („nevyblázněným“) věkem. Svého času to byl sice strašný hit.
Když však došlo na „lámání chleba“ pro křížek si přišla (a ho i od pana biskupa Otčenáška dostala) i sama Lucie.
https://hajny.blog.respekt.cz/moudrost-stari/
Jiří Reinsberg chodil vozíčkářům svaté přijímání podat až k lavicím a rozhodně neměl potřebu se bavit tím, zda dokáží „zamanévrovat“ a zařadit se do fronty stojících lidí. Stejně tak bych se nebavil tím, zda si dokáže dotyčný dát sv. Hostii do úst, či zda potřebuje „asistenci“. …
__________________
U sv. přijímání je podstatná PRAVDIVOST a osobní vztah ke Kristu. Proč tomu, kdo je hendikepovaný svaté přijímání do úst nepodat?
Mimo téma a nejen pro Brňáky: Chcete-li se v tom horku trochu pobavit, podívejte se na stránky http://www.nasnovejnadr.cz. Lidi tam navrhují název pro nové nádraží v Brně 🙂
Výborný rozhovor s biskupem Malým k současné společenské a politické situaci: http://www.christnet.eu/clanky/6098/vime_co_jsou_nase_zajmy.url
Tak jsem čekal na nějaké betálné perly hantecu a zatím jsem trochu zklamaný. Jedno z mých prvních setkání s hantecem mě trochu šokovalo – šel jsem od nádraží po České směrem k JAMU, když mě zastavil jakýsi kémo se slovy: „Ty, kémo, vohřej mi válec!“ Trochu jsem se vyděsil, protože jsem tak nějak nechápal, co chce vohřát a hlavou mi rotovaly všelijaké i velmi podivné varianty. Až po chvíli jsem pochopil, že chce připálit cigaretu. Jenže já neměl po ruce sirky a on na to: „Neva, kémo, támhleta betálná koňa to vypaluje, ta mi vohřeje…“
Tož, co dělat, když zolcna už tak dlouho rumpluje, že ani několik škopků nepomůže… 🙂
P.S.: Nějak se to posunulo, to měla být reakce Stanislavě.
Svého času jsem byl alergický na fotografie řeholnic s kytarou… Tyto fotografie se ponejvíce vyskytovaly v časopisech pro mladé a měly jediný univerzální scénář – uprostřed davu omladiny sedí na vyvýšeném postu řeholnice s kytarou a omladina na ni upírá oči jak na ikonu, obdivujíc techniku její hry (nejčastěji akord C dur, v lepším případě D dur, a moll nebo e moll)… Tento výjev ve mně utvrdil přesvědčení, že „modernost“ a „pokrokovost“ církve, stejně tak „svěžest a mladost“ ducha vychovávajících naši omladinu je měřena schopností ovládat kytaru…
Nic proti kytaře, je to krásný a praktický nástroj, na který když se skutečně HRAJE, tak je to opravdu povznášející. Ale těch fotek řeholnic s kytarami bylo svého času (asi tak před třemi – šesti lety) skutečně nadměrně příliš – naštěstí se zdá, že to už opadlo…
Souhlasím. Všeho s mírou. Když jsem byla dítětem, byl k nám za trest odsunut aktivní pan farář z Brna. S ním přišla i mladá aktivní hospodyně – měla konzervatoř, hrála na všechno, na co hrát šlo – tedy i na kytaru. Ale věděla, kdy je vhodné na ni hrát a kdy ne. Varhaník ze sousední farnosti, který vrzal tak, že utekly všechny myši, se k ní choval s maximálním despektem (ostatně jako tehdy mnoho mužů vůči ženám v církvi) . Ona, ač mladá, brala ho s nadhledem a humorem. Pan farář byl velmi moudrý a věděl, že není důležité zda je člověk muž či žena, ale že je důležité to, co člověk umí. Proč to píšu? Protože jak píšete Vy – je důležité, když se skutečně HRAJE – a to na cokoliv.
Až to vypadá, že „jeptišky“ vám vadí více, než sama kytara.
____________________
I o hudbě lze říci, že je „dobrý sluha, ale zlý pán“.
Je smyslem oslavovat Boha či ego hudebníka?
Tak tohle je dnes velmi rozšířená zábava, že „choděj kluci s klukama a holky s holkama“. A i v naší církvi se čím dál víc ozývají hlasy, že by to mělo být legální. Proto tedy díky za akce, kde se mohou kočkovat kluci s holkama a holky s klukama. 🙂
Tohle patří pod komentář Víta Jůzy. Nějaký šotek, či co, se mi sem vloudilo….
Zase nezaměňovat jakékoli přátelství či sympatie mezi osobami stejného pohlaví za homosexualitu … jako když se školních dětí v průzkumu ptají, zda se jim líbí, je přitahují, se kamarádí s kluky/holkami, a z toho vyvozují desítky procent homosexuálů a bisexuálů, a v lepším případě se diví, kam se poděli v dalších letech; nebo když mladí takto sami u sebe podle soudobého trendu „objevují“ homosexualitu – a někdy jsou zbytečně zmateni, někdy ji začnou pěstovat.
A u těch společných akcí … samozřejmě i v dnešní době funguje pokušení a blízké příležitosti ke smilstvu, a s tím je třeba (jistě bez přehánění a nadměrné úzkosti) vážně počítat. Stále platí: kam nemůže čert, nastrčí babu – samozřejmě i s obměnou obou pohlaví.
Samozřejmě nezaměňuji kamarádství, přátelství a normální sympatie mezi osobami stejného pohlaví za homosexualitu! Stejně tak neznamená, že když napíšu, že se mohou kluci s holkama kočkovat, tak tím hned nemyslím, že musejí smilnit. Dík za pochopení. 🙂
Přesně tak – viz Žalm 150… Kdyby Bach znal syntezátor, jistě by jej použil. Stejně tak na syntezátor lze vyluzovat nepředstavitelné skřeky a akustické kreace nebo naopak hudbu, která povznáší (třeba některé skladby Vangelise, Emanuela Geeverse či dalších podobných)… Stejně tak, jako se dá na kytaru HRÁT, tak lze na varhany nesnesitelně VRZAT. Vždy je to o obsahu (a leckdy i o cíli a úmyslu)…
Je mi teda jasné, jaký by byl můj cíl a úmysl – jsem totiž děsně škodolibá… 😀 😀
dneska je to v církvi hrozný, za komunistů jsme v Brně chodili, do kterého kostela nás napadlo.
Tak pravila moje žena po přečtení tohoto článku. Náš současný farář by ji doplnil, že vypjatý individualismus je jedním z hořkých plodů druhého vatikánského koncilu. Proto vítám návrat k tradici a disciplinizaci laiků formou jejich překládání, Deo i otci generálnímu vikáři gratias!
Radku, ještě doplňuji několik osvědčených obrazů ze života řeholnic:
sestra jede na kole a vesele se směje
sestry hrají fotbal a vesele se smějí
a když ještě býval sníh – sestry sáňkují a lyžují a vesele se smějí
Prostě výmluvné obrazové svědectví o tom, jak jsou sestry NORMÁLNÍ a jaká je v jejich kongregaci BŽUNDA.
Hilarie, proti tomu nic! Naopak, myslím, že veselí k životu církve patří a tudíž patří i do řeholních společenství. Vím, jak jsem se chechtal, když mi můj kamarád – nyní kněz – vyprávěl veselé historky ze semináře. Některé jsou opravdu „husté“ 🙂 . Ale já jsem si vzal na mušku jistá klišé v našich křesťanských médiích, a to v souvislosti s příspěvky na téma „kýčovitost“ těchto médií. Řeholnice s kytarou obklopená omladinou se totiž na těch fotkách smály jen velmi málo kdy, většinou to byl jen takový lehký úsměv (nejspíš na žádost fotografa), levá ruka pevně svírající akord C dur a podle obličejů omladiny bych soudil, že zpívali tři z deseti… A někteří měli v očích výraz, jako by jim sestra nezpívala veselou křesťanskou píseň, ale baladu o umučení sv. Vavřince (v Hutkově zpracování – Byla jestě jedna matička, měla překrásnýho synáčka… zlý pohan se o tom dověděl, přikázal děťátko přinésti, na rozžhavený rožeň vložiti… peče se děťátko jak ryba… a tak dále, a tak dále… – „hit“ skutečně pro otrlé – leč jde o starý text převzatý právě ze Sušilovy sbírky). Takže upřímné veselí na těch fotkách bylo až to poslední… To už bych uvítal fotku nějaké skutečné uličnické „opičárny“ ať už z kláštera nebo semináře… 🙂
Dík za dopovídání.
Fotku nebo příběh skutečné opičárny z kláštera nebo semináře bych přivítal taky.
Když vzpomenu na naše opičárny z kolejí … tam to mělo grády, protože to bylo převážně umocněno děsivým množstvím alkoholu.
Např:
– sjíždění schodů v kajaku (zlomená ruka, obraženiny, prasklý kajak, otlučená omítka …)
– vytahování bečky piva na provaze do čtvrtého patra (přes vrátnici se bečka nadala propašovat) – (rozbitá okna v nižších patrech a málem z okna vypadnutý „vytahovač“, který se přetahoval se studenty bydlícími níže, kteří se snažili bečku ukrást)
Jo – jo, na intru, to se děly věci!! 😀
My teda jen slušně bez alkoholu. Představte si, že vám někdo ve třetím patře (pod vámi dvě patra školy) přesně o půlnoci klepe na okno – a za oknem nikdo. A k tomu si představte, že jste holky v prvním járu – 15-16 let. My nad nimi ve 4. patře ležely v okně, klepaly smetákem na okno pod námi a umíraly smíchy. A aby o bylo ještě dokonalejší, tak jsme klepaly i od holek ve vedlejších pokojích. Ty prvňačky se pak čtrnáct dnů bály večer větrat. 😀
14 dní ještě jde. Horší, když by se některá z nich bála po zbytek života.
…
Bůh je tím, kdo strachy všeho druhu léčí.
Inu, řešil jsem případ studenta, který lehce společensky unaven přišel z večerní vycházky a podle zákona schválnosti já jsem byl první, koho potkal. Měl jsem veliké dilema, zda se zachovat jako pedagog nebo jako shovívavý starší „kamarád“. Jako přespolní pedagog totiž přespávám rovněž na internátě, takže veselé příběhy spolubydlícího studentstva mám jak na talíři. Povídám mu: „Zalez, ať tě nikdo nevidí a vylez až ráno! Okénko u vychovatelny podlez, ať tě „Bejbina“ (přezdívka jedné vychovatelky) nezahlédne a koukej jít spát! Případné zvracení řeš na záchodě!!“ Zdálo se , že je vše v pořádku, když najednou na mě bouchají děvčata bydlící o patro níž, že jim crčí ze stropu voda. Co se stalo? Ten zoufalec si vlezl do sprchového koutu a pustil na sebe sprchu. Jenže si tam sedl, zadkem ucpal odtok a usnul… Tohle už se zatlouci nedalo a i já měl řediteli co vysvětlovat…
Chybami se člověk učí. Nebylo moudré odeslat člověka v takovém stavu do koupelny…
(Jsme lidé, ne Pán Bůh.)
Jojo, je to tak. Další příběh pedagoga z internátu:
Těsně před koncem školního roku, teplý červnový večer. Ležím už na své internátní posteli a blaženě usínám při otevřeném okně, když slyším mutující pubertální hlas:
„Hele, tady někde má okno ta Sára…“ (Sára byla vynikající klarinetistka, která svou vizáží nedávala pokoj mnoha vrstevníkům mužského pohlaví, dlouhovlasá blondýna). Zajímalo mě, kdo má o Sáru zájem pozdě po večerce, tak jsem vykoukl z okna. Jak známo, mám také dlouhé vlasy (jenže šediny) a na noc si culík pochopitelně uvolňuji. Když se má hlava objevila v okně, tajný nápadník s jedním komplicem pološeptem zvolal: „Sáro, otevři nám!“ A já na to svým normálním hlasem: „Hele, nechte mě být, já jsem už unavená…“ Oni chvilku stáli jak zařezaní a pak jeden z nich: „Vole, zdrháme!“
Strach není užitečná motivace. Mít čisté svědomí zmůže více.
https://hajny.blog.respekt.cz/piskani-versus-klid/
Já jsem strach neměl, spíš jsem z toho měl legraci. Jestli měli strach „nápadníci“ Sáry, nedokážu posoudit. Fakt je, že bych jim při přímé konfrontaci neublížil, ale spíš bych měl tendenci si s nimi popovídat (kamarádsky). Sára už je dávno ze školy venku a je to báječná mladá hudebnice…
Svým způsobem je legrační už to, že pedagog spí se studenty na internátě.
__________________________________
Měli jsme na učňáku také pedagoga, který chodil se studentkou. Byl to čestný chlap. Když odmaturovala, si ji vzal.
Když není jiná možnost… Kvůli dvěma dnům v týdnu nebudu ve drahém městě shánět drahý pronájem. Dnes je to běžná praxe i na jiných školách a učilištích. Pozastavují se nad tím pouze jedinci, kteří žijí v „jiném“ světě, nechtějí chápat současnou realitu a myslí si, že přespolní pedagog bude za dvě noci v týdnu ochoten platit dnes už i pětimístné částky za pronájmy nebo penziony. Dost na tom, co projezdím. Pak mám na vybranou – buď to dělat budu nebo nebudu. Pro mě i pro školu to je zatím únosné řešení a obě strany (já i škola) mají důvody k tomu, aby na něj přistoupily. Pravda, před třiceti lety by to možná bylo nepředstavitelné. Jenže to byla jiná doba (i jiné ceny v poměru k platům, dotované koleje a internáty a i přespolním pedagogům se na ubytování připlácelo… Náklady za ubytování se pohybovaly v řádu několika mála stovek třeba za celý semestr nebo pololetí, a to i pro pedagogy).
Případů, že vzniknou vztahy mezi pedagogy a studentkami (i studenty a pedagožkami) přibývá. Přiznám se, že mě to nepohoršuje, pokud to dopadne tak, jak popisujete… I u nás se to už stalo… (Ale já to nejsem 🙂 )
Čestný chlap.
Biskup „přeložil“ farníky, pedagog odehnal „nápadníky“. …
_______________________
Kněží, biskupové, pedagogové … důležité je svého postavení NEZNEUŽÍVAT.
https://hajny.blog.respekt.cz/uzitecna-vec/
A ještě volně k tématu (z FB):
Vřelé díky papeži Františkovi za list z 20. 8., v němž mj. trefně odkrývá podhoubí odporných činů pohlavního zneužívání – klerikalismus zneužívající moc a svědomí, touha ovládat a vlastnit druhé. Úkolem všech pokřtěných, nejen kléru a řeholí, je vykořenit tuto kulturu smrti.
Václav Malý, biskup
Nezneužívat… Jistě, to by mělo platit u i každého správně fungujícího manželství – býti jednou „bytostí“, ale současně nechat toho druhého dostatečně svobodně „dýchat“. Asi tak, jako jsou nám na několik let propůjčeny děti (než vyletí z hnízda), tak i v manželství by se neměl jeden stát otrokem druhého v majetnickém smyslu. I manželství lze takto zneužívat.
Neplatí to tedy jen pro kněze, biskupy a pedagogy, ale pro lidské společenství jako celek.
A k tomu odehnání „nápadníků“ – jako pedagog cítím povinnost zajistit dodržování nočního klidu v zájmu ostatních ubytovaných, kteří chtějí a potřebují spát – není to tedy samoúčelné lpění na jakémsi řádu, ale požadavek obyčejné slušnosti a ohleduplnosti k druhým. Když na to přijde, tak u plnoletých studentů bych souhlasil třeba i s tím, ať se jdou „vyřádit“ mimo internát (pokud mají kam) a ostatním umožní spát (samozřejmě s ohledem na jejich plnoletost si oni musí být plně vědomi možných důsledků svého jednání). Moralizování bych v tomto případě považoval za bezpředmětné, protože když někdo něco hodně chce, tak si to vždycky nějak zařídí bez ohledu na zákazy a příkazy. Jinými slovy – když si chtějí „užít“, tak jim v tom sotva kdo zabrání a vytvářením překážek (třeba zamykáním dveří) se jen stupňuje riziko, že se něco doopravdy stane (pád při přelézání balkónů a podobně – nikdo mi nemusí nic vykládat, však to znám). Toto vše pokud jsou ateisté a křesťanskou morálku ve věcech erotiky neberou vážně. Dovoluji si tvrdit, že si nepamatuji, že bychom u studentů z křesťanských rodin (nejen katolických) museli někdy něco podobného řešit (alespoň o tom zatím nevím).
Ano. Culík v zájmu studentů resp. studentek.
No a? Milý pane, Mám pět vnoučat, šesté na cestě. Nedovedu si představit, že bych měl ve svém věku podobné hříčky rozjíždět. Nemám k tomu nejmenší důvody a jsem si plně vědom nepředstavitelných komplikací a důsledků, kdyby se mi flirtování se studentkami ve věku už téměř vnuček vymklo z rukou. Děkuji, nechci. Na nedostatek zážitků tohoto typu si nemohu stěžovat z dřívějška a musím přiznat, že mládí je pryč a podobné věci logicky patří už jiné generaci. Pokud snad některou studentku můj culík provokuje, považuji to za její problém, který si musí vyřešit ona sama. Podobně jako když mě i v mém věku může občas provokovat vyzývavé oblečení (a někdy i chování) mladých dam. Jak mi řekl jednou zpovědník: „Podívej se, ale nečum“. I to je můj problém, který si musím vyřešit sám. Na světě j plno holohlavců, kteří jsou většími „proutníky“ než já… Takže vaši poznámku považuji za irelevantní…
Ad „Čestný chlap“ (to M.H.): Byl čestným chlapem proto, že si vzal studentku, s níž měl poměr? Teď jde o to, zda se kvůli tomu rozvedl se svou legitimní manželkou, nebo zda tak učinil jako svobodný – to je obrovský rozdíl. Pokud byl svobodný, budiž mu přáno a té holce též. Pokud se však kvůli tomu rozvedl, je to přinejmenším diskutabilní. Ano, lásku může člověk poznat i v kmetském věku, není to jen „chemie“.
Ale je to také o odpovědnosti – jak napsal Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“.
Víte, já to také prožívám – ty mladé holky jsou někdy skutečně neodolatelné. Jenže – co s tím?
Rozbít rodinu a udělat nešťastnými nejen manželku, ale i děti (byť třeba už dospělé)?
Udělat z mladé holky „čekanku“, která bude na dědka, s nímž lomcuje druhá míza, čekat tak dlouho, až jí ujede vlak a dědek udělá pro změnu nešťastnou ji (protože se nerozvede už jen kvůli tomu, že má doma zázemí, které mu mladá rusalka bledá zatím není schopna při nejlepší vůli vytvořit)?
Být pro srandu celému okolí, které se bude bavit drbáním o tom, jak se v tom dědek mlátí jak nudle v bandasce?
Ne, děkuji, opravdu nechci! Čestným chlapem snad mohu být i bez těchto dobrodružství…
Sorry. Je-li LÁSKA dávat šanci druhému, aby byl lepším, než ve skutečnosti je, činíte pravý opak. Ze sebe sice děláte lepšího, než jste, z druhých lumpy. Informace byla o tom, že si pedagog vzal bývalou studentku. Na tom nutně není nic špatného. Poměr? Jste u toho byl??? (I kdyby, byla by to JEJICH věc – nicméně nedomýšlejte si, co nebylo řečeno a ani se nestalo.)
Čestný chlap – pedagog chodil se studentkou:
Vidím to jako profesní i etické selhání. Tedy nic čestného. Onen pozdější sňatek tu první půlku prostě nevylepší.
Je to stejný, jako když psychiatr chodí s pacientkou.
Ještě, že to nebylo na základce, to by čestný a pedofilní chlap.
opravuji závěr – to by byl čestný pedofilní chlap
Nejen slova a skutky, ale i FANTAZIE (kterou „rozvíjíte“) může být HŘÍCHEM.
…
Viz slova b. Malého výše.
To je velké téma – je spousta profesí a situací, kde má člověk nad druhým moc, a měl by si hlídat, aby tu moc nějak nezneužil – učitelé, lékaři, sestry, pečovatelky, duchovní, úředníci, vedoucí všeho druhu atd. atd.
Dost záleží na tom, jestli je mezi nimi věkový rozdíl 3, nebo 30 roků. Příbuznost učitel-žák sama o sobě není překážkou ke sňatku.
Nezáleží. Na Hluboké (státní zámek) vystavují obraz kdy 30-ti letý si vzal hraběnku, které bylo už 80 let. (A přežila před ním asi 4 manžele.) Nebýt ješitnosti „chlapa“ mohla to být pěkná tečka za diskusí, kterou napsala Stanislava.
K M.H.: Tedy sorry – Právě v tom, zda si se studentkou začne ženatý pedagog nebo svobodný pedagog, je jádro pudla. Podstata zůstala zamlčena a na tom vy se svou moudrostí nic nezměníte.
Příběh výše byl o tom, jak jste svými vlasy zmátl „protivníka“. Stejně tak fantazie před spaním níže. Proto jsou fantazie ŠPATNĚ, že realitu spíše zatemní, než osvětlí. …
(Že druzí jsou hříšníci tvrdíte VY. Já jsem nic takového neřekl.) Ad: „nesuďme“ – nedělejte ze svého problému problém druhých.
…a nic na tom nezmění ani fantazie, kterou rozvíjím. Obhajujete-li hřích a nazýváte-li hříšníka čestným chlapem, není k tomu co dodat. Je to váš problém, já vás soudit nebudu (a ani nechci, protože bych z vašich pitomých pseudoargumentů útočících jen a jen na mou osobu musel mít hlavu jak pátrací balón, což nehodlám).
Dva dělají totéž a není to totéž: Svobodný vs ženatý… Mladý vs. starý
Nerozvíjím fantazii, jak mi podsouváte, ale konstatuji nerovnost podmínek a okolností v případech, které nastávají – milý čestný chlape! 😀
A naposledy k M.H.: Jsou -li moje argumenty pro vás nepochopitelné, tak si přečtěte reakci Hilaria, s níž se plně ztotožňuji. Třeba tohle pochopíte…
Samozřejmě se ztotožňuji i se stanoviskem P. Jůzy a Stanislavy. Takže pokud máte nějaké výhrady k mým stanoviskům, tak laskavě reagujte i na ně… Že nosím culík, ještě neznamená, že jsem pitomec a že´na něj lovím studentky, vy výkvěte cti, morálky a teologických znalostí…
Ach jo, ten M. H. mě zase svým demagogickým překrucováním mých myšlenek vytočil tak, že jsem mu opět nahrál na smeč. A tak by mě docela zajímalo, zda demagogie a demagogické zneužívání myšlenek druhých je také hříchem. Samozřejmě, že jeden druhého soudit nebudeme, to bylo nešikovně podáno…
Jeden příběh:
Vracel jsem se z Holandska a myslel si, že těch 980 km dám na jeden zátah – vyjedu odpoledne a s několika pauzami budu nad ránem doma. Nedal jsem to. Když mě šeredný mikrospánek (naštěstí bez následků) těsně před hranicemi probral do reality, hned na Svaté Kateřině u Rozvadova jsem zabočil na odpočívadlo s úmyslem několik hodin spát – už jsem prostě nemohl, bylo půl třetí ráno. A najednou se objevila mladá prostitutka: „Pane, mohu pro vás něco udělat“. Napřed jsem měl chuť ji důrazně odehnat, ale pak jsem jen tiše a mírně řekl: „Nechte mě spát“… „Tak jo…“ a odešla.
Byla velmi mladá. Díval jsem se za ní, jak odchází a najednou mi jí přišlo strašně líto. Tak smutné oči a tak odevzdaný výraz ve tváři jsem snad ještě neviděl…
A tak jsem se ještě než jsem usnul, přiměl k modlitbě za ni a za jí podobné…
Opravdu nesuďme…
Tečka je jako obvykle za příspěvkem M.H., k němuž není co dodat, neboť je vše vystihující a geniální, stejně tak je absolutně bezchybný jeho výklad úplně všeho (včetně čištění zubů, vrtění radarů, logiky hudebních „zákonů“ nebo liturgiky)… 😀 Jsem zvědav, co dalšího prohlásí za problém „ješitného chlapa“… 😀
Tento komentář Zdeňka Šarapatky k diskutovanému článku, jsem nalezl na Facebooku Reného Strouhala faráře z Moutnic. Lépe bych to nenapsal.
Bohužel je spousta věřících kteří vědí, jak by se měl farář chovat (samozřejmě tak, jak oni pískají) a pokud tomu tak není , pak se hrozí Vatikánskými soudy s vidinou , že faráře uštve a znechutí. Dosadí se farář nový a to by bylo, aby neposlouchal. Přeji Vladimíru Langrovi ať vytrvá, a že odchod kverulantů může být jak je zmíněno v článku, novým impulsem pro ně samé i bývalou farnost. Farník z Telnice
Kopie vyjádření Zdeňka Šarapatky
Sice skvělá satira, ale v realu naruby „Lex Telnice“ aneb když se ve farnostech najde pár chronických udavačů a náboženských fanatiků. Frustrace z vlastních životů tu pak totiž nebere konce: zjevně z nudy a kvůli absurdní prkotině, tedy změně času bohoslužeb, si tam pár frustrovaných kousků stěžuje na faráře málem do Vatikánu. Skvělý člověk je tak z lidské blbosti vláčen
smykem dokonce (sic!) církevním soudcem…via Jan Hrozek, mj. autorem Petice proti nenávisti ad představení divadla v Brně. Ten dokonce inicioval odvolání kněžského poctivce Vladimíra Langera z farnosti. V Telnici by se nějaká petice taky šikla: nejen proti nenávisti, ale taky proti blbosti. Tady hned dvakrát platí: nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu. Njn, další Nuda z Brna…a mj.: skvělý mediální námět pro okurkáč…
:-/