Přítomnost Otců u porodu. Nadstandardní péče nebo nezbytná duchovní opora?
Díky přístupu k nestandardním zdrojům, jež redakce Tiscíkráte.cz zná, ovšem nebude jmenovat, se nám podařilo zjistit detaily probíhající debaty na téma přítomnosti kněží u porodu. S možným zavedením této praktiky přišla Ivana Königsmarková, předsedkyně Unie porodních asistentek (UNIPA) a dlouhodobá agitátorka za zkvalitnění péče v porodnicích: „Nemohu říci, že na západě je tato praktika masově využívána většinovou společností, ovšem nejedná se ani o marginální zájem ze strany rodiček. Tato služba je poskytována jako každá jiná a je pouze na rodičce, zda o duchovní podporu během porodu požádá či nikoli,“ vysvětluje Königsmarková.
Zavedení takovéto služby se setkává u kněží s protichůdnými reakcemi. Otec Lipenský, jež působí v nemocnici Na Františku, k tomu poznamenává: „Jedním z úkolů kněžích je poskytovat duchovní doprovod věřícím v různých životních situacích. Je naprosto běžné, že jsme zde při slavnostních a radostných událostech jako jsou první svaté přijímání, biřmování, svatba, křtiny, ale i při těch méně radostných jako je např. návštěva nemocných, pomazání nemocných a udílení posledního pomazání či pohřeb. Služba církve poskytovaná právě skrze osoby kněží se tak táhne jako červená nitka napříč významnými životními událostmi, ovšem při samotném zrodu jaksi chybí.
Pokud církev vyznává, že lidský život začíná početím, ale aktivně do života dítěte vstupuje až křtem, což je často klidně i půl roku po jeho narození, je zde určitá přetržka, která dle mého názoru není nutná.“ Za přítomnost kněží u porodu se přimlouvá i PhDr. Ing. Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu: „Vzhledem k tomu, že kněží žijí v celibátu, bývají zpravidla o zážitek příchodu nového života na svět ochuzeni, což si myslím, je velká škoda. Věřím, že jejich přítomnost u porodu by ocenily nejen některé matky, zpravidla zejména prvorodičky, ale také by to vedlo k obohacení samotných kněží, kteří by z tak silného zážitku také mohli načerpat inspiraci pro svoji další práci,“ dodává Oujezdská.
Na dotaz, zda by byl schopen poskytnout duchovní oporu rodičce v průběhu porodu odpověděl ostravský kněz, jež si nepřál být jmenován, následovně: „Přiznám se, že si to nedovedu představit. Poměrně špatně snáším pohled na krev a poslouchat hekání mě taky příliš nesvědčí. Moje sestra se mi svěřila se zážitky z porodu neteře a dle jejích slov to „byla jatka“. Navíc nevím, nakolik je v dané chvíli rodička schopna vnímat to, co bych jí zrovna říkal. Možná maximálně rychlé nakouknutí s krátkou modlitbou během druhé doby porodní, to je tak maximum, co bych byl ochoten poskytnout,“ shrnuje k přítomnosti u porodu bez obalu. Sama Königsmarková připouští, že je kromě možného odporu kněží se této služby chopit, třeba překonat také procedurální překážky: „Není například jasné, jak by byla přítomnost kněze u porodu hrazena, zda by si ji rodička musela zaplatit v plné výši či by se na výkonu této služby finančně podílela i římskokatolická církev. Výše samotné částky je také diskutabilní. V neposlední řadě se také obáváme toho, že zavedení této služby pro jednu církev by spustilo lavinu zájmu o poskytování duchovní podpory během porodu i od jiných církví a takový nápor by porodnice nemusely administrativně zvládnout. Navzdory výše uvedenému doufám, že se nabídku této služby podaří prosadit v co nejbližším možném termínu,“ věří Königsmarková.
Ideální by byla přítomnost Otce u samotného početí, protože právě tam vzniká život. Nechápu takovou necitlivost autorů Tisíckráte a budu vyžadovat nápravu, minimálně omluvu. Je zvláštní, že na to redakci aktivisté pro-life organizací ještě neupozornili, minimálně zde v diskusi. Nejenom, že je to ten správný okamžik, kdy život vzniká, ale též může Otec požehnat partnerům, zkontrolovat jejich oddací list mimojiné může hlavně hlídat správný průběh početí.
Myslíte, že Otec by u toho početí měl být coby třetí – nezúčatněná – osoba?
Každopádně v případě, kdy je otec Otec, je jeho přítomnost žádoucí.
Moje první reakce na článek: Juj, no to je teda masakr!
Zřejmě jsou i tací, kteří přímo oněmněli – soudím podle toho, že tři dny byl článěk bez reakce. Asi se teprve vzpamatovávají.
Moje druhá myšlenka: kde jsou reakce všech těch, kteří tak hojně reagovali na zákaz dětí při bohoslužbách. Myslím, že tímto opatřením (přítomností Otců při porodu) se během několika roků vyřeší problém hlučících dětí v kostelích, protože matky při představě přítomnosti dalšího chlapa při porodu raději rodit nebudou, nebudou tedy ani zlobící a rušící děti při mších.
Za třetí: když už nějaká hrdinka rodit bude, nebude žádná nadstandartní péče, ani duchovní opora. Porodníci budou muset prvně provést záchranu kolabujícího duchovního otce, potom záchranu vlastního otce. Mezi tím matka v klidu nepozorovaně porodí.
Za čtvrté: Dobrá zpráva pro všechny kněze, kteří zjistí, že nejsou majiteli Angličany objeveného genu pro celibát!! Myslím, že jim bude stačit jediná osobní zkušenost s porodem, a navěky budou vzornými celibátníky.
Možná se stane i to, že oproti tomu, co zjistili brněnští vědci o zkracování délky těhotenství u církevně oddaných žen, naopak se bude délka těhotenství prodlužovat přím úměrně počtu porodů daného páru.
Na závěr odvolávám svoji první reakci o masakru. Zdá se, budu muset uznat, že, i když se zřejmě nenaplní původní záměr, jde vlastně o velmi přínosnou záležitost, která vyřeší spoustu problémů, nastolí jeden jediný: O se čem pak na stránkách Tisíckráte bude psát?
To nevim, ale neco ano
Lído,
souhlasím s Vašimi názory až na malou drobnost. Opravdu si myslíte, že kněží po zkušenosti porodu budou vzornými celibátníky? Jako že by dostali strach, že budou jednou rodit také? Chápu, že prevence je základ, ale myslím, že i nevzorný celibátník ví, že kluci (zatím) nerodí 😉
Doufala jsem, že na to nikdo nepříjde. 🙁 To víš – napasovat k přítomnosti otců u porodu článek o sirkách v KT by bylo daleko težší. 🙂
Udělal jsem si takový menší, soukromý průzkum, jestli kněží o přítomnost u porodu opravdu stojí.
Z 54 respondentů jich 43 odpovědělo NE
Někteří dokonce pro podporu svého NE uvedli, že i pří proměňování drží pro jistotu kalich tak vysoko, aby do něj neviděli. Co kdyby.
Oněch 11, kteří odpověděli ANO, pocházejí z rodin řezníků, pohodných nebo pracovníků transfuzních stanic.