Platby kartou dobývají Česko. Pozor ale na nastavenou částku!

V posledních měsících dochází v českých kostelích k výrazné změně: Místo tradiční sbírky v hotovosti lze nyní platit i kartou.
Vůbec první sbírka během mše, kterou bylo možno uhradit platební kartou, se konala letos v dubnu při studentské mši v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně. Otcem myšlenky byl otec Pavel Bačo, jezuita a toho času studentský kaplan. „Vlastně to celé nepřímo navrhli sami studenti, když spíše humorně nadnesli, že by rádi přispěli, ale neměli u sebe hotovost a kartou v kostele platit nelze. Při příští mši jsem tak mezi ně vyslal jednoho ministranta s tradičním košíčkem a jednoho s platebním terminálem. Úspěch sbírky byl nevídaný a tak jsme u tohoto modelu již zůstali.“ V létě, kdy byl otec Bačo přesunut do Prahy, navrhl tuto praktiku svým spolubratrům i tam a odtud se postupně šíří kostely v celé republice.
„Osobně považuji ono cinkání mincí v košíčku za moc krásný moment liturgie, na který se těší děti i dospělí,“ dodává taktéž jezuita František Hylmar. „Sám občas prodloužím modlitbu nad dary, abych si ono cinkání taky trochu užil, bohužel dnešní moderní doba je tomuto zvyku čím dál méně nakloněna. Po mši totiž přichází pomyslný očistec, kdy musíme občas i vcelku velké částky, upřímné Pán Bůh zaplať, ale v drobných mincích počítat často do pozdních nočních hodin. Nemluvě o situacích, kdy se košíček vyslaný mezi lidi už nevrátí zpátky nebo je pak po mši nalezen v zadní části kostela, samozřejmě již zcela prázdný.“
Platby kartou zatím dobývají kostely spíše ve městech, kde jsou zpravidla vřele vítány jak kněžími, tak samotnými věřícími. Bohužel poněkud nešťastně dopadla nedávná první sbírka platebními kartami v jednom z kostelů v Olomouci, kde se vybralo krásných 57 tisíc korun, záhy se však zjistilo, že terminál byl místo na přede mší ohlášených 200 korun nastavený na 490 korun. „Za vzniklou situaci se velice omlouvám, přede mší jsem se soustředil na to, aby terminál byl na podnose s ubrouskem ve správné liturgické barvě, že jsem zapomněl upravit částku z poslední prováděné platby. Věřícím jsem však nabídnul hned dvě možná řešení a to, že buď jim část jejich platby vrátím v hotovosti, nebo že nebudou muset do konce měsíce již znovu přispívat.“ Sám doufá, že si věřící budou volit spíše druhou možnost, protože většina z vybrané částky již byla utracená za bohulibé, byť blíže nijak nespecifikované účely.
Situace v Olomouci je však zatím pouze ojedinělá, otázkou zůstává, kdy a jak se s touto novotou popasují menší farnosti zejména na vesnicích. Faktem je, že naprostá většina výnosů ze sbírek se na předem avizované účely nakonec posílá právě přes účet a částky vybrané v mincích celou akci často velmi protahují a komplikují, své o tom ví kněz z farnosti na jižní Moravě, který si nepřeje být jmenován, redakce ale jeho jméno zná. „Minulý rok jsem zažil poněkud nepříjemnou situaci, kdy jsem nestíhal včas vyměnit vybrané mince na bankovky, které by mi banka byla ochotná vzít a částku na chlapce z Afriky, kterého jsme si jako farnost adoptovali na dálku, jsem nestihl poslat. Následující rok jsem pak musel dopisy pro naše farníky, které nám chlapec běžně posílá několikrát ročně, psát já sám. Fotky rodiny jsem si pak půjčil od kamaráda kněze z jiné farnosti, který se mi přiznal, že před třemi roky sám řešil podobný problém.“
O zavedení sbírky platebními kartami zatím však neuvažuje. “Za ty roky, co jsem naší farnosti zařídil účet, mi na něj od farníků nepřišla jediná částka. Jsme malá tradiční vesnice, lidé by tu už tak nejraději platili kuřaty nebo jitrnicemi. Natož nějaké karty,“ uzavírá nešťastně.