Nedostatek ostatků vyřeší noví světci.
Vatikán, Praha
Matka Tereza, José Gabriel del Rosario Brochero a šestice osobností ze Španělska a dalších zemí jižní Evropy a Ameriky. Ti všichni v průběhu září a října posílili společenství svatých. Redakce Tisíckráte.cz zjišťovala, co stojí za nevídaným boomem svatořečení ve svaté církvi.
Zatímco v průběhu mnoha staletí se mohlo zdát, že lidí, kteří se přiblížili ideálu Boha, by se vešlo na špičku jehly, za poslední dva měsíce máme hned desítku nových světců. Nezvyklá aktivita Kongregace pro blahořečení a svatořečení upoutala i pozornost Tisíckráte.cz, která zjišťovala podstatu věci. „Svatých není nikdy dost,“ odpovídá podsekretář Kongregace pro blahořečení a svatořečení Bogusław Turek, notujíce si píseň Kancionálu ,Kolik svatých zdobí nebe, tolik přátel jde nám vstříc´. To ale popírá kardinál Gerhard Ludwig Müller z Kongregace pro nauku víry, která dohlíží na dodržování katolické doktríny ve věcech víry a mravů: „Svatých je plné nebe. Žádné další nepotřebujeme. Problém je však v tom, že podle tradice se smí eucharistie slavit pouze na oltářích obsahující ostatky svatých. Ty nám ale už docházely,“ krčí prefekt rameny. „Kvůli vysokému počtu rozestavěných kostelů bylo proto nutné doplnit zásoby ostatků. Bez toho by byla výstavba mnoha sakrálních prostor v trapu,“ vysvětlil.
Nedostatek relikvií podle všeho tížil už i emeritního papeže Benedikta XVI., který za svého sedmiletého pontifikátu svatořečil 45 osob. Jeho nástupce papež František však problém vnímal jako mnohem závažnější. Pouhé dva měsíce po svém zvolení proto prohlásil za svaté Antonia Primalda se všemi osmi sty mučedníky z Otranta. „Ve všem tom shonu z přebírání úřadu si však neuvědomil, že únava materiálu bude veliká a nebude tudíž téměř možné z těchto mučedníků z 15. století ještě nějaké ostatky získat,“ upozorňuje kardinál. „Žádostí o relikvie do nových oltářů se hromadilo čím dál více a otázka ostatků nás pálila jako pekelné plameny. Trn z paty nám pak skutečně vytáhl až Jan Pavel II.,“ dodává duchovní. Protože je ale bývalý pontifik velmi populární, jeho ostatky už jsou rozebrány. „Tohle je vždycky riziko, když je svatořečen člověk, kterého mají lidé rádi,“ stěžuje si prefekt.
Tradice umisťování ostatků svatých do oltářů pochází z prvních křesťanských staletí, kdy věřící slavili eucharistii na hrobech mučedníků. Ustanovení o vkládání ostatků do oltářů ponechal v platnosti i druhý vatikánský koncil. „Po prohlášení za svaté dochází k exhumaci těl a přípravě ostatků. Ty jsou potom zasílány do farností podle kvót – určující jsou výsledky sčítání účastníků bohoslužeb,“ uzavírá Müller.
„notujíce“ – přechodník je špatně
Super, ale teď mimo soutěž: Jak je to vážně? Musejí se tam pořád dávat ostatky / většinou se tam dávají? Aspoň dotýkaný? (To bych docela čekal…)
Opravdu upřímně děkuji za vysvětlení situace!
Já pořád nechápala, proč náš farář rodičům, kteří příjdou žádat o křest dítěte, dává zároveň formulář se „Závaznou přihláškou ke svatosti“. ˇPřihláška prý není povinná, ale když prý ji vyplní (samozřejmě se týká rodičů), slibuje jim, že jejich dítě, pro které žádají křest, bude mít v budoucnu tu výhodu, že se nebude muset starat o hrob rodičů, což, jak známo, je rok od roku nákladnější.
Zajímalo by mňa, jesi jide použit aj popel, to je přeca jednodušší než dělit ostatky svatých ne?
Rozvážit popel po gramech podle počtu věřících ve farnosti by sice bylo jednodušší, ale hrozilo by riziko, že by se mohlo s popelem začít šmelit. Kosti totiž lze identifikovat. Ale z popela nepoznáte nic. Takže, jak znám našinec…..mohlo by se pak snadno stát, že by v otláři nebyly ostatky svatého, ale třeba pohana či – hrůzo hrůzoucí – ateisty. (A to bychom ještě mohli být rádi, že to není popel z táboráku.) V důsledku by to pak vedlo k ohrožení dávné tradice. A protože tradice se mají dodržovat, tak je potřeba podpořit ostatky, ale i vostatke. (pro ty, kdo nevědí, co jsou to vostatke – tak to je masopust.)
🙂
Jímajíc mě hrůza hrůzoucí,
přicházejíc o své jsoucí,
přiznám se Vám, bratři, cele,
(snad nezašlete mne na místo skvělé).
Nepoznám já rozdíl ten,
mezi ostatkem a zůstatkem!!!?
Ostatek prý pomůže mi z bídy ven,
zatímco zůstatek, ponoří mě do ní jen.
( myslím tím onen na účtu, co mi hlásá svou níži)
(A vy zas myslíte ten, co se prachu země blíží.)
Nu, tak jen hola hola ven,
ať je to už jak chce s oním zů- či o-statkem.
Hola, ať není ze mně bědný prach,
tak ať se za mě modlí každý pravověrný brach.
( sestru s atestickými kořeny nevyjímaje :-)) iniciativu bratra agnostika našeně vítaje, k světlým zítřkům se nadšeně vrhaje, tak snad se neřítím, drazí, někam ..do háje)
(tedy mám na mysli toho urnového)
Nazdar, Bo.bar
S pokrokem medicíny začíná vyvstávat další otázka.
Dá se použít a bude fungovat jako svatý ostatek třeba totální endoprotéza, šrouby z holeně, destička z lebky? Zubní protetika? Skleněný oční bulbus? Amalgámová plomba?
Kulka z hrudi mučedníka?
Darované srdce?
Co si o tom myslíte?