Faráři si čím dál častěji domlouvají výměnu působiště přes inzerát.
Jako každý rok před letními prázdninami se množí inzeráty kněží toužících po výměně svého působiště. „V posledních letech je online hledání vhodné farnosti stále populárnější. „Je za tím rozšíření moderních technologií a také fakt, že se starší faráři často bojí odmítnutí ze strany generálních vikářů a biskupů. Je mnohem snazší se dohodnout ve virtuálním prostoru,“ vysvětluje důvody změny katolický psycholog Vladimír Smékal. Podle zdrojů Tisíckráte.cz letos online najde novou farnost až 15 % všech kněží.
Před nástupem internetu se podávaly šifrované inzeráty do Katolických novin maskované za nabídky k seznámení. „Pamatuji se, že jsem devět let byl kaplanem ve Zlíně a Valašských Kloboukách. Napsal jsem, že třicetičtyřletý student hledá vážnou známost mimo Zlín. Zn.: samostatné bydlení podmínkou. Ozvalo se mi asi deset kněží, kteří za sebe hledali náhradu a nakonec jsem si vybral Vizovice,“ usmívá se dnešní olomoucký metropolita Graubner.
Dnešní kněží mají situaci mnohem jednodušší a díky internetu spolu mohou komunikovat napřímo. Inzertní rubrika ukrytá pod heslem na webu církev.cz totiž funguje jako bazar. „Loňský pokus dávat inzeráty i na Booking.com nebo AirBnB příliš nevyšel. Hlásili se i kněží ze zahraničí, především Poláci, což vyvolalo zmatky a proto jsme se vrátili k české lokalizaci,“ informoval redakci Tisíckráte emeritní biskup Radkovský.
Mezi nejpopulárnější inzeráty patří nabídka otce A. z Brněnské diecéze, kde nabízí výměnu jedné velké farnosti ve středu Brna za dvě menší ideálně v pohraničí. Odpovědi mu poslalo několik kněží z Břeclavska a Znojemska. „Pokud vím, tak se na výměně dohodl A. s jedním knězem, který se staral o dvě vinařské obce, ale kvůli policejní akci po hodové mši svaté přišel o řidičské oprávnění,“ popisuje příběh se šťastným koncem brněnský generální vikář Mikulášek.
Ačkoli jsou nejčastěji v nabídkách místa farářů či kaplanů, čas od času se najde i nějaké vyšší místo. „Jsem vášnivý rybář, o čemž svědčí i mé biskupské heslo. V Litoměřicích moc rybníků nebylo, tak jsem si podal inzerát, že bych rád dělal pomocného biskupa někde, kde se dá chytat. Snil jsem například o Slezské Hartě nebo o rybníku Nesyt u Hlohovce. Když ale přišel zájemce z Budějovic, neváhal jsem ani vtěřinu,“ usmívá se ještě dnes biskup Pavel Posád.
Ne všichni jsou ale tak úspěšní jako výše zmínění duchovní. Otec K. z pražské diecéze se snaží najít nové působiště již přes deset let: „Vyměním farnost v rámci Prahy. Nabízím luxusní faru, skvělou dostupnost na metro, samostatného kaplana, dvě katechetky a vedoucího ministrantů. Na stavu bytové jednotky ani výši sbírek mi nezáleží. Podmínkou jsou věřící farníci.“
Že by: Vyměním 3+1 (tři kostely plus jednu faru)?
Jistý nejmenovaný kněz mi vyprávěl, jak mu biskup poslal avízo, že ho přeloží. Onen kněz se dost naštval a šel za biskupem s argumentem, že podle křesťanského a katolického učení jsou rodina a manželství nerozlučitelné, přičemž rodinou kněze je farnost. Jako kněz byl biskupem už čtyřikrát donucen k „rozvodu“ (přeložení) a nyní to má být popáté. Údajně pochodil a přeložen nebyl.
No právě. Realita je opačná, než se píše v článku. Kdo by taky dobrovolně vyhledával megastres: stěhování, změna zaměstnání a „rozvod“ s původní farností, a to vše v jeden okamžik a v jednom člověku…
No právě…..tisíckráte je satira 🙂 Ale velmi vtipná 🙂 Dnešní příspěvek je zvlášť vyvedený 🙂
Před sebou samým utéci nelze.
…
Šťastný to kněz – většině kněží se takto nepoštěstí.
Tak přesně tohle mi taky vrtá hlavou: Když otec opustí manželku a děti, tak je to těžký hřích. Když duchovní otec opustí děti, tak je to Boží vůle (schovaná třeba za vůli generálního)? Nebo se tedy farář musí ve farnosti chovat tak, aby nebyl otcem, a pak nebude mít těžký hřích, když změní farnost? – Proč se jim tedy říká otec?
Nýše nejmenovaný otec to vystihl naprosto přesně. A biskup, který tu změnu nakonec neprovedl, si možná uvědomil, že toto opravdu není hra na „Škatule hejbejte se“.
Duchovní otec musí být otcem všech, tedy tak nějak duchovně. Neustálé stěhování je pojistkou proti tomu, aby to otcovství nebylo až příliš konkrétní, osobní a lidské. Ostatně prý bývaly doby, kdy i v semináři a různých církevních školách a kolejích se cíleně dbalo na to, aby vztahy mezi seminaristy či jinými chovanci nebyly příliš osobní.
Typickým příkladem jsou sv.František a sv. Klára 🙂
______
Duchovní otec musí … pouze umřít. Vše ostatní v životě je MOŽNOST.
„biskup má být … jen jednou ženatý“
„nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“
( 1 timoteovi 3,1-13 )
Zajímalo by mě, v jaké části matičky Prahy to otec K. ty nevěřící farníky měl. Pokud vím, tradiční bašty atheismu jako Žižkov (farnost sv. Prokopa), Karlín (sv. Cyril a Metoděj), Smíchov (sv. Václav) jsou živé až až 🙂
Pan autor to asi myslel tak, že křesťanství, které není dostatečně pravověrné, protihalíkovské, protifrantiškovské, moravské atd., je vlastně ateistické.
Nejhezčí na hledání „třídního nepřítele“ je, jak se do zmatků které vyvolají, dotyční sami CHYTAJÍ.
🙂 🙂 🙂
…
Ale notak. Křivdíte panu autorovi… Pravý důvod „ateistického“ katolictví v Čechách je, že na rozdíl od Moravy, v Čechách je stále spousta katolíků, kteří věří, že je spasí trojjediný Bůh či Kristus. Přitom každý správný Moravák ví, že modlit se má především k Panně Marii a pokud je něco, co ona sama nezvládne, přinejhorším to malému Ježíškovi jako matka přikáže a on to udělá…
Modlitba papeže Františka k Panně Marii rozvazující uzle:
„Svatá Maria, ty jsi byla po celý život plná Boží přítomnosti, s pokorou jsi přijímala Otcovu vůli a ďábel tě nikdy nedokázal zaplést do svého zmatku.
…
Svatá Maria, Matko Boží a Matko naše, která s mateřským srdcem rozplétáš uzly našich životů, prosíme tě, ujmi se nás a osvoboď nás ode všech pout a zmatků, jimiž na nás útočí náš nepřítel. …“
Kněžím, kteří mají problémy s přeložením, doporučuji masivní inzerci formou teleshoppingu s Horstem Fuchsem. Ten udá i tele z jalove krávy a ještě k tomu něco zdarma a bezplatně přihodí. Pro opravdu beznadějné případy je tu ještě pořad Chcete mě
🙂 🙂 🙂
Hodně povedené!
Jen otec Posád se při změně místa asi tolik nebavil.
Inzeráty nejsou vhodné protože:
– není možné eliminovat klamavou reklamu
– oslovit celou cílovou skupinu (řada kněží inzeráty nečte)
– nespravedlivě odstavují generálního vikýře Jiřího Mikuláška, který to vždycky myslí dobře (platí pro Brněnskou diecézi, pro další si dosaďte místní hodnostáře)
Já bych metal los. Padni komu padni.
Los je navíc z Ducha.
A co sob?
sob je od ďábla 🙂
Čerstvá zpráva na Novinkách: „Auto srazilo v jižních Čechách losa.“
– dodávám: Soba ne a ne trefit. 🙂
O tom by mohl mít bližší informace náš člověk na Lipně.
Tak nevím, ale ta zpráva o sražení losa bude asi kachna?. Já jezdím autem kolem Lipna téměř denně, ale žádného losa (ani lososa) či soba (ani sobola, natožpak nosorožce, kozorožce a jednorožce) jsem na silnici nepotkal.
Občas se vyskytnou srnky, které přecházejí přes silnici, ale ty mně dají přednost v jízdě… někdy raději dám přednost já jim?. Vesměs jsou srnky kolem Lipna slušně vychované a dopravních předpisů znalé. Neboť karosérie mé Fabie jestiť dosud srnkou nepolíbená?.
Shrnuto: osobně bych se nebál srážek s losem, sobem, srnkou atd. atd., neboť nejhorší je srážka s volem! ????
To je pravda.
Ale ty srnky znalé dopravních předpisů Vám závidím. Chtělo by to proškolit je celorepublikově.
Je to 2 týdny, co cestou do práce šli proti nám po dálnici v protisměru dva osli. Když se odpoledne přehnala bouřka a my se pak navečer vraceli na hotel, u středových svodidel dálnice bylo cosi šedivého. Došlo mi rychle, že to byl jeden z nich. …
I to se může stát – jakkoli to byl velice smutný pohled.
V tom případě nemají v jižních Čechách co metat. Pochybuji, že je tam losů víc.
Já jěště pár poznámk k poslednímu odstavci: Ani se nedivím, že otec K. z pražské diecéze už 10 let nemůže najít nikoho ke směně farností, když si podá tak nemožný inzerát:
-kaplan na faře – to je jen komplikace, je-li samostatný, tedy bude asmbiciózní, neposlušný, jsou pravděpodobné problémy s komunikací, žádný klid na faře – beztak tam bude tahat mládež a bláznit s kytyrama, v horším případě bicíma
-dvě katechetky – dvě drzé ženské, které si určitě myslí, že to s dětmi umí líp než farář, pravděpodobně učitelky na mateřské, které každého postaví do latě. Normální chlap má dost jedné manželky. Ale farář se dvěmi katechetkami – to je na mašlu.
-podmínka věřících farníků je téměř nesplnitelná!
-jediná výhoda je snad ten vedoucí ministrantů, ale to jen v případě, že si ho dotyčný farář odmala vychoval
Lído, roste ve mně podezření….nejste trvalý jáhen? 🙂
A to se u nás může – světit ženské? 🙂
Nějak jsem předběhl…..Zatím ne 🙂 🙂
Lído, nejsi Ten Lída? Pak by jáhenství bylo možné.
Giovanni, Hilarie, opravdu jsem „Ta“, ale k jáhnovi mám blízko. 🙂 🙂
Tuhle odpověď jsem čekal, Lído, myslím že už vím, odkud vítr fouká 🙂
No, když fouká vítr, tak je to dobré na dvě věci: to si zase můžeme tykat ;.) , a pak je to fajn v dnešním horku. 🙂
🙂 🙂 Pozdravuj doma 🙂
Hele Lído, znáš to na Zbraslavi?
Na Zbraslavi jsem byla asi dvakrát, ale jen jsem projížděla.
Nějak to souvisí s inzeráty kněží na změnu působiště?
naprosto to souvisí s článkem, všemi dalšími články a komentáři
neboť všichni jsme podmnožina kde čeho
a v této souvislosti přišla asociace (z tvého komentáře, že seš blízko nějakému jáhnovi) jestli nejseš blízko jednomu, který je ze Zbraslavi …
zdraví
Sherlock Holmes
Inu, máte pravdu, že zatím. Svatý otec to zajisté rád změní…
V tomto případě bych s ním i souhlasila. I v prvotní církvi byly jáhenky. A lepší dobrá jáhenka, nežli žádný jáhen. Stejně tak jako lepší dobrá kostelnice nežli žádný kostelník, lepší dobrá katechetka, nežli žádný katecheta atd. V dnešní době máme spoustu vzdělaných a moudrých žen, jejichž potenciál zůstává bohužel nevyužit. Už jsem se tady o té to problematice rozepisovala dříve.
K personální politice církve se nechci vyjadřovat, stejně tak jako se necítím být ani trochu kompetentní komentovat problematiku podílu žen v církevních strukturách a církevní hierarchii. V historii známe mnoho úžasných následováníhodných případů nejen světic, ale i myslitelek (třeba Hildegarda von Bingen atd.). V době předlistopadové jsem byl v kontaktu s „podzemní“ církví a trochu něco vím o tom, co se dělo ve smyslu svěcení ženatých mužů na kněze a podobně. Tehdy mě mnoho z těchto momentů velmi pozitivně inspirovalo a považuji to za specifika časů, které se nevrátí (doufám). Nicméně každá doba vyžaduje své a pokud ona specifika jsou dnes bezpředmětná, nevidím důvod nevrátit se k normálu. Ale je to jen můj názor…
OK. Já taky píšu jen svůj názor. Jako specifikum dnešní doby vidím to, že muži prostě nemají zájem. Proto máme kostelnice, ministrantky atd. Dneska by nikoho nenapadlo, že by třeba nemohly být ženy varhanicemi či katechetkami. Před 100 lety zakázal PIUS X ženám i jen zpívat na kůru. S podzemní církví jsem byla v kontaktu taky, i když jsem o tom tehdy v podstatě nevěděla. A ano, mnoho kněží spolupracujících s Davídkem už tehdy ženy hojně zapojovali a rázně vystupovali proti šovinismu, kterého tehdy bylo v církvi ještě mnoho, přemnoho…..
Osobně si myslím, že v římskokatolické církvi je obecně mnohem více tolerance k „různostem“ než v církvích ostatních (mám na mysli církve výlučně křesťanské). Mám třeba skvělé profesní přátele v Holandsku a udržuji s nimi velmi úzký kontakt. Jsou kalvínovci (nebo kalvínisté, či jak se to správně česky řekne). Po několika návštěvách jsem musel konstatovat, že třeba lecjaké konvence v rodinném životě (od vztahu a uctivého chování k rodičům a přísného dodržování rodinného řádu, přes jasně vymezené role při bohoslužbě a v životě farního společenství až po způsoby individuálního trávení volného času) by se našim katolickým teenagerům velmi brzy začaly natolik zajídat, že by nejspíš uvažovali o odchodu z domova. Jsou prostě věci, o nichž se tam nediskutuje a platí to i pro děti plnoleté, pokud ještě nemají vlastní rodiny. Jiný kraj, jiný mrav (jiná církev, jiný mrav). Leč právě na základě osobních zkušeností zastávám názor, že římskokatolická církev jako celek je enormně tolerantní!
To, co píšu já, není vůbec v rozporu s tím, co píšete Vy. I já si myslím, že ŘKC je velmi tolerantní – to ovšem nic nemění na skutečnostech, o kterých píšu výše. 🙂
ŘKC je absolutně netolerantní.
Radku: Výborný postřeh! Nejde jen o katolíky či „kalvínovce“. Pro člověka z Čech, který se ocitne v muslimské zemi, je překvapivým zjištěním, jak vysoké procento lidí (většina) se 5x denně modlí, dodržuje půst (bez jídla i vody(!) ) v době Ramadámu a ctí pravidla i pro páteční modlitbu (tu jsem pochopil vede matka rodiny … ).
Aniž bych tím jakkoli rozporoval osobní život s Bohem – Váš příspěvek mi přeci jen připomněl blogový text „Pískání vs. Klid“. …
http://hajny.blog.respekt.cz/piskani-versus-klid/
(V podtextu může být otázka, proč mladí muslimové utíkají spíše do Evropy, než do jiných striktně muslimských zemí.) … Je správné nalézt a přijmout „sám sebe“. … Neznamená to však ani, že kultura a „tradice“ z níž pocházíme by neměla co nabídnout a byla by nutně „přežitá“ a špatně.
jetě bych dodal, Magdo k těm příměrům: dobrej indián – mrtvej indián
… jenom asociace
Tak tato asociace se dá použít na každého, že jo…. už jsem slyšela i dobrej fotr – mrtvej fotr…..
Já mám zase oblíbené rčení – „nejlepší skladatel je mrtvý skladatel, pokud možno alespoň 70 let“ (kvůli OSA a autorským právům).
Radku, nechcete mi dávat on-line lekce hudby? Rád bych se přiučil nějakým těm akordům 🙂
Karle, neříkejte prosím, že církev je „netolerantní“. Obecně to, myslím, neplatí a hlavně – církev je kdo, VY ??? (Tak netolerantní nebuďte (!). Co jiného vám na to říct…)
… Netýká se to pouze postavení žen – matek v muslimském světě. I v „křesťanské“ společnosti (potažmo v církvi), si ženy dokáží nejednou „prosadit svou“. Volně k tématu např. text: „Tu mi zahrajete“. https://hajny.blog.respekt.cz/tu-mi-zahrajete/