Modlitební setkání matek se potýkají s podvody
Modlitební společenství nazváno prostě Modlitby matek, které vzniklo v Anglii a nedávno oslavilo 20 let své existence, zažívá v České republice nevídaný rozmach.
Modlitební společenství matek, které se často šíří pouhým předáváním modlitebních brožurek matkami mezi sebou, se těší velké oblibě, což bohužel přináší i jistá úskalí, o kterých Tisíckráte.cz informovala národní koordinátorka Markéta Klímová: „S radostí sledujeme, jak modlitební společenství zaštítěná Modlitbami matek získávají na popularitě. S nárůstem jejich počtu a oblíbenosti bohužel dochází i k problémům s infiltrací nežádoucích osob,“ smutně vysvětluje Klímová.
Více situaci nechce komentovat, praktiky těchto „švindl matek“ však blíže popsala matka Tamara K. ze Zlína: „K modlitbě se scházíme na faře a není neobvyklé, že některá z nás občas přivede tu kamarádku, tu švagrovou, aby se do modlitebního společenství též zapojily. Letáček navíc visí i na nástěnce v kostele, jsme otevřeni každé mamince, která by se s námi chtěla za své děti pomodlit. Proto, když se k nám jednou přidala Kateřina, nikomu to zpočátku nebylo divné, byla milá a její modlitba za děti, které údajně chodily na první stupeň ZŠ, byla zpravidla vroucí a upřímná. Do diskuzí ohledně problémů, které s dětmi máme, se příliš nezapojovala, braly jsme to tak, že jsou její děti buďto hodné, nebo je plachá a nechce svoje potíže sdílet. Časem však začalo být divné, že ji nikdo nikdy neviděl s dětmi na mši. Nejdřív se vymlouvala na to, že jsou u prarodičů či na výletu se skautem apod., pak že chodí na večerní, protože v neděli ráno připravují oběd – to už začalo být podezřelé. Nakonec už nešlo dál zapírat a Kateřina přiznala, že žádné děti nemá a do modlitebního společenství Modliteb matek chodila proto, že jí mezi námi bylo dobře. Lži jsme jí tedy nakonec odpustily, ale nyní nevíme, jestli může dále modlitby matek navštěvovat, když není matkou,“ svěřuje se se zkušeností a nastalým dilematem Tamara.
To maminka Silvie B. z Hradce Králové má podobnou zkušenost, ovšem triky a praktiky švindl matky jsou zde daleko sofistikovanější: „Našeho modlitebního společenství se účastní matky z různých farností, scházíme se tedy zpravidla u jedné z nás doma, přičemž se v organizování střídáme. Monika se k nám přidala z farnosti, kterou žádná z matek našeho společenství nenavštěvuje. Postupně byla u nás všech ostatních doma a vždy přišla bez dětí, ačkoli tvrdila, že má doma batole – bylo nám pravda trochu divné, že vždy přišla bez něj, pokaždé však tvrdila, že zrovna hlídá babička, švagrová apod. Abych se přiznala, i jsme jí to trochu záviděly, protože mnohé z nás často pro potřeby a hlasité projevy vlastních či jiných dětí nemáme prostor pro ztišení a modlitbu tak, jak bychom potřebovaly, ona tento problém nikdy řešit nemusela a na modlitbu se mohla plně soustředit.
Bod zlomu ovšem nastal v okamžiku, kdy v organizování setkání vyšla řada na ni. Nejprve to oddalovala nemocí a různými výmluvami, nakonec jsme se ale u ní sešly. Bylo trochu divné, že batole bylo opět na hlídání u babičky, co víc, v bytě bylo hraček i dětského oblečení poskrovnu, zcela chyběla dětská postýlka, což nám bylo vysvětleno tím, že dítě spává v manželské posteli s nimi, stěny byly bělostné bez obtisků dětských ruček a neidentifikovatelných šmouh zejména okolo vypínačů, pohovka nenesla žádné stopy fixů ani zbytků jídla či nápojů. Na druhou stranu, když jsem šla vyhodit odpadky, v koši ležela použitá plína, což mě dokonale zmátlo.
Opravdové odhalení nastalo později, až syn vylil na podlahu pití, já jsem to chtěla vyčistit, otevřela jsem spodní skříňku v koupelně a na nejspodnější poličce, kam se jednoduše dostanou i batolata, bylo savo, domestos a volně dostupné kapsle do pračky a myčky spolu s jedem na krysy. V tu ránu bylo jasné, že v domácnosti žádné batole není. Uhodila jsem na Moniku, aby šla s pravdou ven, ta se v slzách přiznala, že žádné děti nemá a do společenství se přidala hlavně proto, že ráda chodí na návštěvy do jiných domácností. Nemusím dodávat, že jsme ji ze společenství okamžitě vyloučily, v tomto případě musela jít křesťanská láska stranou,“ vysvětluje Silvie.
Duchovní rádce hnutí, P. Šebestián Pavel Smrčina, OFM tedy doporučuje, aby stávající členky společenství Modliteb matek důkladně prověřovaly nové uchazečky, a to zejména ve městech, kde je anonymita vyšší.
Tak takovéto podvody mezi námi křesťany, to je síla!
Ale ještě to není nic proti tomu, co mi nedávno třesoucím se hlasem vyprávěl R.D.Mgr.Dr.Jiří Bůžek.
Žebětínskou a kohoutovicou skupinu Modliteb matek navštěvoval několik měsíců muž! K jeho prozrazení došlo až poté, co zmíněnému knězi vše vyklopil ve zpovědnici.
Nebyla to pro kněze lehká záležitost. Vázán zpovědním tajemstvím, musel použít mnohem sofistikovanější metody, než je prosté napráskání skutečnosti. Naštěstí je tento kněz kvalitně vzdělán v mnoha vědních oborech a řadu dovedností získal i několikaletým pobytem ve Finsku. Právě v onom Finsku jej jazyková bariéra naučila: neříkej – nerozumí … naznačuj – porozumí.
A tak stačilo vedoucí Modlitby matek mlčky ukázat fotku podvodníka a naznačit, kam mu má sáhnout.
Podvodník by zřejmě nebyl odhalen nikdy, protože byl kvalitně vyškolen instruktážními filmy Táta v sukni a Tootsie. Navíc byl na regulerní rodičovské dovolené.
Haló, haló, zde skutečná vedoucí MM ze Žebětína. Ano, kvůli tomuto problému jsme dokonce musely přerušit svou činnost, abychom vše řádně prošetřily a muže ze svého středu vyloučily. K jeho identifikaci mi dokonce nestačil ani doktorát v přírodních vědách a musela jsem se obrátit na kolegy z lékařské fakulty.
Tak toliko můj recesistický komentář, protože se jedná o recesistický web a teď vážně. Pravda je pouze první věta a to, že mám Ph.D. z Přf, jinak je vše fake a podvod. Naše skupinka fungovala řádně a sice bez mužského elementu! Otec Bůžek nám poskytl zázemí a moc nás podporoval, do skupinek ale vůbec nechodil. A hlavně, jak píše někdo výše, žádné zpovědní tajemství nevyzradil! To bylo též psáno jako vymyšlený žertík – aby to někdo špatně nepochopil! Šprímaři, ale o zpovědním tajemství raději nežertujte!
Haló, haló, ahoj skutečná vedoucí MM ze Žebca, já bych v životě nežertoval, jsem povahy vážné až zádumčivé. Co to je žert vím pouze z encyklopedie. Konec konců, sama se můžeš přesvědčit, že vážností a zádumčivostí přímo zářím.
Co se zpovědního tajemství týče, právě to, že jej nevyzradil jsem psal!!!
Ale je mi jasné, že jsi profesionální vedoucí na pravém místě. A chválím tě za diskrétnost. Mistrně se ti povedlo i za pomocí lsti (fake a podvod) ochránit čest skupinky. Jen tak dál!
Dílu MM Bůh žehnej!
Á – zdá se, že platí to staré známé – (bez urážky) poterfená husa vždycky zakejhá. 🙂
Jen je škoda, milá maminko, že jste si neodpustila tu druhou vážnou část komentáře. Taková škoda! Co jste z toho mohly vytěžit! Jak známo, lidi dnes chtějí zážitky a akčnost. Kdybyste ve svém příspěvku pomlčela o skutečnosti, určitě by se v Žebetíně modlitební skupinka rozrostla o mnoho dalších zájemkyň, které by neváhaly jezdit z opačného konce Brna, protože modlitba ve vašem společenství by dozajista byla nejen upřímná a zbožná, ale taky plná dynamiky a napětí, zda se náhodou neobjeví onen tajemný. (Konec konců je i toto (chlapi, poučte se!) dobrý způsob, jak některé muže přimět k modlitbě. Takhle zatím píšete ve smutném minulém čase, zdá se, jakoby vaše modlení upadalo.
(A jen tak mezi řečí, paní doktorko, Váš šprímař byje do očý. 🙂 )
Šprímař mi nevadí, taky pýšu opčas z chibami.
Naštěstí už se blíží změna a modlitby otců a modlitby matek budou nahrazeny modlitbami rodičů 1 a modlitbami rodičů 2. Pak už takové podružnosti, které popisujete, nebudou hrát žádnou roli.
Jéžkovy zraky – nebyl to sám nejvyšší čapí hnízdo v převlečení a nekřičel SORY JAKO, ale pindíka vám neukážu…….:-)))
Ano. Je to hrozné. V našem společenství jsme často vzývali Matku Terezu. Nejen, že nebyla matka, ale nebyla ani Tereza!
Milá Vedoucí skupinky, díky za komentář, sedl mě, a velice příjemně jsem se zasmál!
Milý Hilarie, díky za kompliment. Jen piš to Vedoucí s malým v, nejmenuji se tak, jako se Ty nejmenuješ Hilarius. Jsem vedoucí skupinky, to je pravda, ale ne matek. V mém příspěvku není gramatická chyba. Matku Terezu jsme skutečně vzývali s měkkým i. Zase někdy napiš! Tvůj vedoucí skupinky.
Ok, vedoucí skupinky,
svět je plný klamu a podvodů – tři mušketýři byli čtyři, Rimskij a Korsakov byli jeden a to mluvím o Boží Trojici která je jeden Bůh.
Prostě já sám osobně mám v tom hokej, takže se nedivím, že jste naletěli na matku Terezu.
Hilarie, to ale od Tebe není křesťanské. Dokud jsi mě oslovoval jako vedoucí ženského pohlaví, nešetři jsi slovy „díky, milá“ či „velice příjemně“ a vykřičníkem jsi zdůraznil svoje citové rozpoložení. Jakmile mě seznáváš vedoucím, používáš jen strohé „ok“ a negativistické „plný klamu a podvodů“, „mám hokej“, „naletěli jste“. Jistě by ses měl k sestrám i bratřím chovat stejně vroucně!
… já mám s tím dženrem vážně potíže, už i manželka mi to vytkla pohrabáčem
:-))) i komentáře 1*
A co na to Jiří Žáček?
A je to venku. Budu to muset s manželkou podrobněji probrat, aby taky nenaletěly…
Haló, zde skutečný administrátor farnosti Žebětín! Přečetl jsem si to a moc mne to pobavilo. Je pravda, že jsem do společenství nechodil, ale bylo to proto, že v době jeho konání jsem seděl ve zpovědnici a to za mne nikdo neudělá:)))))
Možná můžete být rád, že jste zrovna musel bývat ve zpovědnici, protože ty řeči, že na modlitby matek nechdí jeden muž, ale zrovna dva – to už by nebylo k vydržení. Možná by se toho chytil i Katolický týdeník, a ne jen tisickrate.cz. Takhle Vy máte skvělé alibi, a my se můžeme v klidu věnovat článku o svatoblažejském požehnání.
Celé mi to přijde hodně hloupé. Místo aby jsme byli rádi, že se v dnešní době ještě někdo modlí a už vůbec má snahu přijít se modlit mezi ostatní mimo kostel, tak se vytváří další pravidla = další rozdělování lidí a to přímo v církvi… Copak Ježíš řekl at vytváříme modlitební skupinky matek a kdo není matka a chce přijít toho vyžeňme?
Co když ti lidé měli v životě nějaké trápení s kterým si nevěděli moc rady ( jinak by asi toto nedělali ) a zrovna modlitba ve společnosti matek jim pomáhala ? A vy jste je normálně vyhnali jen proto že nejsou matkami?
Ne, toto se mi nelíbí.
MODLITBA má lidi SJEDNOCOVAT a né rozdělovat.
Modlitba má pomáhat všem lidem bez rozdílů. Modlitba nerozlišuje jestli jsme mladí, staří, matka, nemocný či zdravý… Kdo se chce modlit s ostatními, má mít právo a má mu být umožněno se modlit a to za každé situace.
Vymýšlejí se pravidla, která lidi rozdělují a čistá křesťanská láska jde mimo. Je mi z toho smutno 🙁
Ano, zcela souhlasím s p. Veronikou. Vše před tím považuji za nekřesťanský úlet. A bohužel, křesťané, zamysleme se nad sebou – aby se dnes mohl někdo stát součástí „zajetého společenství“, potřebuje, zdá se, někdy i lež či převlek.
Sice s časovým odstupem, ale nedá mi to nezareagovat na komentáře Veroniky a Marie:
1. smutný svatý = špatný svatý (jak říkávál náš pan farář a nejen při hodinách náboženství jsme se s ním nasmáli…)
2. přečtěte si, jak modlitby matek vznikly a proč tam mají chodit jen matky a ne otcové – je to dost jasně zakladatelkou vysvětleno! Otcové mají také možnost se modlit – existují i modlitby otců.
3. recesistický web Tisíckráte je skvělý, trošku odlehčí tu katolickou koženost, ale komu to nesedí, nemusí si zatěžovat mysl a svědomí tím, že ho čte