Rozhovory

Noc kostelů letos s čelovkou

Již zítra vypukne v mnoha chrámech Páně po celé republice dlouho očekávaná a avizovaná akce Noc kostelů. Letos však její podoba bude lehce odlišná od předchozích ročníků. V čem se bude lišit a na co se návštěvníci letošní Noci kostelů mohou těšit, se redakce Tisíckráte.cz zeptala dvojice organizátorů Lubomíra Nágla a Petry Kolčavové.


Tisíckráte.cz:
Mohli byste prosím přiblížit, v čem bude letošní Noc kostelů unikátní?

LN: Chvála Kristu. Letošní noc kostelů bude ojedinělá v tom, že konečně dojde beze zbytku k naplnění názvu akce, tedy kostely se v noci nerozsvítí a návštěvníci, kteří na akci dorazí v pozdějších nočních hodinách, budou mít možnost zažít kostel ve tmě. Symbolicky tak navazujeme na akci Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, jež spustil projekt Kavárna potmě. My nyní, byť na jeden jediný den, spouštíme něco jako Kostel potmě.
PK: Celá akce má za cíl ukázat návštěvníkům ještě další rozměr duchovního prostoru. Program v jednotlivých kostelích je tomu pochopitelně přizpůsoben a je zaměřen především na haptické a sluchové vjemy návštěvníků. Můžete se tedy těšit na rozmanitá vystoupení sborů či varhaníků, ale také na workshopy, na kterých budete na základě hmatu poznávat sošky svatých. Za obzvláště povedenou pak považuji tipovací soutěž s názvem Tvůj hlas má známou tvář, kde budou účastníci na základě mluveného slova či zpěvu hádat kněze, ministranty či zpěváky. Návštěvníci také budou moci zkusit podle chuti zařadit mešní vína do liturgických období. Nerada bych však prozrazovala více a kazila tak překvapení, která si farníci nachystali.

LN: Nejedná se pouze o prvoplánové zhasnutí světel. Rádi bychom tím upozornili na období temna, která v církvi panovala. V neposlední řadě je zde ekologický, ale i ekonomický rozměr. V rámci hospodaření s penězi je na každé farnosti, aby si sáhla do svědomí a identifikovala místa, kde je možno ušetřit. Osvětlení je jedním z nich.

PK: Pro ty, kteří by se v kostele potmě přeci jen necítili ve své kůži, máme připraveny zbytky svící z Velikonoční vigílie. Ty tak budou efektivně zužitkovány a nepřijdou nazmar.

LN: Vzhledem k svébytné podobně této akce jsme nuceni přistoupit i k bezpečnostním opatřením. U východu z kostelů či modliteben tak budou stát dobrovolníci, kteří budou vybaveni silnými halogenovými lampami a budou kontrolovat, zda si někdo z návštěvníků neodnáší v upomínku na tuto akci kromě zážitků i něco, co by později v kostelech mohlo chybět.

PK: Doufáme, že akce bude mít pozitivní ohlasy a modlíme se i za to, aby byla jasná noc, kterou, hvězdy prozáří, přesně v duchu letošního motta.

Tisíckráte.cz: Velmi vám oběma děkujeme za rozhovor a věříme, že se letošní ročník vydaří!
A co Vy, chystáte se na Noc kostelů? Pokud ano, napište, jak se vám letošní ročník potmě líbil.

74 komentářů: „Noc kostelů letos s čelovkou

  • Na Noc kostelů se rozhodně nechystám. Tuto akci neuznávám, takže farnosti na Lipně se letos opět nepřipojí.

    Je to vynikající příležitost pro všelijaké straky, chmatáky, čórkaře, nenechavce a jiné „příznivce“ církve svaté.

    Kostel není muzeum, galerie, koncertní síň, workshop ani jiný shop, ale dům Boží a brána nebeská, předchuť nebe. Primárně určený pro slavení Eucharistie a ne pro očumování a ohmatávání čehokoliv kýmkoliv.

    A konečně – moje farnosti se nacházejí v turisticky mimořádně atraktivní lokalitě, takže kostely v mých farnostech jsou průběžně navštěvovány poutníky a turisty. A to nejčastěji od pondělí do neděle, od ledna do prosince a od jara do zimy. A to ponejvíce návštěvníky cizojazyčně hovořícími, a to ponejvíce těmi, kteří „sprechen Deutsch“?.

    Za tímto účelem jsou moje kostely vybaveny pevnými ocelovými mřížemi, kterýžto pohled přes výše uvedené do nitra kostelů zkrátka a dobře všem turistům musí stačit.

    Jediným kostelem, který bude pro návštěvníky Noci kostelů otevřen, je farní kostel sv. Linharta v Dolní Vltavici. Ostatně on je otevřen a přístupný vlastně neustále. Návštěvníkům doporučuji vybavit se kompletní potápěčskou soupravou. Kostel se totiž nachází pod hladinou Lipenské přehrady…

    Reagovat
    • Musím Vám vyjádřit částečný nesouhlas, ale to je tak jediné co s tím udělám 😀
      Mýlím se, nebo je Vám bližší Trident než 2.Vatikánský koncil?

      Reagovat
        • Každopádně máte návaznost na církevní tradici. Ježíšovi učedníci se taky ze strachu před lidmi zamykali. Ale mám pocit, že jen předtím, než na ně seslal toho Ducha svatého. Nicméně pokud je vám bližší období církve před sesláním Ducha svatého, je to vaše volba.

          Reagovat
          • Já bych to takto nevnímal. Ta paralela se zamykáním se před sesláním Ducha svatého mi nepřipadá zrovna trefná. Já se rozhodně nezamykám před lidmi. Ale nedovolím, aby kdekdo lozil v kostele mimo bohoslužby. Na to opravdu ctím tradici, a proto nejsem fanouškem Noci kostelů. Asi tak.

            Reagovat
            • Správně, je potřeba před lidmi zavřít Ježíše. Von je dost nebezpečnej 🙂

              Reagovat
      • Mně je bližší DVK, a řekla bych, že se to nevylučuje s tím, že mi veškeré hopsání v kostele také není zrovna „po chuti“. A kdyby některé aktivity, které se dnes v kostelích konají viděl náš pan farář (dej mu Pán Bůh věčnou slávu), který byl velkým vyznavačem a šiřitelem DVK, tak by ty dnešní různé „umělce“ vyhnal stejně Jako Ježíš kupce.

        Reagovat
        • Já nevím….přijde mi farizejské, když někteří kněží a ostatní lidé hlasitě volají, když je v kostele něco jiného než mše svatá a růženec. Pokud je mi známo, kostel má být místem chvály. Pokud je tam koncert nějakého sboru, kapely, která Boha chválí, a přibližuje posluchače k Bohu, tak opravdu nevidím důvod být proti tomu. Asi si někteří lidé mnohdy myslí, že jsou ochránci pravdy a že Ježíš by to tak chtěl….o tom já pochybuju. Při každých chválách – a u nás se i tančí, či mává vlajkami, vidím Ježíše jak je s nama, jak se raduje a trsá…jedním z bodů DVK bylo: přizpůsobit život církve podmínkám naší doby. Proto jsou pro mně některé věci z Tridentu dnes jaksi mimo. Ale všeho s Mírou…žádný extrém není dobrý.

          Reagovat
          • Míra tou vlajkou mává až moc, někdy mám strach, aby někoho nesejmul 🙂 Jinak velmi souhlasím, kostel je Boží dům….hostina, chvála, radost i ztišení, to všechno tam patří. Ježíš vyháněl kupčíky, ne lidi, co chválí Boha.

            Reagovat
            • Já kdysi viděla na videu mši sv. z Afriky -trvala 3 hodiny a ty lidi ji tam protančí! Nádherná radost z Boží blízkosti. Nikdo nepospíchá. Že by se Bůh neradoval s nimi?? Někdy se mi taky chce – teda myslím tančit :-). Jenže do Afriky je to trochu z ruky a tady by mě lidi poslali k Chocholouškovi – tak nic, zůstane jen u nenápadného pohupování patou. Pár roků si počkám, a pak protančím věčnost. .. 🙂 (a nebudou mě u toho bolet kolena 🙂 🙂 )

              Reagovat
              • Já to viděl mnohokrát, a občas i zažil. Nakonec i mše pro děti na stadionu, které sloužil biskup Bergoglio v Buenos Aires, to je zážitek! Tam, kde se raduje, chválí a třeba i tančí, tam církev roste. Toť má zkušenost

                Reagovat
          • Pro Karl: ANO – všeho s mírou. To je přesně to, čeho jsem zastáncem.

            Reagovat
            • ještě doplnění – kostel podle mne není místo pro diskotéku, na tu si můžeme zajít do kulturáku. Ale ani místo, kde se nesmí kýchnout, kde kněz stojí zády k lidem a mumlá si cosi latinsky a nikdo mu nerozumí.

              Reagovat
              • Já sem neměl na mysli diskotéku, to určitě ne. Ale třeba nějaký koncert filharmonie, scholy atd. 🙂

                Reagovat
                  • Ježíš nebyl tradicionalista a tedy ani my bychom neměli lpět na tradicích, pokud nám zahalují to proč ta tradice vznikla. Mám pocit, že vnímáte Krista jako poklad v uzavřeném kostelu, kterého si tam chráníte před tím „zlým“ a „pohanským“ světem? Kristus ale není omezený zdmi kostela. On chce skrze nás všechny věřící vycházet do světa, hlásat evangelium a získávat nové učedníky a dědice záchrany pro život věčný.
                    Zajímalo by mne co pak pro Vás znamená evangelizace v praxi? Jak tedy vycházíte zvěstovat Krista těm, kteří Jej neznají? Mám pocit, že jimi opovrhujete.
                    Neznám Vás a tedy nemluvím k Vám osobně, ale štve mě, když vidím kněze, kteří tak urputně tkví na historii své zašlé slávy a věří tomu, že už z titulu svého úřadu jsou to právě oni vyvolení, kteří se mohou k ostatním chovat stejně opovržlivě jako jejich dávní předchůdci, kteří byli více politiky, světskými vládci a vojevůdci než-li dobrými duchovními, tedy Dobrými pastýři.

                    Reagovat
                • Koncert jako takový – např. adventní v Adventu, vánoční o Vánocích apod. to samozřejmě ano, ale už jsem zažila i koncert, který byl v podstatě estrádou do kostela nepatřící – a to už fakt NE.

                  Reagovat
                  • Klidně i v mezidobí. Já myslím že se chápeme 🙂

                    Reagovat
    • „Kostel není muzeum, galerie, koncertní síň, workshop ani jiný shop, ale dům Boží a brána nebeská, předchuť nebe. “

      Koukám, že ve vaší představě má nebe pachuť nekonečné prudy a nudy, brána nebeská vypadá jako katr v předsíňce vašich kostelů a Pánbůh se zajímá jen o nějaká cingrlátka a rituály uvnitř kostela a svět všude kolem venku je mu úplně cizí a ukradenej.

      Tak to mně je teda bližší ten Bůh, který stvořil nebe a zemi. všemu dává život a všechno posvěcuje a právem ho chválí všechno, co stvořil. než nějaký zamčený kostelní Bůh, který se o nic nezajímá než sám o sebe.

      Reagovat
      • S tím katrem v předsíňce jste to napsala moc hezky… Ovšem jako duchovní správce mám odpovědnost i za tu jaksi materiální stránku věci. Naše kostely nejsou zrovna chudě vybavené (hlavně díky původnímu vysídlenému sudetskému obyvatelstvu). A v tomto pohraničním regionu je vyšší kriminalita. Odstraním „katr“ v předsíňce, otevřu brány kostelů dokořán – a druhý den se neudržím smíchy… Můj čas není od toho, abych ho pak trávil s těmi, co „pomáhají a chrání“ kvůli totálně „vybílenému“ kostelu.

        V tomhle se rozhodně neshodneme.

        Reagovat
      • Nic ve zlém, ale jestli se nepletu, to, čemu říkáte pruda a nějaká cingrlátka a rituály, máme Kýmsi uloženo konat na Jeho památku. Nebo Vám nerozumím.
        A PánuBohu jistě není svět kolem venku ukradenej, naopak dává život a tohle všechno, jak říkáte – a nemlich proto bych se nebál nechat svět světem a kostel kostelem, PánBůh se stará o obojí a o nás o všechny 🙂

        Reagovat
        • Dovolím si nesouhlasit 🙂 Ustanovení večeře páně bylo v obyčejném domě – v žádném bohatě vyzdobeném chrámu. A nevím jestli Ježíš říkal: vyzdobte si chrámy na mou památku. Jistě taky bohatě zdobené kostely mají jaksi svůj smysl a tradici. Ohledně rituálu – myslím že podstata je ve zpřítomnění oběti – tudíž mši můžeme klidně „ostrouhat“. Samozřejmě podoba dnešní mše svaté je určitě krásná a vše má svůj význam, Bohu díky za to 🙂

          Reagovat
        • A vážně Kristu tolik záleželo na tom, jestli bude mít kněz při slavení Večeře Páně na sobě zlatě vyšívaný ornát nebo hrubou zástěru a bude pít z imitace zlatého kalichu nebo cínového poháru? Kým, že to máme tedy uloženo? Kristem nebo tradicí církve, která jak víme, časem nevyhnutelně vytváří nános a vede k zapomnění toho co bylo na počátku proč tato tradice vznikla. Je třeba si tedy uvědomovat a připomínat nejen tradici, ale i její smysl.

          Reagovat
          • Jestli záleželo nebo ne, asi moc nevíme – každopádně Marii Magdaléně neřekl „neplejtvej, dyť to vyjde nastejno“.
            To „nejen, ale i“, kterým končíte, je myslím naprosto správně, a proto byla Apis Mater s řečí o prudě a cingrlátkách mimo.

            Reagovat
            • Na stejno to nevyjde, protože Máří Magdalena drahými vonnými oleji omývala nohy Kristovy a ne Jeho učedníkům. Někteří z nich jistě záviděli a Jidáš to i tak komentoval. Kristus je jeden a všichni ostatní jsme pouze v roli Jeho následovníků. A pokud se nějaký kněz cítí ve zlatě vyšívaném ornátu blíže k Bohu, tak by se měl hluboce zamyslet odkud ten pocit přichází, zda od Boha či od Jeho protivníka.
              Bohatství a umění v kostele mají své místo jen do té míry, pokud vyjadřují ochotu člověka odevzdat (obětovat) Bohu to nejlepší ze sebe a co má. Pokud však máte pocit, že to tak být musí pro vyjádření slávy pozemské církve navenek a na tomto světě, tak se osudově mýlíte.

              Reagovat
            • Na druhou stranu, bylo nám líp v nějakém starém ošuntělém domě, nebo v pěkném kostele? Zdeněk to napsal pěkně:“ Bohatství a umění v kostele mají své místo jen do té míry, pokud vyjadřují ochotu člověka odevzdat (obětovat) Bohu to nejlepší ze sebe a co má“.

              Reagovat
              • Přesně. A pan Zdeněk, zdá se, podezírá naše předky nebo P. Špačka, že to dělali (-ají) z nějakého jiného důvodu? Že jim jde o pozemskou slávu navenek?

                Reagovat
                • No při pohledu na kard. Burkeho, všechny rádoby tridentisty, Lefébristy apod. nelze říct, že se s tímto pokušením nepotýkáme i v dnešní církvi 🙂

                  Reagovat
                  • Jasně, ale do těch lidí nevidíme – a třeba je někdo zase v pokušení zakládat si na tom, že celebruje v civilu a s dřevěným nádobím, co já vím?? 🙂

                    Reagovat
                    • Stačí vidět a slyšet co z nich vychází ven.

          • A on tady snad někdo trvá na zlatém ornátu či imitaci zlatého kalichu?????

            Reagovat
            • Prosim, přečtěte si můj komentář jeste jednou a pomaleji a nevytrhavejte věty z kontextu. Dekuji.

              Reagovat
  • Milý Felixi, tentokrát jste mne, starého šprýmaře, dostal!!! Čekal jsem, čekal, až se mi načte obrázek – až mi to došlo 🙂 Znamenité!

    Reagovat
  • A co třeba nejen sošky ale i poznávat jednotlivé farniky pohmatem? a mládež se zapoji?

    Reagovat
    • Bratři a sestry, tento příspěvek shledávám opět jako genderově silně nevyvážený. ???

      Reagovat
      • Jo, jo – tihleti chlapi. Když je genderově nevyvážené předsednictvo KDU, tak to si to velmi libují, jako velký úspěch. Když se ale jedná o poznávání farníků pohmatem, pak se jim genderová nevyváženost najednou nelíbí…. Domluvily jsme se se sestrami, že se při poznávání farníků budeme držet onoho „ženy ať mlčí“ a zítra si u kafe budeme pouze šeptat 😛

        Reagovat
          • Jasně, při poznávání farníků (farnic) pohmatem musí mlčet nejen ženy, ale i muži.
            To by byla nápověda a nebylo by to fér. Ale jinak je to vynikající nápad pro zvýšení návštěvnosti Noci kostelů. ?

            Reagovat
            • Jaképak poznávání farnic – o tom nebyla v původním příspěvku ani zmínka!!!

              Reagovat
              • Genderovou nevyváženost původního příspěvku jsme snad už opravili. Nebo ne? ?

                Reagovat
    • To hraničí se sexuálním haraburděním…

      Reagovat
  • My letos jdeme v našem kostele cestou opačnou.

    Přišli jsme na to, že lidé nevěřící, kteří navštíví náš kostel, by měli být doslova OSLNĚNI krásou božího domu.
    K tomuto účelu jsme v kostele instalovali sadu stadionových reflektorů HP-ALFL2-1000W, které nám pomohou záměru docílit.

    Reagovat
    • A z chóry se ozve HLAS: „Vy jste moje milované děti“.

      Reagovat
  • Skutečnou NOC kostelů však umí vytvořit pouze ve spoustě lokalit v severních a západních Čechách. Zatlučená kostelní vrata, zabedněná okna, hustá džungle okolo, věřících 0, farnost několik desetiletí neobsazena, …

    Reagovat
    • Žel i v některých lokalitách v jižních Čechách… Tím nemyslím farnosti na Lipně, spíš některé farnosti v oblasti Prachaticka. I když se do Noci kostelů nezapojuji, výše popsané skutečnosti se v mých farnostech již nevyskytují. Krátce po „sametové revoluci“ však byla skutečnost přesně taková.

      Reagovat
    • Tak doufejme, že jednou i tam se noc prozáří hvězdami! Někde už se to děje 🙂

      Reagovat
  • Bylo by vhodné sjednat i zdravotnickou asistenci. Ta kombinace ochutnávání mešních vín a pohybu ve tmě je dost riziková.

    Reagovat
  • Se supernápadem přišla rosická rafnost: noc kostelů zajisté bude jako všude v rosickém kostele probíhat potmě.
    Na zvýšení kontrastu ale pořádají akci ROZSVÍCENÁ TROJICE. ( http://www.kic.rosice.cz/event/155683/rozsvicena-trojice-2017 ) Mají totiž ve farnosti na okraji Rosic kopeček, kde je kaple Svaté Trojice, a zároveň s Nocí kostelů tam slaví pouť.
    Těm, kteří v pátek potmě zabloudí, opravdu upřímně přeji, aby na závěr Noci kostelů se v neděli ráno vynořili na Trojici před šestou ranní, kdy bude poutní mše. Řeknete si: „V šest ráno? Kdo jim tam mimo zabloudivších příjde?“ – tohle opravdu není kec – bývá narváno. 🙂

    Reagovat
  • „Fotografie zásadně čerpám z clovekavira.cz/ nebo jiných stránek“ – hm, kolik jste zaplatil za tu dnešní?

    Reagovat
    • Jak jsem psal. Neznám Vas osobně. A jsem moc rad, že takový starý a zakyslý tridenťák asi evidentně taky nebudete. Za odkazy diky. Rad si
      pustím. A omlouvam se, pokud jsem se Vas nejak dotkl. Jen jsem mel pocit, ze Vase neochota otevřít kostel pod záminkou vykradeni je jen falešná záminka. I kdybyste jej otevřel pro tichou adoraci a modlitbu s ochotnými farníky dohlednou na pořádek a bezpečnost behem toho, tak by to dávalo smysl. Cirkev ma primarne šířit evangelium do světa. Vše ostatní je podružné.

      Reagovat
    • Gratuluji k tomu co se Vam podařilo na Zvonkove. Dekuji Vam a preji mnoho Boziho pozehnani v dalším působení.

      Reagovat
    • Ale Jene, to si nemyslíme 🙂 Snad není nikdo tak ukvapený, aby někoho soudil na základě komentářů. 🙂

      Reagovat
  • Tož jako pochlubte se, vážení a milí „noční kostelníci“! Jakpak u vás proběhla ta monstr-akce? Sčítáte ztráty? ???

    Reagovat
    • U nás se ztratily klíče od kostela, nemohlo se otevřít. Tak jsme se ztratili taky. 😉
      Dočista se ztratil i farář – doufám, že se do zítřka najde. 🙂

      Reagovat
    • No, spíš než noční kostelník jsem si připadal jako noční varhaník a automobilový sebevrah, protože letos jsem se nechal ukecat na hraní na varhany celkem ve čtyřech kostelích s přejezdy od 10 do 60 km. Čtyři mše nehraji ani o nedělích, kdy někoho zastupuji, nehledě na ty přejezdy. Od volantu ihned k varhanám a naopak – fuj! Tak takhle ne, už mi není dvacet… Ale jinak přes všechny plně opodstatněné výhrady P. Špačka si myslím, že si snad někdo z těch, kdo kostel považuje za „nejzbytečnější“ stavbu v obci (to jsem fakt slyšel z úst jednoho místního obecního zastupitele!!), uvědomí, že třeba „nejen chlebem živ je člověk“ (víte jistě, jak to myslím).

      Reagovat
  • Tak ta slova obecního „zastupiče“ mne zarazila… Tady u nás, na Lipně, není sice účast na bohoslužbách bůhvíjaká, ale kostelů si váží všichni a považují je za dominantu obce.

    Reagovat
    • Je to smutné, ale je to tak. Onen „zastupič“ tato slova pronesl v souvislosti s vichřicí, která dost vážně pocuchala střechu kostela a bylo nutno situaci řešit, jelikož z kůru se stal sprchový kout. Nakonec se to ale zvládlo i bez onoho ateistického soudruha.

      Reagovat
      • Bohu díky!? V Horní Plané žije hodně zasloužilých soudruhů – bývalých důstojníků Pohraniční stráže, ale ani jeden nikdy nevystoupil proti církvi či farnímu kostelu. Tato tolerance je obdivuhodná!

        Reagovat
        • Přijímač základní vojenské služby jsem si odbyl ve Znojmě (1985) a na střelby jsme jezdili na střelnici do nedalekých Mašovic. Náčelníkem objektu byl neskutečně protivný a uřvaný major, který seřval na potkání každého, koho viděl. Hnusná persona… Někdy kolem roku 1995 jsme pak pro rozhlas natáčeli zvony v okolí Znojma a zahrnuli jsme do plánu i zvony kostela v Mašovicích. Bylo domluveno, že kostelník na nás počká před mašovickým kostelem. K mému zděšení (nebo potěšení?) to byl právě onen náčelník střelnice, tehdy již zjevně v důchodu. On mě nepoznal, já jeho ano. Chtěl jsem se ho zeptat, zda se mu po místní střelnici nestýská, ale pak jsem si řekl, že nebudu jízlivý. On celou dobu, co jsme natáčeli, klečel před oltářem a modlil se…

          Reagovat
          • Také znám pár soudruhů a soudružek, kteří za komančů aktivně škodili. Po revoluci – jak když mávne kouzelným proutkem, stali se z nich pro změnu horliví katolíci. Někteří jejich vrstevníci to nenesli zrovna lehce – a já, přiznám se, se tomu vůbec nedivím…..

            Reagovat
  • Taky se tomu nedivím?. U takových „obrácených soudruhů“ je třeba pečlivě rozlišovat. Osobně jsem poznal ty, co hráli divadýlko i ty, co se doopravdy obrátili. Žel, ta první skupina výrazně převažovala…

    Reagovat
    • Řekla bych, že pro kněze to musí být obzvlášť těžké. Náš pan farář byl v 50letech vězněn s G. Husákem. Tento člověk byl vůči kněžím ve vězení velice zlý. Ale i v životě to byl špatný člověk, mnoho ubližoval, (např. i Ludvíku Svobodovi, který byl naopak dobrým člověkem). Když umíral, přijal Tělo Páně. Osobně si nedovedu představit, že bych takovému člověku (samozřejmě čistě teoreticky) dokázala Tělo Páně podat. Jsem jen člověk, a to „člověčenství naše“ by v té chvíli bylo silnější… 🙁

      Reagovat
      • Husák nebyl dobrý člověk. Ludvík Svoboda se narodil kousek od Třebíče. Moje maminka ho znala osobně a nedala na něho dopustit. Vojevůdce, hrdina 2. světové války. A Husák se k němu nezachoval hezky. Pak, už sám prezident, nad rakví L. Svobody ronil krokodýlí slzy…

        Husáka zaopatřil arcibiskup a agent StB Ján Sokol. Vrána k vráně sedá…

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *