Kvůli růžové se nám lidé smějí, říkají kněží.

Pravidelní návštěvníci bohoslužeb si nemohli poslední neděli nevšimnout, že je něco jinak. S čtvrtou postní nedělí, zvanou též Družebnou, je totiž neodmyslitelně spjatý zvyk převlékat kněze do růžové.

Většina kněží tuto oblibu pro růžovou barvu na rozdíl od starších katoliček či kostelnic nesdílí a mají své triky, jak se oblékání v růžovou o čtvrté neděli postní vyhnout. „Jsem poněkud silnější konstituce a v růžové vypadám jako prasátko. Navíc mě ta barva dráždí a její nošení mi vhání růž na líčka,“ svěřil se Tisíckráte.cz, kněz Jan z Těšínska. „Proto vždy, když se blíží čtvrtá neděle postní, jediný růžový ornát, který máme ve vlastnictví, pečlivě uschovám. Kam, to pochopitelně nemohu prozradit, ještě se však nestalo, že by jej paní kostelnice či dámy, které mají úklid kostela na starosti, objevily,“ říká s mírnou chloubu v hlase kněz.
To jeho kolega Kamil z Rožnova pod Radhoštěm uvádí situaci opačnou: „Na minulé farní radě jsem měl ostřejší výměnu názoru s některými členkami. Když pak odcházely, jedna z nich na mě sykla: Počkejte o čtvrté neděli postní! Nejdřív mi to nedošlo, když jsem se však v neděli chystal na bohoslužbu, nemohl jsem najít jiný ornát, než růžový. Členky farní rady pak seděly v první lavici a nemohl jsem si nevšimnout, jak jim cukají koutky úst. Po mši jsme se však celé situaci společně zasmáli a navzájem si odpustili. Tak by to přeci mělo být,“ dodává Kamil smířlivě. Farář René z Moutnic se naopak růžovému rouchu nevyhýbá: „Liturgická doba je pestrá jako život sám a růžová je barva jako každá jiná,“ vysvětluje. „Kněží se často obávají, že nošení růžové je zbaví jejich mužnosti. Někteří si proto vezmou růžovou jen štólu, přijde mi to zbaělé,“ dodává mladý kněz Jiří Jeniš z Osové Bitýšky.
Další, méně známou a často opomíjenou zvyklostí je, že na růžovou neděli mají ženy možnost kázat. „Je tu ovšem podmínka, že musí mít co říci,“ doplňuje homiletik Pavel Ambros. Tato podmínka se ovšem jeví jako značná překážka. Tisíckráte. cz se podařilo vypátrat jeden jediný kostel v celé republice, kde směla o růžové neděli kázat žena. Jednalo se o kostel sv. Barbory v městečku Hrob na Teplicku. Nakonec však vše bylo jinak, jak vysvětluje otec Pilarčík: „ Chtěl jsem konečně vyhovět žádosti jedné naší farnice, která si již několikátý rok přála využít možností, jež růžová neděle nabízí, a kázat. Vede spořádány, bohabojný život, plný dobrých skutků, neviděl jsem tedy důvod, proč ji její přání odpírat. Navíc velká část farnosti odjela na farní pouť, takže na nedělní mši nebyla přítomna. Nakonec však nejspíš zapracovala nervozita a před lid sice předstoupila, nebyla však schopna ze sebe vypustit slova. Místo kázání tedy bylo ticho; inu ano, ticho jako v hrobě,“ kývá hlavou Pilarčík. Dotyčná, která si nepřeje být jmenována, uvedla, že ji skutečně přemohla nervozita a že by se každý, kdo kritizuje kázání kněží, měl zkusit na jejich místo postavit a promluvit k věřícím. „Opravdu to není nic jednoduchého,“ dodává na svoji obhajobu.
A kdo kázal na růžovou neděli u vás?

Foto – Jiří Novák

139 komentářů: „Kvůli růžové se nám lidé smějí, říkají kněží.

  • 30.3.2017 (16:44)
    Permalink

    Já naopak růžovou vítám. Jsem moderní katolík a nemám rád předsudky vůči této barvě u mužů. Vyjadřuje jakousi smyslnost, či pochopení, kouska jakési části ženství v mužích. Pravý muž umí nosit růžovou.

    Reagovat
    • 30.3.2017 (20:24)
      Permalink

      A co levý muž???? Jo aháááá – ten se ožení 😃😃😃

      Reagovat
      • 31.3.2017 (7:34)
        Permalink

        Nene…to je velmi chybná představa.

        Reagovat
          • 31.3.2017 (17:08)
            Permalink

            No všechno…nenosím růžovou, a vůbec tak nevypadám… 🙁

            Reagovat
    • 31.3.2017 (2:46)
      Permalink

      Nejhezčí růžový ornát měl P. Jiří Reinsberg.
      Nejhezčí na tom ornátu bylo, že v něm byl on se svým specifickým humorem. Nejen, že se on za barvu svého ornátu nestyděl, ale v adventu, na tzv. RADOSTNOU neděli (3. adventní) odcházel člověk z kostela sv. Havla skutečně ROZRADOSTNĚN. …

      Reagovat
      • 31.3.2017 (19:21)
        Permalink

        Znáte, prosím Vás, i jiného faráře, než Reinsberga (případně Kellara/snad jsem to jméno nepopletl – lovím v paměti/)? Děkuji!

        Reagovat
        • 31.3.2017 (19:38)
          Permalink

          Já ano a Vy? 🙂
          ___________
          Nicméně JK je a byl pouze jeden.
          + mluvíte o „humorném serveru“. Tak se prosím nečilte, že humor J.Reinsberga „dolehl“ až sem.

          Pěkný večer.

          Reagovat
            • 2.4.2017 (3:45)
              Permalink

              Dívám. … Jste však příliš vážný na to, abyste to myslel z legrace, Z takové té radostné legrace. Milé a živé. Něco jako když páter Reinsberg říkal Vtip. Neurážel. Člověka potěšil a pointu pochopil. … Já nejsem tak chytrý a vtipný. Asi Vám vadí, že smysl příspěvků mých nekoreluje (tj. není shodný) se záměry a smyslem těch vašich. Nevím. I když máte jiný názor, nemusíte proto být zlý. Bůh má lidi rád.
              ____________

              A jen volně k tomu, s čím jste zde Vy začal: Včera jsem potkal kněze, na něhož se mne kdysi ptal Jiří Reinsberg. Nevěděl jsem tehdy co říci, už jen proto, že jsem ho osobně tolik neznal. Dnes, když to zkrátím (a možná už i tuším, proč (na co) se J.Reinsberg tehdy ptal), mám dojem, že (ten kněz) věří tomu, co dělá. Jakkoli odpovídám vážně, je to ze stejného soudku, co VTIP, že do roku 2020 mají být VŠICHNI katoličtí kněží věřící.

              Reagovat
              • 2.4.2017 (12:53)
                Permalink

                Víte, mícháte několik věcí dohromady. Nejspíše platí všechny:
                – Bůh má určitě lidi, i nás dva, rád.
                – p. Reinsberg byl nejspíše moudrý i vtipný.
                – já jsem se mohl nad Vaše příspěvky povznést (naštěstí to většinou dělám)
                – Vaše neustálé podoteky o činech p. Reinsberga, byť by i v jeho podání původně byly humorné, podávané Vámi při jakékoliv příležitosti, často nijak vtipně, mohou vyznívat trapně.
                – tento příspěvek není vtipný. To je moje chyba. Uvědomuju si své limity. Jakpak by to asi napsal p. Reinsberg?

                Reagovat
                • 2.4.2017 (20:27)
                  Permalink

                  Ano. „Věda je dávat věci do souvislostí.“ Ale to jste jistě už četl. Co máte proti J.Reinsbergovi? Z toho co píšete plyne, že jste ho poznal pouze zprostředkovaně. …

                  Píšu k věci. A když je k věci to, co řekl on, ODPUSŤTE, že argumentuji jeho „hemzy“. Říci to někdo jiný, nebylo by to od něho. Jste-li autorem textu… Myslím, že i páter Reinsberg by si neodpustil poznámku vůči evidentní snaze dělat z římskokatolických kněží TEPLOUŠE. 🙁

                  Čistě technicky proto, že tato „pointa“ není pravdivá. Znám kněze (a J.Reinsberg byl jedním z nich), kteří v celibátu žijí a přitom „teplými“ (ve smyslu homosexuály) nejsou.
                  ______________

                  jak jsem citoval text z mého „šuplíku“: J.Reinsberg v souvislosti s růžovou barvou ornátu mluvil o RADOSTI.

                  Přečtěte si prosím ta písmenka znovu, třeba je nakonec i Vy pochopíte. … Díky.

                  Reagovat
                    • 3.4.2017 (9:42)
                      Permalink

                      Joo. Taky mě to napadlo. 😃😃😃

                    • 4.4.2017 (4:21)
                      Permalink

                      Jj. S páterem Reinsbergem byste si rozuměl. Když jsem ho viděl prvně (polední u Havla, když jsem byl v Praze kdysi na přijímačkách na VŠ) jsem se modlil: „Pane Bože prosím Tě za toho kněze, vždyť musí být opitý!“ … Nebyl.

                      Ale máte pravdu, že kouřil. Jedno z kázání bylo dokonce o tom, že věnovat cigaretu tomu, kdo kouří a nemá ji, je skutek milosrdenství. A myslím, že jednou jsem i já přispíval do sbírky na cigarety (pro vězně).

                    • 4.4.2017 (21:29)
                      Permalink

                      A propos, pane Hajný, víte, co mi vrtá hlavou, když si tak pěkně a duchaplně povídáme, že Vy často odpovídáte uprostřed noci? O půl čtvrté ráno, o půl páté ráno … Mě by to zabilo, kdybych po mém celodenním fyzickém výkonu v noci nespal. Jak říkal p. Reinsberg: večer spat a ráno vstat. Jak Vy to děláte? (Díky, ráno si to přečtu, dobrou …)

                    • 5.4.2017 (3:56)
                      Permalink

                      Děkuji za milá slova. Žádáte si vážnou (!) odpověď. …
                      Tak asi takto: Jak to dělám já, není (pro vás) podstatné, neb nikdo z nás lidí není zcela stejný a identický. Vás by to zabilo, jiného nutně nemusí.

                      Co myslíte, má Bůh „Úřední hodiny“, nebo je OSOBNÍ – ve smyslu, že se k Němu můžete modlit a s ním „hovořit“ třeba i uprostřed noci?
                      ____________
                      Jinak JK říkal:
                      a) „Nesuďte a nebudete souzeni“,
                      b) „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji“. …

                      Pěkný den.

                    • 3.4.2017 (20:21)
                      Permalink

                      😃😃😃😃😃😃

                    • 4.4.2017 (4:38)
                      Permalink

                      Tohle neříkal. (Nebo si na to alespoň nepamatuji.) Naopak, vždy člověka povzbudil, nebo našel řešení (a to zcela legitimní a možné) i tam, kde člověk sám na nic nepřicházel. … Snad jedině jedenkrát jsem ho zažil sundat si jeho tlusté brýle a „zalapat po dechu“. To tehdy, když jsem mu říkal, že se oběsil bývalý bohoslovec, kterého P. František Koutný (rok před tím) „odešel“ (oficiálně proto, že „byl nedonošený“) z litoměřického „Teologického konviktu“. …

                      Marný? Toť otázka. … Spíše je potřeba žít tak, abychom se jednou (já ani Vy) nemuseli v Nebi (před Bohem, ani před lidmi) STYDĚT.

  • 30.3.2017 (17:29)
    Permalink

    Můj farář byl o této neděli v domovině. Tam růžový ornát nemají, kdo ví, kterou variantu nedostupnosti místní farář zvolil. Při srdečném kázání zmínil, jak je rád, že zde není k dispozici růžový ornát: Víte, nechtěl bych vypadat jako růžové prasátko“. Kouktem oka zachytil rychlé otočení hlav dvou sestřiček sedících vpředu, dosti na očích: na sebe – na šaty – na sebe. Obě totiž byly oděny v šatičkách. Růžových.

    Reagovat
    • 31.3.2017 (3:27)
      Permalink

      Vyjádřením RADOSTI v liturgii nemusí být pouze „divadlo“, ale i zpěv. …
      Sahám hluboko do šuplíku. Ať slouží:

      „Stalo se jednoho rána ve velkém městě na Vltavě, že jsem zavítal na třetí neděli adventní do kostela sv. Havla, kde zpívané roráty zdobily skutečnost nedělní liturgie. Překonal jsem ranní vstávání díky mé slabosti pro staršího bělovlasého pána, který svým svérázným humorem často dokázal proměnit vše zlé na něco dobrého. … Právě tu neděli to tam bylo vše tak trochu o zpěvu. Celou mši doprovázely zpěvy staročeských rorátů. Bylo tam něco skutečně „zpěvného“ a radostného. Jako když maminka zpívá říkačky svému miminku.“ …

      Reagovat
    • 1.4.2017 (12:12)
      Permalink

      Chvilku jsem přemýšlel, ve kterém řádu nosí řeholní sestry růžové šaty.

      Reagovat
        • 2.4.2017 (4:01)
          Permalink

          Cha. … To je o tom, zda součet nekonečné řady počítáme rozvojem přes rezidua v nule, či rezidua v nekonečnu. Výsledek je „světe div se“ STEJNÝ.

          MNĚ pro změnu trvalo jak mohlo „katolíka“ napadnout, že v „šatičkách“ jsou řádové sestry ?
          Jakoby by SESTRA nebyla ČLOVĚK (!) …

          Reagovat
          • 2.4.2017 (18:56)
            Permalink

            Dobrý !!!!
            … Cha, cha. Chi, chi. Che, che. (Z filmu Šíleně smutná princezna)

            Reagovat
  • 30.3.2017 (17:44)
    Permalink

    Já jsem si pořídil vlastní růžový ornát i se štólou. Je putovní, neboť pouze 2x do roka – na neděli „Gaudete“ (3. adventní) a „Laetare“ (4. postní) se může nosit. Tož jako ho dám do auta a objedu s ním všechny své farnosti.

    Je pravda, že se zpočátku „ovečky“ divily, do čeho jsem se to obléknul 😃. Ale po poskytnutí katecheze si zvykli. Dnes už na výše uvedené neděle lehce přizdobí obětní stůl květinou – samozřejmě v růžové barvě 😇. Takže v mých farnostech prožíváme „růžové“ neděle v pohodě.

    Ale kázat jsem musel já – žádná dobrovolnice se nenašla. Snad příště…😃😃😃😇

    Reagovat
    • 30.3.2017 (18:37)
      Permalink

      Ted vazne 🙂 s tim kazanim zen o ruzove nedeli to neni pravda, ze ne???

      Reagovat
      • 30.3.2017 (19:00)
        Permalink

        Milá Stanislavo, nacházíme se na „Tisíckráte“😃. Takže mohu odpovědět s Pontiem Pilátem: CO JE PRAVDA? 😃😃😃

        Jsou různé tradice – třeba jsem vůbec nevěděl, že když je přestupný rok, tak prý ženy vyplácejí chlapy! Loni to u nás zkusily – po mši sv. na Pondělí velikonoční, když jsem s chlapama a ministrantama vytvořil obvyklou „uličku“, kterou měly naše ženy projít, se tyto zbožné duše na nás vrhly s dobře utajenými pomlázkami a začaly nás vyplácet! Aaaaauuuuuuu… Ono se řekne tradice-tradice.😃😃😃

        Reagovat
    • 30.3.2017 (20:16)
      Permalink

      To v Potštátě byly na oltáři nádherné růžové květiny a stejně i růžové svíce a celý kostel byl skutečně pěkně vyzdobený. Ale růžový ornát, který je jen v jedné farnosti a ještě starý basičkový, nebyl použit, protože nebyl nachystán. Pan farář se cítil velice osamoceně, když jako jediný v celém kostele byl výrazně fialový. V první farnosti byl sice ještě jáhen. Když se však chtěl obléci do růžového, zjistil, že je to ornát. Hledal ještě narychlo švadlenu, aby mu to přešila, ale ta rezolutně prohlásila, že je neděle a tudíž nemůže vykonávat svou práci. A tak jáhen nakonec držel basu s panem farářem, protože ornát si obléci nemoh a růžovou dalmatiku nevlastní.

      Reagovat
      • 30.3.2017 (20:33)
        Permalink

        Nejsem si jistý, ale možná by šel použít… dříve se nedělaly fialové dalmatiky a jáhen měl pouze širokou štolu nebo fialový ornát vpředu podvázaný (nevím jak se to dělalo u planďáků…). Otázkou je zda-li byly dalmatiky růžové. To nevím.

        Reagovat
        • 31.3.2017 (20:42)
          Permalink

          My máme v kostele na půdě naopak staré dalmatiky (i růžovou), zase se ale nedochovaly štoly.

          Reagovat
    • 30.3.2017 (20:26)
      Permalink

      No tak když teda jinak nedáte, tak já to za Vás příště vezmu (se obětuju, no) 😉

      Reagovat
            • 31.3.2017 (8:33)
              Permalink

              a) neurážejte.
              b) mluvte „za sebe“. Vy nejste „všichni“.
              Např. já mluvil o „Růžové barvě“ – což bylo/je i téma tohoto článku.

              Nicméně Bůh řekl jasně: Nepokradeš.
              🙂 🙂 😉

              Reagovat
              • 31.3.2017 (11:03)
                Permalink

                Spíše je život o Lásce, než o potřebě (druhé) „krotit“.
                ________

                (Poznámka pod čarou: Spíše „zkrotíte“ a přemůžete hřích Pravdou a Láskou, než „drilem, bičem a strachem“. Bůh také „jen“ miluje.)

                Reagovat
                • 31.3.2017 (14:59)
                  Permalink

                  Díky. Je pěkné, když zde myšlenky žijí vlastním životem.
                  _____

                  Uvažme, jak PŘESNÝ musel být Ježíš Kristus, když i po 2000 letech Jeho slova mají dodnes co říct. …

                  Reagovat
              • 31.3.2017 (13:41)
                Permalink

                Kaji se. 🙁 Nicméně minule jsme tu měli všech pět pohromadě. Ale vím, že Bůh má lidi rád.

                Reagovat
        • 31.3.2017 (6:22)
          Permalink

          Budu s tím počítat. Vypiluju spisovnou češtinu, páč kdybych spustila „po našem“, tak by mi tam asi nikdo nerozuměl.
          Jedna moje známá učitelka se vdala do Jižních Čech. Když řekla u nás na konci hodiny „služba smazat tabulu“, tak služba vstala a šla smazat tabulu. Když to řekla v JČ, tak třída propukla v hurónský smích….a takových zážitků měla nespočet. 😃

          Reagovat
          • 31.3.2017 (7:06)
            Permalink

            Tož jako já se snažím mluvit spisovně, ale často se mi tam objevuje moravská mluva😃. Farníci se např. divili, když jsem řekl „je odemčíno“. Hned jim nedošlo, že ty dveře jsou ODEMKNUTÉ 😃😃😃. Ale už si zvykli.

            Reagovat
            • 31.3.2017 (11:13)
              Permalink

              Pocházím z jižních Čech a „odemčíno“ mi připadá úplně normální.

              Na zbytky nářeční bariéry nicméně tu a tam narážím v Praze. Jednou jsem kohosi žádala, aby „roužnul“, a nikdo v místnosti nechápal, co chci. Ani přítomní Moraváci a Slezané.
              A cílevědomě i po deseti letech v Praze říkám „Budějce“, nikoli „Budějovice“.

              Reagovat
              • 31.3.2017 (13:30)
                Permalink

                My u nás zas máme „Buďovice“. V ČB studovala dcera, největší „úspěch“ sklidila, když řekla, že si musí koupit „šalinkartu“. 😃

                Reagovat
                  • 31.3.2017 (19:13)
                    Permalink

                    No oni právě vůbec netušili, co to znamená. Kdyby řekla: zoncna lomcuje, dem na Prígl, tak by ji asi hned odvezli…..víte kam. Strašných bodů nasbírala tím našim „jijou, vijou a chodijou“. Ale protože je patriotka, tak si to užívala. Člověk má být na svoje nářečí hrdý, ne jím pohrdat. A když to dokáže mladá studentka, tak si myslím, že i my na ni můžeme být právem hrdi. 😉

                    Reagovat
                    • 31.3.2017 (20:49)
                      Permalink

                      Před lety jsem studovala v Praze. Kamarádka z Náchoda hrála na kytaru a zpívala“…samá fligna só a šidijó…( tuším, že to bylo od Palečka a Janíka). pak se ke mně naklonila a říká:“ Co je to fligna?“
                      A vy, co néste od Brna, tak se teď trochu potrapte. 🙂

                • 1.4.2017 (12:26)
                  Permalink

                  Tak vzhledem k tomu, že spisovný tvar je především „odemčeno“ (až jako druhé „odemknuto“), tak „odemčíno“ až tolik nevybočuje, i když to zní lehce nářečně. Legračnější mi připadá „nebezpečí upadení“ (nevím jestli je to specifikum Hané, nebo je to obecněji moravsky). Že Moraváci používají vypínač jako rožeň, to už jsem si zvykl, Ale zabíjení hřebíků mi zní pořád stejně drsně.

                  Reagovat
                  • 1.4.2017 (19:13)
                    Permalink

                    Mnooo, takové zabíjení prasete o zabíjačce, je mnohem drsnější……

                    Reagovat
  • 30.3.2017 (19:12)
    Permalink

    To je zvláštní – já mám, vzdycky co říct, a o kázání mě farář nepožádal !!
    Nevím proč, ale požádal manžela. Ten mi to aspoň nejprve doma přečetl pro kontrolu. Jedna a půl stránky – sedm minut. Až na nějaké drobnosti dobrý. Lidi nepískali, farář se nemračil.

    Reagovat
    • 30.3.2017 (20:33)
      Permalink

      No to je přece jasné, proč nepožádal Tebe. Protože bys kázala líp, farníci chtěli kázání jen od Tebe, a pan farář by se pak mohl stát zbytečným. 😉😉😉

      Reagovat
      • 31.3.2017 (8:21)
        Permalink

        Požádat manželku bližního svého se nesmí !!!!

        Ostatně, kdo ví, jestli by se pak ještě někdy dostal ke slovu.

        Reagovat
        • 3.4.2017 (16:15)
          Permalink

          Jen malá technická – požádat manžela bližní své se smí? Já jen abych v tom měla jasno…..

          Reagovat
          • 3.4.2017 (19:08)
            Permalink

            O manželovi se v přikázání nemluví, takže asi smí. To dá přece rozum. 🙂 🙂 🙂
            Proto taky o to kázání požádal pan farář manžela od Lídy, ne Lídu. Jó, kdyby byla Lída svobodná, t.j. nebyla manželkou bližního, požádat ji mohl.
            Proto zásadně oslovuji dámský personál v obchodech, restauracích apod. „slečno“. Jinak bych samozřejmě nemohl od nich nic požadovat.

            Reagovat
            • 4.4.2017 (4:48)
              Permalink

              Jakkoli původní význam přikázání o „nepožádání manželky bližního svého“ – což je staré přikázání už od Mojžíše, potažmo Boha se primárně týkalo „sexuality“, ve světle křesťanství lze rozšířit pochopení obecně ve smyslu nikoho NEZNEUŽÍVAT.

              (Nehledě na to, že třeba už i adventisté – ne nelegitimně – upozorňují na číslování desatera ve smyslu, že původně bylo spojeno nepožádání manželky s nepožádáním „statku“.)

              ___________
              Nicméně, myslí-li si Lída, že má, co říci, může to přednésti např. zde.
              Se ji smát nebudu. …

              Reagovat
              • 4.4.2017 (11:58)
                Permalink

                To já přece vím, že jsem nejlepší.
                V mládí jsem býval domýšlivý, ale teď už nemám chybu (asi jak Hajný) ….. 🙂
                Ale abych doupřesnil to požádávání pro „novou dobu“ …
                Požádat se nesmí manželka bližního svého. Manžel svého bližního se požádat může (info pro 4%) i manžel blžní své.
                Jak je to s manželkou své bližní, to teda nevím … 😉

                Reagovat
      • 31.3.2017 (8:25)
        Permalink

        No to né. My ho tu potřebujeme a máme ho rádi. On k nám sice jen dojíždí, a farnost vcelku funguje, ale to víš, jsme hrozní hříšníci – zpovídat – to už vůbec nemůžu. Teda – mohla bych, a pro rozhřešení bych poslala do vedlejší farnosti…pěkně by se to urychlilo. Já mám děsnou sklerózu, takže zpovědní tajemství by zůstalo zachované na 100%. 🙂
        Ale možná to raději necháme tak, jak to je. Já budu dál vtipkovat a modlit se za něj, a on ať dělá ty vážné věci.

        Reagovat
  • 30.3.2017 (19:43)
    Permalink

    Jinak u Tomaska byl v nedeli v 9 otec Jakub (puvodne z Trebice!!) cely v ruzovem, ale protoze je tak mladicky, tak se ta barva hodila.

    Reagovat
      • 30.3.2017 (20:23)
        Permalink

        P. Špačku, to teda nezamluvíte!
        Stanislava jasně psala, že k otci Jakubovi se ta růžová barva hodila, protože „je tak mladičký“.
        Nebyla to reakce na Vaši informaci, že jste si pořídil vlastní putovní růžový ornát i se štólou?

        Reagovat
        • 30.3.2017 (21:14)
          Permalink

          Jste mne odhalil… Pokusil jsem se to zamluvit, ale marně😃 Jak znám P. Jakuba, jemu určitě ten růžovej ornát sluší. Já v něm vypadám poněkud…ehm, nooo… holt nejsu už tak moc mladičký😇

          Jinak Vám blahopřeju k Vašemu sobotnímu svátku!🍺🍺🍺

          Reagovat
          • 31.3.2017 (5:59)
            Permalink

            Ano, sluselo mu to. Ale je vyborny i bez ruzove 🙂

            Reagovat
            • 2.4.2017 (13:39)
              Permalink

              Trochu pořádku v Jakubech (aby z toho jeden nebyl Kuba): P. Jakub Holík v Třebíči v bazilice je stále, u sv. Tomáše v Brně je Jakub Tůma, který z Třebíče pochází.

              Reagovat
              • 3.4.2017 (19:13)
                Permalink

                Tož moc díky! Já jsem samozřejmě psal pouze o P. Jakubovi HOLÍKOVI z třebíčské baziliky. P. Jakuba Tůmu neznám.

                Reagovat
  • 30.3.2017 (20:36)
    Permalink

    Růžová….. vypadá jak prasátko…. prasátko…hrome, už aby ten půst skončil..
    Prasátka jsou přeci taky boží tvorové, dokonce bych řekl že patří k mým favoritům 😉

    Reagovat
  • 30.3.2017 (21:01)
    Permalink

    Jeden nejmenovaný kněz v naší diecézi má neoficiální přezdívku „Šípková Růženka“. Jak jsem zjistil, není to kvůli oblíbené barvě ani kvůli růžovému ornátu, ale tuto přezdívku si vysloužil od spolubratří – kněží – tím, že na každé vikariátní schůzi (či konferenci, nebo jak se to správně nazývá) usne jak Šípková Růženka a probudí se, až když všichni už nastupují do aut a odjíždějí…

    Reagovat
    • 31.3.2017 (2:37)
      Permalink

      „Když se plácají hlouposti spím.“ … to řekl už jeden moudrý (a to nejen věkem) politik.

      Reagovat
      • 31.3.2017 (6:41)
        Permalink

        Hlavne je potreba spinkat v noci (a tyka se to ii bojovniku za pravdu).

        Reagovat
        • 31.3.2017 (15:20)
          Permalink

          „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ J 5,17.
          ________
          Díky. Beru na vědomí.

          Reagovat
      • 31.3.2017 (8:33)
        Permalink

        To musíte spát pořád pane Hajný ne?…

        Reagovat
        • 31.3.2017 (14:49)
          Permalink

          Ne, ne. Zatím jsem stále „mladík“ a nejsem ještě tak moc moudrý.
          Láska Pána Boha i ta vaše, s jakou mi to zde říkáte to však časem možná změní.

          Díky a pěkný den.

          Reagovat
  • 31.3.2017 (3:03)
    Permalink

    Růžová liturgická barva

    Používá se pouze dvakrát v roce, a to na 3. neděli adventní (Gaudete) a 4. neděli postní (Laetare). Oba názvy těchto nedělí znamenají „radujte se“ – jsou tedy povzbuzením k vytrvalosti a radostnému očekávání uprostřed doby adventní či postní.

    Reagovat
    • 31.3.2017 (6:25)
      Permalink

      Óóóó spanilomyslný. Bez vašeho poučení bychom to rozhodně nevěděli. 😃😃😃

      Reagovat
    • 31.3.2017 (7:58)
      Permalink

      A hnidopich dodává: Laetare znamená „raduj se“ v jednotném čísle 🙂

      Reagovat
      • 31.3.2017 (8:33)
        Permalink

        Takže to znamená, že se musíme radovat každý sám. Společně pak až o Vzkříšení!
        Tak se mi zdá, že tady na těchto stránkách společně porušujeme půst: společně se radujeme a smějeme vtipnosti i blbosti jiných, a to nejen o růžové neděli. I když na druhé straně občas číst některé příspěvky je taky docela půst…:-) 🙂

        Reagovat
        • 31.3.2017 (8:37)
          Permalink

          JK nikdy ve svém odkazu neříkal Raduj se, ale vždy Radujte se. A to je rozdíl. NIKDY se člověk nesmí a nemůže radovat sám. Je to proti přírodě, i proti přirozenosti.

          Reagovat
          • 31.3.2017 (13:25)
            Permalink

            Jéšiškote – já se raduji úplně sama, jak mi krásně přezimovaly cibulky jiřin a mečíků. A tady se dozvím, že je to proti přírodě i proti přirozenosti. TeĎ z toho mám výčitky svědomí, že jsem tak zhřešila. Že já jsem sem vůbec lezla. 🙁 🙁 🙁 Jen mě tak napadá – co když někdo požádá manželky bližního svého, aby se s ním radovala, a radují se spolu – to se může, když jsou na to radování dva? (samozřejmě mám na mysli to zahradničení).

            Reagovat
            • 31.3.2017 (14:14)
              Permalink

              No, je třeba i tyto hříchy vyznat. To se počítá ještě jako dvojtý těžký hřích…i při zahradničení. Tady už je třeba k rozhřešení dovolení do papeže. 🙂

              Reagovat
              • 31.3.2017 (14:24)
                Permalink

                No jo ale zase na druhou stranu, papež rád odpouští hodně velkým hříšníkům. Aby se mu to nezdálo málo a neposlal dotyčné spolu ještě dohřešit, když už ho budou obtěžovat. Pak by třeba museli jít
                vykrást zlatnictví nebo tak něco, aby ten hřích stál za to.😃

                Reagovat
  • 31.3.2017 (6:22)
    Permalink

    Super clanek:-). Letos jsem si ruzove vsimla poprve, nadhodila jsem to jako novinku pri rodinnem setkani, ale vysvetlili mi, ze je to tak normalni a vzdycky. Mne se teda ruzova moc nelibi.

    Reagovat
  • 31.3.2017 (10:59)
    Permalink

    Musím tu latinu malinko upřesnit:

    Gaudete – radujte se

    Laetare – vesel se (Laetare Hierosolyma… Vesel se, Jeruzaléme…)

    Reagovat
    • 31.3.2017 (14:03)
      Permalink

      Díky za upřesnění. Ono to není ani tak o mých neznalostech, neb z latiny neumím ani to. Strýček Google našel pro dotaz „liturgické barvy“ link, z něhož jsem zacitoval. Pro pořádek tedy doplňuji: http://www.vikariatjilemnice.cz/liturgicke-barvy/

      Vysvětlení mne napadá snad jedině to, že na horách je život těžší a lidé jsou proto více odkázáni jeden na druhého… Proto ten plurál (množné číslo).

      Reagovat
  • 31.3.2017 (13:37)
    Permalink

    Dělali jsme v naší farnosti zajímavý výzkum a zjišťovali, jaký vliv má liturgická brva na farníky.

    A právě růžová odkryla nejzajímavější zjištění.

    Ukázalo se, že na mši, která je v růžové sloužena, je několinásobně vyšší počet homosexuálů, než je tomu v liturgickém mezidobí (zelená), nebo kdykoliv jindy.

    Nedalo mi to a osobně jsem se těchto opačně orientovaných ptal, co v to je.
    Odpověď byla vždy téměř stejná: cítíme se tu jako doma, je nám tu fain …

    Reagovat
    • 31.3.2017 (14:16)
      Permalink

      U nás je to tak zřejmé, že sme žádný pokus nedělali. Vyšli sme jim tedy vstříct, a při každé mši svaté máme výzdobu s růžovými kytkami.

      Reagovat
      • 31.3.2017 (20:58)
        Permalink

        No to vás musí přijít pěkně draho. Doufám, že vám to vynahradí ve sbírkách. Nevyšlo by levněji pořídit jednou pro vždy růžový koberec a kytky mít barevné ze zahrádek – co zrovna kvete, než kupovat růžové?

        Reagovat
        • 1.4.2017 (18:13)
          Permalink

          Nevyjde, protože jsou umělé… 🙂 tudíž ekonomické řešení.

          Reagovat
              • 3.4.2017 (13:04)
                Permalink

                Karle, ono to možná funguje, ale neříkej to moc nahlas, aby se to nedoslechl děkan či biskup: umělé růžové kytky na oltář se nesmí. (Ještě tak modré či oranžové – ty mají vyjímku. 😉 ) Umíš si představit umělý růžový ornát? – Tak třeba z růžového igelitu. Takže ať jsou od inženýrů z NDR nebo šmelinářů z Polska, tvrdím, že růžový koberec je lepší – ten není v žádné příručce zakázaný. A co není zakázáno, je dovoleno.

                Reagovat
                • 3.4.2017 (13:42)
                  Permalink

                  Ony jsou před oltářem. A ať se to klidně dozví! Až to zakáže a homouši kvuli tomu přestanou chodit do kostela, tak to bude na jeho triko…ornát.

                  Reagovat
                  • 4.4.2017 (4:55)
                    Permalink

                    Jenže právě o tom je pověstné „lámání chleba“:

                    Nechodíme do kostela na mši svatou z důvodu bříška pana Špačka, klobouku či šatiček té které dámy, či barvy květin nebo koberce, ale z důvodu odkazu (a přání) Ježíše Krista: „VEZMĚTE a jezte z toho všichni“ a „to čiňte na MOJI památku“ …

                    Reagovat
                • 4.4.2017 (5:07)
                  Permalink

                  Lído, zacituji P. Jana Baxanta (dnes už biskupa). To byla jeho odpověď (v zákristii kostela sv. Havla), když se mě před tím jedna „diskutující“ (server katolik.cz) snažila přesvědčit svými zkušenostmi. …

                  „Myslíte, že je možné, aby žena políbila kněze na penis?“
                  „Martine, všechno je možné. Otázkou však je, zda to PROSPÍVÁ.“
                  _______

                  Abych předešel domýšlení: prospívá ve smyslu zda je to užitečné a přispívá to ke společnému růstu. … (Viz slova sv. Pavla z Bible).

                  Reagovat
                  • 4.4.2017 (8:14)
                    Permalink

                    Na tohle jsou dvě možné odpovědi:
                    – a co takhle brambory??
                    nebo
                    – jak odpověď biskupa Baxanta souvisí s vtipkováním o růžovém koberci?
                    Ta první odpověď je asi lepší.

                    Reagovat
                    • 4.4.2017 (11:36)
                      Permalink

                      Jak by řekl p. Reinsberg: HAJNÝ FUJ !!!!

                    • 4.4.2017 (14:31)
                      Permalink

                      Možné to samozřejmě je.
                      Nicméně Vy jste někdy od manžela dostala kytici z plastových květů???
                      ________

                      Jste první taková žena, kterou znám.
                      Proti gustu…

      • 1.4.2017 (10:46)
        Permalink

        Karle, vy jste vždy o krok napřed.
        Navrhnu růžové kvítí na farní radě. Myslím si, že návrh projde.
        Však jsme se nedávno bavili o zmíněné skupině a nejváženější člen farní rady poznamenal: já je mám moc rád, zvláště, když chci hubnout – to mi stačí na ně pomyslet a už se mi zvedá žaludek

        Reagovat
        • 1.4.2017 (18:14)
          Permalink

          To není hubnutí, ale bulimie! Ať si zajde k doktorovi. Ale pokud je to jenom z jedné skupiny lidí, tak to je v pořádku.

          Reagovat
        • 1.4.2017 (23:42)
          Permalink

          A od doktora ať to vezme k psychologovi…

          Reagovat
        • 2.4.2017 (9:04)
          Permalink

          Můj strejda, zase dával k dobru vtip o tom, že slovíčka do ruštiny se učil (coby školák) zásadně na záchodě. Následky to má prý takové, že když dnes slyší ruštinu, chce se mu na záchod.

          Reagovat
    • 31.3.2017 (14:20)
      Permalink

      V Americe pro změnu zavedli „pokus“ eliminace „recidivy“ u odsouzených k trestu tím, že vězňům pořídili růžová pyžama. Setkalo se to u mužů s velkou nelibostí a závěry výzkumu byly takové, že vězni se po odpykání trestu již nechtěli do nápravných zařízení vracet. Jako důvod uváděli právě barvu vězeňských oděvů, které museli povinně nosit. … (Volně cituji Dr. Koukolíka kdysi v pořadu ČR2 Meteor).
      _______________

      Původní vysvětlení z úst P. Jiřího Reinsberga, tj. že růžová barva se netýká „sexuální orientace“, ale (jak bylo výše) vyjadřuje postoj RADOSTNÉHO OČEKÁVÁNÍ (Vánoc resp. velikonočního vzkříšení) mi osobně zní věrohodněji. 🙂

      Reagovat
      • 31.3.2017 (14:26)
        Permalink

        Jen takový malý dotaz – znáte také někoho jiného než P. Jiřího Reinsberga?

        Reagovat
        • 31.3.2017 (15:13)
          Permalink

          Z duchovních, které jsem měl možnost poznat v Praze mne J.Reinsberg oslovil myslím nejvíce. Jeho slova byla živá a měla co říci. I když jsem se „urazil“ … nestalo se nikdy, že bych se „nevrátil zpět“.

          Bylo tam vždy „něco“, co dokázalo dát chuť do života a snažit se příště dělat/udělat věci lépe. Např. to s tím panem kardinálem (Vlkem)… Dnes snad to už lze říci. Měli kněžský den. V katedrále. J.Reinsberg už chodil velmi špatně. Strkal před sebou chodítko. Kněží šli průvodem a on se šoural za nimi. Prý snad 10 minut na něho u oltáře čekali, než přes celou katedrálu za nimi došel… NIKDO mu prý nepomohl. A nakonec tomu dal „korunu“ pan kardinál Vlk, když ho povzbudil slovy, aby si na chodítko nechal přidělat kolečka.

          V každém z lidí viděl člověka. …

          Tím (a možná že nejen mne) oslovil. (Mnoho jiných kněží bylo a je v Praze.)
          J.Reinsberga jsem však měl opravdu RÁD.

          Reagovat
    • 1.4.2017 (11:59)
      Permalink

      No nevím, většina homosexuálů má spíš tendenci na sebe neupozorňovat a být nenápadná, takže i kdyby chodili jinak do kostela pravidelně, „růžovou“ mši by zřejmě spíš vynechali, čili to procento homosexuálů tam asi bude nižší. A podobně je tomu asi i mezi kněžími – růžovému ornátu se bude nejvíc vyhýbat ten kněz, který má obavu, že by s homosexualitou mohl být spojován. Mimochodem, je pochopitelné, že v církvi, která homosexuálům doporučuje de facto celibát, budou tito lidé hledat taková povolání, která jsou tradičně spojena s celibátem. Ale bohužel často již ne s možností své cítění nějak reflektovat. Růžový ornát k tomu nestačí.

      Reagovat
      • 1.4.2017 (16:18)
        Permalink

        No dalo se cekat, ze nejaky dobry katolik neodola a „vzpomene si“ v souvislosti s ruzovou barvou na homosexualy.
        Jedno je jiste: Buh ma velkou slabost pro outsidery vseho druhu.

        Reagovat
        • 1.4.2017 (18:46)
          Permalink

          Když ukazovali v televizi ty zmalovaný „buzny“ při tom pochodu „Prague Pride“, tak mně dotyční jako outsideři moc nepřipadali. Sebevědomí z nich jen sršelo 😃.

          Ovšem Otec nebeský má rád všechny své děti… což se o nás, lidech, vždycky říci nedá.

          Reagovat
          • 1.4.2017 (20:28)
            Permalink

            Jiste.
            Kdyz si ale clovek predstavi, ze by teto orientace bylo jeho dite nebo treba hodne dite ze sousedstvi, hned je to jine. Pochod nepochod. Problem je, kdyz delame rychle soudy o lidech, ktere vubec nezname.
            Pro verici lidi je to asi hlavne obrovska zkouska.
            Dobrou noc na Sumavu.

            Reagovat
            • 2.4.2017 (19:12)
              Permalink

              Já osobně několik homosexuálů znám, jsou to úplně normální lidi, vůbec nic proti nim nemám. Škoda jen, že ti, co exhibují na Prague Pride( z těch, a z těch hesel, kterými se tam ohánějí, se mi taky zvedá žaludek) jim to kazí. 🙁
              Jinak – je prokázáno, že ženy jsou k homosexuálně orientovaným lidem mnohem tolerantnější než muži.

              Reagovat
              • 2.4.2017 (20:48)
                Permalink

                To jsou vazne veci, vidte. Tak bych radsi zmenila tema:
                Zajimalo by me, jak se spravne pocita soucet nekonecne rady. Muze se to hodit. Jestli je to lepsi rozvojem pres rezidua v nule nebo rezidua v nekonecnu. Nevite nekdo?

                Reagovat
                • 2.4.2017 (22:01)
                  Permalink

                  Buďte Stanislavo ráda, že správnou odpověď zde zná jen jeden.
                  Protože být jich víc, tak to tady bude Superbabylón anathemat a zmatků …

                  Reagovat
                  • 3.4.2017 (6:50)
                    Permalink

                    No ode mě to byla trochu podpásovka, to se musím p. Hajnému omluvit. Připadalo mi absurdní, že se něco takového počítá a ještě k tomu více způsoby.

                    Reagovat
                    • 4.4.2017 (5:16)
                      Permalink

                      Hm. … Spíše jak jsem si pomohl citátem na zlaté svatbě v sobotu: Dr.Grygar dával kdysi k dobru citát zakladatele kybernetiky Norberta Wienera: „Správně žít, je žít s přiměřeným množstvím informace.“ …
                      __________

                      Žijte to své, jak nejlépe a nejpřesněji umíte, na základě vašeho vědomí i SVĚDOMÍ.

                      Jinak díky. Vážím si vašeho zájmu. Pěkný den i Vám.

                • 4.4.2017 (5:31)
                  Permalink

                  Stanislavo, je mnoho (více) CEST, jak dojít ke stejnému CÍLI (výsledku). Platí to jistě i pro cestu životem a naše konečné „spočinutí v Bohu“. Nicméně zde byla řeč pouze o matematice.

                  V případě toho, co jsem psal, je to jedno. Možná to bylo jednodušší počítat přes rezidua (zbytky funkce) v nule. Mě kdysi napadla ale ta „druhá“ (jiná) možnost a v daném konkrétním případě to bylo (pro mne osobně) „lepší“ v tom, že jsem za to „dostal“ zkoušku z matematiky a mohl pokračovat ve studiu na VŠ.

                  Ať slouží: hajny.blog.respekt.cz/babicka-59325830

                  Mějte pěkný den.

                  Reagovat
  • 31.3.2017 (17:22)
    Permalink

    Já jsem poznal Mons. Jiřího Reinsberga jen zprostředkovaně – v mém minulém působišti na jindřichohradecku jsem měl akolytu, který je kastelánem na zámku Červená Lhota a pochází z Prahy. Byl ministrantem v týnském chrámu u P. Reinsberga, a tak mi mnoho vyprávěl. Podobné zážitky, jako máte Vy. Např. P. Reinsberg neměl rád ty „vrchní štóly“ (dávají se na ornát). A komentoval to slovy: „To je, jako když si nejdřív oblečeš kalhoty a na ně si natáhneš trenýrky!“😃

    Jinak pan kastelán zavedl působivou bohoslužbu v kostelíku na Červené Lhotě – tzv. Svatá hodinka na Zelený čtvrtek – bdění v Getsemanské zahradě. Bylo to až v 22 hodin. Jen při svíčkách. Podle ručně napsaných textů P. Reinsbergem osobně. Nádherné písmo a ještě působivější bohoslužba… Tak takto jsem se seznámil s P. Reinsbergem.

    Reagovat
    • 1.4.2017 (5:20)
      Permalink

      Mons. Reinsberg byl jedním z kněží, kteří mě velmi zásadně ovlivnili během mé konverze (ještě spolu s P. Blechou ze Zlíchova a P. Mikuláškem z Podolí). Vyrůstal jsem v ateistické rodině, kde se tvrdilo, že náboženství je nesmysl a tmářství. Mám na něho jen ty nejlepší vzpomínky. A chodit k němu ke svátosti smíření bylo radostí, nikoliv křečovitě rozpačitým martyriem. Nezapomenu na jeho široký úsměv a povzbudivou pobídku „Co tam máš dál?“ Dokázal navodit takové rozpoložení, že i kdyby si člověk na žádný hřích momentálně nevzpomínal, tak by si ho alespoň vymyslel (samozřejmě teď to myslím s nadsázkou) :-).

      Reagovat
      • 1.4.2017 (20:06)
        Permalink

        Tak taky přidám trochu chvály na působení o. Reinsberga – to se bude líbit Hajnému ( 🙂 ):
        Jednu neděli (když jsem studovala v Praze) jsme s kamarádkami vyrazily na pouť k tehdy blahoslavené Zdislavě do Jablonného. Dorazily jsme o půl desáté dopoledne a právě bylo po poslední mši. Nezbylo nám, než po návratu do Prahy zajít v 21hod ke sv. Havlu. Byly jsme tam půl hodiny předem, tak jsme usedly do druhé lavice. Za námi bylo slyšet nějaké příchozí, ale jako slušně vychované jsme se neotočily. Když se začlo zpívat – no to byla síla: kde se ti lidi vzali? Kázání – už nevím o čem, ale byla jsem jako v Jiříkově vidění. A ještě větší úžas při pozdravení pokoje: za námi všechny lavice plné – mladých. Při odchodu – prostor u dveří zaskládaný krosnami a bágly – to se studenti vraceli z domovů na koleje a internáty.

        Reagovat
        • 2.4.2017 (6:28)
          Permalink

          A navíc jste musela být v Týnském chrámu, který je ještě o poznání větší, než filiální kostel sv.Havla. Tam bývala mše v neděli ráno v 8 hodin. … Také jsem párkrát šel na večerní a bývalo tam plno. Pak to časem řešil Salvátor ve 20.00, ale u Týna bývala poslední nedělní mše v Praze v 21.00.

          Reagovat
          • 2.4.2017 (19:17)
            Permalink

            No jo – už je to roky, ale stejně si myslím, že to bylo u Havla. Týnský chrám byl tehdy na krátko zavřený. Ale hádat se nebudu, na sto-pro to netvrdím.

            Reagovat
            • 2.4.2017 (19:35)
              Permalink

              Po dobu, co byl Týn zavřený, tak to skutečně bývalo u sv. Havla.

              Reagovat
              • 2.4.2017 (19:59)
                Permalink

                Že byl zavřený disident Havel víme. Ale kdy a za co seděl tenTýn?

                Reagovat
                • 2.4.2017 (20:14)
                  Permalink

                  Ne, ne, ne, nejste pravdivý ani vtipný. Dle názoru pana Hajného to musel být Týnský chrám, tak je to na 100% tak.

                  Reagovat
                  • 2.4.2017 (20:35)
                    Permalink

                    Týn „seděl“ za rekonstrukci omítek. Hm, tak asi jo. Je to už nějaký rok a také já tam nebyl vždy. Když o tom zde mluvíte, tak asi jo. Vzpomínám, že kdysi dávno lešení v Týnském chrámu bylo. Bez tak je to jedno. Pointu jsem pochopil, že mše v sobotu ve 13.00 (první mše s nedělní platností) i v neděli ve 21.00 (poslední s nedělní platností) využívána lidmi byla.

                    Reagovat
                    • 2.4.2017 (22:25)
                      Permalink

                      a) neurážejte.
                      b) mluvte „za sebe“. Vy nejste „všichni“.
                      Např. já mluvil o „Zeleném čtvrtku“ – což bylo/je i téma tohoto článku.
                      ____________
                      Neodvádějte pozornost „jinam“ a nepřivlastňujte si „to“ co vám nepatří.
                      Komunista? Cha. Máte to v krvi…
                      Nicméně Bůh řekl jasně: Nepokradeš.

                    • 3.4.2017 (7:14)
                      Permalink

                      A. P. Rille, včera jste měl svátek, takže gratuluji. Ale už by to chtělo kopírovat nějaký jiný verš, myslím, že výběr je dosti široký.

                    • 3.4.2017 (13:12)
                      Permalink

                      Kluci, jste fakt dobří! 🙂 Trochu mě mrzí, že jsem výše řekla, že se hádat nebudu – tak ráda bych se teď trochu pohádala.. 🙂 – ale máme krásný postní den, tak to nechám na jindy.

                      Mimochodem – v zahradě mi rozkvetly krásné RŮŽOVÉ hyacynty – nehodily by se?

                    • 3.4.2017 (13:42)
                      Permalink

                      Dík Karle za gratulaci, ale já mám svátek celý měsíc.
                      Dopostím se holt až v qětnu (když jsou teď ty přesuny tak moderní).
                      S kopiemi poučovaček se polepším, přestože vím, že opakování je matka moudrosti. To opakuji stále, …. už i ve škole jsem opakoval.
                      Stran růžových hyacintů Vás asi zklamu, neb jistě nejsou k jídlu. Jó, kdyby Vám tak na zahrádce vyrostlo růžové prasátko …. 🙂

                    • 3.4.2017 (17:41)
                      Permalink

                      Růžové teda ne, jen malé černé – děsně štěká na kočky a válí se v záhonech, když je vyhřátá hlína, a občas chytí myšku…
                      A hyacynty – radím nejíst – jsou jedovaté.

                    • 3.4.2017 (18:39)
                      Permalink

                      pro APRIL – jo jo, vy chlapi – prasátko, kuřátko ,krůta. kačena, husa – jen když je to k sež..ní…. jak já jen tohle znám……….

                    • 4.4.2017 (5:49)
                      Permalink

                      Vidíte. Ani rekonstrukce kostela nezastavila nápad otce Jiřího, UMOŽNIT (přesně v duchu 2.vat. koncilu) těm, kdo chtějí, účast na nedělní bohoslužbě. (První bohoslužba s „nedělní platností“ v so v 13.00, poslední v ne ve 21.00.)

                      Vycházel vstříc lidem a dával prostor ŽÍT.

      • 4.4.2017 (5:43)
        Permalink

        Díky. Pojmenováváte to, co člověk vnímá a vnímal podobně. To nejhezčí na páteru Jiřím bylo, že člověka přijímal CELÉHO. Plně a OPRAVDOVĚ.

        Hřích… takových bylo, je a bude. Ale poznat a pochopit PROČ to člověk udělal, či dělá a pak sám vidět, že existuje UŽITEČNĚJŠÍ, chytřejší a uspokojivější cesta k cíli. …

        Chodit k němu ke zpovědi byla RADOST. (Ne že by se člověk radoval z toho, že hřešil a něco mi nešlo, nevyšlo a se nepovedlo. Naopak, to mně štvalo.) Šlo o to, že člověk nacházel a poznával sám sebe. Takového, jakým mě stvořil a chtěl mít Bůh. V tom byla a je ta RADOST.

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *