PublicistikaZpravodajství

Katoličtí kněží budou stávkovat čtrnáctého dubna. Laici se připojí protestní hladovkou.

Zatímco stávka řidičů autobusů z minulého týdne se nakonec mnoha lidí nedotkla, věřící si naopak oddychnout nemohou. Na pátek čtrnáctého dubna totiž kněží po celé republice vyhlásili více než čtyřiadvacetihodinovou stávku. „Můžeme garantovat, že po celé zemi nebude celý pátek ani v sobotu do večera sloužena jediná mše svatá,“ potvrzuje předseda kněžských odborů páter Osina.
Kněží přistoupili ke stávce poté, co se s Českou biskupskou konferencí nedokázali po dlouhých vyjednáváních dohodnout na pracovních podmínkách. „Doufali jsme, že po schválení církevních restitucí se konečně prolomí ledy a začne se s námi jednat tak, jak vyžaduje zákoník práce. Opak je ale pravdou,“ stěžuje si na přístup katolické vrchnosti mladý kněz Adam z Čech.
Nejčastěji kněží žehrají na nutnost pracovat o nedělích i svátcích. „Nemáme kdy si odpočinout. Také bych si jednou chtěl v neděli přispat jako ostatní nebo si prostě zajet nakoupit do obchodu. Takhle přijdu o všechny nákupní akce a stejně mi to nikdo neproplatí,“ vysvětluje důvody, proč se ke stávce připojil, otec Karel z Brna.
Za kněží se postavil i předseda Českomoravských odborových svazů Josef Středula. „Jsou provozy, ve kterých je potřeba, aby lidé pracovali i o víkendu, ale nemůže to být každý týden včetně svátků. Takový zaměstnanec pak přece nemůže vést normální rodinný život,“ řekl na společné tiskové konferenci odborový předák a dodal, že ke stávce se ze solidarity připojí i odborový svaz varhaníku a zvoníků.
„Rozumím právu kněží na stávku, ale přijde mi nevhodné, aby kněží stávkovali zrovna před blížícími se Velikonocemi, kdy do kostelů míří nejvíce lidí. Pevně věřím, že pondělí, kdy křesťanské velikonoce vrcholí, proběhne jako normálně,“ pohoršuje se nezávislá odbornice na katolickou církev a restituce Lenka Procházková.
Přestože v pátek ani sobotu do večera žádná mše sloužena nebude, kněží kvůli věřícím nechají kostely otevřené a proběhnou v nich demonstrace, na kterých nebudou chybět hlasité řehtačky. „V kostelích, kde se bude stávkovat, ve čtvrtek večer odstraníme z oltáře plátna. V pátek během náhradních obřadů stávkující kněze poznáte podle červené barvy, která se jinak v kostelích moc nenosí. Někteří kněží svoji nespokojenost hodlají zdůraznit také tím, že si před zaplněným kostelem lehnou na zem. Stávku bude také v pátek doprovázet protestní hladovka, ke které se údajně připojí desítky tisíc laiků,“ popisuje detaily akce páter Osina.
Podle zjištění Tisíckráte se paradoxně ke stávce připojují i čeští a moravští biskupové. „Ano, máme odpovědnost za finanční situaci v diecézích, ale také jsme kněží a chceme stát po boku svých bratří,“ vysvětluje českobudějovický biskup Kročil postoj většiny biskupů.

Foto: Lenka Fojtíková

 

132 komentářů: „Katoličtí kněží budou stávkovat čtrnáctého dubna. Laici se připojí protestní hladovkou.

  • Samozřejmě souhlasím, zvláště když nás podpořil i náš biskup Vlastimil Kročil. Ve čtvrtek večer sundám z obětního stolu plátno, v pátek rozhodně nebudu sloužit mši svatou a při náhradním obřadu si také v červeném rouchu lehnu před holý obětní stůl na zem! A taky si se zpěváky v kostele zazpívám! Ve jménu Ježíše, jemuž propůjčím svůj hlas, se budu ozbrojených strážců chrámu rozhodně dotazovat: „KOHO HLEDÁTE ???“ Jsem zvědavej, co mi ti žoldáci odpovědí. Asi strachem padnou na zem! A žádný polštáře a deky jim tam nedám, to ani omylem. A ten prokurátor z Říma, nějakej Pilatus, se asi bude ptát, co je to pravda? Nic mu neřeknu… To naše páteční zpívání nebude žádná improvizace – už hodně dávno to sepsal nějaký Jeník Zebedejů. Měl taky staršího bráchu, Kuba se jmenoval, taky šikovnej kluk. Ten zase napsal, abychom nejenom poslouchali Boží slovo, ale taky podle něho jednali! Šikovní kluci rybářský to byli. Jo a ač nejsu laik, v pátek se k laikům připojím i s tou hladovkou. Stejně mám barokní postavu, tož jako trocha hladu mi neuškodí, a navíc to přeci bude pro dobrou věc. ? Solidarita holt muší bejt!?

    No a v sobotu taky budu stávkovat. Žádná mše, jen se budu modlit u hrobu, nic víc, nic míň. Možná až hooodně pozdě večer si rozděláme před kostelem táborák, trochu se ohřejeme, a pak už bych teda mši sloužil, aby se neřeklo, že furt jen stávkujeme! ?

    Prosím všechny přítomné laiky, aby s námi byli solidární! Předem pěkně děkuji a zůstávám s vámi ve spojení. ???✌

    Reagovat
    • Teda , Vy to máte ale promyšlené! Skoro to vypadá, jako byste se na tu stávku chystal a promýšlel ji už roky. 🙂
      U nás to budou dokonce s klukama nacvičovat, aby to klaplo.

      Reagovat
      • Lído, čistě jen tak mezi náma dvěma, aby se to moc nerozkecalo – se spolubratrem Osinou jsme pili kukle (či kuli pikle, to je fuk) už několik let. Takže jste to uhádla, inu jste ta spřízněná duše.? To víte, že taková mega akce, jako je stávka kněží, se nedá splichtit jen tak honem-honem! Jen jsme čekali na vhodnou příležitost – nu a trpělivost přinesla růže! Ač Osina i já jezdíme autama, tak ta stávka autobusáků nám napověděla, že včilkaj je ten správnej okamžik pro akci! A tak dem do toho! ?

        A doufám, že to i u vás s klukama klapne. Dovolím si doporučit, aby to teda klaplo stoprocentně, bylo by dobré, aby už ve čtvrtek večer použili kluci tzv. klapačky místo zvonků. Je to takový dřevěný a určitě se to válí někde v sakristii. S klapačkama to jistojistě klapne. Tož jako Vás poprosím, abyste jim to ode mne vyřídila. Díky moc za spolupráci?.

        Reagovat
        • pokud se klapačky zrovna nerozpadají. Naštěstí letos máme nové. Ty loňské nepřežily už Zelený čtvrtek.

          Reagovat
        • Klukům vyřídím, a protože stávku nenacvičují poprve, tak se nebojím. A kdyby náhodou nějaká ta drobnost nevyšla – no, komáry necedíme. Řehtačky – tak se u nás říká těm klapačkám (- á – právě mě napadá, proč se říká: „zavři klapačku!“) – tak ty už se neváí na půdě, ale jsou připravené a pěkně oprášené.

          Reagovat
      • U nás i s holkama. Mají dokonce zakázáno sáhnout na varhany pod pohrůžkou „svádí-li tě tvoje ruka, usekni ji“…..

        Reagovat
    • Jeníku, jdu do toho s Tebou, já ještě umeju ve čtvrtek nohy svým dvanácti pomocníkům, pak sundám plátna, zakreju kříž. V pátek nebudu zvonit na kostele, možná že ani nebudu jíst, večer si taky lehnu na zem. V sobotu budu sloužit mši až večer po táboráku a pak ještě všechny lidi v kostele poleju vodou.

      Reagovat
      • Výborně, Kájo?! Tož jako solidarita muší bejt. A hygiéna především. Taky nebudu šetřit vodou?. Jsem rád, že jsi objevil „Tisíckráte“.

        Reagovat
  • Tak to prrr!!!
    Jakýpak stávkování!? Já makám jak barevnej víc než 8 hodin denně, a voni, kteří si tu trošku práce z části odsedí ve zpovědnici a zčásti odstojí u obětního stolu a to ještě jim kde kdo posluhuje? Vždyť si nedojdou ani pro kalíšek nebo misku, když si to zapomenou!
    Až pod nos se jim to donese … Ten náš panáček je dokonce tak lenošnej, že se mu nechce ani otáčet listy z té bichle, kterou má na stole a má to slouhu …. ostuda!!!

    Já jim dám, půjdu proti tomu demonstrovat! Hned v pátek a vydržím, když oni nepovolí, já taky nepovolím!
    Klidně budu demonstrovat i v sobotu a klidně do noci … a uděláme si před kostelem oheň, … a řeknu kámošům ať si donesou svíčky, … ať nás každej vidí!!!

    Reagovat
    • ???Tak Vy takhle do nás, jooo. Fuj, teda, že Vám není stydno! ?

      Ale k tomu vohýnku s těma svíčkama, to zas néni tak špatnej nápad! Jste mne inspiroval… stejně se ale styďte, Vy Vy jeden.?

      Reagovat
      • Napadly mě po tom hladu buřty, ale to by už asi bylo moc, že? Pak by vůně přivábila ještě další lidi a nevím, nevím, muselo by jich být auto

        Reagovat
        • Ne, buřty, ne, to by už „zavánělo“ 😉 Kněží mají už tak dobrou robotu, když mají v popisu práce pít víno 😀

          Reagovat
    • Hilarie…ještě by vás měl každý slyšet. Doporučuju vzít megafon ( minifon je moc malý ) a hlasitě vždycky zazpívat: Světlo Kristovo – Stávka!HEJ HEJ HEJ! Stávka!HEJ HEJ HEJ! Stávka!

      Reagovat
      • Milý von Karle, škoda že jsem ten váš nápad četl až teď.

        Na „Světlo Kristovo“ jsem zvolil se všemi demonstrujícími proti stávce popěvek – Sláva tobě Pane.

        Snažili jsme se tím odvést pozornost od stávkujícího kléru směrem ke Kristu, který se stávky správně neúčastnil.

        Reagovat
        • Farář byl dost zabejčenej. Pořád stál před kostelem, ale my jsme byli neoblomní jako skála. Nakonec ustoupil do kostela, ale naschvál nerosvítil a myslel si, že nás tma a tím nebezpečí úrazu odradí. Ale my jsme měli svíčky a tak se nás nezbavil.
          Nevzdal se, prodlužoval stávku se svejma nohsledama jak to šlo, nějakýma popěvkama a předčítáním nudných textů … nakonec podlehl a mši odsloužil.
          Skvělé vítězství!

          Ale na trvalo vyhráno není, kostelník říkal, že jej slyšel jak říká, za rok to zkusím znova.

          Reagovat
  • Chudáci akolyté, tedy aspoň já. Ještěže jsem si v neděli nacvičil alespoň podávání sv. přijímání. Do prstu mě naštěstí nikdo nekous. Věřím, že se to nepodaří ani na Velký pátek – to by bylo porušení velkého půstu a upozorňuji, že maso mých prstů není zrovna chutné.

    Reagovat
  • Teda Lído, ještě se ho zastávejte!
    Když stávkují autobusáci, komu to vadí? Stejně jezdí blbě, stojí to peněz, každou chvíli se to někde nabourá, čudí to, ty dýzly jejich, neseštelovaný, nevodfiltrovaný …

    Ale kněží? A tak dlouho nebude mše? Co když mně klepne? Nebo vás? A to bez milosti posvěcující právě ten den? Ha?!

    Reagovat
    • Ale, to se třeba důstojní pánové slitují a stávka-nestávka zpovídat budou…

      Reagovat
      • To by celá stávka postrádal smysl. Navíc by každý správný katolík měl být už dávno po zpovědi.

        Reagovat
        • Jen jestli nemá svatý Petr nějakou intení směrnici (podobnou té Bruselské) pouštět dovnitř z objektivních důvodů po dobu stávky všechno. 🙂
          Ale pozor, spoléhat se na to moc nedá, jsou tam ještě ti dva aktivní mantáci Petronel s Uriášem!

          Reagovat
        • To ani né, spíš už málo píše, tak sem si říkal, že bych ho mohl trochu zastoupit. 🙂

          Reagovat
    • To víš, Hilarie, mně v podstatě může být stávka ukradená. U nás každý pátek mívá bohoskužbu jáhen – farář dojíždí jen v neděli a úterý. Takže jsme na pátky bez kněze zvyklí. Tento pátek to nebude jinak. Tak si taky pěkně zvykejte, je dobře, že stávkují – ať všichni vědí, jaké to je mít pátek bez kněze.

      A kdyby mě kleplo? – No to by byl problém – kdo by mě tady zastoupil??

      Reagovat
      • Lído, já předpokládám, že když podpoří kněze ve stávce jejich biskupové i odborový svaz varhaníků a zvoníků, že ani jáhni je stávkokazecky nezradí !!! 🙂

        Reagovat
        • O jáhny nemám starost – ti mši sloužit nemůžou (za prve nemají příslušné svěcení od biskupa, za druhé by jim to manželka nedovolila) , takže samozřejmě – stávku nepokazí.
          U nás dokonce jáhen napsal rozpis služeb u Božího hrobu. Samozřejmě ale v prvé řadě je to kvůli tomu, aby se po celou sobotu v kostele hlídalo, aby si to náhodou pan farář nerozmyslel, a nechtěl mši odsloužit nepozorovaně během dne (co, kdyby se v něm hnulo svědomí a chtěl stávku ukončit).

          Reagovat
  • Jene Špačku, tohle, co teď napíšu, píšu smosebou s největším sebezapřením, ty stávkaři jeden 🙂

    Bůh Ti žehnej, v náročně ale krásné službě v těchto Velikých dnech a Velikých nocích.

    Před časem jsem si, ani nevím kde, opsal tuto báseň. Třeba se i tobě bude líbit.

    Tesařův syn

    Občerstven směskou
    příliš trpkých vín
    vleče se stezkou
    bosých chodidel

    Tesej kotvu
    střepy našich vin
    aby duše
    neodpluly do ztracena

    Sbij ji ze dvou
    křížících se trámů
    hřeby kovanými
    za studena

    PS
    Neví někdo, kdo ji napsal?

    Reagovat
    • Jéé díky za tak velké sebezapření i za Boží požehnání?. Určitě ho budu v nadcházejících Velkých stávkových dnech a nocích moc potřebovat?.

      Jinak i kdyby někoho v těch dnech – nedejbože – kleplo, měl by být v milosti posvěcující, neboť každý dobrý katolík si již vykonal co? Neboť každý dobrý katolík si již vykonal PŘEDVELIKONOČNÍ SVATOU ZPOVĚĎ!???

      PS: Ta báseň je krásná a pravdivá. Použil jsem dar přítele Gůgla, a ten mi prozradil, že autorem jestiť jistý René Vulkán:

      http://www.libres.cz/dilo/105267-tesaruv-syn/

      Reagovat
  • Připojuji se ke stávce a na podtržení vážnosti situace si v pátek na protest lehnu před oltář v primičním ornátu.

    Běda stávkokazům.

    Reagovat
  • Nechápu to, proč stávkují kněží zrovna na Velký pátek .Považuji to za jeden z největších svátků . Za komunismu mnoho knězů velice trpělo , nemohli sloužit mše svaté . Byli v kriminále , byli ponižováni . Co si máme o tom myslet my věřící ? Jak se dozvím , jestli v mém bydlišti bude mše svatá ?

    Reagovat
    • To je strašnně jednoduché: mše svatá na Velký pátek ani u vás na 100% nebude.
      Jen si zjistěte, kdy bude stávka v podobě náhradních obřadů.

      Reagovat
    • Právě proto, že je to jeden z velkých svátků. Jakou cenu by měla stávka ve všední den? To by nikdo ani nepostřehl. Proto museli vymyslet termín, na který budou všichni věřící slyšet. A to je onen Velký Pátek. Ale nesmutněte. Odbory ( nyní kněží ) stávku většinou prohrají, takže se moc bát nemusíme.

      Reagovat
  • Buďte požehnáni všichni, kteří se ke stávce, na kterou čekáme celý rok, s úctou k našemu Pánu, připojíte. My se určitě zapojíme do stávky s Vámi a sobotní stávku v noci ukončí Agape , které proběhne “ před budovou“ , určenou k dvoudenní stávce.

    Reagovat
  • Otče Jene a všichni ostatní stávkující patres, jak vás znám, po tom táboráku se ve vás hne svědomí a budete chtít naráz dohonit všechna zanedbaná starozákonní čtení i se žalmy a oracemi 🙂

    Reagovat
    • Mnoooo… nejsu bez svědomí?. Takže k těm SZ čtením, žalmům a oracím jako bonus přidám i epištolu (ta ale bude určená hlavně Římanům). A budu-li dobře naladěn, tak bude i evangelium. A asi bude zpívané, když už teda bude po tý naší stávce.?

      Reagovat
      • P. Reinsberg při této příležitosi vždycky říkal: „Nebudeme se vodbejvat“ . Takže Genezi jsme četli vždy v nejdelší variantě, ostatní čtení také, žádné jsme nevynechali A evangelium četl v mnoha jazycích.

        Reagovat
  • Tak sestry a bratři, tento článek nemá chybu a já skáču metr nad zem nadšením! To je pecka!! Gratuluji!! 🙂 !!

    Reagovat
  • Milý autore, milí spoludiskutující, skvěle jsem se pobavila. Nemá to chybu. 🙂

    Reagovat
  • Vynikající článek, vyniká i mezi ostatními zde. Ale ještě víc vyniká komentář p. Jana Špačka O:-)

    Reagovat
  • Souhlasím s paní Magdou, dost jsem se opět pobavila. Je jisté, že pokud se chystáte/me na stávku celý rok, bylo by škoda takhle dobře zmenežovaný podnik neuspořádat. Přidávám se a skoro se těším na ty buřty 🙂

    Reagovat
    • Lidi – já su mrtvá smíchy při představě Bílé soboty – ohýnku za kostelem – paškál -…a tu najdnou někdo s buřtem. Nevím-nevím, jestli tu představu v sobotu při důstojném zakončování stávky ustojím. !!!

      Reagovat
  • Díky autorovi článku i všem přispívajícím, už dlouho jsem se tak nezasmál (navzdory postní době)

    Reagovat
      • Nevím, jak vy, ale já se chechtám pořád, a strašně rád! Nevím, čím to je, ale dost často i ve vážné situaci mám chuť provést nějakou „bejkárnu“. Moji blízcí říkají, že jsem stižen doživotní pubertou, ale mně to nějak nevadí. Největší úlety vymýšlím jako pedagog u tabule a občas bývám úspěšný. Jenže ono se to musí někde vyrovnat – když jsem před čtyřmi lety psal na objednávku Pavla Šmolíka Pašije, musel jsem se při práci zavírat, aby mě nikdo neviděl, protože jsem byl úplně „na šrot“ a aby někdo třeba neměl strach o můj duševní stav. Holt – něco za něco. Ale tím spíš si myslím, že zdravě se zasmát v době postní snad tak těžký hřích není. Nebo je? Já nevím…

        Reagovat
          • Tak to jsem se uklidnil. Spíš bych se zeptal, co dělat, když člověka v tu nejméně vhodnou chvíli odbourá záchvat smíchu v důsledku nějaké drobné nehody a podobné události. Z přeřeknutí ministrantů, lektorů či samotných kněží by se už jistě dala sestavit kniha, my varhaníci se také občas vyznamenáme… Ale někdy tu vážnou důstojnost opravdu zachovat nelze. Tuhle jsem doprovázel žalm a žalmista vzal jiný nápěv, než jsem hrál. Skončilo to totálním kolapsem a katastrofou – jenže nejhorší bylo, že jsme oba propadli naprosto neovladatelnému návalu smíchu. Pohoršené pohledy ostatních jsem při odchodu z kostela celkem chápal. Chtělo by to nějaký trénink do těchto situací – ale jak?

            Reagovat
            • Nejlepsi reseni by bylo, kdyby se s Vami „odbourali“ vsichni ucastnici te situace. 🙂

              Reagovat
            • Jééé, to znám 😀 Jednou u nás jeden kněz, vlastně kaplan 😀 měl kázání. A při něm řekl památnou větu – Ježíš se zřekl sám sebe, vyprázdnil se. 😀 No v ten moment sem to nedal a vybuchl.

              Reagovat
              • Tak to je přesně „kouzlo nechtěného“?. Kaplan to v podstatě řekl správně. V originále je řecké „κενωσις“, což se obvykle překládá jako „vydání se“, „sebezřeknutí“ nebo „sebezmaření“. Nejpřesnější překlad je však „prázdnota“, „vyprázdnění“. Ovšem ten druhý význam toho slova nutně musel vésti k nezřízen explozi ???. Asi být tam bych vybuchl též! ?

                Reagovat
            • Na to se musím otázat: co to bylo za drzého žalmistu? Jak si mohl dovolit zpívat jinak, než hrají varhany? Se má chytnout varhanního doprovodu! Já bych mu tam prsknul Mixturu, ať dobře slyší, co hraju a kdyby ani to nepomohlo, tak Pozoun.

              Mistře, musíte si víc zakládat na svém úřadu! Varhaník-regenschori-kantor, ten má především vyučovat v náležité hudební zbožnosti. Když je nejhůř, je potřeba přestat hrát a z kůru se vší vážností svého úřadu zavolat: „Tak takhle teda ne! Odpověď K17. A znovu!“

              Reagovat
        • Přijde mi to jako jedna velka komedie. Myslíte že Bůh vám žehná? Skutečný věřící se takto nechová.

          Reagovat
        • Já se směji pouze na popeleční středu a na Velký pátek.

          Mám to jako nejtěžší půst, protože smích je mi velice odporný, zraňuje a znevažuje, kolikrát se jím dá i rouhat!

          Reagovat
    • To chápu vlci nemají rádi, když jsou ovečky samá sranda.

      Reagovat
  • Bezva věc, má to jen jedinou chybičku
    stávkující kněží poznáte podle červené barvy …
    hezky česky je to
    stávkující kněZE poznáte podle červené barvy
    kněz Jan

    Reagovat
  • Fakt dobrý. Zdá, se, že se stanu čtenářem Tisíckráte, které jsem, asi božím vnuknutím, objevil až teď.

    Reagovat
  • U nás normálně mše bude. Nevím, co je to za výmysl. Nechápu, co je tohle za hoax a ve jménu Božím svolávat ke stávce… To nic jinýho dělat nejde? Zrovna na velkej pátek? Lehat si před oltář, no supr, to vám bude pěkná zima… to už ale vlastně je jednodušší mši odsloužit ne? Já bych řekl, že takhle se po spravedlnosti volat nemá… ale stávky jsou hold moderní. Hlavně že za komárů kdo byl byť jen katolík, tak na něm visely agenti a víra byla utlačovaná. Vážně, gut gemacht…

    Reagovat
    • Chtělo to aspoň jednoho smajíka, abychom poznali, že skvěle vtipkujete. Takhle si myslíme, že píšete vážně, a my se tím pádem musíme víc smát. (Smajlík vypadá takto: 🙂 🙂 🙂 !)

      Reagovat
    • Když jsou hold moderní, tak jsou hold moderní. Nemohu jinak než: chacha, chichi, cheche ?

      Reagovat
    • Naprosto souhlasím s Vámi. Nedělají svou službu kněží především pro Boha? V minulosti byli rádi, když ji mohli dělat zadarmo někde v katakombách. V dnešní době jí nechtějí dělat za peníze ve volně přístupných prostorách… Obávám se, že to trochu svědčí o vztahu k Bohu v dnešní době.

      Reagovat
    • Ta stávka je dalším důkazem škodlivosti církevních restitucí!
      Kněží se pěkně napakovali a můžou si dovolit kliďánko stávkovat. Žádná práce, proto ani žádný výdělek. Ale to jim nevadí, když mají spousty peněz z úroků za ty uložený miliardy!

      Reagovat
  • Pán s Vámi!
    Dovolte mi se zeptat jaký smysl má Vaše stávka? Já ji vidím, jako velikou a nehoráznou neúctu k Bohu jako rouhání. V těchto dnech bude trpět na kříži, položí Kristus Král za nás život a Vy se k Němu obrátíte zády. Stěžujete si, že nemůžete vést „normální život“. Ale tohle jste si přece zvolili, když jste přijímali svěcení. Že si nemůžete jet normálně nakoupit, že Vám uteče akce… vy se nemáte tolik soustředit na pozemský život. A že si chcete odpočinout… je to Vaše práce, proto nemáte rodinu, abyste měli více času na Boha a na církev. Škoda slov, jak to tu čtu, je to výsměch Bohu, zneuctění… Zamyslete se nad sebou a proste o odpuštění.

    Reagovat
  • Přijde mi to jako jedna velka komedie. Myslíte že Bůh vám žehná? Skutečný věřící se takto nechová.

    Reagovat
    • Ale kolik těch kněží je opravdu věřících? Ha? A biskupů? To abys pohledal!

      Ale on se jim zatne tipec až budou muset věřící být! Však už o tom Tisíckráte informovalo.

      Reagovat
  • *** Na Velky patek se mse neslouzi, az na Bilou sobotu vecer. ***

    *** Na Velky patek verici drzi pust, proto ta hladovka. ***

    *** Nejde o zadnou stavku. Pred rokem 1989 to bylo taky tak. ***

    Reagovat
    • Katko, nenos nám do seriozního Tisícjkráte takovéto bludy!

      Reagovat
  • Ajapato ze budou duchovni stavkovat, kdyz zrovna jsem nechala fse na posledni chvilu aj tu zpoved protoze ja musim furt pracovat. To tam ve ctvrtek uz nikdo v zpovednici nebude? Prej tam budou mejt nohy chlapum. A to jako proc?

    Reagovat
    • Obávám se, že ve čtvrtek už kněží ve zpovědnicích nebudou… A proč budou mejt nohy chlapům? Inu, to je jednoduché: přeci proto, aby jim před největšími křesťanskými svátky NESMRDĚLY NOHY! ???

      Reagovat
      • Jajaj to bude dlouho trvat než jim je všem po celém roce zas pořádně vydrhnou. 🙁

        Reagovat
          • No mně to teda vůbec k smíchu nepřijde. Když se všichni ti chlapi vyzujou, pak sundají po roce ty ponožky, tak to nepřebije ani kadidlo. A pak si v pátek každý myslí, že se pan farář natáhne jen tak z plezíru na prostředku kostela, a vůbec nikdo netuší, že s ním sekly tyhlety omamné látky. A on je z toho chudák úplně mimo, takže v pátek neodslouží ani pořádně mši, celé to má jakési pomotané, a musí čekat až do soboty do setmění, než se z toho trochu vzpamatuje. Ale ani to není ještě úplně ono, nejprve rozdělá před kostelem oheň, pak nás všechny nutí, abychom si zapálili svíčky, jako kdyby nevěděl, že už máme dávno el. osvětlení, následně musíme čist minimálně čtyři čtení a pořád se mu to zdá málo…. Až když zaburácejí varhany a spustíme Sláva na výsostech, tak mu cukne v levém oku, pak v pravém, nasaje vůni lilií, vzpamatuje se, a už pokračuje normálně. A to ho ještě mnozí podezřívají, že jeho zvláštní chování bylo následkem toho, že si přihnul více mešního vína :-(.
            Jestli jsme někoho z diskutujících tímto pobouřila, tak se kaji…..

            Reagovat
            • Naopak, Magdo, naopak… přesněji jste to vystihnout nemohla ?. Je to naprosto precizní analýza situace. Ušetřila jste mne psaní rozboru, neboť lépe bych to vyjádřit neuměl.???

              Reagovat
            • Magdo, skvěle!
              Kdo není schopen zažertovat na vlastní účet, měl by si prý vykonat aspoň krátké exercicie… (Proto taky dík za Anděl Páně).

              Reagovat
  • Potvrzuji, že se to šíří čím dál víc. Náš pan farář dnes šokoval farníky prohlášením, že on jde do toho naplno už v páteční podvečer, prostě už ani neukončí čtvrteční mši, žádné požehnání, žádné „Ite, missa est“ …

    Reagovat
    • oprava: … už v předvečer pátku, prostě …

      Reagovat
  • Ach jo, dnes se chce vsem jen stavkovat a chytaji to od sebe navzajem. Neco jako ze kamaradka ma lizatko, tak ho chci taky… Jeste ze to mam kousek na hranice. Pujdu tedy na Slovensko, kde si knezi v tento den urcite nebudou brat verici jako rukojmi. Neumim si patek beze mse predstavit, natoz ten velkej ☺

    Reagovat
    • Mohu Vám stoprocentně zaručit, že ani na Slovensku žádný kněz na Velký pátek MŠI SVATOU sloužit nebude… a dokonce ani v Římě ne!

      Reagovat
      • Ze by meli cesti knezi takovou silu a stavku prosadili v celym svete? Tak aspom v necem jsme konecne svetovi ☺

        Reagovat
      • Situaci by mohli zachránit pravoslavní kněží, kteří se drží juliánského kalendáře a Velký pátek mají jindy. „Užívání kalendáře není v žádném případě otázkou víry ani církevních kánonů. Je stejně pravoslavné užívat kterýkoli z obou kalendářů. Jediný kanonický předpis, týkající se kalendáře, je výnos 1. všeobecného sněmu z roku 325, že Velikonoce nesmí být slaveny před jarní rovnodenností společně s židovským Pesachem. Podle gregoriánského kalendáře ale můžou Velikonoce připadnout na stejné datum s Pesachem nebo i před něj. Proto v pravoslavných církvích bývá používán gregoriánský kalendář s juliánským velikonočním cyklem.“

        Reagovat
          • A kdybyste se chtěli náhodou v touze po Bohu podívat do synagogy, tam mají letos Pesach 🙂

            Reagovat
  • To náš farář do toho jde naplno. Stávku si prodlouží až do nedělního brzkého rána a u toho ohníčku se ohřejeme v 5:00 (ale budeme to mít i s těmi „buřty“ – tedy společnou snídaní po mši).
    Gratuluji k perfektně napsanému článku i komentářům, myslím, že plně nahradí můj oblíbený, už smazaný, o liturgické hudbě) 🙂

    Reagovat
  • Odborová organizace řidičů autobusů podporuje stávku pracovníků v duchovním průmyslu v den pracovního klidu následující po pracovním dni a v den pracovního volna, který následuje po dni pracovního klidu.

    Reagovat
    • Dále odborová organizace řidičů autobusů ukončí podporu stávky pracovníků v duchovním průmyslu první pracvovní den před druhým a třetím pracovním dnem, a též první pracovní den po dni pracovního klidu předcházejícího dni pracovního volna, který předchází dni pracovního klidu.

      Reagovat
  • K vašej „stávke“ sa pripojíme aj my, ktorí žijeme v zahraničí. Bude to však s 9-hodinovým posunom. Nevadí?

    Reagovat
  • Nezávislá odbornice na katolickou církev a restituce Lenka Procházková – TO JE DOKONALÝ!

    Reagovat
  • Čest práci,
    nikde tady nevidím už fousatý ftip, o tom, že Kněžím bylo řečeno, že na Velký Pátek nejde sloužit Mše svatá. V pondělí píše Kněz Pepík do Vatikánu.:
    “ Zkusil jsem to a šlo to !!!“

    Reagovat
  • No, u nás v pohraničí si na nějaká velká gesta moc nepotrpíme.. Stávka sice bude (nebude žádná mše), ale na druhou stranu kněží vyhození kopýtek nahoru neplánují – v 8hod chvály, v 9hod růženec, ve 12 křížová cesta a tak podobně. Tak jenom přemýšlím, jestli by je nevyšlo líp odloužit jednu mši večer než mít každé tři hodiny něco.. 🙂
    Kdo ví, co by na stávku řekl P. Reinsberg , že? 😀

    Reagovat
    • P. Reinsberg by na to řekl něco, kdyby žil. Ale CO by řekl, ví pouze pan Hajný.

      Reagovat
      • O P. Reinsbergovi se traduje, že když se onehdy odehrával jakýsi obřad mimo Týnský chrám – tedy na Staroměstském náměstí (vážně už nevím, zda to byla Bílá sobota, průvod při slavnosti Těla a Krve Páně nebo ještě něco jiného), tak se tam objevil jakýsi človíček, který začal na celé náměstí vyřvávat něco jako „No jo, katolíci! Už je to tady! Jen se jim povolí, už se roztahují! Koho ty jejich průvody zajímají? Místo aby zalezli, ta tady prudí!“ – a ta dále, a tak dále… P. Reinsberg se údajně oddělil od procesí, přišel k tomu křiklounovi a s úsměvem laskavě pronesl: „Kdyby tady nebyli katolíci, tak by tady byli mohamedáni, a ty bys byl v………..“ Myslím, že i v kontextu současnosti není co dodat…

        Reagovat
        • Z toho co píšete je jasné, že p. Reinsberga znáte pouze zprostředkovaně. Nikdy by nepoužil oněch nevhodných výrazů, které sem si sám domyslel.

          Reagovat
          • P.Reinsberg byl o 5 let starší, než moje babička. Ke zpovědi jsem svého času chodil já k němu, ne on ke mně. … Když jsem se např. zpovídal z toho, že mi uteklo neslušné slovo, řekl mi na to cosi ve smyslu: Nauč se i o neslušných věcech hovořit slušně. …
            ___________
            Za myšlenky, které nás napadnou nemůžeme. Za náš postoj k nim ano. Mně osobně se osvědčilo, když nedokážu na někoho myslet v dobrém, je lépe nemyslet na něho vůbec (alespoň na nějaký čas).

            Reagovat
        • Otec Reinsberg uměl říci věci tak, aby je ten, komu byla určena, pochopil. … V arabském světě by si ze svatých věcí ten posměváček žerty netropil. …. Zde slova J.Reinsberka KORELUJÍ jak se slovy vrchního imána egyptské university tak i papeže Františka, když hovoří o „bázni před Hospodinem“.
          _________________

          Stran J.Reinsberga v každém se snažil objevit dobro. Zažil jsem např. jeho pěknou řeč o princezně Dianě – tu neděli ráno, když v sobotu v noci zemřela při autonehodě.

          Reagovat
  • Mám jeden praktický dotaz: Prosím, nevydal p. Osina nebo někdo jiný kompetentní z vedení odborů nějaké pásky nebo placky k označení laiků podporujících stávku protestní hladovkou. Moc bych o to stála. Nebo to necháme jako obvykle a nasadíme standardně protáhlý obličej, podrážděnost a hlasité kručení v žaludku?

    Reagovat
    • Standartní projevy určitě necháme, ještě by bylo dobré si vzít nějaké staré oblečení, mít mastné vlasy a smrdět. To by mohlo stačit.

      Reagovat
      • Přidám k dobru pár citátů z písma:

        staré oblečení: Děste se, vy sebejisté, chvějte se,vy bezstarostné, vysvlečte se, obnažte se, bedra si *žínicí* přepásejte¨.
        mastné vlasy: Když se postíš, raději si *pomaž hlavu olejem* a umyj si tvář…
        Smrdět: Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,rány, jež *páchnou* a mokvají.
        Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím. (druhý verš dozajista popisuje následky celodenního postu nebo situaci kněze myjícího dvanáctero voňavých nohou)

        Reagovat
    • Placky nebo pásky se už asi nestihnou, ale sympatizanti se stávkou by mohli mít nějaké poznávací znamení, např. nějakou část garderoby v určité barvě apod. 🙂

      Reagovat
  • Papež František požehnal webu Tisickrate a jeho jmenovec biskup František z Ostravy uvedl tento web ve svém kázání při missa chrismatis v ostravské katedrále Božského Spasitele. Rovněž podpořil stávku kněží i hladovku laiků, která se bude konat vlastně už zítra.

    Reagovat
    • Náš farář se ke stávce taky připojil. A aby si každej všiml už při vstupu do kostela, že žádná mše nebude, vylil vodu i z kropenek.

      Reagovat
  • Papež František požehnal webu Tisickrate a jeho jmenovec biskup František z Ostravy uvedl tento web ve svém kázání při missa chrismatis v ostravské katedrále Božského Spasitele. Rovněž podpořil stávku kněží i hladovku laiků, která se bude konat vlastně už zítra.

    Reagovat
  • Myslíte, že když budeme stávkovat každý rok od začátku Velikonočních oslav, tak něčím pohneme? Varhanice Marta

    Reagovat
  • TAK A JE ROZHODNUTO !

    Právě jsem se vrátil… z Hradu… ééé… blbost, to jsem si spletl s jistým masovým vrahem Klémou G.?

    Tak tedy znovu: Právě jsem se vrátil… od sv. Mikuláše… z Českých Budějovic… a mohu všem radostně oznámit… že pan biskup Vlastimil… naše rozhodnutí stávkovat… PŘIJAL A PODPOŘIL ! I on bude stávkovat v pátek i v sobotu, a to přímo v katedrále!???

    Právě náš pan biskup svolal dnes všechny své kněze i jáhny na půl desátou do budějcké katedrály na slavnostní shromáždění před vypuknutím stávky. Aby se toho nedomákla všudypřítomná a vlezlá média, dostala tato akce krycí název „Missa chrismatis“. To zabralo, neboť žádní novináři se tam nevyskytovali. Účast kněží a jáhnů byla téměř 100%-ní. Zvláště nás potěšilo, že nás přišlo podpořit i laictvo, takže katedrála byla plná! A to i přes mírné poprchávání venku.

    Celkově panovala družná, radostná a přátelská atmosféra. Varhany vyhrávaly, kadidlo vonělo… jo a to ještě pan biskup stihnul posvětit 3 druhy olejů! No co vám mám povídat – odhodlání jít do toho z nás všech doslova zářilo, což jsme v samém závěru vyjádřili mohutným zpěvem písně nějakého Františka (tuším, že pocházel odněkud z Assisi) „Učiň mě, Pane, nástrojem, ať ZÁŘÍM…“! A ještě jsme si na cestu domů mohli odnést vzorky těch 3 olejů! Prostě špica!?

    Tož jako nevím, co ostatní diecéze, ale ta naše, budějcká, jde do toho jako jeden muž! Deo gratias!????

    Reagovat
    • No tak to budějičákům i okolním gratuluji! Jen mi není jasné, co dělá v Budějicích „špica“ – ta je přece naša. 🙂
      Až příjde manžel, dozvím se, jak to dopadlo v Brně – podám objektivní hlášení.

      Reagovat
      • Dyť su rodem ajivá srdcem Třebíčák… a Štatl pro mě byl vždycky betálné. Mám ve Štatlu hodně přátel i příbuzných. Takže špica!? A dokonce když někdy musím jet do Cajzlu, tak i tam jedu šalinó.???

        Reagovat
        • To já z předchozích kmentářů vím, že ste misionář 😉 – jen mě ta špica bóchla do voka 😉 😉 – a to tak, že ani smajlíka nemám s vobóma vočima. 😉

          Reagovat
        • Už je doma.
          V brněnské katedrále byl narváno. Byl prý to hezký pohled z presbytáře do hlediště – teda do lodi katedrály. Hodně mladých. Kamery žádné – ani Noe. Takže se to povedlo jó pěkně utajit. Podrobnosti nevím – nemůžu moc vyzvídat, abych nebyla nápadná. Po skončení mše prý mezi některými došlo k tikání – teda tykání.

          Reagovat
  • nás, moravanů- slovanů = pohanů se to nedotkne
    měli by se papežovi posluhové poohlédnout po jiném živobytí, když už káží proti přírodě, papež se povyšuje nad boha, úchylky se normalizují a pomocí toho se k nim vychovávají mladí nevinní, peníze a majetky a pozlátka se vyzdvihávají nade vše, nad dobrotu srdce, ohleduplnost, skromnost, nezištnou pomoc…

    Reagovat
  • U nás podpoříme stávku ještě průvodem městem za hlasitého klapání a to v pátek v 15:00 a 20:00 hodin a přídavkem v sobotu v 7:30 ať všichni vědí, že kněží mají naši plnou podporu 🙂

    Reagovat
  • Vše proběhlo skvěle, určitě pomohla shromáždění stávkujících na Zelený Čtvrtek.
    My jáhni s permanentkou jsme se připojili všichni. Prakticky všichni se zúčastnili
    také protestních průvodů kolem tzv. křížové cesty.
    Nejvážněji vzal stávku biskup litoměřický Jan Baxant, který si vypnul srdce infarktem myokardu.
    Řekl bych že to trochu přehnal s nasazením jemu vlastním.

    Reagovat
    • Baxant se nikdo jmenovat nemůže. To ho prozradilo. Musí to být iluminát. Je mi to jasné, kdo má stávku – nepokoj na svědomí, kdo za zím stojí.

      Reagovat
      • O Janu Baxantovi je známé, že byl průkopníkem iluminátů v ČR.

        Reagovat
  • Ostatně asi opravdu nejvážněji vzal stávku P. Stanislav Hošek z Jílového, který raději odešel
    na Velký Pátek do nebe.

    Reagovat
  • Pingback: Velikonoce – S Bohem v Rusku

  • Biskupa Jana znám osobně, když byl ještě generálním vikářem ČB diecéze. Vzácný člověk a kněz… Vůbec se nešetřil. Nemusel tu stávku brát až tak vážně… Modlím se za jeho uzdravení.?

    Reagovat
  • Docela pěkná promluva:
    (JB, 2.10.2018)

    Drazí bratři a otcové, kněží a jáhnové,

    jsme na tom všichni stejně. Bůh je původcem našeho povolání a každého z nás povolal do jednoho společného pastoračního terénu, diecéze litoměřické. Pokud čas od času hledáme důvody našeho povolání, nikoliv jen zaměstnání, neobjevíme výstižnější vysvětlení než to, že Bůh si nás vyhlédl a vložil do nás svou důvěru, aby nás poslal právě sem. Ostatně, hodnotné a trvalé meziosobní vztahy, tím spíše Boží vztahy vůči nám, jsou vždy založeny na důvěře. Každý zodpovědný zaměstnavatel jakéhokoliv podniku či firmy se neživí jen tím, že dohlíží na své zaměstnance, aby je denně kontroloval, ale přemýšlí o hlubším vztahu k nim, neboť je vůči nim vázán odpovědností. Nikdo z vás, milí bratři, nezpevňuje meziosobní vztahy ve farní komunitě represemi a strohou bezohlednou přísností přístupu, ale v důvěře s nelehkou a současně tak nevděčnou laskavostí pastýře, majícího pochopení i pro ztracené, zaběhlé, vzpurné i zlobivé ovečky, zůstává tam, kam byl poslán, a zbytečně nesní o ovcích jiných a místech lepších. Podobně snad každý biskup ve své diecézi svou kněžskou energii vkládá do služby důvěřovat všem, za které se jednou bude před Bohem zodpovídat. Poměrně často zakouším podobnou tíhu sladkého i kyselého břemene zodpovědnosti za vás, kněze a jáhny především, jakou asi snášel Ježíš při pomyšlení, že mu Otec všechny svěřil na starost. Nosit i těžká břemena lze jedině, když jeden důvěřuje druhému. Autorita, stejně tak důvěra se nedá vynutit. Když obojí předstírá, vztahy se ničí. Milí bratři, přijměte, prosím, několik mých myšlenek ve dnech, kdy se musím vážně zamýšlet nad sebou i nad vámi v jisté reflexi a s duchovním pohledem na léta minulá. Rád bych vám předložil několik bodů k zamyšlení. Nebude to nic nového. O mnohém jsem se již dříve zmiňoval a s mnohými z vás o tom rozmlouval:

    1/ praxe modlitby Úmyslně zmiňuji „praxi“ modlitby, protože jsem bytostně přesvědčen, že pro nás, pastorační pracovníky, modlitba nemůže být pouhý zbožný úkon, a už vůbec ne cosi, co by bylo odtrženo od každodenního života. Nedokážu si představit, že mě Bůh má rád jen někdy, že na mne mluví jen někdy. Naše modlitby, ať mají jakoukoliv podobu, jsou a mají být vždy doslova dýcháním celé naší lidské bytosti. „Když někdy na tebe zapomenu, ať mi zchromne pravice…“ výstižně o trvale běžící intenzitě našeho vztahu k Bohu mluví žalmista. Nepřipomínám vám, milí bratři, slib modlitby církve, daný před kněžským, resp. jáhenským svěcením každého z vás. To je základní povinnost. Nezmiňuji se ani o každodenní modlitbě

    sv. Růžence, protože přece bez matky Marie a bez rozjímání nad jejím a Ježíšovým životem by naše srdce bylo pusté. Ani neapeluji za pravidelné rozjímání nad Písmem a životy světců a světic. To je samozřejmost. Bez toho bychom světem kráčeli jako roboti a mumie, zahleděni jen do své zdánlivé výjimečnosti, ale ve skutečnosti ubohé malosti. Daleko bychom nedošli. Rád bych vám připomněl modlitbu „vhledu“ a nazírání při jakýchkoliv příležitostech obyčejných dnů, kdy není až tak těžké vnímat Boží blízkost, snad dříve zmiňovaný „život v Boží přítomnosti“. Vědomě prožívaný život v Boží přítomnosti. Na koho krásnějšího a na co lepšího bychom měli myslet, než na Boha! Proto ona „praxe“ – habitus, něco trvalého, živého, osobního, znovu a znovu obnovovaného.

    2/ kněžské přátelství Jako lidé žijící v celibátu, tzn. ti, kteří se zřekli manželství pro Boží království v duchu Kristova evangelia, tedy ne proto, že manželstvím pohrdáme, že by nám bylo odporné, že bychom manželství nebyli schopni pro tu či onu okolnost sexuální, psychickou, fyzickou nebo zdravotní, nezříkáme se vysoké hodnoty lidského přátelství. Celibátník neodmítá přítomnost přátelské osoby ženy či muže, člověka jako takového, ale drží pod kontrolou, a to velmi pevnou, sklon druhého člověka vlastnit nebo nezřízenou touhu si jej sobě naklonit. Mimořádnou cenu má kněžské přátelství, jež ze srdce přeji vám všem. K fyzickému i duševnímu zdraví patří čisté lidské přátelství. Na jedno vás však musím upozornit. I to, co je krásné, zdravé a čisté, může být pošpiněno a zasaženo nemocemi. Stává se to tehdy, když se malý okruh kněží, zpravidla ve dvou, svým výlučným vztahem oddělí od ostatních, sice s nevysloveným pohrdáním, ale přece vybudováním izolace, která škodí onomu okruhu, resp. těch dvou, i celému presbyteriu. V takové minispolečnosti záhy rozbují duch kritiky, pomluv, samozřejmě především představených, a z domnělého přátelství se nenápadně stává spiklenectví, nepřátelský zhoubný vřed pro celý diecézní klérus. Každé kněžské přátelství, i přátelství všeobecně chápané v kněžském životě vůbec vůči druhým lidem, kladu vám to na srdce, pravidelně podrobujte Ježíšovu náhledu, zdali je tam On přítomen („kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ upozorňuje nás Kristus). 3/evangelizace Zdá se mi, milí bratři, že jsme kapitulovali právě na tuto Ježíšovu výzvu: „hlásejte evangelium všemu stvoření…“ Přitom je to něco tak úžasného a krásného být, podobně jako sv. Jan Křtitel, hlasem na poušti. Poušť se sice naší přítomností nestane ihned oázou, ale Kristus naším prostřednictvím může s jistotou postupně osvěžovat pustá a vyprahlá srdce našich bližních. Neexistuje přece šťastnější a radostnější informace než Ježíšovo evangelium, totiž ujištění o lásce Boha ke každému člověku. Své opodstatnění má i autoevangelizace, tedy záměrně se sami nechávat evangelizovat, oslovovat živým neomšelým Božím slovem. Stejnou důležitost má reevangelizace, opakovaně se nořit víc a víc, čím dál hlouběji do Božích pravd a tajemství, sice již nám známých, ale přece stále propastných. Nová

    evangelizace pak je jen hledáním účinných a dobově vhodných metod, jak Krista a Boží plán spásy lidem přiblížit.

    4/ kněžská vlídnost Někdy mně připadá, že se snad i stydíme za to být laskavými a vlídnými pastýři svých ne vždy poslušných stád. Možná bychom i my mohli vzít do ruky důtky, jak to udělal Ježíš. Jenže čistil chrám pouze ten, kdo byl čistý, jediný Ježíš. Důtky v naší ruce však mají smysl, ale jen tehdy, když je použijeme proti sobě, samozřejmě bez touhy po sebemrskačství a okázalé askezi. A to proto, abychom ze sebe vyhnali pýchu domýšlivosti a pocity sebe dokonalosti, a získali tak postoje pastýře dobrého, vlídného a laskavého Krista, který uchvátil už pouhou přítomností.

    5/ kněžské soukromí Nikdo z nás se nesmí stát bezdomovcem. Byla by to ostuda nás všech, ale především moje. Není nám určeno, abychom žili na zámku či v podzámčí, ale bez svého „doma“ se neobejdeme. Ono „doma“ bývá prosté a skromné, vždy však příjemné a bezpečné. Lze si představit vybavení kněžské domácnosti rozmanitým způsobem. Jedno by však nikdy v naší domácnosti nemělo chybět: soukromí. Nesouhlasím s názorem, dle mého soudu přehnaně ukvapeným, že fara je veskrze domem pro farníky. Fara má být pastoračním domem, přístupným všem, ale nutně musí mít vyčleněný prostor, jakousi klauzuru čili všemi návštěvníky farního domu respektované kněžské soukromí.

    6/ peníze Finance vládnou světem, říká se. A myslíme si, že tato vláda se nás netýká. Domníváme se, že mamon je cosi nám cizího. Pan kardinál Tomášek nám kněžím kdysi často opakoval: „démon mamonu nespí, je stále v pohotovosti v naší blízkosti. A když se mu chce spát, jde si hned uvařit kafe.“ V poslední době jsem řešil ne málo velmi pestrých záležitostí ekonomické, personální i pastorační povahy, mající však „háčky a zádrhele“. Ve většině kauz vždy na první pohled vypadalo všechno docela nevinně, a dokonce i zbožně. Při hlubší analýze se ale začala objevovat skrytá, rafinovaně plánovaná podstata věci: peníze. Někdy řekneme jednoduše: prachy. Ano, je to škodlivý prach vedoucí k oslepnutí a ztvrdnutí srdce zasvěcené nebo všeobecně křesťanské osoby.

    7/ pastýřská únava Čas od času se dostavuje pastýřská únava. Je to logická reakce našeho organizmu. Nejsme přece nadlidé, máme své lidské limity a omezení. Chtěli bychom vykonat všechno, ale pastorační zápal zná i důležitou pravdu: nemusíme vykonat všechno, ale jen to, co vykonat máme, to abychom vykonali. Pastýřská únava není handicapem v duchovní správě, ale významným poučením, že nezáleží jen na nás, a že když oprávněně odpočíváme, že neodpočívá Bůh.

    8/ solidarita Co to znamená: být solidární? Někdy se nám zdá, že solidarita se týká jen civilního světa a

    necírkevního prostředí. Ano, je pravda, že solidarita se projevuje velmi zřetelně v současném světě, navštěvovaném různými krizemi, pohromami a nejistotami. Mluví se o našem národě jako o sice trochu sobeckém společenství lidí (rádi myslíme jen na svůj dvoreček), ale při tragických událostech, jako byly např. povodně v minulých letech, že jsme schopni a ochotni pomoci značně velkoryse a obětavě. Solidarita v našem vnitřním církevním prostředí, zdá se, jako by se ještě dostatečně neuhnízdila. Nechci se nyní zmiňovat o našich solidárních a svépomocných fondech v diecézi, ale mám na mysli podporu našich rodin, zvl. s více dětmi, na které bychom měli solidárně pamatovat. Oni se nebudou ozývat a žadonit. Sami je vyhledávejme a zkoumejme možnosti jak v našich farních společenstvích, tak i v našich peněženkách, čím bychom našim rodinám konkrétně pomohli.

    9/ zpovědnice Kolik řečí, teologických i neteologických, se v nedávné minulosti vedlo na téma: zpovědnice nebo zpovědní místnost nebo zpovídání v bytě zpovědníka apod. Méně slov však bylo vysloveno ve prospěch samotné svátosti pokání či smíření, tedy sv. zpovědi, že se týká nás všech, a to námi vysluhovaná a současně i námi přijímaná pravidelně. Mít svého zpovědníka a dostatek příležitosti se s důvěrou v Boha vyzpovídat, je drahocenný dar. Velmi vás, milí bratři kněží, prosím, buďte důvěryhodnými a trpělivými zpovědníky a poskytujte dostatek příležitostí kajícníkům se vyzpovídat v klidu a v patřičném prostoru.

    10/ věčnost Jsme na cestě k cíli. Naše životní dílčí cíle, kupříkladu jednotlivá pastorační místa působení, nebo rozmanité události, mající svou zásadní důležitost v naší službě, jsou jen jednotlivými etapami, přibližujícími věčný cíl. Nechci se vás sugestivně ptát, jestli k věčnosti vůbec směřujete. Bylo by to vůči vám, Božím služebníkům a mým spolupracovníkům nemístné a až urážlivé. Toho mě Bůh chraň! Dovoluji si však přece jednu otázku položit: těšíme se na věčnost?

    Reagovat

Napsat komentář: K. Tollik Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *