Biskupové radí, jak dosáhnout dobrého manželství. Vydali příručku.
Čeští biskupové se zapojili do právě probíhajícího Národního týdne manželství a vydali příručku s názvem Recept na dobré manželství. Věřící v ní najdou několik tipů, jak takového svazku dosáhnout.
„Vnímáme-li manželství, tedy vztah mezi mužem a ženou jako vztah mezi Kristem a církví, můžeme potom také říci, že i my, biskupové, žijeme manželským životem. A protože s ním máme bohaté zkušenosti, rozhodli jsme se pro věřící partnery sepsat několik dobrých rad, aby jejich manželství vzkvétalo stejně jako církev,“ vysvětluje podstatu věci plzeňský biskup František Radkovský.
„Základem dobrého manželství je poslušnost. Církev podléhá hierarchii, na jejímž vrcholu je muž. Pokud ženy chtějí, aby je jejich muž miloval stejně jako Kristus církev, měly by tuto hierarchii ctít. Koneckonců – říkal to už svatý Pavel Efezanům: tak jako je církev podřízena Kristu, tak i žena má být ve všem podřízena svému muži,“ radí olomoucký arcibiskup Jan Graubner. „S církví žiji už čtyřicet let a nemíním na tom nic měnit,“ dodává.
Plzeňský biskup Tomáš Holub ve svém příspěvku vybízí ženy, aby byly po vzoru církve bez poskvrny, vrásky, svaté a bezúhonné. „Jen tak se k vám bude váš muž stále rád vracet, a to nejen o neděli,“ doporučuje. K problematice církevních rozvodů se ve svém příspěvku vyjadřuje královéhradecký biskup a absolvent práv Jan Vokál. „Dneska máme často pocit, že vše, co se nám nelíbí, jde zrušit. Představte si ale, že by si Kristus jednoho dne řekl, že se rozvede s církví, a najde si jinou. Anulování církevních sňatků by se mělo zakázat – čím kdo zachází, tím totiž taky schází,“ varuje. Biskup Pavel Posád potom manželům doporučuje neustále jejich vztah zpřítomňovat podobně jako v eucharistii. „Eucharistie, to je pokrm. Přidal jsem proto do příručky pár oblíbených kuchařských receptů. Koneckonců – s plným žaludkem se lépe modlí nejen denní modlitba církve,“ vysvětluje vesele biskup a dodává, že na tomto bodě se biskupové jednomyslně shodli.
Záštitu nad národním týdnem manželství, který až do neděle nabízí řadu aktivit, převzal ministr zemědělství a poslanec Marian Jurečka. „Nemůžeme manželství nechávat ladem. Musíme jej neustále obdělávat a dobře hnojit. Jen tak vydá dobré plody,“ uzavírá Jurečka.
Více o dalších aktivitách Národního týdne manželství se dozvíte na www.tydenmanzelstvi.cz.
Když biskupové žijí manželským životem, tedy i my, kněží, neboť jsme se svým biskupem svázáni jakoby pupeční šňůrou. Vztah mezi Kristem a církví je vskutku vzorem a ideálem vztahu mezi mužem a ženou. Také to zdůrazňuji snoubencům při přípravě na církevní sňatek. Jenže je to ideál, a jak víme, skutečnost se často od ideálního stavu liší. Proto tolik rozvodů i mezi křesťany. Jak pravil básník Johan Wolfgang Goethe (anebo Josif Vissarionovič Stalin – teď si nejsu úplně jist): „Šedivá jest teorie, zelený strom života!“ Čili příprava na sňatek může býti sebenáročnější, ale ti dva si to pak v životě po svatbě udělají po svém.
Příspěvek Otce biskupa Pavla Posáda mě nepřekvapil. On pochází z našeho třebíčského okresu, a tam vyznáváme zásadu: „Láska prochází žaludkem.“???. Teda když to musí být, umíme se i postit… ale s plným žaludkem jde všechno líp.?
Tak se tu mějte… já odcházím vytloukat ledničku. ?
Pan biskup Posád prostě VÍ. A já mu věřím, protože na něm je na první pohled vidět, že nekecá z hladu. 🙂
Konečně, když vidím J. V. Stalina v lůně církve, dovedu si vysvětlit, proč mám ve svém sešitě z náboženství z roku 1953 pod neumělou kresbou smutečního věnečku se stuhou Vzpomínáme a skříženými prapory naší i spřátelené země i text s modlitbou za tohoto velikána.
V roce 2011 byly Hradci Králové slaveny 90.narozeniny arcibiskupa Karla Otčenáška (na mém blogu text „Moudrost stáří“). Píši to proto, že když J.Stalin zemřel, kněží a řeholníci tehdy komunisty věznění se sešli a za „lehké odpočinutí duše J.Stalina“ se modlili. Bachaři to zjistili a vyčítali jim, že „se radují, že Stalin zemřel“. Nikdo z nich nedokázal pochopit, že by se za duši J.Stalina bych někdo ještě schopen se modlit.
Člověk jako člověk. Řekl bych, že v tom je klíč k životu.
Oprava: 2011 biskup Otčenášek zemřel. 90. narozeniny oslavil v roce 2010.
Víme, že Stalin (tehdy ještě Džugašvili) studoval v pravoslavném semináři v Tiflisu (dnes Tbilisi) na kněze… Ďábel však vedl jeho kroky jiným směrem… ?
Ti modlící se kněží za duši Stalina mají můj obdiv. Přiznávám, že já bych toho schopen nebyl.
Honzo (že Vás tedy už tak oslovuji),
I ďábel je Bohem stvořený tvor ve smyslu Boha PODMNOŽINOU. Nicméně nevymlouvejte se ani Vy „na druhé“. Když jste se tedy již narodil, jako muž, nedělejte ze sebe „ženu“. …
Člověk je (a být má) odpovědný za sebe a své činy a MYSLET. (Tvrzení „já nic“ – to on (ďábel) mne vedl je přinejmenším ALIBISMUS.) Tohle se týká Vás, stejně jako vašeho tvrzení o Stalinovi.)
Prvotním hříchem totiž vůbec nebylo a není „poznání“. To je naopak Bohem chtěné, ale NEVÍRA a nedůvěra v Boha.
_______
Snad to i Vám dojde.
Pěkný den.
Jsem bez poskvrny, svatá a bezúhonná, ale ty vrásky, ty mi to u nebeské brány jednou pokazí!
Biskupové by se měli hlavně oženit , ať ví o čem mluví, a potom radit. Svatý Pavel o tom píše v Bibli.
Konečně se někdo odvážil říct, jak to má být.
My s manželkou žijeme takto roky a oběma nám to vyhovuje.
Taková příručka spolehlivě ochrání manželky od feministických bludů.
Výraznou pomocí nosné hierarchie v manželství jsou i slova z Písma: žena ať ve shromáždění mlčí, nebo když něco neví, ať se zeptá svého muže.
Kdekdo žehrá na biskupy i kněze, jak si ani nedovedou představit, co je to život v manželství, jak jim chybí praxe, jaká jsou to naivní jelita, kterak se protiví proti tomu, že Kristus tyto svátosti ustanovil pro všechny …
Ale touto brožurou prokázali, že mají fištrón jako otřelí ženáči!
Jéé děkuji za uznání našeho fištrónu ?. To mi připomnělo jednoho bodrého otřelého ženáče z dob, když jsem ještě byl mladým kaplanem. Měl jsem kázání na téma manželství a rodina. Hodně jsem se opíral o pasáže z Písma sv., kde se hovoří o vedoucím postavení muže. Po mši sv. za mnou přišel ten bodrý muž a říká: „Velebníčku, hezky ste to pověděl. Mojí starý se to moc nezdálo, ale mněl ste ouplnej recht.“ A pak ještě dodal: „Ale ináč byste vy, faláři, moc vo manželství a rodině mluvit neměli, páč nemáte tu prax, dyž žijete v tem celibátě!“ Já jsem něco nesouvisle blekotal o tom, že sice kněz je svobodný, ale že přece jen nespadnul z višně ani nevyšel v rozkaze velitele útvaru, ale že se narodil a vyrůstal v rodině, takže něco málo o tom ví. ?
Nakonec to dopadlo dobře. Ten bodrý ženáč mi řekl „nic ve zlým, velebníčku“ a pozval mne do malebné hospůdky na jedno – dvě ?????. A o tom, že jsme u toho ? probrali otázky manželství ze všech možnejch i nemožnejch úhlů pohledu, zajisté netřeba pochybovati. Tož tak na tom světě… ?
Pěkný příklad Jene,
ano i tudy vede cesta k pochopení, smíru, přijetí, … přes pivo
ha, ha ,ha – z tohoto prohlášení je právě jasně vidět, že biskupové o manželství skutečně neví zhola nic. Otřelí ženáči dávno vědí, že ve šťastném manželství je třeba ústa držeti, ženě ve všem přikyvovati. V případě, že se tomu tak neděje, pak opět přichází na pomoc sv. Valentýn, který jen tak – čistě náhodou spadne z poličky nad gaučem právě ve chvíli, kdy manžel tiše (no – někdy to ticho připomíná motorovou pilu) rozjímá se zavřenýma očima. Ale pssst, to je tajemství Matky Církve. :-))))
Odvolávat se na vztah církve a JK má základní „chybu“ v tom, že JEŽÍŠ je MUŽ. Tj. v tomto smyslu slova hovoří biskupové a kněží z pozice „ŽENY“…
Vynucování si pozornosti „lámáním malíčků“, chválením a hájením metod „gestapa“ i jen přezíravostí, ironií a „mlčením“, NENÍ pravdivým vyjadřováním VZTAHU.
Ani k LIDEM, ani k Bohu.
Nejento, že muž Má být hlavou ženy ale především he nutné podotknout , že (1.Kor 11,3) „… hlavou každého muže je kristus…“ a hlavou Krista he Bůh, Otec a Syn jsou si rozdílní v podstatě i poslání a přesto si jsou rovni v hodnotě. Neznamená to, že manžel Má právo o všem rozhodovat. Vedení není diktatura, Ježíš s otcem vždy komunikoval a stejně jak Bůh otec hledá zájmy svého syna tak i manžel se má rozhodovat z lásky k manželce a ptát se jak to jeho ženu ovlivní, jestli to rozhodnutí prospěje jejímu životu a jejich vztahu. Jen takový manžel má právo být hlavou rodiny. Ten který správně chápe biblický příklad otce a syna.
Hezky jste to na úvodů od bratrů biskupů opsal, bratře Felixi. Ale aby úvahy o manželství, které i 60 let může trvat, nebyly trapně povrchní, je třeba, jako ve všem křesťanském, zajet na hlubinu jako náš Pán při rybaření. S takovou tou poslušností a kuchařskými recepty si vystačíme možná tak v líbánkách. Po nich přichází zvracení a pak šestinedělí a brek, víme? A to ještě nic není, průšvih začíná plíživě po letech a TAM je třeba hledat útěchu v příkladu našich pastýřů.
Jak si zachovat ty ctnosti láskyplného vztahu, když lidi z tý církve, co žije v manželským vztahu s Kristem, nechávají třeba špinavý smrdutý fusekle pod postelí v na faře a nenosej je do prádla?!
Já Vám trošku nerozumím. Rozumím, že bratr Felix o manželství píše trapně povrchně, zatímco útěchu má hledat v příkladu našich pastýřů. Snad se Felix na příště polepší. Ale nerozumím, proč máte zachovávat láskyplný vztah k někomu, kdo nechává špinavé ponožky pod postelí na faře?
Souhlasím, není to moc jasné. Já bych to vyložila na příkladu svojí skvělé tchýně takto:
Její manžel patřil mezi ty, kteří za celý život nebyli schopni dělat se špinavými ponožkami nic jiného, než házet je pod postel – a to tak důsledně, že každá byla úplně jinde. No. ale kdyby tchán nosil ty smrdutý fusakle na faru (na naší faře nikdo nebydlí), tak myslím, že by to bylo naopak přínosem pro jejich láskyplný vztah, protože tam by nikomu nevadily a nikdo by je nehledal. (…možná jednou… :_) )
Šílíte? Ani pod postel, ani na faru – pouze do dobře zabezpečených košů na špinavé prádlo! Jinak se vám na těch pohozených fuseklích pomnoží lichožrouti a do tý doby, než se přestěhujete, si budete nožky motat do onucí !!!
Ženský – buď te v klidu! Nás se ty onuce netýkají!!
Hi ,hi, takové experty mám doma dva. A kdyby jenom pod postelí, i různě v šatně, a syn, když byl v pubertálním věku tak i kdekoli jinde. Dlouhá léta žili v domění, že se ty ponožky z těch různých zákoutí přemisťují do pračky a nadále pak do jejich šuplíků úplně samy.
Na této diskuzi je jasně vidět, co je pro dobře fungující manželství naprosto podstatné!! Já jsem tu příručku biskupů bohužel zatím nečetla, a proto by mě zajímalo, jak ty svoje rady biskupové pojali: zdali je tam na prvním místě ta nejdůležitější rada – jak naučit manžela nosit použité ponožky do koše se špinavým prádlem.
Naučit se společné modlitbě je, myslím, proti tomuto problému naprostá banalita. 😉
Pokud-li by tam tato kapitola chyběla, tak poradím – jako nedávno jedné mladé kolegyni, která zoufala nad svým partnerem slovy: „Co ho to ta matka naučila!!??“ S životní zkušeností se svým synem jí říkám: „Jsou chlapi, které kdyby matka zabilla, tak některé věci do nich prostě nenatluče. To jsou snad schopni jen z veliké lásky ke své milované.“
Takže moje rada, milé dámy: Tento důležitý a stežejní úkon konkrétně předvést a začít trénovat první den po svatbě. Pak je jistá nepatrná šance na alespň dílčí úspěch. Ale pouze za předpokladu důslednosti nejméně 50 roků. (Poslední roky před odchodem na věčnost bych si tím už nekazila náladu.) 🙂
Lído, je vidět, že máte PRAXI. A ta je, jak vidím, v každé rodině úplně stejná. 🙂 🙂 🙂 U manžela si tím náladu nekazím už teď, neb jsem naznala, že je lepší, když je manžel ve své posteli a špinavé ponožky má pod ní, než kdyby byl v cizí posteli a čisté ponožky by měl úhledně složené vedle (což se, bohužel, některým mým vrstevnicím stalo).
Magdo, vzhledem k tomu, že vlastnosti předků se dědí do 7ého kolene, ale nejčastěji přes koleno – tak já si žiju jako v ráji (což jsem si uvědomila až teď díky této diskuzi – budu to muset dodatečně ocenit), protože právě problém špinavých fusaklí měl tchán, manžela to nepotrefilo. Podědil to syn, no, a tam se ještě neví, jak to dopadne. 🙂
No, jenomže normální ženské by mělo být podezřelé, že se nacházejí ponožky jejího manžela pod postelí v úplně jiném baráku. Nevím, jestli je důležité, že ty ponožky jsou smrduté, nebo že je to fara či neobydlená fara. Možná tím hůř: je tam postel a manželovy ponožky !!!
Vedoucí skupinky, tento komentář mně velice zavařil.
Manželka jej četla a teď mě nutí nosit mé špinavé ponožka na faru pod postel, místo abych je kopl pod postel naši manželskou, jako vždycky.
Dostal jsem se díky tomu do sporu i s naším panem farářem, který nebyl štonc to pochopit ani po čtyřech hodinách vysvětlování a kolem třetí ráno na mě přivolal záchranku a trval na tom, aby mě odvezli na psychiatrii.
No nevím. Pakliže váš pan farář žije v celibátu a není „na chlapečky“ (+ vy své ženě věrný), pozbývá příspěvek výše svůj smysl.
Nenechte se však rušit. …
Hilarie, nenech se zmást – příspěvek je skvělý, a i kdyby rozesmál jen mě, tak je na svém místě!!
Dík!
Protože wir sind Kirche, né asi, a pastýři s tou Církví žijou totální hluboký manželský vztah a z toho se fusekle nedaj oddělit.
Nebo zapeklitější situace, kdy jeden rodič pubertálnímu potomkovi něco dovolí a druhý zakáže?
Ano, to je ještě zapeklitější. To je prostě k pláči. Nebo k vyfackování. Ale koho?
Chudák Ježíš, vždyť se ani bránit nemůže. Osobně si myslím, že základem dobrého manželství je LÁSKA a VZÁJEMNÁ ÚCTA, ale asi vím po 20 letech v manželství prd.
Ještě tak mám na jazyku slovo pokora…. ale ta poslušnost manželky k manželovi mi připomíná spíš pojetí manželství v muslimští světě a to bych opravdu žít nechtěla.
Koukám tedy, že se v myšlení církevních představitelů se od dob středověku nezměnilo, zamrzli v čase i když svět se změnil.
Ale Kačko…neviděl bych to 50ti odstíny šedi… 🙂
Já nevím, o co tady všem jde. Já jsem si před 46 lety s manželem dohodla na ústní předmanželské smlouvě, že se o jeho ponožky starat nebudu, že je pouze dám z koše do pračky a z té čistí je vytáhnu. V ruce je prát v žádném případě nebudu. Další výchovu ponožek si musí zajistit sám. A funguje to. Stačí tedy správně postavená smlouva a potíže nebudou.